K bavlnářské krizi

Karel Marx

K bavlnářské krizi

Před několika dny se konala výroční schůze manchesterské obchodní komory. Reprezentuje Lancashire, největší průmyslový obvod Spojeného království a hlavní sídlo britského bavlnářského průmyslu. Předseda shromáždění pan E. Potter a hlavní řečníci pánové Bazley a Turner zastupují Manchester a část Lancashiru v Dolní sněmovně. Z jednání schůze se tedy oficiálně dovídáme, jaký postoj k americké krizi zaujme velké středisko anglického bavlnářského průmyslu v "senátě národa".

Na loňské schůzi obchodní komory velebil pan Ashworth, jeden z největších bavlnářských magnátů Anglie, s pindarovskou nabubřelostí neslýchané rozšíření bavlnářského průmyslu za posledních deset let. Zdůraznil zejména, že ani obchodní krize v letech 1847 a 1857 nezpůsobily pokles ve vývozu anglických bavlněných přízí a tkanin. Vysvětloval tento jev podivuhodnou silou systému svobodného obchodu, zavedeného v roce 1846. Již tehdy znělo podivně, že týž systém, který byl neschopen ušetřit Anglii krizí z let 1847 a 1857, by prý měl být schopen uchránit před vlivem krize jedno zvláštní odvětví anglického průmyslu, bavlnářství. Ale co slyšíme dnes? Všichni řečníci včetně pana Ashwortha doznávají, že od roku 1858 došlo k neslýchanému přesycení asijských trhů a že v důsledku masové a stále pokračující nadprodukce by dnešní stagnace musela nastat, i kdyby nebylo americké občanské války, Morrillova tarifu^[164] a blokády. Nedá se samozřejmě říci, zda by i bez těchto tíživých okolností poklesl vývoz za poslední rok o celých 6 miliónů liber št., nezdá se to však nepravděpodobné, slyšíme-li, že hlavní trhy Asie a Austrálie jsou zásobeny anglickými bavlnářskými výrobky na 12 měsíců.

Podle doznání manchesterské obchodní komory, která je v této věci směrodatná, není tedy nynější krize v anglickém bavlnářském průmyslu důsledkem americké blokády, nýbrž anglické nadprodukce. Jaké by však byly následky dalšího trvání americké občanské války? Na tuto otázku dostáváme zase jednohlasnou odpověď: Bezměrné utrpení pracující třídy a krach malých továrníků.

"V Londýně," poznamenal pan Cheetham, "se říká, že máme ještě dost bavlny, abychom mohli dále pracovat. Ale o samu bavlnu vůbec nejde. Především jde o její cenu. Při současných cenách by se kapitál továrníků vyčerpal."

Obchodní komora se nicméně rozhodně vyslovila proti jakékoli intervenci ve Spojených státech, ačkoli většina jejích členů je pod silným vlivem "Times" a pokládá rozklad Unie za nevyhnutelný.

"To poslední, co bychom mohli doporučit," řekl pan Potter, "je intervence. Manchester je poslední místo, odkud by mohl takový názor vzejít. Nic nás nedonutí, abychom doporučili něco morálně nesprávného."

Pan Bazley:

"V americkém sporu se musí postupovat podle nejpřísnějšího principu nevměšováni. Lid této velké země si musí dát své záležitosti do pořádku nerušeně."

Pan Cheetham:

"V tomto obvodu převládá míněni co nejrozhodněji odmítající jakoukoli intervenci v americkém sporu. Je nutno říci to jasně, protože kdyby tu byly pochybnosti, druhá strana by vyvinula na vládu mimořádný nátlak."

Co tedy doporučuje obchodní komora? Anglická vláda by měla odstranit všechny překážky, jimiž v Indii správa stále ještě brzdí pěstováni bavlny. Měla by zejména odstranit desetiprocentnl dovozní clo, které se v Indii stále ještě uvaluje na anglické bavlněné příze a tkaniny. Sotva byl odstraněn režim Východoindické společnosti,^[91] sotva byla Východní Indie přičleněna k britské říši, už Palmerston zavedl s pomocí pana Wilsona toto dovozní clo na anglické výrobky v Indii, a to v téže době, kdy prodal Savojsko a Nizzu za anglo-francouzskou obchodní smlouvu. Francouzský trh se sice do jisté míry anglickému průmyslu otevřel, ale východoindický trh se mu v daleko větší míře uzavřel.

Pan Bazley k tomu poznamenal, že od zavedení onoho cla byla do Kalkaty a Bombaje vyvezena ohromná spousta anglických strojů a byly tam zřízeny továrny anglického typu. Tyto továrny se chystaly spolykat nejlepší indickou bavlnu. Připočítáme-li k 10 procentům dovozního cla 15 procent nákladů na přepravu, pak soupeři, uměle vytvoření z iniciativy anglické vlády, jsou zvýhodněni o 25 procent ochranného cla.

Vůbec se na mítinku velmožů anglického průmyslu vyslovovalo trpké rozladění nad ochranářskou tendencí, která se stále víc rozmáhá v koloniích, zejména také v Austrálii. Pánové zapomínají, že kolonie půldruhého století marně protestovaly proti "koloniálnímu systému" mateřské země. Tehdy požadovaly kolonie svobodný obchod. Anglie trvala na ochranných clech. Teď hlásá svobodný obchod Anglie, a kolonie shledávají, že ochranářství namířené proti Anglii lépe odpovídá jejich zájmům.

Napsal K. Marx začátkem února 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 38 z 8. února 1862

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny