Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Činnost Mazziniho a Kossutha.
— Spojenectví s Ludvíkem Napoleonem.
— Palmerston
Londýn, v úterý 28. září 1852
Uvedu některá autentická fakta z činnosti italské a maďarské emigrace.
Před nedávnem procestoval maďarský generál Vetter z pověření Kossutha a Mazziniho celou Itálii s pasem znějícím na jméno jakéhosi malíře, občana Spojených států. Vettera doprovázela maďarská zpěvačka paní Ferencziová, která tam pořádala koncerty. To mu umožnilo dostat se do vyšších oficiálních kruhů, zatímco dopisy, které mu dal Mazzini, mu otevřely dveře tajných společností. Procestoval celou zem, od Turína a Janova přes Milán až do Říma a Neapole. V těchto dnech se vrátil do Anglie a podal o své cestě zprávu, která úplně ohromila pana Mazziniho, tohoto archanděla demokracie. Jádrem Vetterovy zprávy je v podstatě to, že Itálie naprosto propadla materialismu: obchod s hedvábím, olejem a jinými tamějšími produkty se tak rozrostl a tak ovládl myšlení všech, že všechno ostatní ustupuje do pozadí, a buržoazie (do které Mazzini vkládal velké naděje) si pečlivě a důkladně spočítala výdaje a ztráty způsobené revolucí a tak horlivě se snaží všechno si vynahradit horečným průmyslovým podnikáním, že není ani pomyšlení na to, že by revoluční hnutí mohlo začít v Itálii. V této zemi, praví Vetter ve své zprávě, nemůže dojít k žádnému povstání, dokud francouzský vulkán nezačne znovu chrlit oheň, zvláště když skutečně revoluční část obyvatelstva je zastrašena dlouhým pronásledováním a zklamána neustálými neúspěchy svých plánů a především — nemá oporu v masách.
Na základě této Vetterovy zprávy nezbylo Mazzinimu — po všem jeho halasném a hloupém nadávání Francii — nic jiného než nolens volens[a] přenechat znovu iniciativu starému Babylónu.
S kým byste však řekli, že tito pánové začali vyjednávat, když se rozhodli znovu se spojit s Francií? S panem Ludvíkem Bonapartem.
Kossuth v dohodě s Mazzinim poslal do Paříže jakéhosi Kisse, aby navázal spojení s bonapartisty. Kiss se kdysi stýkal se syny Jéroma Bonaparta. Teď se baví v Paříži, navštěvuje kavárny a jiné podniky, točí se kolem Pierra Bonaparta, podkuřuje mu a píše velkolepá hlášení Kossuthovi. A tak je teď osvobození Uher firmou Ludvík Napoleon a Kossuth hotová věc... Vůdce revolucionářů se spojil na život a na smrt s „tyranem“.
Ještě před těmito událostmi přijeli do Londýna jménem takzvané polské Centralizace[263] starý Lelewel, Polák, a Tadeusz Gorzowski, pravoslavný kněz, a předložili Kossuthovi a Mazzinimu plán povstání, v němž by byla rozhodujícím momentem podpora Bonapartova. Jejich důvěrným přítelem v Londýně byl jakýsi hrabě Lanckoroński, který je zároveň ruský carský agent, a jejich plánu se dostalo té velké cti, že byl nejprve přezkoumán a opraven v Petrohradě. Tento hrabě Lanckoroński je teď v Paříži, kde sleduje Kisse a odkud odjede do Ostende pro nové instrukce z Petrohradu.
Kiss posílá Kossuthovi z Paříže všemožná ujištění, která by se hodila tak do říše pohádek; ale vzhledem k pohádkové situaci, která je ve Francii, jsou možná pravdivá. Říká se, že Kossuth dostal od Ludvíka Bonaparta vlastnoruční dopis s pozváním, aby přijel do Paříže. Kossuth prý rozšířil kopii tohoto dopisu po celých Uhrách. Všechno prý tam už připravil k všeobecnému povstání. Dokonce i císařsko-královští úředníci se účastní spiknutí. Kossuth doufá, že celá věc začne v říjnu.
Zatím jsem vám jen skoro doslovně opakoval, co jsem se sám dověděl. Ptáte-li se nyní, co si o tom myslím, pak musím říci, že mám dojem, že Ludvík Bonaparte chce zabít dvě mouchy jednou ranou. Chce si získat Kossuthovu a Mazziniho důvěru a pak je zradit Rakousku, které by na oplátku potvrdilo Bonapartovi jeho uzurpaci francouzské císařské koruny. Kromě toho je přesvědčen, že Kossuth a Mazzini ztratí všechen vliv v revoluční straně, jakmile vejde ve známost, že s ním vyjednávali nebo s ním uzavřeli spojenectví. Kromě toho absolutistické mocnosti se stavějí velmi rozhodně proti jeho nastolení na francouzský trůn, a tak je při jeho dobrodružné povaze docela možné, i když nijak zvlášť pravděpodobné, že by byl ochoten začít si něco se spiklenci.
Pokud jde speciálně o Itálii, Ludvík Bonaparte se těší, že připojí ke svým dominiím Lombardii a Benátsko, zatímco Neapolsko připadne jeho bratranci Muratovi. Krásné vyhlídky pro signora Mazziniho!
Když už jsem se zmínil o Itálii, dovolte mi, abych vám sdělil ještě jednu informaci. Hraběnka Viscontiová, jedna z hrdinek nedávného boje za svobodu Itálie, byla onehdy v Londýně a měla dlouhou rozmluvu s lordem Palmerstonem. Jeho lordstvo jí sdělilo, že stane, jak doufá, ještě před koncem tohoto roku v čele britské vlády a potom že Evropa nastoupí cestu rychlých proměn. Zejména Itálie nemůže už být ponechána ve spárech Rakouska, protože v žádné zemi nelze natrvalo vládnout pomocí knuty a olova. Palmerston vyjádřil naději, že při tom všem nalezne spojence ve Francii. Přál prý by si však, aby Lombardie, kdyby se věci dostaly do varu, byla ihned připojena k Piemontu a aby otázka, zda se má stát samostatnou republikou, byla zcela ponechána budoucnosti.
Jsem osobně přesvědčen, že starý Palmerston je v zajetí velkých iluzí a zejména si neuvědomuje, že sice možná ještě má určité slovo u parlamentních klik, ale v zemi samé už žádný vliv nemá.
Napsal K. Marx kolem 22. září 1852
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3590 z 19. října 1852,Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — volky nevolky. (Pozn. red.)
263 Centralizace — vedoucí výkonný orgán polské Demokratické společnosti, vytvořený roku 1836. Demokratická společnost vznikla roku 1832 ve Francii jako organizace levého šlechticko-buržoazního křídla polské emigrace. Program Společnosti obsahoval požadavek zrušení feudálních břemen a stavovské nerovnosti, odevzdání půdy rolníkům bez výkupu a řadu dalších pokrokových opatření. Demokratická společnost se aktivně zúčastnila přípravy krakovského povstání z roku 1846, jehož cílem bylo národní osvobození Polska. Když byla v létě 1849 Demokratická společnost ve Francii zakázána, stal se sídlem Centralizace Londýn, ale většina členů Společnosti zůstala i nadále ve Francii. V padesátých letech došlo v Demokratické společnosti k ideovému rozkolu. Když se roku 1862 vytvořil v Polsku Ústřední národní výbor, který připravoval povstání, Demokratická společnost se sama rozpustila.