Povstání v Indii

Karel Marx

*Povstání v Indii

Pošta dovezená parníkem „Arabia“ přináší důležitou zprávu o pádu Dillí. Tato událost, pokud můžeme soudit ze sporných údajů, které máme k dispozici, byla zřejmě výsledkem určitého shluku okolností: vypukly prudké nesváry mezi povstalci, změnil se poměr sil mezi bojujícími stranami a 5. září dorazil obléhací trén, na nějž se čekalo už od 8. června.

Po příchodu Nicholsonových posil jsme odhadovali, že armáda u Dillí má celkem 7521 mužů, a tento odhad se od té doby plně potvrdil. Když se k nim připojilo ještě 3000 kašmírských vojáků, které dal Angličanům k dispozici rádža Ranvír Sinh, dosáhl celkový počet britských jednotek, jak píše „Friend of India“^{^[268]}, asi 11 000 mužů. Na druhé straně, jak tvrdí londýnský „Military Spectator“^{^[269]}, početní stav povstaleckých vojsk se snížil asi na 17 000 mužů, z toho 5000 jezdců, kdežto „Friend of India“ odhaduje jejich počet asi na 13 000, z toho 1000 příslušníků nepravidelného jezdectva. Protože jezdectvo bylo úplně zbytečné, když byl proražen průlom a nastaly boje uvnitř města, a dalo se proto na útěk, jakmile do města pronikli Angličané, nelze odhadnout celkový počet sipáhíů na víc než 11 000 či 12 000 mužů, ať vezmeme za základ výpočty listu „Military Spectator“ nebo listu „Friend of‘ India“. Anglické jednotky se tak početně téměř vyrovnaly silám povstalců, ani ne tak proto, že by se samy byly zvětšily, jako proto, že protivníkovy síly se zmenšily; nepatrná početní přesila povstalců byla víc než vyrovnána morálním účinkem úspěšného bombardování a výhodou, která Angličanům plynula z toho, že útočili a mohli si zvolit bod, na nějž pak soustředili své hlavní síly, kdežto obránci byli nuceni rozptýlit své nedostatečné síly na všechny body ohroženého obvodu.

Úbytek sil na straně vzbouřenců byl způsoben daleko víc odchodem celých kontingentů pro vnitřní nesváry než těžkými ztrátami, které utrpěli za neustálých výpadů, jež podnikali po dobu asi desíti dnů. Nehledě k tomu, že sám téměř neskutečný Mughal a stejně tak i dillíští obchodníci byli už znechuceni vládou sipáhíů, kteří je odírali o každou uspořenou rupii, stačily náboženské spory mezi hindskými a muslimskými sipáhíi a různice mezi starou posádkou a novými posilami k tomu, aby jejich nepevná organizace byla podlomena a jejich porážka zaručena. Avšak přesto, že vojsko, s nímž měli Angličané co dělat, bylo jen o málo silnější než jejich vlastní, nemělo jednotné velení, bylo oslabeno a demoralizováno nesváry ve vlastních řadách, vydrželo po 84 hodinách bombardování ještě šest dní dělostřelecké palby a pouličních bojů uvnitř městských hradeb a pak klidně překročilo Jamunu po pontonovém mostě; je proto třeba přiznat, že za tak špatné situace si povstalci nakonec se svými hlavními silami počínali, jak nejlépe mohli.

Jak se zdá, bylo město dobyto takto: 8. září zřídili Angličané baterie značně vysunuté před původní poštavení svých jednotek na 700 yardů od hradeb. Ve dnech 8. až 11. září posunuli Britové svá těžká děla a moždíře ještě blíž k opevněním; vezme-li se v úvahu, že dillíská posádka podnikla 10. a 11. září dva výpady, stále se pokoušela zřídit nové baterie a udržovala rušivou palbu ze střeleckých okopů, byla palebná postavení vybudována a baterie umístěny s malými ztrátami. Dne 12. září ztratili Angličané asi 56 mrtvých a raněných. Ráno 13. září bylo vyhozeno do vzduchu nepřátelské pohotovostní skladiště střeliva na jedné baště a byl zasažen muniční vůz lehkého děla, které podélně ostřelovalo britské baterie z předměstí Talvara; britské baterie pak prostřílely u Kašmírské brány průlom pro zteč. Dne 14. září začala zteč města. Jednotky pronikly průlomem u Kašmírské brány bez většího odporu, zmocnily se velkých budov v blízkosti brány a postupovaly podél hradeb k Moríské baště a Kábulské bráně, kde povstalci kladli urputný odpor a britské ztráty byly proto značné. Angličané se připravovali obrátit děla na dobytých baštách proti městu a dopravit další děla a moždíře na místa, z nichž se dalo město ovládat. Dne 15. září ostřelovali Angličané Burnovu tvrz a Láhaurskou baštu z děl ukořistěných na Moríské a Kábulské baště, zároveň probili zeď arzenálu a začali ostřelovat palác. Za svítání 16. září byl vzat ztečí arzenál a 17. září pokračovaly moždíře v ostřelování paláce zpoza hrazení arzenálu.

U tohoto data oficiální zprávy o zteči města konči, prý proto, jak píše „Bombay Courrier“^{^[270]}, že na hranicích Sindhu byla vyloupena paňdžábská a láhaurská pošta. V soukromém sdělení adresovaném bombajskému guvernérovi se tvrdí, že celé město Dillí bylo obsazeno v neděli 20. září a že hlavní síly vzbouřenců opustily město téhož dne ve tři hodiny ráno a unikly přes pontonový most směrem na Rohilkhand. Protože je Angličané nemohli pronásledovat, dokud neměli obsazen Selímgarh ležící u protějšího břehu řeky, je zřejmé, že povstalci, kteří si pomalu probojovávali cestu od nejzazšího severního cípu města až na konec jeho jihovýchodní části, drželi až do 20. září postavení potřebná ke krytí ústupu.

Pokud jde o pravděpodobné důsledky pádu Dillí, poznamenává list „Friend of India“, který je v této věci směrodatný, že

„Angličané by měli v této chvíli věnovat pozornost poměrům v Bengálsku, a ne situaci v Dillí. Dlouhé průtahy při dobývání města nás ve skutečnosti připravily o všechnu prestiž, neboť toho jsme mohli dosáhnout jedině rychlým úspěchem; a síla a početní stav povstalců se pokračujícím oblěhánlrn vyčerpá právě tak účinně, jako kdyby město bylo dobyto.“

Mezitím prý se povstání rozšiřuje na severovýchod od Kalkaty, přes střední Indii až na severozápad. Na ásárnskýeh hranicích se vzbouřily dva silné pluky púrbíjců^{^[a]} a otevřeně žádaly, aby se znovu ujal vlády rádža Parandhar Sinh, dinádžpurští a rangpurští vzbouřenci, vedení Kunvarem Sinhem, se dali na pochod přes Bándu a Nagode směrem na Džabalpur a donutily rádžu z Révá s pomocí jeho vlastních jednotek, aby se k nim připojil. V Džabalpuru samém opustil 52. bengálský domorodý pluk své ležení a vojáci vzali s sebou jednoho britského důstojníka jako rukojmí za své druhy ponechané v ležení. Gválijarští vzbouřenci překročili podle došlých zpráv Čambal a utábořili se někde mezi řekou a Dhólpurem. Zbývá však uvést ještě nejzávažnější zprávy. Džódhpurská legie přešla, jak se zdá, do služeb vzbouřeného rádži z Árvy, místa ležícího 90 mil jihozápadně od Bjávaru. Porazila silný oddíl, který proti ní vyslal rádža z Džódhpuru. Přitom byl zabit generál a také kapitán Monck Mason a byla ukořistěna tři děla. Generál G. St. P. Lawrence proti ní postoupil s částí nasírábádských vojsk a donutil ji k ústupu do města; jeho pozdější útoky na město byly však bezvýsledné. Když byly ze Sindhu staženy evropské jednotky, mělo to za následek rozsáhlé spiknutí a pokusy o vzpouru nejméně na pěti různých místech, mimo jiné v Haidarábádu, Karáčí a Šikárpuru. Příznaky vzpoury se objevují i v Paňdžábu, kde mezi Multánem a Láhaurem je už osm dní přerušeno spojení.

Na jiném místě najdou naši čtenáři tabulku s výčtem jednotek poslaných z Anglie od 18. června; data připlutí příslušných lodí jsme uvedli podle oňciáln.ích údajů a tedy pro britskou vládu příznivě.^{^[271]} Ze seznamu vyplývá, že kromě malých oddílů dělostřelectva a ženijního vojska, které byly vyslány po souši, bylo celkem dopraveno loďmi 30 899 mužů, z nichž připadá 24 884 na pěchotu, 3826 na jezdectvo a 2334 na dělostřelectvo. Dále je z tabulky zřejmé, že do konce října nelze očekávat značnější posily.

Jednotky vyslané do Indie
Údaje o jednotkách, které byly vyslány do Indie z Anglie od 18. června 1857:

Datum příjezdu	Celkem	Kalkata	Cejlon	Bombaj	Karáčí	Madrás
————————————————————————————————————————————————————
20. září	214	214	—	—	—	—
————————————————————————————————————————————————————
1. října	300	300	—	—	—	—
15. října	1 906	124	1 782	—	—	—
17. října	288	124	—	—	—	—
20. října	4 235	3 845	390	—	—	—
30. října	2 028	479	1 549	—	—	—
———————————————————————————————————————————
Celkem v říjnu	8 757	5 036	3 721	—	—	—
1. listopadu	3 495	1 234	1 629	—	632	—
5. listopadu	879	879	—	—	—	—
10. listopadu	2 700	904	340	400	1 056	—
12. listopadu	1 633	1 633	—	—	—	—
15. listopadu	2 610	2 132	478	—	—	—
19. listopadu	234	—	—	—	234	—
20. listopadu	1 216	—	278	938	—	—
24. listopadu	406	—	406	—	—	—
25. listopadu	1 276	—	—	—	—	1 276
30. listopadu	666	—	462	204	—	—
———————————————————————————————————————————
Celkem v listopadu	15 115	6 782	3 593	1 542	1 922	1 276
1. prosince	354	—	—	354	—	—
5. prosince	459	—	—	201	—	258
10. prosince	1 758	—	607	—	1 151	—
14. prosince	1 057	—	—	1 057	—	—
15. prosince	948	—	—	647	301	—
20. prosince	693	185	—	300	208	—
25. prosince	624	—	—	—	624	—
———————————————————————————————————————————
Celkem v prosinci	5 893	185	607	2 559	2 284	258
1. ledna	340	—	—	340	—	—
5. ledna	220	—	—	—	—	220
15. ledna	140	—	—	—	—	140
20. ledna	220	—	—	—	—	220
———————————————————————————————————————————
Celkem v lednu	920	—	—	340	—	580
Od září do 20. ledna	30 899	12 217	7 921	4 441	4 206	2 114
Jednotky vyslané po souši
2. října - ženistů	235	117	—	—	118	—
12. října - dělostřelců	221	221	—	—	—	—
14. října - ženistů	224	122	—	—	122	—
———————————————————————————————————————————
Celkem v říjnu	700	460	—	—	240	—
	Celkem					31 599
Jednotky poslané kolem mysu Dobré naděje, které zčásti už přibyly						4 000
					———————
	Úhrnem					35 599

Napsal K. Marx 30. října 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5170 z 14. listopadu 1857

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — obyvatel Východu; zde jde o pluky z východního Bengálska. (Pozn. red.)

268 „The Friend of India“ [„Přítel Indie“] — anglický list založený v Šrírampuru (Bengálsko) roku 1818; v padesátých letech vycházel jednou týdně jako list liberálního zaměření.

269 „Military Spectator“ [„Vojenský pozorovatel“] — anglický vojenský týdeník, vycházel v letech 1857 až 1858 v Londýně.

270 „The Bombay Courier“ [„Bombajský kurýr“] — anglický vládní list, orgán Východoindické společnosti; byl založen roku 1790.

271 Tuto tabulku sestavil Marx a poslal ji do „New-York Daily Tribune“ zřejmě zároveň s článkem, redakce ji však otiskla odděleně na jiném místě čísla, na str. 6.