Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Frankfurtský Březnový spolek a „Neue Rheinische Zeitung“
Kolín 15. března. Vracíme se znovu k neblahému Březnovému spolku[a], tomuto důstojnému potomku „březnové revoluce“. Vytýká se nám, že prý svými výpady proti Březnovému spolku „poškozujeme věc svobody“. Cožpak jsme ke zděšení „Kölnische Zeitung“ neoznačili Březnový spolek už v prosinci 1848 za „bezděčný nástroj kontrarevoluce“?[260] Což jsme už dávno „Březnovému spolku“ neřekli, co si o něm myslíme? Kdyby byl Březnový spolek organisací revoluční strany, kdyby byl aspoň důsledným, čilým dítkem březnového povstání, snesli bychom nejapnost, kterou jeho spekulace s inzeráty nesporně byla. Březnový spolek předně neprojevuje žádnou činnost, ledaže bychom pokládali za činnost adresy; je to dále bláhový bloud, zmítající se mezi konstitucionalisty (které považujeme za horší reakcionáře než klub rytíře von Radowitze[261]) a některými skutečně poctivými demokraty, kteří se dali obloudit mlhavými vyhlídkami na celoříšský smír. Vrozená nerozhodnost bude v tomto ústředním komerčním spolku[b] vždy převládat; takový spolek snad roznítí v lidu nespokojenost, ale v rozhodném okamžiku ho zradí a potom bude prolévat slzy nad svým omylem. Ať tedy obchodní spolek žije a „zdárně prospívá“! Ostatně jeho nedůtklivost na nás nepůsobí; tito liberálové zřejmě stále ještě chápou svobodu tisku jako vymoženost, která platí jen pro ně. Pan Eisenmann např. se otevřeně prohlásil za konstitucionalistu na věčné časy a za odpůrce republikanismu na témž zasedání Březnového spolku, kde se o „Neue Rheinische Zeitung“ mluvilo jako o příkladu „pravé německé nesvornosti“. Asi tedy čekají, že z trulantské snahy o jednotu budeme podporovat orgán muže, který, ať si chce být čert ví čím, vždycky zůstane německým nacionalistickým ťulpasem. Ze slušnosti bychom tyto pány „vzali s sebou“ jak daleko by chtěli, kdyby jejich posláním ve Frankfurtu nebylo právě „nehnout se z místa“. Jsou mezi nimi „hloubaví přátelé dějin“[262]. Sotva jim asi ušlo, že nejen v Německu, ale všude a vždy přes všechny Březnové spoiky byli feuillanti[263] odstraňováni ještě než vypukla skutečná revoluce. Co bude stoupencům sociální republiky platné, stane-li se týž Vogt, který v hospůdkách provinčního universitního městečka „v prvních řadách“ horlil proti Bonapartovi, nepodařeným říšským Barrotem Bonaparta německé říše?[264]
Napsal K. Marx 15. března 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 248 ze 17. března 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)b Slovní hříčka: „Central-Märzverein“ — „Ústřední březnový spolek“, „Central-Kommerzverein“ — „Ustřední komerční spolek“. (Pozn. red.)
260 Tím se míní článek „Dokument Březnového spolku“, otištěný v „Neue Rheinische Zeitung“, čís. 181 z 29. prosince 1848, odhalující pravou tvář maloburžoasních vůdců z řad frankfurtské levice, kteří svou polovičatou politikou pomáhali kontrarevoluci. „Neue Rheinische Zeitung“ je nazývala „girondisty naší revoluce“.
261 Jde o reakční „Katolický spolek“ při frankfurtském Národním shromáždění, v jehož čele stál Radowitz — předák krajní pravice, „duše pruské kontrarevoluce“, jak ho nazýval Marx (viz zde).
262 Narážka na podtitul tehdy známé Rotteckovy knihy (viz pozn. [108] zde).
263 Klub feuillantů zastupoval za francouzské buržoasní revoluce koncem 18. století zájmy velké buržoasie těsně spjaté s královskou mocí a také liberální šlechty a sdružoval stoupence konstituční monarchie.
264 Karl Vogt, jeden z vedoucích činitelů „Březnového spolku“ v letech 1848 až 1849, se dostal ještě dál, než mu předpovídala „Neue Rheinische Zeitung“ — stal se placeným agentem Ludvíka Bonaparta. Viz Marxův pamflet „Pan Vogt“ z roku 1860.