Průběh války

Bedřich Engels

Průběh války

Zatímco se do Vídně sjeli diplomaté, aby jednali o osudu Sevastopolu, a spojenci se pokoušejí uzavřít mír za co nejvýhodnějších podmínek, těží Rusové na Krymu z chyb nepřátel a ze svého klíčového postavení na poloostrově a znovu všude přecházejí do ofenzívy. Uvážíme-li, s jakým chvástáním zahájili spojenci svou invazi, vypadá to opravdu divně a je to jakási velká satira na lidskou domýšlivost a pošetilost. Přes tuto komickou stránku je to nicméně velmi tragické drama, a my znovu vybízíme naše čtenáře, aby se vážně podívali na skutečnosti obsažené v našich posledních zprávách, které sem došly v neděli ráno parníkem „Amerika“^{^[123]}.

V Jevpatoriji je nyní Ömer paša z pevniny fakticky uzavřen. Jezdecká převaha dovoluje Rusům rozestavovat své polní stráže a jízdní hlídky až těsně u města, pročesávat svými hlídkami celé okolí, přetínat zásobovací spoje a v případě vážného výpadu ustoupit ke své pěchotě. Dělají to, co jsme předpověděli — poutají početnější síly Turků čtyřikrát či třikrát menším počtem svých vojáků.^{^[124]} Ömer paša proto čeká na posily jezdectva a byl mezitím v anglo-francouzském táboře informovat spojence, že za dané situace nemůže nic podnikat a že by bylo velmi žádoucí, aby dostal posilu asi 10 000 francouzských vojáků. Není pochyby o tom, že by to bylo žádoucí, ale stejně žádoucí by byly posily pro Canroberta, který už jistě zjistil, že má vojáků jednak příliš mnoho a zároveň příliš málo — příliš mnoho, bude-li pouze pokračovat v dosavadním způsobu obléhání a bránit řeku Černou, ale málo k tomu, aby vyrazil od Černé, zatlačil Rusy do nitra poloostrova a obklíčil Severní pevnost. Kdyby bylo posláno 10 000 mužů do Jevpatorije, stejně by to Turkům neumožnilo provést úspěšné bojové akce; a nepřítomnost těchto vojsk by zato ochromila francouzskou armádu v době, kdy se očekává, že s posilami, které na jaře přijdou, vytáhne do pole.

S obléháním to nyní vypadá skutečně velmi neutěšeně. Důsledky nočního útoku zuávů 24. února byly dokonce ještě katastrofálnější, než jsme konstatovali před týdnem.^{^[a]} Z Canrobertovy vlastní depeše je zřejmé, že nevěděl, co chce, když dal rozkaz k tomuto útoku. Říká:

„Protože útok splnil svůj účel, stáhla se naše vojska zpět, neboť nikoho nemohlo ani napadnout, že se usadíme v bodě, který je zcela ovládán nepřátelskou palbou.“

V čem splnil útok svůj účel? Jaký smysl mělo obsadit bod, který nebylo možné udržet? Naprosto žádný. Reduta zničena nebyla a pod palbou nepřítele ani zničena být nemohla, i kdyby zuávové, jak se tvrdilo v první zprávě, nějakou chvíli redutu plně ovládli, což se jim však nepodařilo. Ruská zpráva to co nejrozhodněji popírá a Canrobert nic podobného netvrdí. Jaký smysl měl tedy tento útok? Prostě tento: když Canrobert viděl, že Rusové se usazují v postavení, které je pro obléhatele velmi nepříjemné a zároveň ponižující, nenamáhal se nijak uvažováním o pravděpodobném výsledku celé operace a bez rozmýšlení poslal vojsko do útoku. Bylo to vysloveně zbytečné krveprolití a zanechá to vážnou skvrnu na Canrobertově vojenské pověsti. Jedinou omluvou by snad mohlo být to, že generál zamýšlel dát francouzským vojákům, kteří se už nemohli dočkat zteče, možnost, aby poněkud okusili, co to je. Ale tato omluva diskredituje Canroberta stejně jako sám útok.

Výsledkem boje u Malachovské mohyly bylo, že si Rusové zajistili převahu v prostoru bezprostředně před svými obrannými postaveními. Opevnění na hřebenu návrší, na něž zuávové marně zaútočili, nazvali Selenginská reduta podle jména pluku, který ji bránil. Rusové, povzbuzeni výsledkem, okamžitě využili výhod, které získali a zajistili si je. Rozšířili a zesílili Selenginskou redutu, dopravili na ni děla, přestože museli projít velmi silnou palbou obléhatelů, a z reduty prokopali protizákopy, pravděpodobně s úmyslem zřídit před ní jedno či dvě menší opevnění. Také na jiném místě, před Kornilovovou baštou, postavili řadu nových redut, 300 yardů před svými starými opevněními. Soudě podle dřívějších britských zpráv je něco takového opravdu překvapující, neboť se nám stále tvrdilo, že spojenci posunuli své zákopy ještě na kratší vzdálenost od ruských linií. Ale jak jsme si asi před měsícem mohli zjistit z nejlepšího odborného pramene, byly francouzské linie stále ještě nějakých 400 yardů od vnějších ruských opevnění a britské dokonce dvakrát tak daleko. Nyní konečně dopisovatel listu „Times“ ve své zprávě ze 16. března přiznává, že až do poslední chvíle byly britské zákopy vzdáleny od ruských ještě 600—800 yardů a že baterie připravené zahájit palbu na nepřítele jsou vlastně tytéž baterie, které zahájily palbu 17. října minulého roku! To je tedy ten velký pokrok, jehož bylo při oblébání dosaženo, to je to posunutí zákopů, které stálo životy dvou třetin anglické armády!

Za těchto okolností měli Rusové dostatek prostoru k vybudování těchto nových opevnění v mezilehlém pásmu mezi dvěma liniemi baterií. Přesto je něco takového zcela bezpříkladný, nejvýš odvážný a mistrovský kousek, jaký kdy podnikla obležená posádka. Znamená to vlastně, že proti spojencům byla položena nová paralela, asi 300 až 400 yardů od jejich opevnění, obrovský protizákop proti obléhatelům, kteří se tím okamžitě dostávají znovu do obrany, zatímco první a základní podmínkou obležení je, aby obléhatelé drželi v obraně obležené. Role obou stran se tedy úplně vyměnily, přičemž Rusové jsou značně ve výhodě.

Ať už ruští ženisté dělali u Silistry pod Šilděrovým velením jakékoli chyby a fantastické experimenty, zde u Sevastopolu mají spojenci zřejmě co dělat s docela jinými lidmi. Přesná a rychlá orientace, pohotové, odvážné a bezvadné provedení, které ruští ženisté prokázali při stavbě linií kolem Sevastopolu, neúnavná pozornost, s jakou byl hájen každý slabý úsek, jakmile jej nepřítel objevil, skvěle zvolené směry palby tak, aby bylo možné soustředit na kterýkoli bod před ruským postavením silnější palbu, než by byla palba obléhajících, příprava druhé, třetí a čtvrté linie opevnění za první linií — zkrátka celá organizace této obrany byla klasická. Poslední ofenzívní postup Rusů na Malachovské mohyle a před Kornilovovou baštou nemá v dějinách obléhání obdoby a svědčí o tom, že jeho organizátoři jsou prvotřídní kapacity ve svém oboru. Bude jen spravedlivé, dodáme-li, že ženijním náčelníkem v Sevastopolu je plukovník Totleben, v ruské armádě poměrně neznámý člověk. Avšak nesmíme považovat obranu Sevastopolu za typickou ukázku ruského ženijního umění. Budeme blíž skutečnosti, vezmeme-li průměr mezi Silistrou a Sevastopolem.

Na Krymu a stejně tak i v Anglii a ve Francii začínají nyní lidé, i když velmi pomalu, chápat, že není žádná naděje na dobytí Sevastopolu ztečí. V těchto trapných rozpacích se „Times“ obrátily na „vysokou vojenskou autoritu“ a bylo jim sděleno, že je nutno přejít do ofenzívy buď tím, že se překročí řeka Černá a naváže se spojení s tureckou armádou Ömera paši — ať už před bitvou nebo po bitvě s ruskou pozorovací armádou — nebo tím, že se provede diverze proti Kaffě, čímž by Rusové byli nuceni své síly rozdělit. Protože spojenecká armáda nyní má, jak se předpokládá, 110 000—120 000 mužů, musí na takové operace stačit. Nu, nikdo neví lépe než Canrobert a Raglan, že postoupit za Černou a spojit se s armádou Ömera paši by bylo nejvýš žádoucí; ale na neštěstí, jak jsme opětovně dokazovali,^{^[b]} spojenci nemají a nikdy neměli na výšinách u Sevastopolu 110 000—120 000 mužů. K 1. březnu tam nebylo víc než 90 000 vojáků schopných služby. Pokud jde o výpravu proti Kaffě, nemohou si Rusové přát nic lepšího, než aby se spojenci rozptýlili na tři různá místa ve vzdálenosti 60—150 mil od centra, a to v době, kdy na žádném z obou postavení, která nyní zaujímají, nemají dost sil, aby mohli splnit stanovené úkoly! „Vysoká vojenská autorita“ si zřejmě z „Times“ vystřelila, když jirn vážně radila, aby se přimlouvaly za opakování výpravy do Jevpatorije!

Napsal B. Engels kolem 30. března 1855
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4366 ze 17. dubna 1855

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde. (Pozn. red.)

b Viz např. zde. (Pozn. red.)

123 V prvním odstavci tohoto článku jsou patrny zásahy redakce „New-York Daily Tribune“.

124 Engels tu má na mysli svůj článek „Výsledky vojenských akcí na Krymu“, jehož německá varianta je zařazena v tomto svazku zde.