„Kölnische Zeitung“ o volbách

Karel Marx

„Kölnische Zeitung“ o volbách

Kolín 30. ledna. „Kölnische Zeitung“ dostala konečně také zprávy o volbách, a to zprávy, které do jisté míry lijí balzám do jejích ran.

„Demokratické zprávy o volbách“ — volá v radostném opojení ctihodný Brüggemann — „demokratické zprávy o volbách“ (tj. zprávy „Neue Rheinische Zeitung“) „byly nehonrázně přehnané. Docházejí nám nyní protesty ze všech stran.“

Ze všech stran! „Kölnische Zeitung“ nás chce zdrtit tíhou svých „protestů“. Vženou nám dvě stránky stručných zpráv o výsledcích voleb, z nichž každá dokazuje „nehorázné přehánění“ „Neue Rheinische Zeitung“, z nichž každá dokazuje vítězství konstitucionalistů, do tváří purpur studu?

Naopak.

„Docházejí nám nyní protesty ze všech stran.“

Ctihodný Brüggemann „nepřehání“. Skutečně dostal celkem čtyři protesty: ze západu (Trevír), ze severu (Hamm), z jihu (Siegburg) a z východu (Arnsberg)! Což to nejsou „protesty ze všech stran“ proti „nehoráznému přehánění demokratických zpráv o volbách“?

Necháme zatím „Kölnische Zeitung“, aby se kochala vírou, že v těchto čtyřech rozhodujících místech zvítězili konstitucionalisté. Stejně tuto radost zkalí bolest nad tím, že na mnoha místech byli konstitucionalisté přece jen poraženi, protože „masy se tak lehko dají svést“.

Jak naivně přiznávají konstitucionalisté, že jim se nedaří „masy svést“!

Kölnische Zeitung“ však přece zbývá jedna útěcha. Jakápak je to útěcha? Útěcha, že koblencký dopisovatel „Deutsche Zeitung“ je jejím druhem v neštěstí, že za nynějších neblahých okolností pronesl přiléhavá slova, která by se mohla skvít na předních sloupcích „Kölnische Zeitung“.

„Všimněte si, že tak jako všude, i zde politická otázka ustupuje do pozadí před otázkou sociální, že v ní zcela zaniká.“

Ještě před několika dny nechtěla „Kölnische Zeitung“ o sociální otázce ani slyšet. O tomto předmětu z onoho světa buď vůbec nemluvila, anebo se o něm nanejvýš vyjadřovala s určitou lehkovážností (pokud „Kölnische Zeitung“ může být lehkovážná). Stavěla se k ní bezbožně, nevěrecky, volnomyšlenkářsky. A tu se jí najednou vede jako rybáři v „Tisíci a jedné noci“; tak jako před rybářem vyvstal po otevření nádoby vylovené z mořského dna duch obrovité velikosti, tak i před třesoucí se „Kölnische Zeitung“ vyvstává najednou z volební urny obrovitý hrozivý přízrak „sociální otázky“. Jat hrůzou, padá ctihodný Brüggemann na kolena; jeho poslední naděje mizí, přízrak naráz pohlcuje celou jeho po léta něžně hýčkanou „politickou otázku“ i s právními půdami a příslušenstvím.

Jak moudrá je politika „Kölnische Zeitung“! Svou politickou porážku se snaží přikrášlit svou porážkou sociální.

Tento objev, že je poražena nejen na politickém, ale i na sociálním poli, to je pro „Kölnische Zeitung“ největší „zkušenost z prvotních voleb“!

Nebo snad „Kölnische Zeitung“ horovala pro „sociální otázku“ už dříve?

Opravdu, Montesquieu LVI. prohlásil v „Kölnische Zeitung“, že sociální otázka je nesmírně důležitá a že uznání oktrojované ústavy je řešení sociální otázky.^{^[a]}

Ale uznání oktrojované ústavy — to je především to, co „KöInische Zeitung“ nazývá „politickou otázkou“.

Tedy před volbami sociální otázka zaniká v otázce politické, po volbách politická otázka v otázce sociální. Rozdíl je tedy v tom, zkušenost z prvotních voleb je v tom, že po volbách platí pravý opak toho, co před volbami bylo evangeliem.

„Politická otázka zaniká v otázce sociální!“

Ponechme stranou to, že jsme už před volbami co nejnázorněji objasňovali, že se vůbec nedá mluvit o „sociální otázce“ jako takové, že každá třída má svou vlastní sociální otázku a že touto sociální otázkou určité třídy je pro tuto třídu dána zároveň určitá politická otázka^{^[b]}. Ponechme stranou všechny tyto lehkovážné (v očích vážné a solidní „Kolíňanky“) poznámky na okraj a pokusme se, pokud je to možno, vniknout do myšlenkového pochodu a způsobu výkladu tohoto zásadového a hlubokomyslného listu.

Sociální otázkou rozumí „Kölnische Zeitung“ otázku, jak pomoci maloburžoasii, rolníkům a proletariátu.

A teď, když se při prvotních volbách maloburžoasie, rolníci a proletariát vymanily z vlivu velkoburžoasie, vysoké šlechty a vysoké byrokracie, teď „Kölnische Zeitung“ prohlašuje: „Politická otázka zaniká v otázce sociální!“

To má „Kölnische Zeitung“ pěknou útěchu! Skutečnost, že dělníci, rolníci a drobná buržoasie naprostou většinou hlasů vytlačili z pole velkoburžoasní a jiné význačné konstitucionalisty, kandidáty „Kölnische Zeitung“, není tedy porážkou „konstitucionalistů“, nýbrž jenom vítězstvím „sociální otázky“! To, že konstitucionalisté utrpěli porážku, neznamená, že zvítězili demokraté, nýbrž že politika vyklidila pole materiálním otázkám.

Jakou hloubkou a důkladností se vyznačuje publicista ze sousedství^{^[185]}! Což maloburžoasie, která se potácí na pokraji záhuby, horuje pro oktrojovanou ústavu? A rolníci, rdoušení tu hypotékami a lichváři, tam zase feudálními břemeny, jsou ti snad plni nadšení pro finanční a feudální barony, své vlastní utlačovatele, v jejichž prospěch byla právě oktrojovaná ústava vynalezena? A konečně proletáři, vystavení předpisové vášni našich byrokratů a zároveň zuřivé ziskuchtivosti naší buržoasie, mají se snad ti proč těšit, že oktrojovaná ústava spojí tyto dvě třídy upírů lidu novým poutem?

Což nemají všechny tyto tři třídy především zájem na tom, aby se zrušila první sněmovna, která nezastupuje tyto třídy, nýbrž jejich přímé nepřátele a utlačovatele?

Skutečně, „Kölnische Zeitung“ má pravdu: sociální otázka pohlcuje politickou, třídy, které teprve vstoupily na politickou arénu, budou v zájmu „sociální otázky“ hlasovat proti svému vlastnímu politickému zájmu a pro oktrojovanou ústavu!

Což maloburžoasie a rolníci, a tím spíše proletáři, mohou najít lepší státní formu pro hájení svých zájmů, než je demokratická republika? Nejsou právě tyto třídy nejradikálnější a nejdemokratičtější z celé společnosti? Není právě proletariát specificky revoluční třída? — „Na tom nesejde“ — volá „Kölnische Zeitung“, sociální otázka pohlcuje politickou.

Podle „Kölnische Zeitung“ je vítězství sociální otázky zároveň vítězstvím oktrojované ústavy.

Ale „sociální otázka“ „Kölnische Zeitung“ má také zcela zvláštní rys. Přečtěte si zprávu „Kölnische Zeitung“ o volbách do první sněmovny a o jejich „šťastném výsledku“, který spočívá v tom, že pan Josef Dumont se stal volitelem. Vlastní sociální otázka „Kölnische Zeitung“ je tím ovšem vyřešena, a před tímto faktem ustupují do pozadí všechny ty podřadné „sociální otázky“, které by se snad mohly vynořit při volbách do plebejské druhé komory.

Jen aby bouře světodějné „politické otázky“, která se v této chvíli hrozivě zvedá v Paříži, nemilosrdně nerozdrtila křehkou „sociální otázku“ „Kölnische Zeitung“!

Napsal K. Marx 30. ledna 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 210 z 1. února 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz Montesquieu LVI. zde. (Pozn. red.)

b Viz Montesquieu LVI., část II zde. (Pozn. red.)

185 Publicista ze sousedství — Marxův a Engelsův oblíbený výraz pro Brüggemanna, šéfredaktora „Kölnische Zeitung“.