Krize v Anglii

Karel Marx

Krize v Anglii

Stejně jako před patnácti lety stojí dnes Anglie tváří v tvář katastrofě, která hrozí zachvátit kořeny celého jejího ekonomického systému. Brambory byly, jak známo, jedinou potravinou Irska a značné části anglického dělnického obyvatelstva, avšak v letech 1845 a 1846 choroba brambor smrtelně podryla základ života Irů. Výsledky této velké katastrofy jsou známé. Irské obyvatelstvo se zmenšilo o dva milióny, z nichž část zahynula hladem, zbytek se vystěhoval za Atlantský oceán. Současně však dopomohlo toto nesmírné neštěstí k vítězství anglickým freetraderům; anglická pozemková aristokracie byla nucena obětovat jeden ze svých nejvýnosnějších monopolů a zrušení obilních zákonů zajistilo širší a zdravější základ pro reprodukci a obživu pracujících miliónů.

Čím byly brambory pro irské zemědělství, tím je bavlna pro nejdůležitější průmyslové odvětví Velké Británie. Na jejím zpracování závisí existence většího množství obyvatel, než kolik představuje celé obyvatelstvo Skotska anebo dvě třetiny dnešního počtu obyvatel Irska. Podle sčítání z roku 1861 mělo totiž Skotsko 3 061 117 obyvatel, Irsko jen 5 764 543 obyvatel, zatímco v Anglii a Skotsku přímo či nepřímo žijí z bavlnářského průmyslu přes 4 milióny lidí. Nyní ovšem není bavlník zachvácen nemocí, ani není výroba bavlny monopolem některých oblastí zeměkoule. Naopak, žádná jiná rostlina, z níž se vyrábí látka na oděvy, se nepěstuje na tak rozsáhlých plochách v Americe, Asii a v Africe. Bavlnářský monopol otrokářských států americké Unie není přirozený, nýbrž historicky vzniklý monopol. Vyrůstal a rozvíjel se současně s monopolem anglického bavlnářského průmyslu na světovém trhu. V roce 1793, krátce po období velkých mechanických vynálezů v Anglii, vynalezl jeden kvaker v Connecticutu, Eli Whitney, cotton gin — vyzrňovačku oddělující bavlněné vlákno od bavlníkových semen. Před tímto vynálezem stěží stačil jeden černoch při nejvypjatější celodenní práci zbavit semen libru bavlněného vlákna. Po vynálezu cotton ginu mohla jedna stará černoška odevzdávat denně pohodlně 50 liber bavlněných vláken a postupným zdokonalením se později výkon stroje ještě zdvojnásobil. Tím se bavlnářství ve Spojených státech zbavilo okovů. Ruku v ruce s anglickým bavlnářským průmyslem rychle vyrostlo v obchodní velmoc. V průběhu tohoto vývoje se Anglie čas od času zřejmě zděsila monopolu americké bavlny jako nebezpečného strašidla. Taková chvíle nastala např. v době, kdy bylo v anglických koloniích vykoupeno osvobození otroků za 20 000 000 liber šterlinků. Zdálo se povážlivé, že se lancashirský a yorskhirský průmysl opírá o vládu otrokářského karabáče v Georgii a Alabamě, zatímco anglický lid si ukládá takové oběti, aby ve svých vlastních koloniích otrokářství odstranil. Filantropie však není tvůrcem dějin, a vůbec už ne dějin obchodu. Podobné obavy se vynořovaly pokaždé, když ve Spojených státech byla neúroda bavlny a když nadto otrokáři tento přírodní jev využívali k tomu, aby různými kombinacemi cenu bavlny ještě uměle zdvihli. Angličtí majitelé přádelen a tkalcoven bavlny pak hrozili vzpourou proti "králi bavlně". Objevovaly se různé návrhy na odběr bavlny z asijských a afrických zdrojů. Tak tomu bylo například roku 1850. Příští dobrá sklizeň ve Spojených státech však takové emancipační záchvaty vítězně zdolala. A v posledních letech dokonce dosáhl americký bavlnářský monopol dříve sotva tušeného rozsahu, jednak díky freetraderskému zákonodárství, které zrušilo dosavadní diferenciální clo na bavlnu vypěstovanou otroky, jednak proto, že jak anglický bavlnářský průmysl, tak současně i americké bavlnářství udělaly v posledním desetiletí obrovské pokroky. Už v roce 1857 dosáhla spotřeba bavlny v Anglii téměř půldruhé miliardy liber.

A teď náhle ohrožuje tento velký pilíř anglického průmyslu americká občanská válka. Zatímco Unie blokuje přístavy jižních států, aby znemožnila vývoz letošní sklizně bavlny a připravila tak secesionisty o hlavní zdroj jejich příjmů, upevňuje Konfederace tuto blokádu ještě rozhodnutím, že nevyveze sama od sebe ani jediný žok bavlny a že bude naopak Anglii nutit, aby si bavlnu sama dovezla z jižních přístavů. Anglie má tak být dohnána k tomu, aby násilím prolomila blokádu, vyhlásila pak válku Unii, a tak vahou svého meče rozhodla ve prospěch otrokářských států.

Od počátku americké občanské války ustavičně stoupala v Anglii cena bavlny, dlouho však v menší míře, než se dalo očekávat. Vcelku se zdálo, že anglický obchodní svět shlíží na americkou krizi velmi lhostejně. Důvod tohoto chladnokrevného postoje byl zřejmý. Celá poslední americká sklizeň byla už dávno v Evropě. Bavlnu z nové sklizně nepřivážejí lodi nikdy před koncem listopadu, a před koncem prosince sotva nabudou tyto lodní zásilky nějakého významného rozsahu. Až do této doby tedy bylo celkem lhostejné, zda zůstávají žoky bavlny na plantážích, či zda se hned po zabalení dopravují do jižních přístavů. Kdyby blokáda skončila někdy před koncem roku, mohla by Anglie s jistotou počítat, že v březnu nebo v dubnu bude mít dovezeno své obvyklé množství bavlny, jako kdyby blokáda nikdy nebyla existovala. Ale anglický obchodní svět sveden hlavně anglickým tiskem — se oddával klamné víře, že válečné divadlo skončí asi po šesti měsících tím, že Spojené státy uznají Konfederaci. Koncem srpna se však Severoameričané objevili na liverpoolském trhu a nakupovali tam bavlnu jednak pro spekulace v Evropě, jednak pro zpětné zásilky do Severní Ameriky. Tato neslýchaná událost otevřela Angličanům oči. Začali chápat vážnost situace. Od té doby žije liverpoolský trh bavlny v horečném vzrušení; ceny bavlny byly brzy vyhnány o 100 procent nad obvyklý průměr a spekulace s bavlnou se rozpoutala stejně divoce jako železniční spekulace v roce 1845. Přádelny a tkalcovny v Lancashiru a v dalších centrech britského bavlnářského průmyslu omezily pracovní dobu na tři dny v týdnu, část z nich úplně zastavila stroje a celá Anglie se v této chvíli chvěje před blížící se hospodářskou katastrofou, největší, jaká jí kdy dosud hrozila.

Spotřeba indické bavlny přirozeně vzrůstá a stoupající ceny zajistí ještě rozsáhlejší dovoz z pravlasti bavlny. Nicméně je však nemožné změnit takřka jen v několikaměsíční lhůtě výrobní podmínky a celý běh obchodu. Anglie nyní ve skutečnosti pyká za svou dlouholetou špatnou správu Indie. Její nynější křečovité pokusy nahradit americkou bavlnu indickou bavlnou narážejí na dvě velké překážky: na nedostatek spojovacích a dopravních prostředků v Indii a na bídnou situaci indického rolníka, která mu znemožňuje využít momentálně příznivých okolností. Ale bez ohledu na to, bez ohledu na zušlechťovací proces, jímž musí indická bavlna ještě projít, aby mohla nahradit bavlnu americkou, bylo by i za nejpříznivějších okolností zapotřebí celých let, aby mohla Indie vyrábět potřebné množství bavlny pro vývoz. Jenže za čtyři měsíce — to je statisticky zjištěno — bude zásoba bavlny v Liverpoolu vyčerpána. A i na tuto dobu vystačí jen tehdy, jestliže britští majitelé přádelen a tkalcoven bavlny sáhnou ještě ve větším rozsahu k omezení pracovní doby na tři dny v týdnu a k úplnému zastavení části strojů. Takový postup však už vystavuje tovární oblasti strašným sociálním bědám. Ale protáhne-li se americká blokáda přes leden, co pak?

Napsal K. Marx kolem 1. listopadu 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 305 z 6. listopadu 1861

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny