Přílohy k 8. svazku

Karel Marx a Bedřich Engels

Přílohy
k 8. svazku sebraných spisů

Schůze ústředního výboru z 15. září 1850
Výzva k pomoci odsouzeným v Kolíně nad Rýnem
Výzva k podpoře představitelů proletariátu odsouzených v Kolíně nad Rýnem a jejich rodin

Schůze ústředního výboru z 15. září 1850^{^[381]}

Přítomni: Marx, Engels, Schramm, Pfänder, Bauer, Eccarius, Schapper, Willich, Lehmann.

Fränkel je omluven.

Poněvadž tato schůze je mimořádná, není zápis z minulé schůze po ruce, a není proto čten.

Marx: V pátek se schůze nemohla konat, protože kolidovala se schůzí výboru spolku^{^[382]}. Ježto Willich svolal^{^[a]} plenární schůzi kraje, jejíž pravoplatnost tu nemíním rozebírat, musí se schůze konat dnes.

Předkládám tento návrh, který má tři body:

1) Ústřední výbor se překládá z Londýna do Kolína; jeho pravomoc přechází na tamější krajský výbor ihned po ukončení dnešní schůze. Toto usnesení bude oznámeno členům Svazu v Paříži, v Belgii a ve Švýcarsku. V Německu o něm bude informovat členy Svazu sám nový ústřední výbor.

Důvody: Byl jsem proti Schapperovu návrhu na vytvoření celoněmeckého krajského výboru v Kolíně, aby nebyla narušena jednotná ústřední moc. To v našem návrhu odpadá, neboť přibyla řada nových důvodů. Menšina ústředního výboru se otevřeně vzbouřila proti většině, a to jak při hlasování o důtce na poslední schůzi, tak pokud jde o plenární schůzi svolanou nyní krajem, tak i ve spolku a u emigrantů^{^[383]}. Proto je další existence ústředního výboru zde nemožná. Jednotu ÚV není možno zachovat. Muselo by v něm dojít k rozkolu a k vytvoření dvou svazů. Protože však na prvním místě stojí zájem strany, navrhuji toto východisko.

2) Dosavadní stanovy Svazu se ruší. Novému ústřednímu výboru se ukládá vypracovat nové stanovy.

Důvody: Stanovy přijaté na sjezdu 1847 byly pozměněny roku 1848 ústředním výborem. Nyní je opět jiná situace. V posledních londýnských stanovách jsou oslabeny zásadní články. Někde platí oboje stanovy, v některých místech neplatí vůbec žádné nebo stanovy svévolně^{^[b]} vytvořené, čili ve Svazu vládne úplná anarchie. Kromě toho byly poslední stanovy uveřejněny, takže se jich už nemůže používat. Můj návrh má proto v podstatě ten účel, aby Svaz dostal po období bez stanov opravdové stanovy.^{^[384]}

3) V Londýně se zřizují dva kraje, které spolu nejsou vůbec ve styku a které spojuje jen to, že jsou součástí Svazu a dopisují si s týmž ústředním výborem.

Důvody: Právě v zájmu jednoty Svazu je nutno vytvořit zde dva kraje. Kromě osobních rozporů se vyskytly, dokonce i ve spolku, zásadní rozpory. Právě v poslední debatě k otázce o „postavení německého proletariátu v příští revoluci“ vyslovili členové menšiny ÚV názory, které přímo odporují předposlednímu okružnímu dopisu^{^[c]}, ba i Manifestu^{^[385]}. Na místo univerzálních hledisek Manifestu nastoupilo německo-nacionální stanovisko vyhovující nacionálnímu cítění německých řemeslníků. Místo materialistického názoru Manifestu byl do popředí postaven idealistický názor. Místo skutečných poměrů byla vyzvednuta vůle jakožto hlavní věc v revoluci. Zatímco my říkáme dělníkům: čeká vás možná 15, 20, 50 let občanské války, abyste změnili poměry, abyste se naučili vládnout, místo toho jim říkali oni: musíme se dostat k moci hned, nebo si můžeme rovnou lehnout za pec. Jako se předtím demokraté oháněli slovem „lid“, tak se teď používá slova „proletariát“ jako pusté fráze. Aby se mohla tato fráze^{^[d]} uskutečnit, bylo by třeba prohlásit všechny maloměšťáky za proletáře, tedy de facto zastupovat maloměšťáky, a ne proletáře. Na místo skutečného revolučního vývoje by bylo nutno podstrčit revoluční frázi. Tato debata nakonec^{^[e]} ukázala, jaké zásadní diference jsou podkladem osobních rozepří, a teď je načase zakročit. Právě tyto neshody se staly bojovými hesly obou frakcí a někteří členové Svazu označovali obhájce Manifestu za reakcionáře a snažili se udělat je nepopulární, což je jim úplně jedno, ježto po popularitě nebaží. Po tom všem by většina měla právo londýnský kraj rozpustit a členy menšiny^{^[f]} vyloučit, protože nesouhlasí se zásadami Svazu. Nepodávám takovýto návrh, protože by to vedlo ke zbytečným tahanicím a protože tito lidé jsou svým přesvědčením komunisté, i když názory, které nyní projevili, jsou protikomunistické a nanejvýš mohou být nazvány sociálně demokratické. Je samozřejmé, že by to bylo jen škodlivé ztrácení času, kdybychom zůstávali pohromadě. Schapper často mluvil o rozdělení, dobrá, beru tedy rozdělení vážně. Myslím, že jsme našli cestu, jak se rozejít, aniž rozbijeme stranu.

Prohlašuji, že podle mého názoru stačí, zůstane-li v kraji 12 členů nebo i méně, celé ostatní členstvo rád přenechám menšině. Bude-li tento návrh přijat, nemůžeme samozřejmě zůstat dál ve^{^[g]} spolku, já a většina ze spolku v Great Windmill Street vystoupíme. Nejde konec konců o nepřátelství mezi oběma frakcemi, jde naopak o odstranění napětí, a proto přerušení všech styků. Ve Svazu a ve straně spolu zůstaneme, ale vztahy, které jsou jen na škodu, udržovat nebudeme.

Schapper: Jako se ve Francii proletariát odděluje od Hory^{^[386]} a „Presse“, tak se tady lidé, kteří zastupují stranu zásadně, oddělují od lidí, kteří organizují proletariát. Pro přeložení ústředního výboru^{^[h]} jsem, stejně tak pro změnu stanov. Kolínští znají poměry v Německu. Také věřím, že nová revoluce přinese lidi, kteří si povedou^{^[i]} lépe než všichni ti, kdož se proslavili v roce 1848. Co se týče zásadních neshod, otázku, která dala podnět k této debatě, nadhodil Eccarius. Názor, který tu byl napaden, jsem vyslovil já, protože já do toho vůbec jdu s nadšením. Jde o to, zda budeme na začátku srážet hlavy my, nebo zda budou srážet hlavy nám. Ve Francii přijdou ke slovu dělníci, a tím v Německu my. Kdyby tomu tak nebylo, pak bych si ovšem lehl za pec a mohl bych se mít docela jinak. Dostaneme-li se ke slovu, budeme moci učinit taková opatření, která zajistí vládu proletariátu. Jsem fanatickým zastáncem tohoto názoru. Ale ústřední výbor chtěl opak. Nechcete-li už mít s námi nic společného, dobrá, rozejděme se. Já budu v příští revoluci určitě gilotinován, ale do Německa pojedu. Chcete-li vytvořit dva kraje, dobrá, ale v tom případě je po Svazu, a pak se znovu sejdeme až v Německu a možná, že budeme zase moci postupovat společně. Jsem Marxovým osobním přítelem, ale chcete-li rozdělení, prosím, pojďme každý zvlášť, a my půjdeme zvlášť^{^[j]}. Ale pak by měly být vytvořeny dva svazy, jeden pro ty, kdo působí perem, druhý pro ty, kdo působí jinak. Nejsem toho názoru, že v Německu přijdou k moci buržoové, a jsem v tomto ohledu fanatický nadšenec, a kdybych nebyl, nedal bych za celou tu věc zlámanou grešli. Ale mají-li být dva kraje tady v Londýně, dva spolky a dva emigrantské výbory, pak chceme i dva svazy a úplný rozchod.

Marx: Schapper rozuměl špatně mému návrhu. Jakmile bude návrh přijat, rozejdeme se, oba kraje se rozdělí a členové se už nebudou dál stýkat. Zůstanou však v témž Svazu a pod týmž výborem^{^[k]}. Dokonce si můžete podržet převážnou většinu členstva Svazu. Pokud jde o osobní oběti, přinesl jsem jich alespoň tolik, co ostatní, ale pro třídu, nikoli pro osoby. Co se týče nadšení, je zapotřebí málo nadšení k tomu, jestliže se někdo připojuje ke straně, o níž věří, že se co nejdřív dostane k moci. Čelil jsem vždy chvilkovým náladám proletariátu. My se věnujeme práci pro stranu, která naštěstí pro ni ještě nemůže přijít k moci. Kdyby se dostal k moci proletariát, neprováděl by přímo hned proletářská, ale maloměšťácká opatření. Naše strana může přijít k moci, teprve až jí poměry dovolí uvádět v život její názory. Louis Blanc je nejlepším příkladem toho, k čemu to vede, získá-li se moc předčasně.^{^[387]} Ve Francii se ostatně dostanou k moci nejen proletáři sami, nýbrž spolu s nimi i rolníci a maloměšťáci a budou muset zavádět nikoli svá vlastní, nýbrž jejich opatření. Pařížská komuna^{^[388]} dokazuje, že není třeba být ve vládě, aby se dalo něco uskutečnit. Ostatně proč se k tomu nevysloví žádný z ostatních členů menšiny, zejména občan Willich, svého času přece všichni schválili okružní dopis. Svaz nemůžeme a nechceme rozdělit, chceme rozdělit jen londýnský kraj na dva kraje.

Eccarius: Já jsem položil tu otázku, samozřejmě s úmyslem, aby se věc prodebatovala. Pokud jde o Schapperův názor, vysvětlil jsem už ve spolku, proč jej pokládám za iluzi a proč nevěřím, že se naše strana hned při nejbližší revoluci dostane k moci. Tehdy bude naší strany víc zapotřebí v klubech než ve vládě.

Občan Lehmann beze slova odchází. Stejně tak občan Willich.

Bod 1 přijat všemi. Schapper se zdržel hlasování.
Bod 2 přijat všemi. Schapper se zdržel hlasování.
Bod 3 přijat všemi. Schapper se zdržel hlasování.

Schapper prohlašuje, že protestuje proti nám všem. „Jsme teď úplně rozděleni. Mám známé a přátele v Kolíně, kteří půjdou spíš za mnou než za vámi.“

Marx: Projednali jsme věc podle stanov a usnesení ÚV jsou pravoplatná.

Po přečtení zápisu prohlašují Marx a Schapper, že v této záležitosti do Kolína nepsali.^{^[l]}

Schapper byl dotázán, zda má nějaké námitky proti zápisu. Prohlašuje, že námitek nemá, protože každou námitku pokládá za zbytečnou.

Eccarius podává návrh, aby všichni podepsali zápis. Návrh je přijat. Schapper prohlašuje, že nepodepíše.

Zapsáno v Londýně dne 15. září 1850.

Přečteno, schváleno, podepsáno.^{^[m]}

Podepsali:
K. Marx, předseda ústředního výboru.
B. Engels, tajemník.
Heinrich Bauer, K. Schramm, J. G. Eccarius, K. Pfänder.

______________________________________________

Poprvé otištěno v časopise
„International Review of Social History“,
svazek I, část 2, 1956

Podle fotokopií rukopisů
Přeloženo z němčiny

Výzva k pomoci odsouzeným v Kolíně nad Rýnem^{^[389]}

Obdrželi jsme tento dopis s připojenou výzvou. Na přání pisatelů obojí uveřejňujeme:

Redakci „California Staats-Zeitung“
Ve Washingtonu 14. ledna 1853

Německo-americké veřejnosti!

S kolínským monstrprocesem vstoupilo dělnické hnutí v Německu do nové fáze. Zbavilo se pout, která mu ukládal úzký rámec fanatického sektářského hnutí, a otevřeně vystoupilo na politické kolbiště. Proti prokurátorům byrokratického policejního státu stanuli politikové proletariátu; porota nebyla nic jiného než stavovský soud, který si vytvořila porýnská šlechta a buržoazie a který svým výrokem „vinen“ odsoudil dělnictvo, jež se vzepřelo proti jejich výsadám. Za těchto okolností je pro nás příjemnou povinností upozornit na dále uvedenou výzvu, kterou poslali našemu spolku podepsaní s prosbou, abychom ji uvedli ve známost ve Spojených státech. Zároveň se nabízíme, že zprostředkujeme zaslání došlých menších částek do Londýna a podáme o tom vyúčtování.

Spolky, ať už se nazýváte jakkoli! Nastal čas, kdy vaši členové budou pořádat veselé večery v přátelském kruhu. Povzbuďte naše odhodlané přátele ve vlasti tím, že podáte pomocnou ruku poraženým v boji a pošlete jim výtěžek takového jednoho večera. Zásilky posílejte na adresu: „Pomocná akce“, Adolfu Clussovi, Adamʼs Express, Iron Building, Washington.

Ve Washingtonu 10. září 1853.

J. Gerhardt, Ad. Cluss
předseda tajemník

V Ý Z V A!

Je povinností dělnické strany ulehčit předním bojovníkům strany odsouzeným v Kolíně nad Rýnem jejich těžkou situaci, a zejména postarat se o jejich rodiny, které zůstaly bez prostředků. Očekáváme, že i němečtí dělníci ve Spojených státech splní tuto stranickou povinnost. Pokladníkem pro příjem peněz určených zatčeným a jejich rodinám je Ferd. Freiligrath, 3 Sutton Place, Hackney, Londýn.

V Londýně 7. prosince 1852

Johann Baer
E. Dronke
J. G. Eccarius
J. F. Eccarius
B. Engels
F. Freiligrath
Imandt
Ernest Jones
G. Lochner
K. Marx

W. Liebknecht
F. Münks
K. Pfänder
W. Pieper
L. W. Rings
E. Rumpf
J. Ulmer
Ferd. Wolf
W. Wolff
Münks II

Německo-americké listy žádáme, aby tuto výzvu přetiskly.

______________________________________________

Otištěno v „California Staats-Zeitung“
v lednu 1853

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

Výzva k podpoře představitelů proletariátu
odsouzených v Kolíně nad Rýnem a jejich rodin

K povinnostem, které na sebe mlčky berou politické strany vůči sobě i svým členům, patří především podpora těch, kteří na předních pozicích, jež odvážně a vytrvale do posledního dechu hájili, padli do rukou nepříteli. Pro proletářskou, dělnickou stranu jsou nyní v takovém postavení kolínští odsouzení v Německu. Nebyli odsouzeni pro zločin, který je jim kladen za vinu — směšná příprava jakési revoluce —‚ nýbrž protože pracovali na organizování dělnické strany; byli odsouzeni soudci příslušejícími k peněžní a feudální šlechtě, jejichž rozsudek už jen proto musel být nespravedlivý, nemluvě ani o tom, že pruská vláda s pomocí nejhnusnějších podvrhů dovedla umlčet svědomí soudců, i kdyby se v nich snad bylo ozvalo.

Odsouzení jsou nemajetní dělníci a literáti, kteří se živili denní prací svých rukou a per, dlouhé věznění jím odňalo možnost starat se o rodiny, oni sami jsou v nebezpečí, že utrpením a strádáním prožitým ve vězení ztratí tu svěžest a pružnost ducha, jež jim zatím zajišťovaly významné postavení ve straně, nebude-li podniknuto všechno, aby se jejich postavení zlepšilo a aby byli zbaveni krutých starostí o výživu rodiny.

V Londýně se ihned vytvořil výbor, který zvolil svým pokladníkem básníka proletariátu Ferd. Freiligratha a mezi své členy počítá vůdce anglických chartistů Ernesta Jonese. Obrátili se na německé dělníky v Americe s touto výzvou, které jsme okamžitě vyhověli:

„Je povinností dělnické strany ulehčit předním bojovníkům strany odsouzeným v Kolíně nad Rýnem jejich těžkou situaci, a zejména postarat se o jejich rodiny, které zůstaly bez prostředků. Očekáváme, že i němečtí dělníci ve Spojených státech splní tuto stranickou povinnost.“

Pokladníkem pro příjem peněz určených zatčeným a jejich rodinám je Ferdinand Freiligrath, 3 Sutton Place, Hackney, Londýn.

Podepsáni: John. Baer, E. Dronke, Joh. Georg Eccarius, Joh. Fried. Eccarius, B. Engels, F. Freiligrath, Imandt, Ernest Jones, W. Liebknecht, G. Lochner, F. Münks, Münks II, K. Marx, K. Pfänder, W. Pieper, W. Rings, E. Rumpf, J. Ulmer, Ferd. Wolf, W. Wolff.

Socialistický tělocvičný spolek^{^[390]} pověřil své vedení, aby zorganizovalo sbírku, a z podepsaných byl vytvořen zvláštní výbor. Obracejí se tímto na všechny Němce v New Yorku, kterým je ještě drahá věc svobody a sympatizují s jejími zastánci ve staré vlasti, s výzvou, aby tomuto výboru posílali příspěvky. O jejich použití podá tělocvičný spolek vyúčtování. Od spolků se stejným stranickým zaměřením očekáváme, že se radostně a horlivě ujmou této věci.

Předsednictvo se už obrátilo na všechny tělocvičné obce ve Spojených státech.

Nakonec ještě připomínáme, že socialistické tělocvičné obce vypsaly na první pondělí v březnu všeobecnou loterii, která jistě bude mít bohatý výnos dík už mnohokrát při podobných příležitostech osvědčené štědrosti německých žen a dívek, jež vždy projevují vřelé sympatie pro svobodu a její bojovníky.

Podpisové archy k upisování darů, peněžitých i jiných, opatřené razítkem Socialistického tělocvičného spolku, jsou vyloženy v jeho spolkové místnosti, 38, Canal Street, dále u Reicherzera a Heina, 12 North William Street, a u B. Kecka, bytem u Jos. Müllera, 21 Allen Street.

V New Yorku 16. ledna 1853

Jménem předsednictva Socialistického tělocvičného spolku

Podpůrný výbor
H. Reicherzer, J. L. Schuler, B. Becker, B. Keck, E. Reistle
______________________________________________

Otištěno v „California Staats-Zeitung“
v lednu 1853

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a na pondělí (zde a dále pod čarou jsou uvedeny hlavní rozdíly dvou rukopisných opisů zápisu ze schůze 15. září 1850). (Pozn. red.)

b samostatně

c ústředního výboru

d tento názor

e nakonec jasně

f menšiny ústředního výboru

g v témž

h do Kolína

i ji budou řídit

j a vy půjdete zvlášť

k ústředním výborem

l Tato věta v druhé kopii zápisu není. (Pozn. red.)

m Tato slova v druhém opisu nejsou. (Pozn. red.)

381 Z tohoto zápisu o schůzi ústředního výboru Svazu komunistů byly dříve známy jen úryvky, které Marx cituje ve své práci „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“ (viz zde). Kromě toho bylo známo usnesení přijaté na tomto zasedání, a to z provolání kolínského ústředního výboru ke Svazu komunistů z 1. prosince 1850 (viz Marx-Engels, Spisy 7, zde). Poprvé byl celý text zápisu uveřejněn v časopise „International Review of Social History“ [„Mezinárodní přehled sociálních dějin“], sv. I, část 2, 1956. V úvodu se psalo, že text zápisu je otištěn podle opisu napsaného neznámým rukopisem a pod čarou že se uvádí, čím se opis liší od konceptu zápisu psaného Engelsovou rukou.

Když však vědečtí pracovníci Institutu marxismu-leninismu prozkoumali fotokopie obou těchto dokumentů, které Institutu dal k dispozici Mezinárodní institut sociálních dějin (v Amsterodamu), zjistili, že oba dokumenty jsou jen opisem zápisu ze schůze ústředního výboru Svazu komunistů. Jedna kopie je psána rukou J. W. Haupta, který byl po rozkolu Svazu komunistů poslán ústředním výborem do Kolína nad Rýnem, aby tam podal informace o usneseních přijatých ústředním výborem. Kdo psal druhý opis, nepodařilo se dosud zjistit.

V tomto svazku se text zápisu uvádí podle Hauptova opisu a pod čarou se uvádí, v čem se liší od druhé kopie.

382 Míní se londýnský Německý dělnický vzdělávací spolek (viz poznámku [292]).

383 Tím se rozumí Sociálně demokratický emigrantský výbor (viz poznámku [118]).

384 „Stanovy Svazu komunistů“ (viz Marx-Engels, Spisy 4, zde) byly schváleny na druhém sjezdu Svazu v prosinci 1847. V druhé polovině roku 1848 provedl londýnský ÚV Svazu ve stanovách změny, které oslabily zásadní význam tohoto dokumentu. Tak hned v prvním odstavci nových stanov místo přesné formulace konečných cílů proletářského komunistického hnutí — svržení buržoazie, nastolení vlády proletariátu a zřízení beztřídní komunistické společnosti — razil se rozplizlý požadavek vytvoření sociální republiky. Mezi německými obcemi rozšířil stanovy Moll za svého zájezdu do Německa v zimě 1848—1849. V březnu 1849 se stanovy dostaly do rukou policie při zatčení členů jedné berlínské obce, v jejímž čele stál Haetzel, a figurovaly pak při procesu s Haetzelovou skupinou v srpnu 1850 jako usvědčující materiál. V prosinci 1850 vypracoval kolínský ústřední výbor na Marxův pokyn nové stanovy (viz Marx-Engels, Spisy 7, zde).

385 Míní se „Provolání ústředního výboru ke Svazu komunistů“ z března 1850 a „Manifest Komunistické strany“ (viz Marx-Engels, Spisy 7, zde a sv. 4, zde).

386 Hora — frakce ve francouzském Ústavodárném a Zákonodárném shromáždění v letech 1848—1851; byli to příslušníci strany maloburžoazních republikánských demokratů v čele s Ledru-Rollinem, seskupení kolem časopisu „Réforme“; k této straně se přidali maloburžoazní socialisté v čele s Louis Blancem.

387 Mluví se tu o účasti Louis Bianca jakožto „představitele dělníků“ v buržoazní prozatímní vládě ve Francii v únoru až květnu 1848. Činnost vládní komise pro dělnickou otázku, jíž předsedal Louis Bianc (viz poznámku [221]), nepřinesla žádné praktické výsledky, ale kompromisnická taktika Louis Blanca přitom odvedla část dělníků od revolučního boje.

388 Míní se pařížská komuna v letech 1789—1794. Ačkoli formálně byla jen orgánem městské samosprávy, stála od roku 1792 fakticky v čele boje pařížských mas za uskutečnění rozhodných revolučních opatření. Hrála aktivní úlohu při svržení monarchie, nastoiení jakobínské diktatury, zavedeni cenového maxima, přijetí zákona o podezřelých, namířeného proti kontrarevolucionářům atd. Po kontrarevolučním převratu 9. thermidoru (27. července 1794) byla komuna rozehnána.

389 Tento i další dokument obsahují výzvu k německým dělníkům v Americe, kterou napsal Marx jménem výboru pro organizování pomoci komunistům odsouzeným v Kolíně nad Rýnem. Marx poslal výzvu Adolfu Clussovi, aby ji dal otisknout v německo-amerických novinách. V dopise Clussovi ze 7. prosince 1852 Marx psal, že organizování pomoci se má stát manifestací stranické solidarity, a radil vytvářet v Americe výbory pro pomoc odsouzeným v Kolíně a jejich rodinám.

390 Socialistický tělocvičný spolek — jedna z organizací německé demokratické emigrace ve Spojených státech amerických. Spolek byl ustaven 5. října 1850 na sjezdu německých tělocvičných obcí ve Philadelphii. Spolek sdružoval několik desítek obcí v různých severoamerických městech a v prvních dobách svého trvání udržoval styky s německým dělnickým hnutím v Americe. V listu spolku „Turnzeitung“ [„Tělocvičné noviny“] (vycházely od roku 1851 do roku 1861) spolupracoval člen Svazu komunistů Weydemeyer. Za občanské války v Americe se spolek aktivně účastnil boje proti otrokářským státům. Roku 1865 bylo sdružení přejmenováno na Severoamerický tělocvičný spolek.

Karel Marx a Bedřich Engels