Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx a Bedřich Engels
Pruští špiclové v Londýně
64, Dean Street, Soho Square
14. června 1850Vážený pane,
v poslední době jsme my, podepsaní němečtí emigranti žijící v této zemi, s překvapením zjistili, že nám britská vláda věnuje velkou pozornost. Zvykli jsme si na to, že jsme občas potkávali některého podřadného zaměstnance pruského velvyslanectví, který není „oficiálně zaregistrován jako takový“; zvykli jsme si na buřičské řeči a ztřeštěné návrhy takových agentů provokatérů a věděli jsme, jak s nimi jednat. Neudivuje nás pozornost, kterou nám věnuje pruské velvyslanectví — jsme hrdi na to, že jsme si ji zasloužili; udivuje nás však srdečná shoda, která zřejmě panuje pokud jde o nás, mezi pruskými špicly a anglickými donášeči.
Opravdu, vážený pane, nikdy bychom nebyli věřili, že v této zemi existuje tolik policejních špiclů, kolik jsme jich měli příležitost poznat v kratičké době jednoho týdne. Nejenže se od dveří domů, kde bydlíme, ani na chvíli nehnou individua více než pochybného vzezření, která si docela klidně zapisují každého, kdo vejde do domu nebo z něho vyjde; nemůžeme udělat ani krok, aby nám někdo z nich nebyl neustále v patách. Ať vstoupíme do omnibusu nebo zajdeme do kavárny, máme čestný doprovod alespoň jednoho z těchto neznámých přátel. Nevíme, zda pánové, kteří mají toto příjemné zaměstnání, jsou ve „službách Jejího Veličenstva“; víme však, že většina z nich nevypadá právě čistě a úctyhodně.
Jakou cenu mohou mít pro kohokoli útržkovité informace, které sesmolí u našich dveří pár ubohých špiclů, prodejných individuí nejnižšího druhu, vybraných zřejmě z obyčejných placených donášečů? Mají tyto informace, určitě neobyčejně spolehlivé, takovou cenu, že se jim obětuje tradiční hrdost Angličanů na to, že v jejich zemi nemůže být nikdy zaveden onen špiclovský systém, kterého nezůstala ušetřena ani jedna země na kontinentě?
Ostatně byli jsme vždy a jsme i nadále ochotni poskytnout vládě jakékoli informace o sobě, které by si přála, pokud je to v našich silách.
Víme ostatně dobře, co je podstatou toho všeho. Pruská vláda využila nedávného atentátu na Bedřicha Viléma IV. jako záminky k tomu, aby rozpoutala další kampaň proti svým politickým odpůrcům v Prusku i mimo ně. A protože notorický blázen vystřelil na pruského krále, chce pruská vláda přimět anglickou vládu, aby proti nám použila zákona o cizincích, přestože si naprosto nedovedeme představit, v jakém směru by mohla naše přítomnost v Londýně ohrožovat „zachování klidu a pořádku v této říši“.
Když jsme asi před osmi lety v Prusku napadali současný vládní systém, oficiální činitelé a tisk nám odpovídali, nelíbí-li se nám pruský systém, že nám nic nebrání odejít ze země. Odešli jsme a věděli jsme velmi dobře proč. Z Pruska jsme tedy odešli, a zatím narážíme na Prusko na každém kroku; ve Francii, v Belgii, ve Švýcarsku jsme pocítili vliv pruského velvyslance. Když budeme nyní na jeho nátlak nuceni opustit i poslední útočiště, které nám v Evropě zbylo, bude si Prusko myslet, že je nejmocnějším státem na světě.
Anglie byla dosud jedinou překážkou, jež stála v cestě Svaté alianci, obnovující se v poslední době pod záštitou Ruska; a Svatá aliance, v níž Prusko tvoří neodmyslitelnou součást, neusiluje o nic tak horlivě jako o to, aby přiměla protiruskou Anglii provádět vnitřní politiku vícemérně po ruském vzoru. Co by si asi Evropa pomyslela o nedávných diplomatických nótách a parlamentních prohlášeních britské vlády, kdyby byly na druhé straně doprovázeny použitím zákona o cizincích jen proto, že se toho ve své pomstychtivosti domáhají cizí reakční vlády?
Pruská vláda prohlašuje, že výstřel na pruského krále je výsledkem široce rozvětveného revolučního spiknutí, jehož centrum je třeba hledat v Londýně. A na základě toho nejprve ruší svobodu tisku doma a potom žádá anglickou vládu, aby vypověděla ze země domnělé vůdce domnělého spiknutí.
Uvážíme-li charakter a osobní vlastnosti nynějšího pruského krále a jeho bratra, následníka trůnu — která strana má asi větší zájem na tom, aby se co nejrychleji dostal na trůn následník, revoluční strana nebo ultraroajalisté?
Dovolte, abychom tu uvedli, že asi čtrnáct dní před berlínským atentátem přišly k nám jisté osoby, o nichž se důvodně domníváme, že jsou to agenti buď pruské vlády, nebo ultraroajalistů, a téměř otevřeně nás získávaly pro spiknutí připravující kralovraždu v Berlíně a jinde. Nemusíme dodávat, že jsme těmto pánům nesedli na lep.
Dovolte, abychom tu uvedli, že po atentátu se pokoušely mezi nás vetřít jiné osoby podobného druhu a mluvily podobným způsobem.
Dovolte, abychom tu uvedli, že seržant Sefeloge, který na krále vystřelil, nebyl revolucionář, nýbrž ultraroajalista. Patřil k 2. sekci ultraroajalistické organizace „Treubund“; je zaregistrován v seznamu členů pod číslem 133. Po určitou dobu jej tato organizace finančně podporovala; jeho dokumenty byly uloženy v domě u jednoho ultraroajalistického majora, zaměstnaného v ministerstvu války.
Dostane-li se tato záležitost někdy před veřejný soud, o čemž pochybujeme, veřejnost jasně uvidí, zda někdo tento atentát zosnoval a kdo to byl.
Ultraroajalistická „Neue Preussische Zeitung“[196] první obvinila emigranty v Londýně, že jsou skutečnými původci atentátu. Jmenovala dokonce i jednoho z podepsaných, o němž už dříve tvrdila, že prý byl dva týdny v Berlíně, ačkoli se nikdy ani na chvíli nevzdálil z Londýna, jak může dosvědčit celá řada svědků.[197] Napsali jsme pruskému velvyslanci panu Bunsenovi a požádali jsme ho, aby nám opatřil příslušné výtisky tohoto listu. Pozornost, kterou nám tento gentleman prokazuje, nejde však tak daleko, aby vyhověl naší žádosti, což by byla „rytířská“[198] dvornost rozhodně žádala.
Domníváme se, vážený pane, že za daných okolností je nejlepší předložit celou věc veřejnosti. Domníváme se, že Angličany zajímá všechno, co více nebo méně ohrožuje tradiční pověst Anglie jako nejbezpečnějšího útočiště pro uprchlíky všech stran a všech zemí.
Znamenáme se, vážený pane, v hluboké úctě Vaši
Karel Marx, Bedřich Engels, redaktoři „Neue Rheinische Zeitung“ z Kolína nad Rýnem
August Willich, plukovník povstalecké armády v Bádensku
Napsáno 14. června 1850
Otištěno v listu „Spectator“
15. června 1850Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).196 „Neue Preussische Zeitung“ [„Nové pruské noviny“] — krajně reakční německý deník, který vycházel od června 1848 v Berlíně; byl orgánem kontrarevoluční dvorské kamarily a pruských junkerů. Byl též znám pod názvem „Kreuz-Zeitung“ [„Křížové noviny“], protože v jeho záhlaví byl vyobrazen kříž.
197 Tím je míněn Marx. V noticce, otištěné 25. května 1850 v „Neue Preussische Zeitung“, se oznamovalo, že Marx prý jezdil po Německu a v souvislosti s přípravou atentátu na pruského krále navštívil Berlín.
198 Marx tu naráží na Bunsenův baronský titul.