Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Skutečný cíl vídeňských jednání. — Polemika proti Rusku. —
„Koulovací vzpoura“
Londýn 23. ledna. Západní mocnosti prohlásily, že vídeňské rozhovory ani na chvíli nepřeruší jejich válečné operace. Jaký bezprostřední vojenský zisk si tedy Rusko slibuje od těchto předstíraných jednání? Na tuto otázku, kterou klade list „Sun“[339], lze odpovědět velmi pozitivně. Původně tvořil posádku Krymu 6. ruský armádní sbor a část 5. sboru. 4. armádní sbor dorazil několik dní před bitvou u Balaklavy; v této chvíli je na poloostrově i 3. sbor; 8. divize dorazila do Bachčisaraje 18. prosince, a 7. a 8. divize s 1. divizí dragounů, asi s 240 děly a čtyřmi kozáckými pluky se rozložily u Perekopu. Divize lehkého jezdectva, která patří k 3. armádnímu sboru, byla předsunuta proti Jevpatoriji, kterou pozoruje. Čili skoro polovina ruské aktivní armády (zálohy nepočítáme) je na Krymu nebo posádkou v Oděse, Chersonu a Nikolajevu a části 2. armádního sboru (Paňutinova) jí mají přijít na pomoc. Jaká je skutečná síla těchto dvanácti pěších a šesti jezdeckých divizí po ztrátách v neblahém tažení a ve vyčerpávajících pochodech, se samozřejmě nedá říci, protože nevíme, zda nebyly ztráty nahrazeny novými posilami. Ale v každém případě musí mít nejméně 100 000 bojeschopných mužů, a to nepočítáme vojáky, námořní pěchotu a námořníky, kteří jsou v Sevastopolu. Toto ohromné soustředění vojsk na Krymu které pohltilo alespoň čtvrtinu všech ruských ozbrojených sil, vysvětluje, jak je pro cara Mikuláše důležité zaplést Rakousko do nových jednání, dokud se nezaplní mezery ve volyňsko-podolské armádě, způsobené posledními operacemi.
Uveřejnění nejnovějších pruských, rakouských a francouzských depeší se v předvečer řádného parlamentního zasedání využívá stejně, jako se v předvečer mimořádného parlamentního zasedání využívalo smlouvy z 2. prosince[340]. Vládním tiskovým orgánům se naskytla vhodná příležitost odrazit útoky na anglický způsob vedení války protiútokem na pruskou diplomacii. Dva nejhorlivější vládní listy, „Globe“ a „Morning Chronicle“, nasadily v polemice proti Prusku zvlášť ostrý tón.
„Koulovací vzpoura“, k níž zde došlo minulou neděli, je novým důkazem, jak troufalá domýšlivost klerikální strany a její návrh zákona propašovaný parlamentem a zpřísňující svěcení nedělí pouze provokují anglický lid k divokým a rozpustilým demonstracím. Minulou neděli se v době ranních bohoslužeb poblíž kostela Sv. Martina na Trafalgar Square srotil zástup asi 1500 osob, který se bavil tím, že bombardoval omnibusy, drožky a chodce sněhovými koulemi. Pro povyk před vchodem do kostela musely být služby boží úplně přerušeny. Když zasáhla policie, stala se hlavním cílem útoků a po několika minutách část policistů neviděla na krok, protože měli na ramenou, na kloboucích atd. celé hromady sněhu. Vojáci, kteří chtěli odejít z kostela a vrátit se do kasáren, byli energicky donuceni k ústupu a jejich anglické flegma bylo podrobeno těžké zkoušce. Bylo nutno vyslat na bojiště dalších sto strážníků. Nakonec použila policie obušků a došlo k prudké bitce. Čtyři hlavní vůdcové vzpoury byli zatčeni a odvlečeni na policejní stanici, přestože se je lid několikrát pokusil v Chandos Street a Russell Street osvobodit z rukou strážců pořádku. Včera se tito pánové octli před policejním soudem v Bow Street. Dostavili se rovněž zástupci církevní rady kostela Sv. Martina, aby proti nim svědčili. Všichni hrdinové byli odsouzeni k pokutě 40 šilinků nebo čtrnácti dnům vězení, a tím letopisy „koulovací vzpoury“ končí. Rozhodně však je tím vyvráccno tvrzení knížete de Ligne, který v době nizozemského povstání proti Josefu II. odmítl zasáhnout, protože prý je zima, a sníh nejde dohromady s povstáním.
Napsal K. Marx 23. ledna 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 43 z 26. ledna 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).339 „The Sun“ [„Slunce“] — anglický buržoazně liberální deník, který vycházel od roku 1798 do roku 1876 v Londýně.
340 O smlouvě z 2. prosince 1854 viz v poznámce [307].