Marxistický internetový archiv - Česká sekceBedřich Engels
Bitva u Balaklavy[301]
Loď „Africa“ přivezla zprávy z Evropy za další tři dny, ale z válčiště nic zvlášť zajímavého, kromě strašlivé epizody o požáru v jedné nemocnici, při němž shořelo zaživa velké množství nemocných a raněných, a kromě zpráv o útrapách, jež se ani nedají slovy vylíčit. O krvavé a nerozhodné bitvě z 5. listopadu, o níž přivezl stručnou zprávu „Baltic“, máme nyní suché hlášení lorda Raglana, ale obvyklá podrobná a napínavá líčení od dopisovatelů, kteří se bitvy zúčastnili nebo jí přihlíželi, dosud nedošla. Anglii právě tak jako Francii dělají mnoho starostí — daleko víc, než by se na první pohled zdálo — velké a stále se zvětšující obtíže spojené s válkou; a úporná obrana Sevastopolu, který se nemíní sklonit před spojenci, soupeřícími v odvaze a obětavosti, budí velmi neblahé předtuchy. Výňatky z londýnských „Times“, které uveřejňujeme na jiném místě, svědčí o změně v náladě a o pochybnostech, které by leckdo mohl mylně považovat za počínající malomyslnost. O bitvě z 5. listopadu nemáme dost podrobností, abychom ji mohli komentovat, a tak si nyní všimneme některých obléhacích operací, které bezprostředně předcházely.
25. října byla vleklá jednotvárnost obléhání Sevastopolu poprvé přerušena dramatickou příhodou. Toho dne zaútočili Rusové na spojenecká postavení, která kryjí obléhání, a protože tentokrát měly obě strany zhruba stejné výhody, výsledek byl zcela jiný než v bitvě na Almě. Tato akce byla skutečně úplným protikladem bitvy na Almě: byl to téměř výlučně jezdecký boj, kdežto na Almě nebylo jezdectvo vůbec nasazeno; Rusové nezaujali obranné postavení, ale útočili, kdežto spojenci měli výhodu silných postavení. Bitva byla sice bezvýsledná podobně jako na Almě, ale Rusové tentokrát zůstali ve výhodě.
Poloostrov Chersonés heraklejský, ležící na jih od Sevastopolské zátoky, hraničí s vlastním Krymem řetězem výšin, táhnoucích se od ústí řeky Černé čili od horního konce Sevastopolské zátoky na jihozápad. Severozápadní úbočí tohoto řetězu směrem k Sevastopolu se sklánějí mírně, kdežto k jihovýchodu, na straně obrácené k Balaklavě, jsou svahy prudké a srázné. Pro spojence, kteří obsadili Chersonés heraklcjský, byl tento řetěz výšin přirozeným obranným postavením proti kterékoli ruské armádě, jež by se pokoušela zmařit obléhání. Ale na neštěstí „operační základnou“ Britů, hlavním přístavem jejich loďstva a největším skladištěm jejich zásob byla Balaklava, a Balaklava leží asi 3 míle na jihovýchod od tohoto řetězu vrchů. Bylo tedy nutné pojmout Balaklavu do obranného systému. Ráz krajiny kolem Balaklavy určuje skupina velmi nepravidelných kopců, které se táhnou od jižního cípu zmíněného řetězu výšin téměř přímo na východ a na západ podél pobřeží, a jako všechny kopce na Krymu se k severozápadu sklánějí mírně, ale na jihovýchod mají prudké a skalnaté srázy. V úhlu mezi těmito dvěma skupinami výšin se prostírá zvlněná rovina, která se povlovně zvedá k východu a končí prudkým spádem do údolí řeky Černé.
Nejvýraznějším znakem této roviny je řetěz pahorků a nevelkých vyvýšenin, které se táhnou od severozápadu k jihovýchodu a spojují řetěz kopců, kterému říkáme Heraklejský hřeben, s horami na jižním pobřeží. Na těchto vyvýšeninách, asi 3 míle východně a severovýchodně od Balaklavy, vybudovali spojenci svou první obrannou linii, která se skládala ze čtyř redut, chránících cesty z Bachčisaraje a od horního toku řeky Černé. V těchto redutách byli jako posádka Turci. Druhá linie polních opevnění byla zřízena těsně před Balaklavou a pokračovala k vrcholu úhlu mezi pobřežními výšinami a Heraklejským hřebenem; tento hřeben opevnila francouzská divize generála Bosqueta,jež tam byla umístěna. A tak zatímco druhá linie, kterou bránili angličtí vojáci, námořní pěchota a námořníci, pokračovala linií francouzských redut a byla jimi chráněna z boku, zůstala první neboli turecká linie, vysunutá asi dvě míle vpřed, nejen bez jakékoli podpory, ale co je nejpodivnější, místo aby byla vybudována napříč cesty, po níž mohl přijít nepřítel, byla postavena téměř podél ní, takže se Rusové mohli zmocnit nejdřív první, pak druhé, třetí a konečně čtvrté reduty a přitom stále postupovat, aniž mohla jedna reduta výrazněji podporovat druhou.
Spojenecké postavení bylo obsazeno takto: směrem k Balaklavě byli nejprve Turci v redutách, tj. v první linii, pak britská námořní pěchota na výšinách v bezprostřední blízkosti Balaklavy, a v údolí severně od Balaklavy byl umístěn 93. pluk ze skotské vysočiny a několik oddílů rekonvalescentů. Dále na sever byl tábor britského jezdectva a na Heraklcjských výšinách tábořil předvoj Bosquetovy divize.
25. října v 6 hodin ráno dal generál Liprandi povel k zahájení ruského útoku na toto postavení. Velel kombinované divizi, skládající se z šesti pluků pěchoty (Dněpcrský, Azovský, Ukrajinský, Oděský, Vladimirský a Suzdalský pluk, 6. prapor střelců a jeden prapor černomořských kozáků, čili celkem 25 praporů); ze tří pluků jezdectva (11. a 12. husarský pluk a kombinovaný hulánský pluk, tj. celkem 24 až 26 eskadron), asi ze dvou kozáckých pluků a ze 70 děl, z nichž 30 bylo dvanáctiliberních.
Poslal generála Gribba se třemi pěšími prapory Dněperského pluku úžlabinou po levé straně, aby obsadil vesnici Kamary, před níž byla umístěna první a nejsilnější reduta. Generál Gribbe vesnici obsadil a jeho tři prapory tam zřejmě strávily den v naprostém klidu a pokoji, protože v dalším boji o nich není ani zmínka.
Hlavní kolona pochodovala nejprve podél řeky Černé a pak se vedlejší cestou dostala na silnici z Bachčisaraje do Balaklavy. Zde narazila na reduty obsazené Turky. Protože první reduta byla dosti silná, zahájil na ni Liprandi dělostřeleckou palbu, a pak poslal vpřed úderné oddíly. Střelecký řetěz kryl první, druhý a třetí prapor Azovského pluku, které postupovaly v rotních kolonách a byly za oběma křídly podporovány čtvrtým praporem Azovského pluku a jedním praporem Dněperského pluku, zformovanými v sevřených útočných kolonách. Přes energický odpor byla reduta dobyta; Turci zanechali na místě 170 mrtvých a raněných, což ukazuje, v protikladu k nevraživým tvrzením britského tisku, že bránili redutu statečně. Ovšem druhou, třetí a čtvrtou redutu, které byly vybudovány nakvap, dobyli Rusové téměř bez odporu, a tak měli v 7 hodin ráno v rukou celou první linii spojenecké obrany.
Skutečnost, že Turci vyklidili tyto reduty, může značně přispět k rozptýlení absurdních představ o statečnosti Turků, které se všeobecně rozšířily po bojích u Oltenitsy a Silistry; od britských generálů a britského tisku je to ovšem špinavost, jcstliže najednou v tomto případě svádějí všechnu vinu na Turky. Nelze vinit ani tak Turky jako spíš inženýry, kteří vymysleli tak chybný způsob postavení obranné linie a kteří se nepostarali, aby byla včas hotova, právě tak jako velitele, kteří vystavili první linii drtivému úderu nepřítele a nezajistili jí žádnou podporu.
Vojáci 93. skotského pluku, vytrvalí a pomalí, jak už Skotové bývají, se postupně sešikovali a pak postoupili na výšiny směrem k redutám, ovšem teprve když už byly dobyty. Prchající Turci, decimovaní ruským jezdectvem, se nakonec znovu zformovali na bocích Skotů. Skotové, aby se kryli před ruskou palbou, zalehli za hřebenem terénní vlny v předpolí všech postavení, která dosud drželi spojenci, a podporovala je pouze zleva jedna jezdecká divize. Rusové mezitím zformovali svůj bitevní šik na výšinách, kde stály reduty; na levém boku stál Azovský, dále vpravo Ukrajinský a pak Oděský pěší pluk. Tyto tři pluky zaplnily mezeru mezi redutami a obsadily postavení, jež předtím tvořilo první linii spojenců. Ještě dále, vpravo od Oděského pluku, byla zvlněná planina, výhodná pro činnost jezdectva. Sem byly poslány dva husarské pluky a octly se přímo proti britskému jezdectvu, jež se seřadilo ve vzdálenosti asi dvou mil. Suzdalský a Vladimirský pluk, část dělostřelectva a huláni, kteří právě dorazili, zůstali v záloze.
Když se 93. skotský pluk, posílený praporem rekonvalescentů a Turky, postavil Rusům na odpor,. byli proti němu vrženi husaři. Ale než mohli vyrazit, napadla je brigáda britského těžkého jezdectva. Sedm či osm set britských těžkých dragounů se vyřítilo na Rusy a rozprášilo je; uvážíme-li, že Britů bylo mnohem méně, byl to jeden z nejskvělejších a nejúspěšnějších útoků vůbec. Ruští husaři, kterých bylo dvakrát tolik, byli v mžiku rozprášeni. Těch několik ruských eskadron, které napadly 93. skotský pluk, bylo přivítáno patnáct yardů před linií pěchoty klidnou salvou Skotů, a ustoupily, jak nejrychleji dovedly.
Jestliže Turci utekli, pak Angličahé až do této chvíle sklízeli jen slávu. Statečnost skotských horalů, kteří se utkali s jezdectvem v linii, aniž se namáhali utvořit čtverce, a drtivý útok těžkého jezdectva, to jsou věci, kterými je možno opravdu se pyšnit, tím spíš, že je provedli, ještě než došly posily. Ale potom dorazily 1. divize (vévody z Cambridge) a 4. (Cathcartova) divize, a také Bosquetova francouzská divize a (jezdecká) brigáda afrických střelců. Vojska utvořila bitevní šik; a teprve teď se dalo mluvit o tom, že jsou na bojišti dvě armády. Jakmile se Bosquetovi Francouzi zformovali na Heraklejských výšinách, poslal Liprandi Vladimirský a Suzdalský pluk, které měly tvořit krajní pravé křídlo, na výšiny za postavením jezdectva.
Potom palba téměř ustala, protože armády byly navzájem mimo dostřel. Ale tu jakési dosud nevyjasněné nedorozumění zavinilo útok britského lehkého jezdectva — útok, který neměl žádný smysl a skončil porážkou. Došel rozkaz postupovat, a za několik okamžiků už vedl hrabě z Cardiganu svou lehkou brigádu vzhůru údolím ležícím proti jeho postavení; toto údolí bylo z boků kryto výšinami a na jejich vrcholcích stály baterie, jejichž palba byla soustředěna do údolí pod nimi. Celá brigáda měla jen 700 jezdců; když se přiblížila na dostřel kartáčové palby, začalo po ní pálit dělostřelectvo a střelci umístění na svazích; napadla baterii na horním konci údolí, byla zasažena palbou z dvaceti yardů, smetla dělostřelce, rozprášila ruské husary, kteří podnikli druhý, ale váhavý útok, a už se obracela zpátky, když jí vpadli do boku ruští huláni. Právě dorazili a ihned napadli britské jezdce na schvácených koních. Tentokrát, přestože dosáhli určitých úspěchů, museli Angličané ustoupit a sklidili od Rusů těžkou porážku; je však třeba říci, že byli poraženi velkou početní převahou a proto, že byli nedopatřením posláni bez cíle přímo proti křížové palbě početného dělostřelectva. Ze 700 mužů, kteří vyrazili k útoku, se vrátilo sotva 200 schopných boje. Dokud nebude lehká jezdecká brigáda znovu zformována s pomocí svěžích sil, je možno ji považovat za zničenou.
Tato porážka Britů by byla bývala ještě daleko těžší a sotva by se byl z nich vůbec někdo vrátil, nebýt dvou manévrů podniknutých na obou bocích útočícího lehkého jezdectva. Na pravém boku nařídil lord Lucan těžké brigádě, aby provedla klamný útok na ruské baterie před ní. Brigáda manévrovala několik minut vpřed, ztratila následkem ruské palby asi deset mužů a vrátila se cvalem zpátky. Na levém boku byli francouzští afričtí střelci, dva z nejlepších jezdeckých pluků na světě, a když viděli, že jejich spojenci podléhají, vyrazili vpřed, aby je vyprostili. Zaútočili na baterii, která napadla britské lehké jezdectvo z boku a byla umístěna výše na kopci před Vladimirským pěším plukem, v mžiku pronikli do řady děl, porubali dělostřelce, a když splnili svůj úkol, zase ustoupili — což by byli udělali stejně, i kdyby byl současně proti nim nevyrazil Vladimirský pěší pluk.
Britové tu podali nový příklad svého způsobu vedení války, který předvedli v tomto tažení a na nějž jsme už při nejedné příležitosti poukazovali. Napřed udělali chybu a pak se zalekli netaktického manévru, který by byl jediný mohl odvrátit její následky. Zato francouzští střelci okamžitě vycítili, co je třeba udělat. Na jejich straně během jezdeckého boje ruské jezdectvo z boku nezaútočilo, protože mu v tom prudkým úderem zabránili; kdežto opatrní „těžcí“, jejichž brigádě velel Scarlett, pouze útok předstírali, což samozřejmě nestačilo zabránit ruským hulánům, aby vpadli britským husarům do boku. Kdyby byla těžká brigáda zaútočila stejně jako Francouzi, byli by se ruští huláni velmi brzy hleděli ztratit. Ale zatímco se od brigády jejich druhů žádala přehnaná statečnost, jim byla nařízena přehnaná opatrnost, a výsledkem bylo zničení lehké brigády.
Po této akci boj ustal. Rusové rozbořili dvě reduty, které byly nejblíž ke spojencům, a dvě zbývající silně obsadili. Dobyté území uhájili, a lord Raglan, který se neodvážil na Rusy zaútočit, nařídil zesílit druhou linii redut a omezil se na její obranu. První linie byla ztracena.
Počínání 93. skotského pluku při této akci nelze dost vynachválit. Postavit se proti jezdectvu v rozvinuté linii, tak jak to udělali oni, a otočit pouze na pravém boku jednu rotu zpět en potence[a], nezačít palbu až do rozhodujícího okamžiku a pak pálit s tak smrtící chladnokrevností — to jsou činy, které dokáže jen málokterá jednotka a v nichž se zračí nejvyšší kvality, jaké mohou pěšáci mít. Takový experiment by se asi dal víceméně najisto provést jen s rakouskými a britskými jednotkami; bylo by to snad možné i s některými ruskými jednotkami, neboť délka jejich služby jim dává předpoklady pro takový úkol, ale nevzpomínáme si, že by byly někdy podrobeny takové zkoušce a obstály v ní.
Tato akce nepopíratelně prokázala převahu britského a francouzského jezdectva nad ruským. Tři spojenecké brigády byly asi stejně silné jako tři ruské pluky; kdyby byly poslány do útoku zároveň místo postupně, podporovány předsunutým dělostřelectvem a kdyby se byla pohnula vpřed celá linie pěchoty, hrozilo Liprandimu a jeho jednotkám velké nebezpečí, že bude sražen ze strmých svahů k řece Černé a že ho potká stejný osud, jaký připravil Blücher Francouzům na Katzbachu.
Sílu obou armád lze odhadnout asi takto: Rusové měli 25 praporů, které už byly většinou nasazeny na Almě, nemohly tedy mít v žádném případě víc než 14 000 mužů. 24 eskadron jezdectva prošlo z valné části celou cestu od Moskvy a Kalugy, jejich počet nebyl tedy určitě vyšší než 2400 mužů; kromě toho měli Rusové asi 1000 kozáků a jejich dělostřelectvo 70 děl.
Spojenecká pěchota se skládala z větší části 1. a 4. britské divize a Bosquetovy francouzské divize; kromě nich tu byli nějací Turci; kolik jich bylo, můžeme vyvodit jen z počtu vyloděných tureckých praporů. Expedice se od začátku účastnilo deset tureckých praporů a podle zprávy lorda Raglana z 18. října se vylodilo v Balaklavě dalších šest praporů. Protože nebyli zaměstnáni při obléhání, ani nebyli daleko od Balaklavy, jistě se všichni tito Turci zúčastnili boje, ačkoli se o nich po jejich ústupu z redut zprávy už nezmiňují a zřejmě už nikomu za zmínku nestáli. A tak asi nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že Britů bylo 6500, Francouzů asi 3500 a Turků nejméně 6000. Kromě toho bylo v redutách kolem Balaklavy asi 1000 mužů britské námořní pěchoty a námořníků. Celkem tedy bylo pěchoty 17 000 mužů nebo, nepočítáme-li Turky, 11 000. Pokud jde o jezdectvo, měly dvě britské brigády zhruba 1400 mužů (v britských hlášeních se uvádějí jen poddůstojníci a mužstvo) a afričtí střelci nejméně 800, celkem tedy 2200. Počet dělostřelectva není znám, bylo však co do počtu slabší než ruské, kdežto kvalitou je značně převyšovalo.
Uvážíme-li to všechno, dojdeme k názoru, že v tomto případě byli spojenci přinejmenším stejně silní jako Rusové, měli výhodu silných postavení, na něž se mohli stáhnout, a mohli smělým kombinovaným útokem jezdectva a pěchoty dosáhnout rozhodného vítězství, ne takového jako na Almě, které nepřineslo žádné výsledky, ale vítězství, které jim mohlo ušetřit takovou vražednou bitvu, jakou museli svést 5. listopadu. Ale takto si ani nevynahradili utrpěné škody a vinou oné zvláštní směsice přehnané statečnosti a přehnané opatrnosti, nemístné odvahy a nemístného strachu, vojenské zuřivosti nedodržující pravidla vojenského umění a vědeckého hloubání, pro které se promešká pravá chvíle k akci — vinou onoho jedinečného způsobu, jak dělat všechno špatně a ve špatnou chvíli, kterým se vyznačuje celé počínání spojenců, byla pro ně bitva u Balaklavy úplně ztracena.
Z bitvy 5. listopadu můžeme zatím vyvodit jen jediný závěr, že byla počátkem té krize, o níž jsme předpokládali, že nastane mezi 5. a 10. listopadem. Jak jsme prohlásili už dávno a jak teď prohlašují i londýnské „Times“ — všechno je jen otázka zásob a posil.
Napsal B. Engels 16. listopadu 1854
Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4249 z 30. listopadu 1854Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).a — v pravém úhlu (takže celý tvar má podobu L). (Pozn. red.)
301 Tento článek byl v „New-York Daily Tribune“ otištěn pod názvem „Válka na Východě“.
V prvním odstavci jsou patrny zásahy redakce listu.