Ludvík Napoleon a Fould

Karel Marx

Ludvík Napoleon a Fould

Naši čtenáři se rozpomenou na náš článek v minulém čísle^{^[a]} o tom, jak se ve Francii dostala k moci finanční aristokracie. Při této příležitosti jsme upozorňovali na spojení Ludvíka Napoleona s Fouldem, spojení za účelem výnosných burzovních spekulací. Už dříve bylo nápadné, že po Fouldově vstupu do ministerstva náhle přestaly neustálé peněžní požadavky Ludvíka Napoleona na Zákonodárné shromáždění. Od posledních voleb však vyšly najevo věci, které vrhají na zdroje výdělků presidenta Bonaparta velmi pronikavé světlo. Alespoň jeden příklad.

V našem vyprávění se budeme odvolávat hlavně na „Patrie“, počestný list „Volební jednoty“^{^[178]}, jehož majitel bankéř Delamarre je jedním z nejvýznamnějších pařížských burziánů.

K volbám 10. března byla zorganizována velká spekulace à la hausse^{^[b]}. V čele této intriky stál pan Fould, zúčastnili se jí přední přátelé pořádku, kamarila pana Bonaparta i on sám vložili do tohoto obchodu značné částky.

Dne 7. března stouply tříprocentní papíry o 5 centimů, pětiprocentní o 15 centimů; časopis „Patrie“ uveřejnil totiž výsledek předběžných voleb přátel pořádku. Toto zvýšení se však zdálo našim spekulantům příliš malé; musilo se „přiložit“. „Patrie“ ze dne 8. března, vydaná večer předtím, naznačuje ve svém burzovním bulletinu, že o vítězství strany pořádku není nejmenších pochyb. Mezi jiným říká:

„Nechceme jistě hanit zdrženlivost kapitalistů; nicméně existují-li okolnosti, kdy nejsou přípustny chyby, pak je to nyní, po výsledcích předběžných voleb.“

Chceme-li docenit vliv burzovního bulletinu a zpráv „Patrie“ na burzu, musíme si uvědomit, že tyto noviny jsou skutečným moniteurem^{^[c]} nynější vlády a že dostávají oficiální zprávy dřív než sám „Moniteur“. Ale spekulace se tentokrát nezdaří.

8. března jsou známy některé výsledky hlasování v armádě, příznivé pro rudé, a kursy hned klesají. Zdá se, že spekulantů se zmocnil panický strach; rozhodují se, že použijí všech prostředků. Burzovní bulletin „Patrie“ dělá co může; všechny deníky „Volební jednoty“ dostanou rozkaz, aby vytáhly do boje; horlivě se debatuje o několika nesprávnostech při nevýznamném hlasování; jeden deník uveřejňuje na čelném místě výsledky hlasování u pluku, který volil monarchisticky; nakonec musí republikánské noviny uveřejnit několik oficiálních dementi, jež se za několik dnů ukáží jako vylhaná.

Díky tomuto spojenému úsilí se podaří při zahájení burzy 9. března vyvolat malý vzestup státních papírů, ten však netrvá dlouho. Kurs je poměrně nízký až do 2 hodin 15 minut; od této chvíle ustavičně stoupá až do zavření burzy^{^[179]}. Příčiny tohoto náhlého obratu vyžvanila sama „Patrie“:

„Říká se, že někteří spekulanti, velmi zainteresovaní na zvýšení kursu, nedlouho před uzavřením burzy učinili pozoruhodné nákupy, aby dobře naladili smýšlení v provincii ve chvíli voleb. Důvěrou, jež zavládne v provincii, chtějí vyvolat nové nákupy, které mají vyhnat kursy ještě do větší výše.“

Tato mnohamiliónová operace měla za následek, že tříprocentní papíry stouply o 40 centimů, pětiprocentní o 60 centimů.

Je tedy zřejmé: někteří spekulanti měli zájem na stoupání kursů, a proto v rozhodném okamžiku hodně nakupovali, aby vyvolali nový vzestup. Kdo byli tito spekulanti? Ať odpovědí skutečnosti.

11. března kursy na burze klesaly. Všechny pokusy spekulantů se míjejí účinkem, protože volební výsledky kolísají.

12. března nový značný pokles, protože volební výsledky jsou už skoro známy a je takřka jisté, že tři socialističtí kandidáti mají ohromnou většinu. Spekulanti à la hausse učiní teď zoufalý pokus. „Patrie“ a „Moniteur du Soir“ uveřejňují pod titulem oficiálních telegrafických zpráv volební výsledky z provincií, které jsou načisto vymyšlené. Manévr se podaří. Večer v kavárně „Tortoni“^{^[180]} slabé stoupání kursu. Je tedy třeba ještě „přiložit“. „Patrie“ otiskuje tuto zprávu:

„Podle dosud známých výsledků hlasování dostal občan de Flotte jen o 341 hlasů víc než občan J. Foy. Tento volební výsledek může být ještě rozhodnut ve prospěch našeho kandidáta hlasováním mobilního četnictva. — Tvrdí se, že vláda předloží zítra sněmovně dva zákony, jeden o tisku a druhý o volebních shromážděních, a bude žádat, aby její návrhy byly uznány za neodkladné.“

Druhá zpráva byla lživá; vláda se rozhodla předložit tyto zákony teprve po dlouhém váhání, po vleklých poradách s vůdci strany pořádku a po změně ministerstva. První zpráva byla ještě nestoudnější lží; v témž okamžiku, kdy ji „Patrie“ uveřejnila, poslala vláda departementům telegrafickou zprávu, že byl zvolen de Flotte.

Spekulace se ovšem podařila: papíry stouply o 1 frank 35 centimů a páni spekulanti utržili 3 až 4 milióny. „Přátelům majetku“ jistě nelze zazlívat, že se snažili svého fetiše co nejvíc využít v zájmu pořádku a společnosti.

Tento podařený dodge^{^[d]} dodal pánům spekulantům takovou kuráž, že hned uskutečnili velkolepé nákupy a tím přiměli ke koupi i množství jiných kapitalistů. Vzestup byl tak výrazný, že se na tuto transakci zaznamenávaly na burze dokonce už zase očekávané zisky. Tu přišel ráno 15. března zdrcující úder, vyhlášení Carnota, de Flotta a Vidala za představitele lidu; kursy náhle a nezadržitelně klesly a porážka našich spekulantů se už nedala oddálit žádnými vylhanými zprávami ani telegrafickými výmysly.

Napsal K. Marx v dubnu 1850
Otišteno v Časopise „Neue Rheinische Zeitung.
Politisch-ökonomische Revue“,
čís. 4, 1850

Podle textu časopisu
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde (Pozn. red.)

b — na vzestup. (Pozn. red.)

c — věstníkem. (Pozn. red.)

d — úskok. (Pozn. red.)

178 Volební jednota (Union électorale) — pod tímto názvem vystoupil v doplňovacích volbách do francouzského Zákonodárného shromáždění v březnu 1850 blok všech monarchistických stran a skupin, v němž se sdružili orleanisté, legitimisté, bonapartisté, katolíci i ostatní.

„La Patrie“ [„Vlast“] — francouzský deník založený roku 1841; v roce 1850 zastupoval zájmy spojených monarchistů, takzvané strany pořádku, a byl orgánem jejich volebního bloku; později bonapartistický list.

179 Na pařížské burze se uzavíraly obchody od jedné do tří hodin odpoledne.

180 Tím se míní kavárna Tortoni na bulváru des Italiens; v této kavárně i v jejím okolí se konaly burzovní obchody v hodinách, kdy byla burza zavřena. Na rozdíl od oficiální burzy se kavárně Tortoni i jejímu okolí říkalo „malá burza“.