„Mezi lordem Palmerstonem a irským duchovenstvem,“ běduje jeden protestantský toryovský list, „je naprostá shoda: přenechá-li Palmerston Irsko kněžím, zvolí kněží do parlamentu takové poslance, kteří přenechají Palmerstonovi Anglii.“
Irská brigáda slouží whigům k tomu, aby mohli ovládat anglický parlament; whigové jí za to dávají místa a platy; katolické duchovenstvo dovoluje jedněm kupovat a druhým prodávat s podmínkou, že obě strany budou uznávat, upevňovat a rozšiřovat jeho vliv. Velmi pozoruhodné však je, že tou měrou, jakou roste irský vliv v Anglii politicky, upadá keltská moc v Irsku sociálně. Ani „irská čtvrť“ v parlamentě, ani irské duchovenstvo si, jak se zdá, neuvědomují, že za jejich zády převrací anglosaská revoluce od základu irskou společnost. Tato revoluce spočívá v tom, že irský systém pozemkových vztahů ustupuje anglickému, že systém drobného pachtu ustupuje velkému — právě tak jako staří pozemkoví vlastníci ustupují moderním kapitalistům.
Hlavní momenty, které připravily tento převrat, jsou: hladový rok 1847, který zahubil asi milión Irů; vystěhovalectví do Ameriky a Austrálie, které smetlo z půdy druhý milión a stále ještě odvádí další tisíce; neúspěšné povstání roku 1848[98], které zlomilo poslední zbytky irské sebedůvěry; a konečně zákon, který vydal statky staré zadlužené irské šlechty napospas kladívku exekutora a dražebního vyvolavače a vyhnal ji z půdy právě tak, jako hladomor vyhnal její drobné pachtýře, podpachtýře a domkáře.
Napsal K. Marx 13. března 1855 Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“, čís. 127 z 16. března 1855 |
Podle textu novin Přeloženo z němčiny |
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)
a — tj. Daniela OʼConnella. (Pozn. red.)
b — vysoký právní úředník. (Pozn. red.)
96 Jde o úmluvu podepsanou roku 1835 vůdcem národního hnutí irské buržoazie OʼConnellem, který stál v čele irské frakce v parlamentě, a vůdci whigovské strany. Ježto se jednání konala v domě lorda Lichfielda v Londýně, říkalo se této dohodě lichfleldhouská.
97 Jde o agitaci za zrušení anglo-irské unie z roku 1801. Unii vnutila Irsku anglická vláda po potlačení irského povstání z roku 1798, kdy zničila poslední zbytky irské autonomie a rozpustila irský parlament. Požadavek zrušení unie (Repeal of Union) se stal od dvacátých let 19. století nejpopulárnějším heslem v Irsku. Buržoazní liberálové (OʼConnell a jiní), kteří stáli v čele národního hnutí, považovali však agitaci za zrušení unie jen za prostředek k tomu, aby na anglické vládě vymohli drobné ústupky pro irskou buržoazii. Roku 1835 se OʼConnell dohodl s anglickými whigy a s touto agitací úplně přestal. Pod tlakem masového hnutí byli však irští liberálové donuceni založit roku 1840 Sdružení repealistů (Repeal Association), které se snažili zavést na cestu kompromisu s anglickými vládnoucími třídami.
98 V Irsku se v roce 1848 připravovalo lidové povstání, jehož cílem bylo národní osvobození země a zřízení republiky. Hlavními iniciátory povstání byli Mitchel, Lalor a jiní představitelé revolučního křídla Irské konfederace, založené v roce 1847 po rozštěpení Sdružení repealistů (viz poznámku [97]). Protože Mitchel byl spolu s jinými vůdci hnutí zatčen a také pro kompromisnickou, v podstatě zrádcovskou taktiku liberálního křídla konfederace v čele se Smithem OʼBrienem se společné vystoupení neuskutečnilo. V červenci roku 1848 došlo jen k dílčím povstáním ve městech a živelným akcím rolníků v provinciích, které byly potlačeny. Anglická vláda se s účastníky revolučního hnutí roku 1848 v Irsku krutě vypořádala.