Komentář k jednáním parlamentu

Karel Marx

Komentář k jednáním parlamentu

Londýn 8. srpna. K debatě o Indii na včerejším zasedání Dolní sněmovny dala popud finanční zpráva Vernona Smitha (nynějšího Velikého Mughala a Manua v jedné osobě) o situaci britského impéria v Asii a Brightův návrh, aby příště byla tato důležitá záležitost předložena Dolní sněmovně v době „vhodné k debatě“. Touto debatou se zatím nebudeme zabývat, neboť až bude parlament odročen, hodláme podat obšírný přehled o situaci ve Východní Indii.

Lord John Russell nemohl nevyužít nadcházejícího ukončení zasedání parlamentu a nepokusit se vytlouci ze své povážlivé situace politický kapitál. V povážlivé situaci je proto, že už není ve vládě, ale ještě není v opozici. V toryovské opozici je vedoucí místo obsazeno a Russell nemá na této straně co pohledávat. V liberální opozici se dere do čela Gladstone. Gladstone ve své poslední, ze svého hlediska vzorné řeči, kterou pronesl u příležitosti turecké půjčky, obratně hájil mír s Ruskem a dokazoval, že válka se vede na účet Turecka a bojujících národností, zejména Italů. Russell tuší, že v době, kdy parlament nebude zasedat, dojde k strašlivým pohromám, a že se proto začne volat po míru, až se parlament opět sejde. Tuší, že po míru se bude muset volat pod liberálními záminkami, a to tím spíše, že toryové zabředli do postavení válečné strany par excellence^{^[a]}. Itálie — to je přece záminka pro uzavření míru s Ruskem! Russell závidí Gladstonovi tento nápad, a protože jej už nemůže v této výhodné pozici předejít, rozhodl se, že mu jeho nápad přebere tím, že převede Gladstonovu řeč z vysokého stylu do stylu vulgárního. Okolnost, že na rozdíl od Palmerstona není už ve vládě a na rozdíl od Gladstona není ještě v opozici, slibuje, že plagiát bude výnosný. Proto se Russell včera večer zvedl a začal nejdříve ujišťovat, že „nechce odpovědnost vlády ani zmenšovat, ani zveličovat“. Ale tato odpovědnost je prý veliká. Jen v tomto roce bylo na válku povoleno 45 000 000 liber št. a blíží prý se doba, kdy bude třeba tuto ohromnou částku vyúčtovat. Loďstvo v Baltském moři ničeho nedosáhlo a pravděpodobně už ničeho nedosáhne. Na Černém moři nejsou prý vyhlídky slibnější. Změna rakouské politiky dovoluje Rusku přesunout vojsko z Polska a jiných míst na Krym. Na asijském pobřeží stojí turecká armáda před katastrofou. Naděje, že tam bude poslána jako náhrada cizinecká legie v počtu 20 000 až 30 000 mužů, zmizela. Lituje prý, že parlamentu nebyly předloženy jeho vídeňské depeše. Turecký vyslanec s ním plně souhlasil, že mír na základě posledních rakouských návrhů by byl přijatelný. Bude-li se ve válce pokračovat proti vůli Turecka, pak již napříště nepůjde o záruku půjček, nýbrž o finanční pomoc. Piemont se připojil k západním mocnostem, ale žádá zato, a plným právem, změnu poměrů v Itálii. Francouzi obsadili Řím, Rakušané církevní stát; tato okupace udržuje nejen zde, ale i v obou Sicíliích despotismus a brání italskému národu, aby následoval příkladu Španělska. Záminkou k nynější válce je prý ruská okupace podunajských knížectví. Jak si s tím srovnat francouzsko-rakouskou okupaci Itálie? Nezávislost papeže a tím i evropská rovnováha jsou ohroženy. Nebylo by možné dohodnout se s Rakouskem a Francií o změnách ve vládní formě církevního státu, což by umožnilo odvolat odtud vojska? A nakonec otřepaná rada: ministři prý nemají uzavírat žádný nečestný mír, ale zároveň prý nemají zanedbat žádnou příležitost k mírovému jednání.

Palrnerston odpověděl, že „není jako ti, kteří na sebe vzali velkou odpovědnost, vyhlásili válku a nyní se lekají odpovědnosti za vedení této války. Takový není.“ (Palmerston opravdu ví, coje to „odpovědnost“.) Mírové podmínky prý závisejí na výsledcích války a výsledky války závisejí na rozmanitých okolnostech, tj. na náhodě. (Náhoda je tedy odpovědná za výsledky války a výsledky války jsou odpovědné za mírové podmínky.) Pokud je mu (Palmerstonovi) známo, Turecko plně sdílí názory Francie a Anglie. A i kdyby tomu tak nebylo, je prý Turecko stejně jen prostředkem, a nikoli cílem boje proti Rusku. „Osvícené“ západní mocnosti musely lépe vědět, co je prospěšné, než upadající východní mocnost. (To je výstižný komentář k vyhlášení války proti Rusku, v němž se válka označuje za pouhou „obrannou válku“ v zájmu Turecka, k pověstné vídeňské nótě, kterou „osvícené“ západní mocnosti chtěly Turecku vnutit, atd.) Pokud jde o Itálii, to je prý delikátní otázka. V Neapoli je hrozná situace, ale proč? Protože Neapol je spojencem Ruska, despotického státu. Pokud jde o situaci v Itálii obsazené Rakouskem a Francií (nedespotickými státy?), „tamější vláda se sice neshoduje s cítěním lidu“, ale okupace je nutná, aby se udržel „pořádek“. Ostatně Francie prý snížila počet svého vojska v Římě a Rakousko úplně vyklidilo Toskánsko. Palmerston skončil blahopřáním ke spojenectví s Francií, které prý je nyní tak těsné, že na obou stranách Kanálu vládne vlastně jen „jeden kabinet“. A to právě napadl Neapol za jeho spojenectví s despotickým státem! A teď k podobnému spojenectví Anglii blahopřeje! Vtip Palmerstonovy řeči spočíval v tom, že ukončil válečnými tirádami totéž zasedání, které uměl tak snadno zdržet od válečných činů.

Russellovi přirozeně nevadilo, že si teď bere Itálii za falešnou záminku k uzavření míru, tak jako si po svém návratu z Vídně vzal Polsko a Uhry za falešnou záminku k válce. Neostýchal se zapomenout, že jako ministerský předseda v letech 1847—1852 dovolil Palmerstonovi, aby nejdříve pomohl Itálii falešnými sliby vyburcovat a potom ji ponechal Bonapartovi a králi Ferdinandovi, papeži a císaři. S tím si hlavu nelámal. Lámal si hlavu jen s tím, jak by Gladstonovi sebral „italskou záminku“ a přivlastnil si ji.

Napsal K. Marx 8. srpna 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 371 z 11. srpna 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).

a — v pravém smyslu slova. (Pozn. red.)