Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Thiersova řeč
o všeobecné hypoteční bance s nuceným kursem papírů
Pan Thiers otiskuje v listu "Constitutionnel" brožuru "O vlastnictví".[257] Touto klasicky psanou banálností se budeme zabývat podrobněji, až vyjde celá publikace. Pan Thiers její vydávání náhle přerušil. Zatím se omezujeme na poznámku, že "velké" belgické listy "Observateur" a "Indépendance"[258] se nad tímto spisem pana Thierse zalykají nadšením. Dnes se věnujeme na chvíli řeči pana Thierse o hypotečních úpisech, kterou proslovil 10. října ve francouzském Národním shromáždění; tato řeč zasadila podle belgické "Indépendance" papírovým penězům "smrtelnou ránu". Ovšem, pan Thiers je řečník, který, jak říká "Indépendance", se stejnou suverenitou pojednává o otázkách politických, finančních i sociálních.
Thiersova řeč nás zajímá jen proto, že ukazuje taktiku rytířů starých poměrů, kterou právem uplatňují proti donquijotům nových poměrů.
Žádejte dílčí reformu průmyslových a obchodních vztahů jako pan Turck, jemuž Thiers odpovídá, a tito lidé vám ihned připomenou spojitost a vzájemné působení jednotlivých článků celého systému. Žádejte důkladnou přeměnu celého systému, a prohlásí vás za rozbíječe, revolucionáře, nesvědomitého člověka, utopistu a vytknou vám, že přehlížíte dílčí reformy. Z toho plyne: Nechte všechno při starém.
Pan Turck například chce usnadnit rolníkům realisaci jejich pozemkového vlastnictví pomocí státních hypotečních bank. Chce, aby jejich majetek přicházel do oběhu přímo a nemusel procházet rukama lichvářů. Ve Francii totiž, jako vůbec v zemích, kde převládá parcelace, se panství feudálních pánů proměnilo v panství kapitalistů a feudální služby rolníků v buržoasní hypoteční závazky.
Co odpovídá pan Thiers především?
Chcete-li pomoci rolníkovi zřízením veřejných úvěrových ústavů, poškodíte drobného obchodníka. Nemůžete pomoci jednomu, aniž poškodíte druhého.
Musíme tedy přeměnit celý úvěrový systém?
Co vás napadá! To je utopie. Tak je tedy vyřízen pan Turek.
Drobný obchodník, o něhož se pan Thiers tak láskyplně stará, je velká Francouzská banka.
Konkurence hypotečních úpisů v hodnotě dvou miliard by podkopala monopol a dividendy banky a snad i ještě something more[a]. V pozadí, za argumenty pana Thierse, se tedy skrývá - Rothschild.
Přejděme k jinému argumentu pana Thierse. Návrh hypoték, praví pan Thiers, se vlastně vůbec netýká zemědělství.
Že se pozemkové vlastnictví uvádí do oběhu jen za ztížených okolností, že se dá jen s námahou realisovat, že se mu kapitál doslova vyhýbá, to všechno, poznamenává pan Thiers, tkví v "přirozenosti". Vždyť pozemkové vlastnictví přináší jen nepatrný zisk. Ale na druhé straně nemůže pan Thiers popírat, že tkví v "přirozenosti" moderní organisace výroby, že každé odvětví výroby, tedy také zemědělství, prospívá jen tehdy, jestliže jeho výrobky a jeho nástroje mohou být snadno realisovány, směňovány, dostávat se do oběhu. U půdy tomu tak není. Z toho by tedy vyplývalo: za existujících civilisovaných poměrů nemůže zemědělství prospívat. Je proto třeba existující poměry změnit a malým, byť i nedůsledným náběhem k takové přeměně je návrh pana Turcka. Za žádnou cenu! volá Thiers. "Přirozenost", to jest nynější sociální poměry odsuzují zemědělství k jeho nynějšímu stavu. Nynější sociální poměry jsou "přirozenost", tj. jsou nezměnitelné. Tvrzení o jejich nezměnitelnosti je ovšem nejpádnějším důkazem proti navrhování jakékoli změny. Jestliže "monarchie" je přirozeností, je každý republikánský pokus vzpourou proti přirozenosti. Podle pana Thierse je také nabíledni, že pozemkové vlastnictví vynáší přirozeně vždy tytéž malé zisky, ať půjčuje majiteli pozemku stát na tři procenta, anebo lichvář na deset procent. Taková už je "přirozenost".
Tím, že pan Thiers ztotožňuje průmyslový zisk s rentou, kterou vynáší zemědělství, tvrdí rovněž něco, co přímo odporuje nynějším sociálním poměrům, tomu, co nazývá "přirozeností".
Zatímco průmyslový zisk vcelku neustále klesá, pozemková renta, tj. hodnota půdy, neustále stoupá. Pan Thiers by tedy měl vysvětlit, proč rolník přesto neustále chudne. Pan Thiers se ovšem do této otázky nepouští.
Vskutku podivuhodnou povrchnost dokazuje dále to, co říká pan Thiers o rozdílu mezi francouzským a anglickým zemědělstvím.
Celý rozdíl, poučuje nás Thiers, tkví v pozemkové dani. My platíme velmi vysokou pozemkovou daň, Angličané žádnou. Nehledě už k nesprávnosti posledního tvrzení, pan Thiers jistě ví, že v Anglii je zemědělství zatíženo chudinskou daní a spoustou jiných daní, které ve Francii neexistují. Argumentu pana Thierse používají v opačném smyslu angličtí stoupenci malozemědělství. Zdalipak víte, říkají, proč je anglické obilí dražší než francouzské? Protože platíme pozemkovou rentu, a to vysokou pozemkovou rentu, což ve Francii není, neboť tam většinou nejsou pachtýři, nýbrž drobní vlastníci. Proto - ať žije drobné vlastnictví!
Zredukovat koncentraci pracovního nástroje, tj. půdy, k níž došlo v Anglii a která umožnila použití strojů a dělby práce ve velkém také v zemědělství, a vzájemné působení mezi anglickým průmyslem a obchodem na jedné straně a zemědělstvím na druhé straně, zredukovat všechny tyto bohatě rozvětvené vztahy na jedinou nic neříkající frázi, že Angličané neplatí žádnou pozemkovou daň, k tomu je třeba celé Thiersovy neomalené triviality.
Proti mínění pana Thierse, že dnešní hypotekární systém ve Francii je pro zemědělství lhostejný, stavíme názor největšího francouzského agrochemika. Dombasle podrobně prokázal, že jestliže se nynější hypotekární systém bude ve Francii rozvíjet dále podle "přirozenosti", bude francouzské zemědělství znemožněno.[259]
Jak drze povrchní musí vůbec člověk být, aby tvrdil, že pro zemědělství je lhostejné, jaké jsou poměry pozemkového vlastnictví, jinými slovy, že pro výrobu je lhostejné, za jakých společenských poměrů se vyrábí?
Není ostatně zapotřebí dále dokazovat, že jestliže pan Thiers chce udržet úvěr velkých kapitalistů, nesmí dát žádný úvěr malým. Úvěr velkých kapitalistů znamená právě zbavit úvěru malé. My ovšem popíráme, že je možné pomoci drobným pozemkovým vlastníkům za nynějšího systému nějakými finančními hokuspokusy. Thiers to však musel tvrdit, neboť pro něho je tento svět nejlepší ze všech světů.
K této části Thiersovy řeči poznamenáváme tedy ještě jedno. Když mluví proti zmobilnění ozemkového vlastnictví a na druhé straně vychvaluje anglické poměry, zapomíná, že největší předností zemědělství v Anglii je právě to, že se provozuje po továrensku a že pozemková renta, tj. pozemkové vlastnictví, je tam likvidním, přenosným bursovním papírem jako každý jiný. Aby se zemědělství mohlo provozovat po továrensku, tj. tak jako velký průmysl, k tomu je zase zapotřebí, aby bylo pozemkové vlastnictví mobilní a aby se dalo snadno směňovat podle obchodních zvyklostí.
Druhou část řeči pana Thiersc tvoří útoky na papírové peníze všeobecně. Thiers vůbec nazývá vydávání papírových peněz paděláním peněz. Vykládá nám velikou pravdu, že jakmile se vrhne na trh příliš velké množství oběživa, tj. peněz, peníze se tím znehodnocují, dochází tedy k dvojímu podvodu: podvádí se soukromník i stát. Tak prý je tomu zvláště u hypotečních bank.
To všechno jsou objevy, které najdeme i v nejšpatnějších katechismech politické ekonomie.
Musíme rozlišovat. Je jasné, že nerozšiřujeme výrobu, tedy skutečné bohatství tím, že libovolně rozmnožujeme peníze, ať už papírové nebo kovové. Rovněž tak nezdvojnásobíme při hře v karty své štychy, jestliže zdvojnásobíme sázku.
Na druhé straně je právě tak jasné, že jestliže nedostatek peněz vsazených do hry, směnných prostředků, peněz, brzdí rozvoj výroby, každé rozmnožení směnných prostředků, všechno, co usnadňuje opatřování směnných prostředků, znamená zároveň rozšíření výroby. Této potřebě výroby děkují za svůj vznik směnky, banky atd. V tomto smyslu mohou hypoteční banky pomoci rozvoji zemědělství.
Ale pan Thiers nebojuje vlastně za kovové peníze proti papírovým. Pan Thiers sám hrál příliš mnoho na burse, takže není zatížen předsudky starých merkantilistů. Ve skutečnosti bojuje za to, aby byl úvěr řízen monopolem, a ne společností representovanou státem. A náběhem k řízení úvěru ve všeobecném zájmu společnosti byl právě Turckův návrh na založení všeobecné hypoteční banky, jejíž papíry by měly nucený kurs - ačkoli tento návrh sám o sobě má jen nepatrný význam.
Napsal K. Marx 13. října 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 116 z 14. října 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — něco víc. (Pozn. red.)
257 Thiersova studie, která vycházela v listu „Constitutionnel“ v září až říjnu 1848, byla pak vydána jako brožura s názvem „De la propriété“ [„O vlastnictví“], Paříž 1848.
258 „L‘Indépendance belge“ [„Belgická nezávislost“] — buržoasní deník, založený v Bruselu roku 1831; ve čtyřicátých letech 19. století byl orgánem liberálů.
259 C. J. A. Mathieu de Dombasle, „Annales agricoles de Roville, ou mélanges d‘agriculture, d‘économie rurale et de législation agricole“ [„Zemědělské anály z Roville neboli rozmanitý materiál o zemědělství, o zemědělském hospodářství a zákonodárství“], Paříž 1824—1837.