Karel Marx
*Povstání v Indii
Londýnské noviny posuzují stav indického povstání se stejným optimismem, jaký projevovaly od samého počátku.[265] Dovídáme se z nich nejen, že prý se uskutečnil úspěšný útok na Dillí, ale také, že prý se to stalo 20. srpna. Nejprve je ovšem třeba zjistit nynější sílu obléhajících vojsk. Jeden dělostřelecký důstojník poslal 13. srpna z tábora u Dillí dopis, který obsahuje tento podrobný výčet bojového stavu britských sil z 10. srpna:
Britských
důstojníkůBritského
mužstvaDomorodých
důstojníkůDomorodého
mužstvaKoní ————————————————————————————————————————————————————— štáb 30 — — — — dělostřelectvo 39 598 — — — ženisté 26 39 — — — jezdectvo 18 570 — — 520
1. brigáda 75. pluk Jejího Veličenstva 16 502 — — — 1. fyzilírský pluk Východoindické
společnosti
17
487
—
—
—Kumáonský prapor 4 — 13 435 — 2. brigáda 60. střelecký pluk Jejího Veličenstva 15 251 — — — 2. fyzilírský pluk Východoindické
společnosti
20
493
—
—
—Sirmúrský prapor 4 — 9 319 — 3. brigáda 8. pluk Jejího Veličenstva 15 153 — — — 61. pluk Jejího Veličenstva 12 249 — — — 4. sikhský pluk 4 — 4 365 — sbor průvodců (guides)[a] 4 — 4 196 — Cokeův sbor 5 — 16 709 — ————————————————————————————————————————————————————— Celkem 229 3342 46 2024 520 Celkový bojový stav britských sil v táboře u Dillí dosahoval tedy 10. srpna 5641 mužů. Z těch je třeba odečíst 120 mužů (112 vojáků a 8 důstojníků) padlých podle anglických zpráv 12. srpna za útoku na novou baterii, kterou povstalci postavili před hradbami, proti levému křídlu Angličanů. Zbývalo tedy 5521 bojeschopných mužů, když se brigádní generál Nicholson připojil k obléhající armádě s vojskem z Firózpuru, jež doprovázelo druhořadý obléhací trén a skládalo se z 52. lehkého pěšího pluku (asi 900 mužů), zčásti 61. pluku (asi 4 roty, 360 mužů), z Bourchierovy polní baterie, z části 6. paňdžábského pluku (asi 540 mužů) a z určitého počtu multánských jezdců a pěšáků; celkem asi 2000 mužů, z nichž bylo něco přes 1200 Evropanů. Připočteme-li je k 5521 bojeschopných mužů, kteří byli v táboře, když se k nim Nicholsonovo vojsko připojilo, dostaneme úhrn 7521 mužů. Sir John Lawrence, guvernér Paňdžábu, prý vyslal další posily složené ze zbytku 8. pěšího pluku, ze tří rot 24. pluku s třemi děly jízdního dělostřelectva jednotek kapitána Patona z Péšávaru, z 2. paňdžábského pěšího pluku, 4. paňdžábského pěšího pluku a zbytku 6. paňdžábského pluku. Avšak tyto jednotky, jejichž celkový počet můžeme odhadovat nanejvýš na 3000 mužů a jejichž jádro tvoři výlučně sikhové, ještě nedorazily. Jestliže si čtenář vzpomene, jak paňdžábské posily pod Chamberlainovým velením, které přišly asi před měsícem,[b] stačily právě jen k tomu, aby doplnily armádu generála Reeda na původní počet, jaký měla za sira H. Barnarda, pochopí, že nové posily budou rovněž stačit jen k tomu, aby armádu brigádního generála Wilsona doplnily na původní počet, jaký měla za generála Reeda. Jediná pro Angličany opravdu příznivá skutečnost je to, že konečně přibyl obléhací trén. Ale i když předpoldádáme, že očekávaných 3000 mužů už do tábora došlo a že celkový počet anglických sil dosáhl čísla 10 000, přičemž loajalita třetiny z nich je víc než pochybná, co mají podnikat? Obklíčí prý Dillí. Ale nemluvě o tom, že je směšné chtít s 10 000 muži obklíčit silně opevněné město, jehož obvod měří přes sedm mil, museli by Angličané napřed změnit přirozený tok Jamuny, a pak teprve by mohli pomýšlet na obklíčení Dillí. Kdyby ráno vstoupili do Dillí Angličane, mohli by z něho vzbouřenci večer odejít, buď tak, že by překročili Jamunu a vydali se k Rohilkhandu a Avadhu, nebo že by táhli po proudu Jamuny směrem na Mathuru a Ágru. Rozhodně je stále ještě nevyřešeným problémem, jak obklíčit čtverec, jehož jedna strana je pro obléhající vojsko nedostupná, kdežto pro obležené tvoří komunikační a ůstupovou linii.
„Všichni jsou zajedno v tom,“ říká důstojník, od něhož jsme převzali citovanou tabulku, „že dobýt Dilii zteči je vyloučeno.“
Zároveň nás informuje o tom, co se vlastně v táboře očekává: „několik dní se bude město bombardovat, aby se vytvořil dostatečný průlom“. Důstojník však sám dodává, že
„při střízlivém výpočtu má nyní nepřítel jistě téměř čtyřicet tisíc mužů, nepočítaje v to ohromné množství dobře obsluhovaných děl, a jeho pěchota rovněž bojuje dobře“.
Uváží-li se, s jakou zoufalou urputností muslimové obvykle bojují, jsou-li kryti hradbami, pak je opravdu velká otázka, zda malá britská armáda, až pronikne „dostatečným průlomem“ dovnitř, bude stačit opět uniknout ven.
Britské vojsko, které je nyní před Dillí, má vlastně jen jedinou vyhlídku na úspěšný útok na Dillí — a to v případě, že mezi povstalci vzniknou vnitřní nesváry, že jim dojde střelivo, jejich jednotky budou demoralizovány a jejich sebevědomí podlomeno. Je však třeba doznat, že nepřetržitě boje od 31. července do 12. srpna takový předpoklad sotva připouštějí. Zároveň se v jednom dopise z Kalkaty dost zřetelně naznačuje, proč se angličtí generálově rozhodli udržet se u Dillí, ač to odporuje všem pravidlům vedení války.
„Když před několika týdny vyvstala otázka,“ praví se v dopise, „zda by naše síly neměly od Dillí ustoupit, protože jsou každodenními boji příliš vyčerpány, než aby mohly dlouho vydržet strašlivou námahu, postavil se proti takovému záměn velmi kategoricky sir John Lawrence, který generálům přímo řekl, že by jejich ústup byl signálem k povstání obyvatelstva v celém okolí, čímž by se nesporně dostali do nebezpečné situace. Tento názor zvítězil a sir John Lawrence slíbil, že jim pošle všechny posily, které se mu podaří sebrat.“
Když nyní sir John Lawrence nechal Paňdžáb úplně bez vojska, může i tam vypuknout povstání, zatímco mezi jednotkami v leženích před Dillí budou pravděpodobně morové výpary, které pronikají z půdy ke konci období dešťů, rozsévat nemoci a smrt. O jednotkách generála Van Cortlandta, které, jak se už před čtyřmi týdny tvrdilo, dorazily do Hisáru a postupovaly k Dillí,[c] není teď už nic slyšet. Zřejmě narazily na vážné překážky nebo se cestou rozpadly.
Postavení Angličanů na horním toku Gangy je opravdu zoufalé. Generál Havelock je ohrožován operacemi avadhských povstalců, kteří postupují z Lakhnaú přes Bithúr a pokoušejí se odříznout mu ústup u Fatéhpuru, jižně od Kánpuru; současně pochoduje ke Kánpuru gválijarský kontingent od města Kálpí ležícího na pravém břehu Jamuny. Tento soustředěný pohyb, řízený snad Nánou Sáhibem, který prý převzal vrchní velení v Lakhnaú, prozrazuje poprvé jakés takés stopy strategie na straně povstalců, zatímco Angličané, jak se zdá, horlivě přehánějí svou nesmyslnou metodu odstředivého válčení. Tak došla zpráva, že 90. pěší pluk a 5. fyzilírský pluk, vyslané z Kalkaty jako posila generálu Havelůckovi, byly v Dínápuru zastaveny sirem Jamesem Outramem, který si vzal do hlavy, že je povede přes Faizábád na Lakhnaú. Londýnský „Morning Advertiser“ vychvaluje tento operační plán jako mistrovský tah, neboť tak prý se Lakhnaú dostane mezi dva ohně — zprava bude ohrožováno od Kánpuru a zleva od Faizábádu. Obvyklá válečná pravidla však učí, že rozpadne-li se značně slabší armáda na dvě části oddělené celou šíří armády nepřátelské, místo aby soustředila své rozptýlené složky, pak jen nepříteli ušetří námahu, kterou by musel vynaložit na její zničení. U generála Havelocka ve skutečnosti už nejde o to, zda zachrání Lakhnaú, nýbrž zda zachrání zbytek svého vlastního oddílu a nevelkého oddílu generála Neilla. Je velmi pravděpodobné, že se bude muset vrátit do Iláhábádu. Iláhábád je opravdu postavení stěžejního významu, neboť leží na soutoku Gangy a Jamuny a je klíčem k Doábu[266], který se rozkládá mezi těmito dvěma řekami.
Při prvním pohledu na mapu je zřejmé, že hlavní operační linie anglické armády, která se snaží znovu dobýt Severozápadní provincie, vede údolím dolního toku Gangy. Dínápur, Banáras, Mirzápur a především Iláhábád, z něhož budou muset být skutečné operace zahájeny, jsou postavení, která bude nutno posílit tím, že se tam stáhnou posádky ze všech menších a strategicky nedůležitých míst ve vlastním Bengálsku. Že sama tato hlavní operační linie je v této chvíli vážně ohrožena, o tom svědčí následující výňatek z dopisu, který došel z Bombaje do londýnských „Daily News“:
„Nedávná vzpoura tří pluků v Dínápuru přerušila všechny dopravní spoje (kromě spojení parníky po řece) mezi Iláhábádem a Kalkatou. Vzpoura v Dínápuru je za poslední dobu nejvážnější událostí, neboť nyní vzplál celý Bihár, vzdálený jen 200 mil od Kalkaty. Dnes došla zpráva, že se znovu vzbouřili Santálové[267], a situace v Bengálsku by byla opravdu strašlivá, kdyby je zaplavilo 150 000 divochů bažících po krvi, loupeži a drancování“
Vedlejší operační linie jsou, pokud se drží Ágra, pro bombajskou armádu linie přes Indaur a Gválijar na Ágru a pro madráskou armádu přes Ságar a Gválijar na Ágru. Paňdžábská armáda i oddíl, který drží Iláhábád, musí své spojení s Ágrou obnovit. Jestliže se však kolísavá knížata ve střední Indii otevřeně postaví proti Anglii a vzpoura v bombajské armádě nabude vážného rázu, pak se všechny vojenské odhady prozatím zhatí a jisté bude jen jedno — strašlivé vražděni od Kašmíru až k mysu Komorinu. V nejlepším případě bude možno jen oddálit rozhodné události do příchodu evropských vojsk v listopadu. Zda se alespoň toho dosáhne, to bude záležet na schopnostech sira Colina Cambella, o němž dosud není známo nic víc, než že je osobně statečný. Bude-li to muž na svém místě, vytvoří stůj co stůj, ať Dillí padne nebo ne, bojeschopnou jednotku, byť i malou, s kterou bude moci vytáhnout do pole. Ovšem konečné rozhodnutí, to je třeba opakovat, závisí na bombajské armádě.
Napsal K. Marx 6. října 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5151 z 23. října 1857Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — malé oddíly lehkých myslivců, jichž se používá k průvodcovské, průzkumné a výzvědné službě. (Pozn. čes. red.)
265 Článek začíná větou, kterou připsala redakce „New-York Daily Tribune“: „Včera jsme dostali všechna čísla londýnských novin až do 7. října.“
266 Doáb (Meziříčí) — území v Indii mezi řekami Gangou a Jamunou.
267 Santálové — indická národnost drávidského původu. Santálové žijí v horských oblastech západního Bengálska, Biháru a severní Urísy.