Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Koalice toryů s radikály
Londýn 19. února. O koalici toryů s radikály, na niž jsme upozornili v našem posledním příspěvku,[a] mluví dnes všechen londýnský denní tisk jako o fait accompli[b]. Vládní list „Morning Chronicle“[68] k tomu poznamenává:
„Ještě nebylo takové revoluce, jejíž příchod by nebyly urychlily podrážděnost, uražená ješitnost, falešná ctižádost nebo čiré bláznovství těch, kteří, aniž si to uvědomovali, byl pedurčeni stát se její obětí; a pestrá kombinace derbyovců a liberálů, kteří se spojili s panem Roebuckem, jde ve šlépějích těch členů francouzského Národního shromáždění, kteří, když v roce 1848 zahájili banketovou kampaň ve prospěch reformy, chtěli odstranit jen vládu a skončili tím, že svrhli trůn.“
Roebuck je prý odhodlán sehrát roli Robespierra nebo (nanejvýš pozoruhodné „nebo“!) Ledru-Rollina. Zamýšlí prý vytvořit „Výbor veřejného blaha“. Nerozpakoval se doporučit do vyšetřovacího výboru, jehož vytvoření navrhl, tyto osoby: Roebucka, Drummonda, Layarda, sira Josepha Paxtona (stavitel paláce světové průmyslové výstavy), lorda Stanleyho (syn Derbyho), Ellice, Whitesida, Disraeliho, Butta, Lowa (člen tajné rady „Times“) a Milese.
„Bylo by zbytečné,“ pokračuje „Morning Chronicle“, „zamlčovat, že stojíme před zjevnou hrozbou revolučního křížového tažení proti aristokracii naší země. Demagogové se pokoušejí svrhnout vládu lorda Palmerstona tím, že proti ní obratně využívají sdružených, ale ne spojených bojových sil Disraeliho a Roebucka. Demokracie se pokouší vyvolat revoluci tím, že bude metodicky svrhávat jeden kabinet za druhým.“
A konečně jeden vládní list hrozí rozpuštěním parlamentu, „odvoláním se k lidu“, jako to udělal Bonaparte několik měsíců před státním převratem.
„Economist“[69], který vydává tajemník ministerstva financí Wilson, prohlašuje „zastupitelské zřízení“ za neslučitelné s vedením války. Bývalý kloboučník Wilson proto navrhuje, aby poslanci, kteří zastávají státní funkce, nemuseli být znovu voleni a aby ministři — členové kabinetu — dostali ex oficio[c] místo a hlas v Dolní sněmovně. Vláda se tak stane nezávislou na voličích a Dolní sněmovně, ale Dolní sněmovna bude závislá na vládě. V souvislosti s tím „Daily News“ varují:
„Anglický lid musí být na stráži a připravit se na obranu svých zastupitelských institucí. Dá se očekávat, že bude učiněn pokus oslabit závislost vlády na Dolní sněmovně. To by vedlo ke konfliktu mezi vládou a sněmovnou. Výsledkem by byla revoluce.“
A skutečně je na příští středu do Marylebonu, který je považován za jednu z nejradikálnějších londýnských čtvrtí, svoláno shromáždění, které se má vyslovit proti „pokusům vlády zmařit parlamentní vyšetřování“.
Zatímco „Morning Chronicle“ předpovídá takto revoluci a „Daily News“ pokus o kontrarcvoluci, dělají také „Times“ narážky na únorovou revoluci, ne však v souvislosti s bankety ve prospěch reformy, nýbrž s vraždou Praslinovou. Před několika dny se totiž u irského kancléřského soudu projednávala dědická záležitost, v níž markýz Clanricarde — anglický pair, velvyslanec u petrohradského dvora za Melbournovy vlády a generální poštmistr za Russellovy vlády — figuruje jako hlavní osoba ryze balzakovského románu s vraždou, cizoložstvím, nezákonným přivlastněním dědictví a podvodem.
„V pochmurném podzimu roku 1847,“ poznamenávají „Times“, „když byl duch Francie zachvácen temnou předtuchou blížící se revoluce, vypukl v nejvyšších kruzích pařížské společnosti velký skandál, který ještě víc rozrušil beztak už rozjitřenou veřejnost a značně urychlil nadcházející katastrofu. Kdo si dnes pozorně všímá nanejvýš rozbouřené hladiny veřejného mínění, musí s podobným pocitem rozrušení sledovat velký skandál, který byl odhalen u irského kancléřského soudu.“
Zločin v kruzích vládnoucí kasty, odhalený zároveň s její nadutou nemohoucností a bezmocností, záhuba výkvětu anglické armády, rozklad starých stran, Dolní sněmovna bez většiny, vládní koalice na základě dávno přežilých tradic, výdaje na evropskou válku zároveň se strašlivou obchodní a průmyslovou krizí — to je už dost příznaků nadcházejícího politického a sociálního převratu ve Velké Británii. Zvlášť významné je, že současně se ztroskotáním politických iluzí ztroskotávají i iluze o svobodném obchodu. Jestliže jedny zajišťovaly vládní monopol aristokracii, pak druhé zajišťovaly zákonodárný monopol buržoazii.
Napsal K. Marx 19. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 92 z 24. února 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)b — hotové věci. (Pozn. red.)
c — z titulu funkce. (Pozn. red.)
68 „The Morning Chronicle“ [„Ranní kronika“] — anglický buržoazní deník, který vycházel v letech 1770 až 1862 v Londýně; orgán whigů, počátkem padesátých let orgán peelovců, později konzervativců.
69 „The Economist“ [„Ekonom“] — anglický týdeník pro ekonomické a politické otázky, který vychází v Londýně od roku 1843; orgán velké průmyslové buržoazie.