Layard

Karel Marx

Layard

Londýn 8. března. V řeči, kterou pronesl předevčírem ke svým voličům v Aylesbury, uvedl velký asyriolog Layard zajímavé podrobnosti, které charakterizují na jedné straně způsoby a metody, jimiž oligarchie rozděluje nejdůležitější státní úřady, a na druhé straně krajně dvojsmyslné stanovisko takzvaných liberálních a nezávislých členů parlamentu vůči této oligarchii.

Lord Granville, říká Layard, jej jmenoval náměstkem ministra zahraničních věcí; sloužil tu tři měsíce, když padla Russellova vláda a byla vytvořena vláda Derbyho. Derby mu navrhl, aby na tomto místě zůstal do té doby, dokud se nevrátí z Indie lord Stanley (Derbyho syn) určený za jeho nástupce. Potom prý ho (Layarda) chce pověřit diplomatickým posláním v zahraničí.

„Všichni moji političtí přátelé,“ říká Layard, „byli toho názoru, že mám návrh přijmout, kromě lorda Russella, který vyslovil opačné mínění; zařídil jsem se podle Russellovy rady.“

Layard tedy Derbyho nabídku odmítl. Výborně! Lord Russell se znovu stává ministrem a Layard není zapomenut. Russell jej zve k vládní hostině, při níž má zaujmout místo místopředsedy Kontrolního úřadu, tj. náměstka v ministerstvu pro Indii. Layard s tím souhlasí. Náhle si však Russell vzpomene, že starší whigovský gentleman sir Thomas Redington, který byl kdysi pověřen irskými, nikdy však asijskými záležitostmi, „ještě není zaopatřen“ (doslova). Dá Layardovi na srozuměnou, že nemá stát umístění starého pána v cestě. Layard znovu ustupuje. Russell, povzbuzen učencovou obětavostí a skromností, jej teď přesvědčuje, aby šel vůbec z cesty a přijal místo konzula v Egyptě. Tentokrát se Layard rozzlobí, návrh odmítne a obrátí na sebe v parlamentě pozornost svými významnými řečmi proti politice vlády na Východě.

Jakmile Palmerston sestaví svou vládu, snaží se Layarda uspokojit místem sekretáře zbrojní správy. Layard to odmítá, protože dělostřelectvu atd. vůbec nerozumí. Jak je naivní! Jako by odstoupivší sekretář — pan Monsell, jeden z makléřů irské brigády — dovedl někdy rozeznat obyčejnou mušketu od jehlovky! Palmerston mu pak nabízí místo náměstka v ministerstvu války. Layard přijímá, ale příštího rána přijde Palmerston na to, že Frederick Peel — ta byrokratická nicka — je v této chvíli naprosto nezbytný v ministerstvu války, o jehož funkcích nemá, jak známo, ani potuchy. Jako náhradu nabízí Layardovi konečně Russellovým jménem místo náměstka v ministerstvu pro kolonie. Layard považuje za příliš obtížné, aby se okamžitě obeznámil s 50 koloniemi, jimiž se dosud nikdy nezabýval. Odmítá, a tím tento poučný příběh končí.

Vládní listy z toho vyvozují jen toto mravní naučení: Layard je prý ještě velmi nezkušený v tom, jak to na světě chodí, a sám je vinen, že promarnil svou asyrskou slávu.

Napsal K. Marx 2. března 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 107 z 5. března 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny