Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Historická paralela


Když Ludvík Napoleon horlivě napodobil méně šťastného Marina Faliera, benátského dóžete, a dosáhl trůnu křivou přísahou, zradou, půlnočním spiknutím a tím, že pozatýkal v postelích neúplatné členy Národního shromáždění, podporován ohromnou vojenskou silou, kterou předvedl v pařížských ulicích - tu téměř všichni evropští vladaři a aristokraté, velkostatkáři, továrníci, rentiéři a burzovní spekulanti jásali nad jeho úspěchem jako nad svým vlastním. „Zločiny zůstanou na něm,“ smáli se všichni pod vousy, „a jejich plody sklidíme my. Ludvík Napoleon vládne v Tuileriích; ale my vládneme ještě bezpečněji a neomezeněji na svém panství, ve svých továrnách, na burze a ve svých účtárnách. Pryč s jakýmkoli socialismem! Vive lʼEmpéreur![a]

Sotva úspěšný uzurpátor získal armádu, vynaložil všechnu svou dovednost, aby shromáždil pod svým praporem bohaté a mocné, skrblíky a spekulanty. „Císařství znamená mír,“ prohlašoval a milionáři ho div nevzývali jako boha. „Náš nejdražší syn v Kristu,“ nazýval ho láskyplně papež; a římskokatolické duchovenstvo mu skládalo hold (pro tempore[b]) se všemi projevy nejhlubší důvěry a oddanosti. Cenné papíry stoupaly; banky typu Crédit mobilier se rodily jako houby po dešti a vzkvétaly; na nových železnicích, na novém obchodu s otroky a na nejrůznějších nových spekulacích se vydělávaly milióny jediným škrtem pera. Britská aristokracie se obrátila k minulosti zády, smekla a poklonila se novému Bonapartovi; Ludvík Napoleon vykonal rodinnou návštěvu u královny Viktorie[179] a hostila ho londýnská City[c] obchodní a peněžní čtvrť; londýnská burza si přiťukla s pařížskou; všude si blahopřáli apoštolové burzovních spekulací a potřásali si pravicemi přesvědčeni, že zlaté tele se konečně stalo pravým bohem a nový francouzský samovládce jeho Árónem.

Uplynulo sedm let a všechno se změnilo. Napoleon III. vyřkl slovo, které nelze vzít zpět ani zapomenout. Je lhostejné, zda se řítí do záhuby stejně slepě jako jeho předchůdce ve Španělsku a Rusku, čí zda ho všeobecné rozhořčené reptání evropských panovníků a buržoazie donutí, aby se dočasně podřídil jejich vůli — kouzlo je už navždy zlomeno. Už dávno všichni poznali, že je darebák; ale považovali ho za úslužného, poddajného, poslušného, vděčného darebáka; a teď poznávají s lítostí svůj omyl. Po celou tu dobu, kdy se domnívali, že využívají jeho, využíval on je. Má je rád právě tak, jako má rád svůj oběd nebo své víno. Až dosud mu určitým způsobem sloužili; teď mu musí posloužiti jinak, nebo musí očekávat jeho pomstu. Jestliže od nynějška „císařství znamená mír“, je to mír na Minciu nebo na Dunaji — mír, při němž se jeho císařští orli triumfálně naparují na Pádu a na Adiži, ne-li také na Rýně a na Labi — je to mír s železnou korunou[180] na jeho čele; mír s Itálií jako francouzskou satrapií a Velkou Británií, Pruskem a Rakouskem jako pouhými satelity kroužícími kolem Francie a ozářenými tímto centrálním nebeským tělesem, říší Karla Velikého.

V královských palácích pochopitelně skřípou zuby, neméně však v halách bankéřů a obchodních magnátů. Neboť rok 1859 začínal ve znamení, které slibovalo návrat zlatých časů z roku 1836 a 1856[181]. Příliš dlouhá stagnace průmyslu vyčerpala zásoby kovů, zboží a výrobků. Četné bankroty značně vyčistily obchodní atmosféru. Lodi začaly mít opět cenu; měla se znovu začít stavět a plnit skladiště. Cenné papíry stoupaly a milionáři byli ve výborné náladě; zkrátka a dobře, nikdy nebyly obchodní vyhlídky nadějnější, obloha čistší a slibnější.

Jediné slovo všechno mění; a to slovo říká hrdina státního převratu, vyvolenec prosince, zachránce společnosti. Pronáší je svévolně, chladnokrevně, naprosto promyšleně k panu Hubnerovi, rakouskému vyslanci. Toto slovo jasně ukazuje pevný úmysl vyvolat spor s Františkem Josefem nebo ho zastrašováním pokořit osudněji než třemi prohranými bitvami. Ačkoli bylo zřejmě vypočítáno tak, aby okamžitě zapůsobilo na burze a pomohlo rozproudit burzovní spekulace, ukazovalo také na pevný úmysl předělat mapu Evropy. Rakousko musí ustoupit ze všech těch takzvaně nezávislých italských států, které nyní vlastně okupuje na základě smluv s jejich povolnými panovníky, jinak Francie a Sardinie obsadí Milán a ohrozí Mantovu takovou armádou, jaké generál Bonaparte v Itálii nikdy nevelel. Papež bude nucen napravit zlořády církevní vlády ve svém státu — zlořády dosud podporované francouzskými zbraněmi — anebo po vzoru malých despotů z Toskánska, Parmy, Modeny atd. vzít nohy na ramena a uprchnout do bezpečí do Vídně[182]. Rothschildové oplakávají svých jedenáct miliónů dolarů, které ztratili poklesem kursů akcií, k němuž došlo po Bonapartových výhrůžkách Hubnerovi, a nejsou vůbec k utišení. Továrníci a obchodníci si smutně uvědomují, že místo předpokládané žně roku 1859 pravděpodobně nastoupí „žeň smrti“. Obavy, nespokojenost a rozhořčení skličují všude srdce těch, o něž se ještě před několika měsíci tak bezpečně opíral trůn prosincového hrdiny.

Svržená a rozbitá modla nemůže být už nikdy vyzdvižena zpátky na piedestal. Ludvík Napoleon může couvnout před bouří, kterou vyvolal, a znovu získat požehnání papeže a lichotky britské královny; ale budou to jen neupřímná slova. I oni ho teď znají, jak ho národy poznaly už dávno — jako neodpovědného hráče, drzého dobrodruha, který by si klidně zahrál v kostky s královskými ostatky jako s každými jinými, jestliže by mu hra skýtala naději na vítězství. Vědí, že se stejně jako Macbeth probrodil ke koruně lidskou krví a že je pro něho snazší jít dál touto cestou než se vrátit k míru a poctivosti. Od chvíle, kdy tak vyzývavě vystoupil proti Rakousku, stál a stojí Ludvík Napoleon mezi vladaři osamocen. Mladý ruský cart[d] má snad své důvody, aby se ještě tvářil jako jeho přítel; ale je to pouhá přetvářka. Napoleon I. z roku 1813 byl prototyp Napoleona III. z roku 1859. A ten se pravděpodobně požene vstříc svému osudu stejně, jako se hnal jeho předchůdce.



Napsal K. Marx kolem 18. března 1859
Otištino jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 5598 z 31. března 1859
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Ať žije císař! (Pozn. red.)

b — dočasně (Pozn. red.)

c — obchodní a peněžní čtvrť. (Pozn. red.)

d — tj. Alexandr II. (Pozn. red.)


179 Napoleon III. s císařovnou Eugenií navštívili Anglii v dubnu 1855.

180 Železná koruna — lombardská koruna, kterou byla kromě lombardských králů korunována jako lombardští regenti většina králů německých až po Karla V.; roku 1805 jí byl korunován Napoleon I. a roku 1838 rakouský císař Ferdinand I.

181 Tím se myslí hospodářská konjunktura v roce 1836 a 1856 před krizemi z let 1836 a 1857.

182 Narážka na útěk vévodů toskánského, modenského a parmského na začátku italské revoluce z roku 1848—1849.