Situace v Prusku

Karel Marx

Situace v Prusku

Berlin 16. listopadu 1858

Eklektický a pestrý charakter nové vlády, na který jsem poukazoval v jednom ze svých minulých článků^{^[a]}, si bere na mušku „Kreuz-Zeitung“^{^[458]} touto uštěpačnou tirádou:

„Má dojit ke změně systému. Ale smíme se otázat, jaká změna to bude? V čem záležel systém, od kterého se ustupuje, a jaké jsou zásady nového systému, který se má zavést? Kdo představuje vůda myšlenku tohoto systému, katolický princ, jenž stojí v čele vlády, či ministr kultu a vyučováni, člen evangelické aliance? Jakpak se dá předpokládat, že ministr financí, bývalý poslanec za demokraty, se shodne s výše uvedenými osobami? A může se vůbec veterán staré pruské byrokracie přizpůsobit názorům pana von Patowa?“

Dne 12. listopadu se v celé monarchii konaly prvotní volby (Urwahlen). V nich zvolení volitelé (Wahlmänner) budou zase 23. t. m. volit poslance. Nikdo nevidí rád umírněnou cudnost u své ženy nebo umírněnou platební schopnost u svého dlužníka; přesto byla umírněná svoboda heslem, které se umírněně rozšiřovalo mezi prvotními voliči (Urwähler). Ta část pruské veřejnosti, která dosud stojí v čele hnutí a jejíž politické krédo lze charakterizovat jako liberalismus vulgaris^{^[b]}, je všechno jiné, jen ne hrdinná. V roce 1848 se neodvážila ani pohnout, dokud nepovstala Neapol, Paříž a Vídeň. Podivuhodnou shodou okolností se však tito lidé dostali nyní do takové situace, že musejí dát signál k oživení politického hnuti na kontinentě. S velkou armádou v zádech, obklíčeni z jedné strany Francií 2. prosince, z druhé nově zcentralizovaným Rakouskem a z třetí Ruskem, které je věčně ve střehu, jsou tak vhodným objektem pro soustředěný útok, až jim z toho musí být nepříjemně. Mají také před očima i v srdcích dosud živou vzpomínku na revoluci; a konečně prý není radno lekat prince regenta, aby neupustil od svého nového konstitucionalismu. A tak jeden liberální hrdina uprošuje drahého, aby mu prokázal dobrou službu, o kterou žádal jeden manžel svou ženu, když ji na ulici urazil jakýsi důstojník: „Drž mě,“ křičel ten udatný chlapík, „nebo se budu mstít a poteče krev!“ A fakticky, v tomto směru si nesmíme dělat žádné iluze. Pruské hnutí, v místním smyslu slova, je možné jen ve vělmi úzkém rámci; jakmile tento rámec překročí, bude muset buď couvnout, anebo se přeměnit ve všeobecné hnutí na celém kontinentě. Tato druhá možnost nahání hrůzu velkoburžoazii i princi regentovi. Je jedna skutečnost, o níž se pravděpodobně nedočtete v žádných novinách, ale já za její pravdivost ručím: když byl princ naposledy na návštěvě ve Vratislavi, prohlásil při audienci, kterou poskytl významným osobnostem tohoto města, velice slavnostně, že revoluční plamen ještě neuhasl, že Evropě stále ještě hrozí nebezpečí nového výbuchu a že tedy měšťanstvu velí povinnost i zájem, aby se semklo kolem trůnu a hlavně aby zachovávalo přísnou umírněnost při politické činnosti a tím ucpalo všechny škvíry, jimiž by mohli proniknout nesvědomití demagogové (gesinnungslose Demagogen). To plně souhlasí s tím, co mi nedávno řekl jeden velmi vzdělaný pruský šlechtic: „Víte,“ povídá, „co připravilo krále o rozum? Přízrak rudé republiky. A jeho bratra, přestože je to střízlivý, průměrný a nudný pedant, pronásleduje totéž strašidlo.“

Vcelku zvítězili liberální volitelé ve větších městech a zavilí reakcionáři na venkově. Jak se prováděly volby na venkově, o tom si můžeme udělat úsudek podle toho, že zemští radové rozesílali každý ve svém okrese o své újmě oběžníky, v nichž vyzývali prvotní voliče, aby volili ty a ty osoby. Je nutné podotknout, že postavení zemského rady v Prusku je vůbec zvláštní. Ve všech pruských provinciích, kromě porýnského Pruska, je to statkář, jehož rozsáhlý pozemkový majetek — podobně je tomu u anglického smírčího soudce v hrabství — leží ve správním obvodu jeho úřední působnosti. Zároveň je to článek v řetězu byrokracie, který je zvolen za svůj obvod, jmenován korunou a podřízen Regierung^{^[c]} (kolegiální orgán), která sídlí v některém z center většího správního celku; ve svém okrese (Ressort, jak říkají Prusové) je však nejvyšším představitelem vlády. A tak spojují tito zemští radové ve své osobě vlastnosti krautjunkera (fox-hunter)^{^[459]} a byrokrata. Na rozdíl od většiny státních úředníků nejsou závislí výhradně na služném; v nejhorším případě se totiž rekrutují z mladších synů pozemkové aristokracie, kteří si ročním příjmem 1200 tolarů ze státní pokladny zvyšují kapesné, jež dostávají od otce, strýce nebo staršího bratra. Proto jsou jejich zájmy obvykle spjaty těsněji s třídními a stranickými zájmy pozemkové aristokracie než s kastovními zájmy byrokracie. Tito lidé byli hlavními oporami právě svržené vlády. ústřední vládu považovali spíše za nástroj svých vlastních sociálních zájmů než sebe za nástroj této vlády. Nyní se stavějí proti nové vládě, která se je neodvážila sesadit zčásti proto, že takový radikální zásah by značně povzbudil všechny revoluční tendence a byl by v rozporu s rutinou pruské správy; částečně se to však nestalo i proto, že s pomoci zemských radů se dá do jistě míry držet na uzdě venkovské obyvatelstvo, čímž se vytváří protiváha proti liberalismu měst. Dosud byl sesazen jen jeden zemský rada, pomořanský hrabě von Krassow, který se bavil tím, že ve svém oběžníku k prvotním voličům urážel vládu.

Od roku 1852 nebylo provedeno nové sčítání lidu. Čísla z posledního sčítání však plně postačí k tomu, abychom získali určitou představu o poměru mezi venkovským obyvatelstvem a obyvatelstvem ve městech. Ze sedmnácti miliónů obyvatel bylo dvanáct miliónů roztroušeno po venkově a jen pět miliónů bylo soustředěno ve městech, která jsou většinou stejně jen venkovská městečka. Z 984 měst monarchie se jen 12 nejdůležitějších mohlo pochlubit, že měly celkem milión obyvatel, zatímco ve víc než 500 městech nebydlelo ani 2500 lidí. Průmyslového obyvatelstva je v provincii Prusko 11 %‘ v Pomořanech 15%, v Poznaňsku 18%, ve Slezsku 23 %‘ ve Vestfálsku 26%, v Sasku 28%, v porýnském Prusku 25% a v Braniborsku 37 %. V této poslední provincii je ovšem skoro všechno průmyslové obyvatelstvo soustředěno v Berlíně. Šedesát procent obyvatel celé monarchie se zabývá výhradně zemědělstvím a průměrně na každých 263 obyvatel připadá jeden šlechtic.

Napsal K. Marx 16. listopadu 1858
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5497 z 3. prosince 1858

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde. (Pozn. red.)

b — vulgární liberalismus. (Pozn. red.)

c — krajské správě. (Pozn. red.)

458 „Kreuz-Zeitung“ [„Křížové noviny“] známý název krajně reakčního německého deníku „Neue Preussische Zeitung“ [„Nové pruské noviny“], který vycházel od června 1848 v Berlíně; byl orgánem kontrarevoluční dvorní kamarily a pruských junkerů. „Neue Preussische Zeitung“ měla v záhlaví vyobrazen kříž zeměbrany.

459 Německé slovo Krautjunker (kobylkář — reakční statkář) překládá Marx do angličtiny jako fox-hunter (lovec lišek), podle tradiční zábavy anglických statkářů — honu na lišky.