Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Plagiátorství[195]
"Social-Demokrat" z 29. listopadu. Valné shromáždění Všeobecného německého dělnického spolku
Debata o pracovním dnu
Von Hofstetten (majitel listu "Social-Demokrat") říká:
1. "Pracovní síla je dnes zbožím ... Kupní cena" (mělo by být hodnota) "jakékoli věci" (mělo by být zboží) "je určena pracovní dobou nutnou k jejímu zhotovení. Dělník tedy musí pracovat určitý počet hodin, aby znovu vyrobil hodnotu, kterou dostal za svou pracovní sílu: to je nezbytná lást pracovního dne, ale rozhodně ne pracovní den sám. Abychom ho mohli stanovit, musí" (proč?) ,,k tomu přistoupit neurčitá část; ačkoli je tato část neurčitá, přece má své nutné meze."
2. "Jedna" (hranice), "a to hranice maximální spočívá ve fyzické možnosti" (jak může hranice spočívat v možnosti!), "v tom, jak dlouhou dobu je člověk vůbec schopen pracovat, neboť k udržení své existence musí také spát, odpočívat, oblékat se a pečovat o svou čistotu. Minimální hranice je dána požadavky, kterévyplývají ze stavu kultury té které epochy. Podle tohoto stavu kultury a platného zákonodárství je různé i trvání pracovního dne a nadpráce. Proto existuje osmi, dvanácti, šestnácti a dokonce i osmnáctihodinový pracovní den."Karel Marx, "Kapitál. Kritika politické ekonomie", 1867. Kapitola: "Pracovní den"
1. "Vycházeli jsme z předpokladu, že pracovní síla se kupuje a prodává za svou hodnotu. Její hodnota, jako hodnota každého jiného zboží, je určena pracovní dobou nutnou k její výrobě. Je-li tedy k výrobě životních prostředků, které dělník průměrně denně spotřebuje, zapotřebí 6 hodin, musí pracovat průměrně 6 hodin denně, aby denně vyrobil svou pracovní sílu, čili aby reprodukoval hodnotu, kterou dostává při jejím prodeji. Nutná část jeho pracovního dne činí v tomto případě 6 hodin a je proto, za jinak nezměněných okolností, danou veličinou. Ale tím ještě není dána velikost pracovního dne samého... Jedna z jeho částí je sice určena pracovní dobou nutnou k ustavičné reprodukci dělníka samého, ale jeho celková velikost se mění s délkou čili trváním nadpráce. . . Ačkoli tedy pracovní den není veličina pevná, nýbrž pohyblivá, může se na druhé straně měnit jen v určitých mezích". (Str. 198, 199) [zde][196].
2. "Jeho" (pracovního dne) "minimální hranici však určit nelze. Ovšem předpokládáme-li,že nadpráce = 0, dostaneme minimální hranici, totiž tu část dne, po kterou musí dělník nezbytně pracovat k udržení vlastní existence. Ale při kapitalistickém výrobním způsobu může nutná práce tvořit vždycky jednu část jeho pracovního dne, a proto se pracovní den nikdy nemůže zkrátit na toto minimum. Naproti tomu má pracovní den maximální hranici. Za určitou mez jej nelze prodloužit. Tato maximální hranice je určena dvojím způsobem. Předně fyzickou hranicí pracovní síly. Člověk může během přirozeného dne o 24 hodinách vynakládat jen určité množství životní síly a míra vynaložení této životní síly tvoří míru jeho fyzicky možné pracovní doby. Tak může kůň pracovat den co den jen 8 hodin. Po část dne musí síla odpočívat, spát, po jinou část dne musí člověk uspokojovat jiné fyzické potřeby, musí jíst a pít, mýt se, oblékat se atd. Kromě této fyzické hranice naráží prodlužování pracovního dne na morální hranice. Dělník potřebuje čas k uspokojování duševních a sociálních potřeb, jejichž rozsah a počet je určen všeobecným stavem kultury ... Obě hranice" (fyzická a morální maximální hranice) "jsou však velmi pružné a skýtají největší možnosti. Tak se setkáváme s pracovním dnem o 8, 10, 12, 14, 16, 18 atd. hodinách." (Str. 199) [zde]Pan von Hofstetten udělal z pasáže, kterou plagoval, nesmysl. Říká například, že maximální hranice pracovního dne je určena čistě fyzickou hranicí a minimální hranice morální hranicí, když předtím po mně papouškoval, že nutná část pracovního dne, tj. jeho absolutní minimální hranice je určena pracovní dobou nutnou k udržení pra-covní síly!
3. "Zkušenosti v Anglii ukázaly, že při kratším pracovním dni se dosahuje stejné nadpráce, protože se pak pracuje mnohem intenzívněji."
4. "Kapitalisté proto usilují o směřování k co nejdelšímu pracovnímu dni". (Jaký nesmysl! Usilovat o směřování!) "Jenže dělník vlastní jediné zboží, svou pracovní sílu, a je-li v ní překročen jistý bod" (co to znamená, že v pracovní síle je překročen jistý bod?), ,,musí říci: jsem opotřebován (!), jsem zavražděn." (Výborně!) (Když už je zavražděn, má to ještě potom říci!) "Proto" (protože to musí říci!) ,,musí být míra práce v zájmu dělníka pevně stanovena; aby toto zboží, pracovní síla, co nejdéle vydrželo a mohlo být využito. Tím se dožaduje jen svého práva." (Právě si stěžoval, že je opotřebován a teď se dožaduje jako svého práva, aby byl využit!)
5. "V Anglii je tato míra" (pracovního dne) "zákonem stanovena na 10 hodin (!) a jsou tam i tovární inspektoři, kteří podávají ministerstvu zprávy o dodržování tohoto zákona. V mnoha zemích existují též zákony omezující práci dětí: v Rakousku, ve Švýcarsku, v Americe a v Belgii (!) se podobné zákony připravují (!). Také v Prusku jsou stejné zákony, ale tam jsou jen na papíře a nikdy se neprováděly. Když skončila v Americe válka, jejímž důsledkem bylo osvobození otroků, byl dokonce vznesen požadavek osmihodinového pracovního dne. Osmihodinový pracovní den navrhoval i ,Mezinárodní dělnický kongres' v roce 1866."3. O zintenzivnění práce a dosažení stejné nebo dokonce větší "nadpráce" zákonným zkrácením pracovního dne v Anglii viz str. 401-409. [zde]
4. "Kapitalista tedy jen uplatňuje své právo kupce, snaží-li se co nejvíc prodloužit pracovní den a udělat pokud možno z jednoho pracovního dne dva. Na druhé straně specifická povaha prodávaného zboží podmiňuje mez jeho spotřeby kupcem, a dělník tedy jen uplatňuje své právo prodavače, snaží-li se omezit pracovní den na určitou normální velikost... Chci" (říká) "hospodařit se svým jediným jměním, pracovní silou ... Užívání mé pracovní síly a její drancování jsou dvě zcela různé věci ... Platíš mi za jednodenní pracovní sílu, ačkoli spotřebováváš třídenní. To je proti naší úmluvě a proti zákonu směny zboží. Žádám tedy pracovní den normální délky atd." (Str. 202, 201) [zde]
5. "Factory Act [tovární zákon] z roku 1850, který nyní platí" (nikoli v Anglii, ale v jednotlivých Marxem vyjmenovaných průmyslových odvětvích Spojeného království), "stanoví průměrný den v týdnu na 10 hodin ... Jsou ustanoveni zvláštní strážci tohoto zákona, tovární inspektoři, podléhající přímo ministerstvu vnitra, jejichž zprávy jsou každého půl roku uveřejňovány na příkaz parlamentu." (Str. 207) [zde]
...Skutečná, nikoli připravovaná omezení pracovního dne pro nezletilé v některých severoamerických státech (str. 244) [zde], všeobecné omezení pracovního dne ve Francii (str. 251) [zde], pro děti v některých švýcarských kantonech (str. 251) [zde], v Rakousku (str. 252) [zde], v Belgii však nic podobného neexistuje (tamtéž). Chvályhodná by byla nařízení pánů von Heydta a Manteuffela atd., kdyby se prováděla (tamtéž). ,,Ve Spojených státech severoamerických bylo ochromeno každé samostatné dělnické hnutí, dokud část republiky byla hyzděna otroctvím... Ale smrt otroctví zrodila ihned nově omlazený život. Prvním plodem občanské války byla agitace za osmihodinový pracovní den... o Současně se usnesl ,Mezinárodní dělnický kongres': ...,Navrhujeme uznat 8 hodin práce za zákonitou hranici pracovního dne'." (Str. 279-280) [zde]Stejným způsobem jako pan von Hofstetten komolí dějiny anglického továrního zákonodárství vyložené Marxem i další řečník, pan Geib z Hamburku. Oba pánové stejně pečlivě zamlčují zdroj své moudrosti.
Napsal K. Marx 6. prosince 1867
Otištěno v příloze k "Die Zukunft",
čís. 291 z 12.prosince 1867Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)195 Článek "Plagiátorství" napsal Marx v souvislosti s projevem lassallovce Hofstettena na valném shromáždění Všeobecného německého dělnického spolku 24. listopadu 1867; podrobnou zprávu o tomto shromáždění otiskl "Social-Demokrat", čís. 139, první příloha, z 29. listopadu 1867. Hofstetten uváděl ve svém projevu téměř doslovně jednotlivá místa z Marxova "Kapitálu", a neuvedl přitom ani název této práce, ani jméno jejího autora; přitom mnohokrát překroutil smysl plagovaných míst.
Článek "Plagiátorství" vyšel v listu "Zukunft", čís. 291, příloha, z 12. prosince 1867 bez podpisu.
196 V tomto článku i dále v recenzích o "Kapitálu" jsou v kulatých závorkách uvedeny stránky prvního německého vydání I. dílu "Kapitálu" (z roku 1867).