Karel Marx
Z Anglie
V očích obyvatel kontinentu vyniká ostrovan John Bull "originalitou" nebo "individualitou". Celkem vzato však tato představa zaměňuje Angličana minulosti s Angličanem dneška. Prudký rozvoj tříd, mimořádná dělba práce a takzvané "veřejné mínění", které ovládají brahmáni tisku, vytvořily naopak takovou monotónnost charakterů, že např. Shakespeare by své krajany nepoznal. Rozdíly už nejsou mezi individui, nýbrž mezi jejich "profesemi" a třídami. Mimo povolání, v každodenním styku se jeden "ctihodný" Angličan podobá druhému natolik, že ani sám Leibniz by mezi nimi nemohl odhalit nějaký rozdíl, nějakou differentia specifica[a]. Vyvážená individualita, vyhnaná ze všech politických a sociálních sfér, našla poslední útočiště v rozmarech a vrtoších soukromého života, kde se pak čas od času ještě uplatňuje sans gêne[b] a s komikou, jíž si lidé nejsou vědomi. Angličan se tedy stále ještě jeví jako bytost sui generis[c] hlavně u soudů - na těchto velkých, veřejných arénách, kde se soukromé vrtochy střetávají.
Po této předběžné poznámce přejdeme k zábavné scéně, která se odehrála před několika dny před Court of Exchequer[d]. Personae dramatis[e] jsou na jedné straně sir Edwin Landseer, největší anglický současný malíř, na druhé straně firma Haldane, londýnští krejčovští mistři první třídy; sir Edwin je obžalovaný, firma Haldane žalobce. Corpus delicti[f] se skládal z převlečníku a fraku v ceně 12 liber št., které malíř odmítl zaplatit. Landseera obhajoval sergeant[g] Ballantine, Haldanea pan Griffits.
Haldane udává: Sir Edwin Landseer si oba kabáty objednal. Byly mu zaslány, aby je vyzkoušel, a on si stěžoval, že límce jsou příliš vysoké. Předělali jsme je. Teď si stěžuje, že je nemůže nosit, protože je mu v nich horko a jsou nepohodlné. Mimoto ho prý tahají za vlasy. Podle přání obžalovaného jsme provedli různé opravy. Nakonec odmítli žalobci jakoukoli další opravu, pokud ji zvlášť nezaplatí. Nato poslal Landseer oba kabáty po svém sluhovi zpátky. Nato mu žalobce poslal tento dopis:
"Tímto si dovolujeme poslat Vám ve vší úctě oba kabáty, které byly opět předělány podle Vašich posledních pokynů. Četné a neúspěšné opravy, o kterých hovoříte, jsou Vaše vlastní chyba. Při první zkoušce padly kabáty výtečně; ale protože se všelijak kroutíte do nejnemožnějších pozic, bylo by nad lidské síly Vám vyhovět. (Smích.) Provedli jsme opravy, které jste žádal, jen s největší nechutí, protože jsme je pokládali za zbytečné a odporující našemu umění. Teď už ale pokládáme za nemožné nadále Vám ustupovat. O Vašem požadavku, abychom vzali kabáty zpět, nemůže být ani řeči. Proto uzavíráme přiložený účet a prosíme o brzké zapravení."[277]
Sergeant Ballantine: Snad nechcete tvrdit, že kabáty teď padnou? Haldane: To tvrdím.
Ballantine: Nepadly lépe předtím, než jste je předělali? Haldane: Ano. — B.: Kabáty nejsou Vaše specialita. Proslavili jste se hlavně v šití kalhot, či ne? — H.: Ovšemže ano! Jsme proslulejší jako specialisté na kalhoty. - B.: Tedy nikoli na kabáty? Nevaroval pan Alfred Montgomery sira Edwina Landseera, když ho k vám uváděl, před vašimi kabáty? — H.: Ano, to udělal. — B.: Neřekl jste vy nebo váš bratr siru Edwinovi, že byste mu raději šili kabáty zadarmo než vůbec ne? — H.: Nic takového jsme neřekli. — B.: Co rozumíte "zeslabením límců"? — H.: Sir Edwin si stěžoval, že ho límec škrábe na krku. Proto jsme límec zeslabili, tj. trochu jsme ho zmenšili. — B.: A kolik jste si počítali za toto zmenšení? — H.: Dvě nebo tři libry.
Sergeant Ballantine: Sir Edwin Landseer měl důvod k žalobě pro urážlivý dopis Haldaneův. Pan Montgomery radil siru Edwinovi, aby firmě Haldane svěřil dolní část svého těla, ale za živý svět ne horní část. Sir Edwin je velký umělec, ale v těchto věcech je učiněné dítě, proto se odvážil tohoto kousku, a porota vidí, jak to dopadlo. Žalobce, kterého porotci právě viděli na lavici svědků, je také velký umělec. Předělává ale velký umělec své dílo? Přesvědčen o dokonalosti svého díla musí s ním stát, nebo padnout; ale Haldane neručil za dokonalost svého díla. Uvolil se provést změny, pokud odpovídaly jeho vlastním principům. A pak žádá za svou fušeřinu dvě nebo tři libry! Mám tu čest obrátit se k tribunálu, který nosí kabáty; a ptám se ho, je-li na tomto světě větší utrpení, než když nás škrtí tuhý límec? Slyšel jsem, že když si sir Edwin zkusil jeden z těchto kabátů, octl se jeho krk ve svěráku a Anglie v nebezpečí, že ztratí jednoho ze svých největších umělců. Sir Edwin souhlasil s tím, že zde před soudem sporné kabáty obleče a páni porotci se budou moci sami podívat a rozhodnout. Volám teď jako svědka sira Edwina a on vám bude vyprávět historii obou kabátů.
Sir Edwin Landseer:… Když jsem si kabáty oblékl - stál límec takhle. Tady se sir Edwin obrátil a ukázal za bouřlivého smíchu porotcům záda, přičemž působil dojmem, že se o něj pokouší mrtvice… Hodlal jsem přenechat rozhodnutí výroku prvního slušného krejčího; ale každý musí konečně vědět sám nejlépe, jak mu padne kabát a kde ho tlačí bota.
Pan Griffits: Co řekl pan Montgomery, když vás uváděl k firmě Haldane? — Řekl mi: "Sire Edwine, většinou na tom nejste s kalhotami tak dobře jako s kabáty."
Griffits: Chtěl byste si tady zkusit ty kabáty? — Proč ne? (Obléká si jeden kabát.) Tak se podívejte! (Smích.)
Člen soudu státní pokladny Martin (soudce): Mezi porotci je krejčí. Byl by pán tak laskav a prohlédl si podrobně corpus delicti?
Dotyčný krejčí vstává z lavice porotců a jde k siru Edwinovi, ten si oblékne frak a převlečník, krejčí je znalecky prohlíží a potřásá hlavou.
Griffits: Sire Edwin; zdá se vám ten frak úzký? — Ano! (Smích.) — Je-li příliš těsný, ptám se. — Nu, kdybych v něm měl obědvat, musel bych ho svléci.
Ballantine: Pak vás v něm, sire Edwine, nesmíme déle nechat. Osvoboďte se od něho.—- Jsem vám velmi zavázán. (Svléká si oba kabáty.)
Po patetických obhajobách obou advokátů a žertovném resumé soudce, který poukázal zejména na to, že anglické pohodlí nesmí být obětováno uměleckým ideálům firmy Haldane, rozhodlo jury vote[h] pro sira Edwina Landseera.
Napsal K. Marx kolem 3. února 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 39 z 9. února 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — specifickou odlišnost. (Pozn. red.)
b — bez ostychu. (Pozn. red.)
c — svého druhu, svérázná. (Pozn. red.)
d — soudem státní pokladny. (Pozn. red.)
e — jednající osoby. (Pozn. red.)
f — doličný předmět; skutková podstata. (Pozn. red.)
g — vlastně serjeant; anglický vysoký právní úředník. (Pozn. čes. red.)
h — hlasování porotců. (Pozn. red.)
277 "The Times" z 3. února 1862.