Odstoupení generála Simpsona.

Karel Marx

Odstoupení generála Simpsona. — Z parlamentu

Londýn 3. srpna. Zjevně rozpačitými slovy oznamuje před včerejší „Morning Post“ anglické veřejnosti, že generál Simpson se brzy vzdá velení pod záminkou chatrného zdraví a že na jeho místo nikdo nenastoupí. Jinými slovy, anglická armáda má být podřízena francouzskému vrchnímu velení. Tak by se vláda zbavila odpovědnosti za vedení války a přesunula by ji na „našeho slavného a velikého spojence“. Parlament tak ztrácí poslední zdání kontroly. Zároveň by se našel neselhávající prostředek, jak změnit spojenectví mezi Anglií a Francií v nenávistnou roztržku mezi oběma národy. Vidíme, že zde zasáhla táž mistrovská ruka, pod jejímž nepříliš jemným tlakem se v roce 1839 rozpadla entente cordiale^{^[266]}.

Parlament důstojně uzavírá své zasedání — skandály. První skandál: byl stažen návrh zákona o omezeném ručení v soukromých (nikoli akciových) obchodních společnostech, a to na příkaz velkých kapitalistů, před jejichž svraštěním čela se třese i sám olympský Palmerston. Druhý skandál: in infinitum^{^[a]} byl odročen návrh zákona o úpravě pachtovních poměrů v Irsku, který již čtyři roky bloudí v obou sněmovnách parlamentu; tento zbabělý kompromis umožňuje Dolní sněmovně, aby se zřekla svého vlastního díla, kabinetu, aby zrušil dané slovo, a „irské čtvrti“, aby i nadále využívala této otázky na hustings^{^[b]}. Poslední skandál: major Reed podal návrh, aby kabinet byl povinen svolat Dolní sněmovnu, kdyby snad byl v době jejích prázdnin uzavřen mír. Reed je tajtrlík, o němž je notoricky známo, že je v žoldu Palmerstonově. Svým „nedůvěřivým návrhem“ chtěl na Dolní sněmovně vymámit, aby vyslovila důvěru vládě. Sněmovna se však jeho návrhu vysmála, vysmála se Palmerstonovi a vysmála se i sama sobě. Dostala se do stadia, kdy zavržení sahají ke „smíchu“ jako k poslednímu útočišti, aby mohli zavrhnout sami sebe.

Napsal K. Marx 3. srpna 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 361 ze 6. srpna 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — na neurčito. (Pozn. red.)

b — volebních schůzích. (Pozn. red.)

266 Entente cordiale (srdečná dohoda) — tak se nazývalo sblížení mezi Francií a Anglií po červencové revoluci z roku 1830. Přes tuto „srdečnou dohodu“ docházelo jak v třicátých letech, tak i později k vyhrocování anglo-francouzských rozporů v některých mezinárodních otázkách, zejména ve východní otázce. V tomto případě jde o protifrancouzské stanovisko anglické vlády, zejména Palmerstona, v turecko-egyptském konfliktu v letech 1839—1841 (viz poznámku [93]).