Parlament

Karel Marx

Parlament

Londýn 17. února. Včera obnovil parlament své zasedání. V Dolní sněmovně panovalo rozladění. Jak se zdá, soužilo ji vědomí, že přesuny posledních tří týdnů úplně podryly její autoritu. Seděla tu opět stará vláda, jen s novým nátěrem. Dva staří lordové, kteří se nemohli snést, z ní zmizeli, ale třetí starý lord, jemuž byla stejně jako oněm dvěma vyslovena nedůvěra, nespadl ani o stupínek níž, ale naopak vystoupil na nejvyšší stupeň. Lord Palmerston byl přijat slavnostním mlčením. Žádné „cheers“^{^[a]}, žádné nadšení. Jeho řeč byla výjimečně přijata se zjevnou lhostejností a nevraživým skepticismem. Výjimečně mu také vypověděla paměť, takže rozpačitě listoval ve svých poznámkách, až mu konečně ztracenou myšlenku pošeptal sir Charles Wood. Jeho posluchači patrně nevěřili, že změna vývěsního štítu zachrání starou firmu před bankrotem. Celé Palmerstonovo vzezřcní připomínalo výrok kardinála Alberoniho o Vilému Oraňském:

„Tento muž byl silný, dokud držel váhy ve svých rukou; je slabý od chvíle, kdy na jednu z misek hodil sám sebe.“

Nejdůležitější skutečností bylo nepochybně to, že se objevila nová koalice proti obnovené staré — koalice toryů vedených Disraelim s nejrozhodnější částí radikálů — Layardem, Duncombem, Horsmanem a jinými. Právě mezi těmito mayfairskými radikály měl Palmerston dosud nejvěrnější stoupence. Layard se zklamal v nadějích, že dostane nějaké nižší místo v ministerstvu války, šušká jeden vládní list. Dejte mu přece nějaké místo! našeptává druhý.

Dříve než představil svou novou vládu, vyložil lord Palmerston krátce historii vládní krize. Potom začal vychvalovat svůj vlastní výrobek. Vláda, kterou sestavil,

„má dostatek administrativních schopností, dostatek politické prozíravosti, dostatečně liberální zásady, dostatek patriotismu a odhodlanosti plnit svou povinnost“.

Lord Clarendon, lord Panmure, pan Gladstone, sir James Graham — všichni byli pochváleni. Ale přestože je to vláda vynikající, naráží prý zatím na velkou potíž. Je tu pan Roebuck a trvá na tom, aby příští čtvrtek byl jmenován jeho vyšetřovací výbor. Nač potřebuje sněmovna výbor? Připomíná jí anekdotu z doby Richarda II., která se udála za povstání Wata Tylera. Mladý panovník potkal zástup vzbouřenců, jejichž náčelník před jejich očima právě padl. Směle k nim přistoupil a zvolal: „Ztratili jste svého vůdce; já budu, přátelé, vaším vůdcem!“ „Tak i já“ (mladý[!] diktátor Palmerston) „říkám: jestliže vy, Dolní sněmovna, se tohoto výboru zřeknete, pak bude sama vláda vaším výborem.“

Toto nepříliš uctivé přirovnání sněmovny k tlupě „vzbouřenců“ a troufalý požadavek, aby byla vláda ustanovena svým vlastním soudcem, byl přijat s ironickým smíchem. Co vlastně chcete, zvolal Palmerston zvýšeným hlasem a s hlavou po známém irském způsobu vyzývavě zakloněnou, co je účelem vyšetřovacího výboru? Zlepšit správu? Výborně! Poslyšte tedy, co všechno jsme se rozhodli zlepšit. Dosud jste měli dva ministry války, tajemníka pro vojenské záležitosti a ministra války. Napříště budete mít jen jednoho, toho druhého. Pokud jde o zbrojní správu, bude vojenské vrchní velení přeneseno na vrchního velitele (Horse Guards), a civilní správa na ministra války. Dopravní správa bude rozšířena. Podle zákona z roku 1847 trvala dosud vojenská služba deset let. Nyní se ponechá každému na vůli, aby vstoupil do armády na libovolný počet let od 1 do 10. Osoby mladší 24 let a starší 32 let nebudou přijímány. Nyní o válčišti! Aby zajistil jednotu, energii a pořádek ve vedení války a správě, volí zde Palmerston podivný prostředek: ke každé funkci ustanovit kontrolora s neurčitou pravomocí. Lord Raglan zůstává vrchním velitelem, ale generál Simpson bude náčelníkem generálního štábu a Raglan „bude považovat za svou povinnost řídit se jeho radami“. Sir John Burgoyne bude odvolán a sir Harry Jones bude jmenován generálním intendantem s neurčitou diktátorskou mocí. Zároveň však bude na Krym poslána civilní osoba, sir John McNeill (autor známé brožury „Postup Ruska na Východě“^{^[67]}), aby vyšetřil zpronevěry, neschopnost a porušování povinností ze strany intendantury. Ve Smyrně a Skutari budou zřízeny nové nemocnice; lékařská služba na Krymu i v samé Anglii bude reformována; mezi Krymem a Anglií budou každých 10 dní jezdit dopravní lodi pro přepravu nemocných a raněných. Zároveň však požádá ministr války ministra zdravotnictví o tři civilisty a pošle je na Krym, aby tam s příchodem jarního počasí učinili nezbytná zdravotnická opatření k odvrácení moru a prozkoumali činnost personálu a vedení zdravotnické služby. Jak je vidět, o kompetenční spory je postaráno. Aby byl lord Raglan odškodněn za to, že jeho „vrchní velení je obklopeno ústavními institucemi“, dostává plnou moc jednat v Cařihradě o vytvoření sboru 300 tureckých metařů a hrobníků, kteří budou muset, jakmile nastane obleva, odklidit mrtvé vojáky, hnijící koně a ostatní neřád do moře. Na válčišti bude zřízena vlastní pozemní doprava. A tak, zatímco se budou konat přípravy k dalšímu vedení války, bude na druhé straně lord John Russell připravovat ve Vídni mír, pokud to bude možné.

Disraeli: Když posloucháme chvalozpěvy urozeného lorda na „administrativní schopnosti a politickou prozíravost“ jeho kolegů, nechce se nám věřit, že mluví o týchž „nesrovnatelných břídilech“, které sněmovna před 19 dny odsoudila! Připusťme, že slíbená zlepšení budou uskutečněna a budou mít slibované výsledky; ale což to není největší satira na vládu, která se jediná proti nim stavěla, která prohlásila, že rozhodnutím sněmovny, aby byly vyšetřeny nepořádky v dosavadní správě, jí byla vyslovena nedůvěra? Dokonce i lord John Russell prohlásil, že si záhadný zánik armády nedovede vysvětlit a že vyšetření jeho tajemných příčin je nevyhnutelné. Má si snad sněmovna dělat sama ze sebe blázny a usnesení, které přijala teprve před deseti dny, zase odvolat? Tím by na léta úplně ztratila svůj vliv ve veřejnosti. Jakým to argumentem chtějí urozený lord a jeho staronoví kolegové přimět Dolní sněmovnu, aby se představila v roli hlupáka? Slibem, který by nikdy nedali, nebýt hrozby vyšetřovacího výboru. On sám trvá na parlamentním vyšetření. Palmerston se ujímá svého nového úřadu s hrozbou proti samostatným akcím parlamentu. Ještě nikdy se žádná vláda nesetkala s takovou podporou a ochotou ze strany opozice jako vláda lorda Aberdeena, jako „poslední“ vláda, může-li ji ovšem tak nazvat! Ti dva Dromiové jej prý dokonale popletli; chce vlastně říci — „poslední vláda a její nynější věrní —její dvojníci ve vládní lavici“.

Roebuck prohlásil, že příští čtvrtek navrhne kandidáty do výboru, který sněmovna už schválila. Vláda zůstala táž, byly pouze promíchány karty, ale dostaly se opět do starých rukou. Jen přímý zásah Dolní sněmovny může zlomit okovy rutiny a odstranit překážky, které vládě nedovolují provést nezbytné reformy dokonce ani v tom případě, kdy je provést chce.

T. Duncombe: Urozený lord nám sdělil, že on a vláda chtějí být naším výborem! Pěkně děkujeme! Sněmovna si přeje vyšetřit právě činnost urozeného lorda a jeho kolegů! Lord slíbil reformy, ale kdo je má uskutečnit? Tíž lidé, jejichž správní činnost si tyto reformy vynutila. Ve správě se nic nezměnilo. Zachovává se status quo ante Roebuck^{^[b]}. Lord John Russell zbaběle utekl ze svého úřadu. Lord Palmerston sám je „uvadlý květ“ třinácti kabinetů, které se už odebraly do lůna Abrahámova, kabinetem lorda Liverpoola počínaje a nynějším konče. Musí mít proto nesporně „bohaté zkušenosti a velký administrativní talent“. Jeho lord Panmure se nevyrovná dokonce ani vévodovi z Newcastlu. Jmenování výboru není ještě odsouzení. Jde o vyšetření. Odsouzení bude patrně vzápětí následovat. Pokud jde o jednání ve Vídni, pak i zde je vláda v rozporu s lidem. Lid si přeje revizi vídeňských smluv z roku 1815 ve prospěch Poláků, Maďarů a Italů. Válku proti Rusku ale chápe lid doslovně jako zničení ruské převahy.

Vidíme tedy, že Palmerstonova vláda začíná tím, čím Aberdeenova vláda končila — bojem proti Roebuckovu návrhu. Do příštího čtvrtka se nasadí všechny páky, aby se stloukla vládní většina proti vyšetřovacímu výboru.

Napsal K. Marx 17. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 88 z 22. února 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — „ovace“. (Pozn. red.)

b — stav, jaký byl před Roebuckern (tj. Roebuckovým návrhem). (Pozn. red.)

67 Jde o brožuru Johna McNeilla „Progress and present position of Russia in the East“ [„Postup a nynější postavení Ruska na Východě“], která vyšla anonymně v Londýně roku 1836.