Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Pruské finanční hospodářství za Bodelschwingha a spol.
Kolín 16. února. V březnu „propuštěný“ ministr von Bodelschwingh se činí, aby se ze svého ústraní zas vynořil na denní světlo. Von Bodelschwingh byl zvolen poslancem druhé sněmovny. Důstojná volba teltowského rolnického spolku!
Demokratický tisk se dosud málo zabýval bývalými ministry a jinými bývalými veličinami, ale teď je na čase posvítit si na dřívější činnost těchto lidí. Připomeneme našim čtenářům i státnímu návladnímu, jak si pan von Bodelschwingh vedl ve svém úřadě ministra financí.
Pan von Bodelschwingh se stal ministrem financí na jaře roku 1842 a zastával tento úřad do 3. května 1844.
Rád hovořil o tom, jak svůj úřad vykonává. Měl zálibu pro „sdělení“. Tak 24. října 1842 sdělil Stavovským výborům[207], „že pruské finance podléhají omezenému zveřejňování, totiž takovému zveřejňování, že se ve Sbírce zákonů každé tři roky publikuje státní rozpočet“. Vysvětlil dále, jak se pruský státní rozpočet sestavuje. Zakládá se „vpodstatě na průměru zvýsledků hospodaření jednotlivých správních odvětví za poslední tři roky před sestavením rozpočtu“.
26. října sdělil rovněž pan von Bodelschwingh, že za posledních sedm let stouply příjmy o více než 51/2 milionu tolarů a že lze počítat s dalším přírůstkem. („Staatszeitung“, čís. 306 a 307.) Tehdy se muselo panu ministru financí věřit, protože „omezené zveřejňování“ halilo pruské finance v neproniknutelnou tmu. Nyní však musíme o pravdivosti jeho tehdejšího ujištění přinejmenším pochybovat, protože v poslední době vyšlo o dřívější správě financí všelicos najevo.
Finanční rozpočty uveřejněné ve Sbírce zákonů se mají zakládat na průměru z dílčích rozpočtů jednotlivých správních odvětví, které se sestavují podle skutečných příjmů za poslední 3 léta. Je-li tornu tak, musí každý rozpočet ve Sbírce zákonů obsahovat přibližný průměr skutečných příjmů a výdajů za minulá léta. Jinak je rozpočet podle vlastního prohlášení pana von Bodelschwingha nesprávný, je to zfalšovaná veřejná listina.
V roce 1844 byl ve Sbírce zákonů (str. 96)[208] uveřejněn rozpočet, který pan von Bodelschwingh spolupodepsal. Tento rozpočet dochází jak v příjmech, tak ve výdajích k částce 57 677 194 tolarů. Tak vysoké tedy měly být průměrné příjmy a výdaje předcházejících let. Ve skutečnosti však jak příjmy, tak výdaje za předcházející léta byly mnohem vyšší. Vláda sdělila později členům prvního Spojeného sněmu výsledky finančního hospodaření za léta 1840 až 1843.[209]
Podle toho činí
příjmy výdaje 1843 . . . . . . . . . . . . . . . 73 822 589 tol. 79 102 787 tol. 1842 . . . . . . . . . . . . . . . 73 876 338 tol. 75 269 431 tol. 1841 . . . . . . . . . . . . . . . 71 987 880 tol. 74 185 443 tol. ______________________________ Celkem 219 686 807 tol. 228 557 661 tol. Skutečná průměrná částka byla tedy u příjmů 73 228 935 tolarů, u výdajů 76 185 887 tolarů. Pan von Bodelschwingh udal tedy jak příjmy, tak výdaje příliš nízké a takto utajil u příjmů 15 551 741 tolarů a u výdajů 18 508 693 tolarů ročně. Tyto částky se ovšem při přesnějším propočtu asi poněkud změní, protože průměry za tři roky se z dílčích rozpočtů pro jednotlivé správní obory nevypočítávají při každém návrhu nového rozpočtu znovu, a mohou být starší než z roku 1841, a to až z roku 1838. Tím se však utajené částky podstatně nesníží; v roce 1840 činily totiž roční příjmy opět 71 059 475 tolarů a výdaje dokonce 77 165 022 tolarů. O letech 1839 a 1838 nám chybějí oficiální údaje. Protože se však při stejném finančním zákonodárství a v míru příjmy státu nemění náhle, nýbrž jen pozvolna, můžeme s jistotou předpokládat, že státní příjmy za léta 1838 a 1839 dosáhly přinejmenším 70 milionů tolarů.
Finanční rozpočet pana von Bodelschwingha je tedy zfalšován jako pravděpodobně rozpočty mnoha jeho předchůdců a obou nástupců až do roku 1848. Pan von Bodelschwingh si jistě byl vědom toho, že uveřejňuje něco nesprávného. Nebyl mu neznám skutečný stav státních financí. Odchylky od pravdy byly tak velké, že vládní rada Bergius ve Vratislavi a po něm Bülow-Cummerow, dokonce aniž znali vyúčtování, veřejně poukázali na tyto nesrovnalosti. Ovšem kdyby byl pan von Bodelschwingh vyšel s pravdou ven, byly by jeho sdělení a projevy před výbory provinčních sněmů přijaty jinak. Při „omezeném zveřejnění“ pruských financí se mohl chlubit úspěchy, kdežto při plném zveřejnění by byl sklidil jen hanbu a výtky. Samolibě mluvil o tom, že příjmy vzrostly o 51/2 milionu tolarů, ale zamlčel, že výdaje od roku 1840 do roku 1843 převýšily příjmy o 14 976 401 tolarů. Ačkoli země musela v těchto čtyřech letech odevzdat 290 746 282 tolarů, nemohly tyto velké částky krýt nadměrné výdaje 305 722 683 tolarů. Takové výdaje, a to bez války, bez dostatečného zastoupení průmyslových a obchodních zájmů v zahraničí, bez loďstva, bez významnější podpory zemědělství a živností doma! Přepychové stavby pro krále, oblíbenci z řad úřednictva, dary junkerům a byrokratům, a také armáda s jejími parádami a přehlídkami stály zemi obrovské peníze. Ovšem pana von Bodelschwingha ani nenapadlo, aby to přiznal. Sestavil tedy falešný rozpočet, aby lidu namluvil, že bylo přijato méně a také méně vydáno.
Falšování rozpočtů však vždycky byla a bude věc povážlivá. Pruské zákony stanoví za takovéto úřední přečiny těžké tresty. Finanční rozpočty uveřejněné ve Sbírce zákonů jsou totiž veřejnými listinami. O tom nikdo nepochybuje. Pruský zákoník sice nestanovil zvláštní trest pro případ, kdy státní úředníci falšují veřejné listiny. Avšak výnos z 3. června 1831 (viz Kamptzovy „Ročenky“, sv. 37, str. 407[210]) nařizuje, aby se takovéto činy trestaly jako podvod, případně jako úřední přečin. Pruské soudy také od té doby rozhodovaly v tomto smyslu. O úředních přečinech pruský zákoník (část II, hlava 20, § 333[211]) stanoví:
Kdo jedná záměrně v rozporu s předpisy svého úřadu, budiž ihned sesazen, kromě toho podle povahy přečinu a zaviněné škody budiž potrestán úměrnou peněžitou pokutou, vězením nebo pevnostní vazbou a zbaven práva zastávat jakýkoli veřejný úřad.“
Propuštění, zákaz zastávat jakýkoli veřejný úřad a mimoto peněžitá pokuta nebo odnětí svobody — to podle zákonů očekává padělatele rozpočtů. — Nemůže-li se tedy pan von Bodelschwingh ospravedlnit vůči těžkému podezření, že uveřejnil zfalšovaný rozpočet, je povinností soudce, aby mu uložil uvedené tresty. Vyzýváme soudce a státního návladního, aby tuto záležitost vyjasnili.
Peněžité tresty, vězení nebo pevnostní vazba se stanoví podle toho, jaká byla zaviněna škoda. Škodu tak velkou, v takovém rozsahu, jakou způsobil zemi pan von Bodelschwingh spolu se svými předchůdci a nástupci v úřadě, mohou způsobit celému národu jen ministři a jiné vysoce postavené osoby. Uvedeme tu její celkový rozsah a zároveň poznamenáváme, že tu hned narážíme na nové zneužití úřední moci ze strany ministrů.
Královské nařízení ze 17. ledna 1820 stanoví výši výdajů v pruském státním rozpočtu částkou 50 863 150 tolarů. Dále se praví doslova:
„Výše uvedená částka, určená Mnou pro potřeby běžných správních výdajů, nesmí být za žádných okolností zvýšena.Vedoucí jednotlivých správních odvětví ručí Mně za to osobně a celá vláda zvláště, a to tím spíše, že tato Mnou povolená celková částka plně dostačuje k účelům uvedeným v dosavadních rozpočtových výkazech.“
Co se rozumí „potřebami běžných správních výdajů“, je naprosto jasné z další souvislosti, kde se proti „běžným správním výdajům“ stavějí výdaje na správu státního dluhu. Běžné správní výdaje jsou všechny ty platby ze státní pokladny, kterých se nepoužívá k placení úroků nebo umořování státního dluhu. Jak jsme viděli, podle královského nařízení ze 17. ledna 1820, které nebylo dosud zrušeno, nemají nikdy překročit celkovou částku 50 863 150 tolarů. Nařízení je uveřejněno ve Sbírce zákonů z roku 1820 a nikdy nikdo nebyl na pochybách, že takto zveřejněná nařízení měla před vyhlášením konstitučního království v Prusku platnost zákona. Každé překročení zákonem stanovené částky tudíž odporuje zákonu, je to úřední přečin ministrů.
Vyúčtování rozpočtu na léta 1840 až 1846, oznámené prvnímu Spojenému sněmu, a zprávy o výsledcích finančního hospodaření, předložené nyní rozpuštěnému Národnímu shromáždění v roce 1847, dokazují vesměs, že všichni ministři v letech 1840 až 1847 se rok co rok zpronevěřovali své povinnosti. Povolovali každý rok na běžné správní výdaje víc, a to podstatně víc, než byli podle zákona oprávněni. Aby lépe vynikla souvislost, nebudeme tu už mluvit jen o panu von Bodelschwinghovi, nýbrž o všech ministrech financí v letech 1840 až 1847. Byli to: hrabě Alvensleben od roku 1835 do roku 1842, von Bodelschwingh od roku 1842 do roku 1844, Flottwell od 3. května 1844 do 16. srpna 1846 avon Duesberg od té doby až do svržení vlády březnovou revolucí. Všichni tito ministři jsou stejně vinni. Pouhé vylíčení faktů jasně ukáže, jak řada nesvědomitých vysokých úředníků ničí v zárodku blahobyt země.
Běžné výdaje, tj. roční výdaje po odečtení částky použité pro státní dluh, jak jsme viděli, nesměly podle zákona činit víc než 50 863 150 tolarů.
Roku 1840 bylo však vydáno. . . . . . . . . . . . . 77 165 022 tol. Z toho se odečítá: a) na umoření dluhu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 579 345 tol. b) údajně odvedeno na státní poklad . . . . . . 613 457 tol. _____________ Celkem 9 192 802 tol. _____________ Zbývá tedy na běžné správní výdaje 67 972 220 tol. _____________ Podle toho bylo tedy v tomto roce nezákonně vydáno 17 109 070 tol. Roku 1841 bylo vydáno. . . . . . . . . . . . . . . 74 185 443 tol. Z toho na státní dluh a do státního pokladu 14 419 563 tol. _____________ Tudíž na běžnou správu 59 765 880 tol. Tedy zákonná částka 50 863 150 tol. _____________ překročena o 8 902 730 tol.
Roku 1842 bylo vydáno. . . . . . . . . . . . . . .
75 269 431 tol.Z toho se na státní poklad neodvedlo nic Na státní dluh se použilo 8 684 865 tol. _____________ Zbývá tedy pro běžné výdaje 66 584 566 tol. Tudíž zákonná částka překročena o 15 721 416 tol.
Roku 1843 bylo vydáno. . . . . . . . . . . . . . .
79 102 787 tol.Do státního pokladu a na dluh dáno 8 261 981 tol. _____________ Podle toho činily běžné správní výdaje 70 840 806 tol. Zákonná částka 50 863 150 tol. _____________ překročena o 19 977 656 tol.
Roku 1844 činí výdaje. . . . . . . . . . . . . . .
78 243 308 tol.Z toho se odečítá pro státní poklad a na
placení úroků a umořování dluhu
9 252 605 tol._____________ Zbývá tedy pro běžné výdaje. 68 990 703 tol. To znamená stanovená částka 50 863 150 tol. _____________ překročena o 18 127 553 tol.
Roku 1845 činí výdaje. . . . . . . . . . . . . . .
77 903 361 tol.Na státní poklad se neodevzdalo nic Na státní dluh bylo použito 7 267 082 tol. _____________ Běžné výdaje jsou tedy 70 636 279 tol. To znamená zákonná částka 50 863 150 tol. _____________ překročena o 19 773 129 tol.
Roku 1846 činí výdaje. . . . . . . . . . . . . . .
78 562 335 tol.Na státní poklad se neodevzdalo nic Na státní dluh se dalo 7 423 831 tol. _____________ Pro běžné správní výdaje zbývá 71 138 504 tol. Tedy zákonná částka 50 863 150 tol. _____________ překročena o 20 275 354 tol.
Roku 1847 činily výdaje. . . . . . . . . . . . . . .
80 392 730 tol.Z toho se odečítají výdaje na pomoc chudým
6 207 650 tol.a na státní dluh 7 209 192 tol. _____________ Úhrnem 13 416 842 tol. _____________ Zbývá na běžné správní výdaje. 66 975 888 tol. Tedy zákonná částka 50 863 150 tol. _____________ překročena o 16 112 738 tol. _______________________________________ Celkem nezákonně vydáno 135 999 646 tol. Téměř sto třicet šest milionů tolarů ze státních peněz, tj. z majetku lidu, z prostředků chuďasů — bylo v posledních 8 letech nezákonně promrháno za ministrů Alvenslebena, Bodelschwingha, Flottwela a Duesberga! A tito lidé si chodí na svobodě, ověšeni hvězdami a řády, a ještě zastávají, jako Flottwell, vysoké státní úřady! Nedávno byla v denním tisku zpráva, že jeden soudní komisař — měl pověst demokrata — byl uvězněn na základě obvinění, že neodevzdal patřičným způsobem 50 tolarů. 50 tolarů a 136 milionů!
Je možné, že částka stanovená v roce 1820 už dnes pro potřeby státní správy nestačila. Potom však měla vláda otevřeně vystoupit a stanovit zákonně nový rozpočet. To však nechtěla, toho se neodvážila. Nechtěla to pro své absolutistické choutky, neodvážila se toho, neboť se bála ukázat veřejnosti své finanční hospodářství. Nesluší se, aby lid věděl, jakou úlohu v pruských financích hrály a hrají přehlídky za přítomnosti královny Viktorie, křtiny, svatby, biskupství jeruzalémské, staré, polozapomenuté spisy Bedřicha II.,[212] rytířské zámky, přilbice, gardoví poručíci, junkeři, flanďáci, byrokrati atd. atd. — tyto metly lidu! Proto se toto pruské hospodářství vedlo dál v tajnosti a ministři se dokonce před positivním zákonem stávali zločinci. Ovšem soudce se pro ně ještě nenašel.
Jak pruské finanční hospodářství za Bedřicha Viléma IV. vyčerpává zdroje státních pokladen, vysvítá z tohoto přehledu:
Roku 1840: Zůstatek z předešlých let 16 949 157 tol. Roční příjem 71 059 475 tol. ____________________________ Celkem 88 008 632 tol. Roční výdaje 77 165 022 tol. _____________ Zbývá stav
10 843 610 tol. Roku 1841: Zůstatek z předešlých let 10 843 610 tol. Roční příjem 71 987 880 tol. ____________________________ Celkem 82 831 490 tol. Roční výdaje 74 185 443 tol. _____________ Zbývá stav
(Ve Sbírce zákonů vykazuje rozpočet sestavený
Alvenslebenem v příjmech i ve vydáních částku
55 867 000 tolarů!)8 646 047 tol. Roku 1842: Zůstatek z předešlých let 8 646 047 tol. Roční příjem 73 876 338 tol. ____________________________ Celkem 82 522 385 tol. Roční výdaje 75 269 431 tol. _____________ Zbývá stav
7 252 954 tol. Roku 1843: Zůstatek z předešlých let 7 252 954 tol. Roční příjem 73 822 589 tol. ____________________________ Celkem 81 075 543 tol. Roční výdaje 79 102 787 tol. _____________ Zbývá stav
1 972 756 tol. Roku 1844: Zůstatek z předešlých let 1 972 756 tol. Roční příjem 75 976 613 tol. ____________________________ Celkem 77 949 369 tol. Roční výdaje 78 243 308 tol. _____________ Schodek
293 939 tol. Roku 1845: Roční příjem 77 025 034 tol. Schodek z roku 1844 293 939 tol. _____________ Zbývá 76 731 095 tol. Roční výdaje 77 903 361 tol. _____________ Tedy schodek
1 172 266 tol. Roku 1846: Roční příjem 75 721 698 tol. Schodek za rok 1845 1 172 266 tol. _____________ Zbývá 74 549 432 tol. Roční výdaje 78 562 335 tol. _____________ Tedy schodek
(První Spojený sněm je svolán patentem z 3. února.
Úvěr však nepovoluje.)
4 012 903 tol. Roku 1847: Roční příjem 79 518 543 tol. Schodek z roku 1846 4 012 903 tol. _____________ Zbývá 75 505 640 tol. Roční výdaje činí 80 392 730 tol. _____________ Tedy schodek 4 887 090 tol. Aby se kryla nejnutnější vydání, vyberou se ze státního pokladu 4 000 000 tolarů, čímž se zvýší příjem na 83 518 543 tolarů. Tedy schodkem v hlavní státní pokladně a odčerpáním státního pokladu zahájila stará vláda rok 1848. Stav pokladny se snížil za 6 let — 1840 až 1847 — z hotovosti 16 949 157 na schodek 4 887 090, tedy o 21 836 247 tolarů.
V oněch 8 letech činily příjmy. 598 988 170 tol. a výdaje 620 824 417 tol. ________________ Tedy schodek v právě vypočtené výši 21 836 247 tol. Toto snížení stavu pokladen nelze popřít, i když se vláda snaží zakrýt je tím, že přenáší zůstatky příjmů a výdajů z jednoho roku na druhý, a to tak, že i tam, kde už nastal schodek, se ve vyúčtování uvádějí zdánlivá aktiva. Pruská vláda tedy v „míru“, za úplného „klidu“ a „pořádku“ zničila pruské finance. Když nastaly pohnuté události roku 1848, a tím utrpěl i peněžní trh, nemohl stát poskytovat podporu soukromým osobám, nýbrž musel na nich vyžadovat další oběti, aby se v této těžké době vůbec udržel. Páni buržoové za to mohou děkovat bývalým pruským ministrům a jejich pomahačům. Kdyby se byli páni ministři nedopouštěli ve svém úřadě nezákonných činů, byla by v pokladně místo schodku hotovost 136 milionů tolarů a úvěr by se byl udržel. To je zaviněná škoda, o níž mluví § 333 pruského trestního práva.
Schodek v hlavní státní pokladně — a jaké byly příjmy! Zjistili jsme, že rok co rok dosahovaly příjmy 71 až téměř 80 milionů. To je však pouze čistý příjem, tj. zůstatky různých jednotlivých správních odvětví po odečtení správních výdajů. U daňové, celní, poštovní, lesní správy atd. se všechny platy, kancelářské náklady atd. předem odečítají a do příjmu se píše jen čistý zůstatek. A přece musela země opatřit úhradu na platy a kancelářské náklady pro berní, lesní, poštovní atd. úředníky stejně tak jako na mimořádné odměny a dary pro vrchní presidenty a velící generály. Tyto předem odečtené správní výdaje jsou v rozpočtu na rok 1847 odhadnuty částkou 20 887 541 tol. Když tuto částku připočteme, činil roční příjem 90 až 100 milionů a roční výdaje dokonce přes 100 milionů tolarů. Takové obrovské částky dával lid, a výsledek — prázdná státní pokladna!
Královské nařízení z 20. ledna 1820 obsahuje, jak jsme viděli, předpis pro úřední činnost ministrů. Pan von Bodelschwingh — jinak to nelze posuzovat — tento předpis vědomě a záměrně přestoupil. Podléhá tedy podruhé trestu podle již shora uvedeného § 333, hlava 20, část II pruského zákoníku. Tento zákon mu ukládá propuštění, peněžitý trest nebo vazbu na pevnosti a zbavuje ho práva zastávat jakékoli veřejné úřady. Protože způsobil zemi škodu nejhoršího druhu, musí mu být uložena též nejvyšší výměra trestu odnětí svobody, jakou zákon připouští.
Bývalí ministři von Alvensleben, Flottwell a von Duesberg jsou v úplně stejné situaci.
Už podle občanských zákonů jsou tito páni bývalí ministři povinni nahradit zemi zaviněnou škodu, tj. oněch 136 milionů tolarů, jež nezákonně vydali. Trestní právo podle § 341, hlava 20, část II pruského zákoníku o tom stanoví:
„Není-li úředník s to zaplatit náhradu škody, kterou způsobil státu nebo jiné osobě úmyslným porušením povinnosti, nechť je po odpykání trestu ponechán ve veřejném ústavu na nucené práci tak dlouho, dokud nebude škoda tím nebo oním způsobem uhrazena.“
Ještě maličkost! Ze správních přebytků bylo odvedeno do státniho pokladu:
Ze správy za rok 1840 613 457 tol. Ze správy za rok 1841 2 837 000 tol. Ze správy za rok 1843 1 000 000 tol. Ze správy za rok 1844 2 000 002 tol. _______________ Úhrnem 6 450 459 tol. Podle vyúčtování státního pokladu bylo však od 1. července 1840 ze správních úspor převedeno do státního pokladu jen 6 423 332 tolarů. V hlavní státní pokladně je tedy účtováno ve vydání na státní poklad o 27 127 tolarů[a] víc, než na něj bylo odevzdáno. Pane von Alvenslebene, pane von Bodelschwinghu, pane Flottwelle a pane von Duesbergu — kdepak zůstalo těch 27 127 tolarů? Snad nebyly zpronevěřeny?
Najde se pro bývalé ministry státní návladní a soud? Zatím je pan von Bodelschwingh stále ještě členem druhé sněmovny!
Napsal K. Marx 16. února 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 224 ze 17. února 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a V „Neue Rheinische Zeitung“ bylo chybně vytištěno „17 127 tolarů“; tiskovou chybu opravila redakce v článku „Ještě jednou o pruském finančním hospodářství“ (srov. Ještě jednou o staropruském finančním hospodářství zde). (Pozn. red.)
207 Stavovské výbory byly zřízeny v Prusku v roce 1842. Volily je provinční sněmy ze svého členstva podle stavů. Stavovské výbory tvořily společný poradní orgán — Spojené výbory.
208 „Gesetz-Sammlung für die Königlichen Preussischen Staaten. 1844“ [„Sbírka zákonů pro státy pruského království. 1844“], Berlín, str. 96.
209 V tabulkách a v součtech jsou podle knihy vydané A. T. Wönigerem: „Preussens Erster Reichstag“ [„První pruský říšský sněm“], díl 7, Berlín 1847, opraveny některé nepřesnosti.
210 Karl Albert Kamptz, „Jahrbücher für die Preussische Gesetzgebung, Rechtswissenschaft und Rechtsverwaltung“ [„Ročenky pro pruské zákonodárství, právní vědu a soudnictví“], sv. 37, Berlín 1831, str. 407.
211 „Allgemeines Landrecht für die Preussischen Staaten“ [„Všeobecný zákoník pro pruské státy“], část II, hlava 20, § 333.
212 Roku 1841 věnoval Bedřich Vilém IV. 430 000 marek na zřízení německo-anglického protestantského biskupství v Jeruzalémě. V roce 1889 byla tato částka poukázána církevní nadaci v Jeruzalémě, kterou založil Vilém II., a tím se Prusko vzdalo myšlenky na zřízení jeruzalémského biskupství.
Spisy Bedřicha II. vycházely od roku 1846.