Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Generální rada federální radě románského Švýcarska[327]
Na svém mimořádném zasedání 1. ledna 1870 se generální rada usnesla:
1. V "Égalité" z 11. prosince 1869 se dočítáme:
"Je jisté, že" (generální rada) "zanedbává mimořádně důležité veci ... Připomínáme jí je" (povinnosti generální rady) "poukazem na článek 1 organizačního řádu atd.: ,Generální rada je povinna plnit rezoluce kongresu.'... Měli bychom ke generální radě dosti otázek, jejichž zodpouězení by stačilo na dosti dlouhý bulletin. Dojde na to později... Očekávajíce ... atd."
Generální rada neví o žádném článku ani ve stanovách, ani v organizačním řádu, podle něhož by byla povinna dopisovat si nebo polemizovat s "Égalité" nebo "odpovídat" na "otázky" nějakých novin. Vůči generální radě zastupuje sekce románského Švýcarska jedině federální rada románského Švýcarska. Když se na nás federální rada románského Švýcarska obrátí s dotazy nebo výtkami jedinou legitimní cestou, tj. prostřednictvím svého tajemníka, bude generální rada vždycky ochotna na ně odpovědět. Ale románská federální rada nemá právo ani postoupit své funkce redakcím "Égalité" a "Progrès"[328], ani připustit, aby tyto listy její funkce uzurpovaly. Vůbec by korespondence generální rady s národními a místními výbory nemohla být uveřejněna, aniž by to způsobilo velkou škodu obecným zájmům Sdružení. Kdyby se i ostatní orgány Internacionály zachovaly tak jako "Progrès" a "Égalité", měla by generální rada na vybranou: buď mlčet a tím se diskreditovat před veřejností, nebo veřejně odpovědět a tím porušit své povinnosti.[a]
"Égalité" se připojuje k "Progrès" (listu, který není generální radě zasílán) a vybízí "Travail"[329] (pařížský list, který se dosud neprohlásil za orgán Internacionály a který není generální radě zasílán), aby od generální rady požadoval vysvětlení.[b] To je téměř Liga veřejného blaha![330]
2. Připustíme-li, že otázky, které klade "Égalité", pocházejí od románské federální rady, pak na ně odpovíme, ale jen s výhradou, že nám takové otázky nebudou už kladeny tímto způsobem.
3. Otázka bulletinu.
Rezoluce ženevského kongresu, které byly pojaty do organizačního řádu, předpisují, aby národní výbory posílaly generální radě dokumenty o proletářském hnutí a generální rada aby pak vydávala bulletin v různých jazycích "tak často, jak ji to dovoli jeji prostředky" ("As often as its means permit, the General Council shall publish a report etc.").
Tato povinnost generální rady byla tedy vázána na podmínky, jež nebyly nikdy splněny. Dokonce ani stanovami předepsané statistické šetřeni, na němž se usneslo několik všeobecných kongresů po sobě a které generální rada požadovala rok co rok, nebylo nikdy provedeno. Generální rada neobdržela ani jediný dokument. Pokud jde o prostředky, byla by generální rada musela už dávno přestat existovat, nebýt místních příspěvků z Anglie a osobních obětí jejích členů.
A tak zůstal organizační řád přijatý na ženevském kongresu mrtvou literou.[c]
Pokud jde o basilejský kongres, nediskutoval o provedení platného organizačního řádu, nýbrž o účelnosti vydávání bulletinu a nepřijal o tom žádné usnesení (viz německou zprávu vytištěnou v Basileji pod dohledem kongresu[331]).
Ostatně má generální rada za to, že původní účel bulletinu plní nyní dokonale různé orgány Internacionály, které vycházejí v různých jazycích a rozšiřují se vzájemnou výměnou. Bylo by absurdní dosahovat nákladnými bulletiny toho, čeho se už dosahuje bez výloh. Na druhé straně by bulletin, který by uveřejňoval to, co se neříká v orgánech Internacionály, jen umožňoval našim nepřátelům nahlédnout do zákulisí.
4. Otázka oddělen{ generální rady odfederáln{ rady pro Anglii.
Už dávno před tím, než byla založena "Égalité", předkládali čas od času tento návrh přímo v generální radě jeden nebo dva její angličtí členové. Pokaždé byl téměř jednomyslně zamítnut.
I když revoluční iniciativa vyjde pravděpodobně z Francie, jako páka pro vážnou ekonomickou revoluci může posloužit jedině Anglie. Je to jediná země, kde už nejsou rolníci a kde pozemkové vlastnictví je soustředěno v několika málo rukou. Je to jediná země, kde kapitalistická forma - tj. práce kombinovaná ve velkém měřítku pod kapitalistickými podnikateli - ovládla takřka celou výrobu. Je to jediná země, kde velkou většinu obyvatelstva tvoří námezdní dělníci (wages labourers). Je to jediná země, kde třídní boj a organizace dělnické třídy v tradeunionech dosáhly určitého stupně zralosti a všeobecnosti. Vzhledem ke svému panství na světovém trhu je to jediná země, kde se každá změna v ekonomice musí okamžitě odrazit na celém světě. Je-li Anglie klasickou zemí landlordismu a kapitalismu, dozrály tam na druhé straně nejvíc materiální podmínky pro jejich zničení. Generální rada je teď v příznivé situaci, neboť má ruku přímo na této velké páce proletářské revoluce; jaká pošetilost, ba možno skoro říci jaký zločin ponechat ji pouze v anglických rukách!
Angličané mají všechny nezbytné materiální předpoklady pro sociální revoluci. Ale chybí jim smysl pro zevšeobecnění a revoluční vášeň; tomu může odpomoci jedině generální rada a uspíšit tak opravdu revoluční hnutí v této zemi, a tudíž všude. Velké úspěchy, kterých jsme v tomto směru už dosáhli, potvrzují nejrozumnější a nejváženější listy vládnoucích tříd, jako "Pall Mall Gazette", "Saturday Review", "Spectator" a "Fortnightly Review", nemluvě ani o takzvaných radikálních členech Horní a Dolní sněmovny, kteří až donedávna měli ještě velký vliv na vůdce anglických dělníků. Obviňují nás veřejně, že jsme otrávili a téměř vyhubili anglického ducha dělnické třídy a vehnali ji do revolučního socialismu.
Jediný způsob, jak takové změny dosáhnout, je jednat jako generální rada Mezinárodního sdružení. Jako generální rada můžeme dávat popud k opatřením (jako například k založení Ligy půdy a práce[332]), která se později, když jsou prováděna, jeví před veřejností jako spontánní hnutí anglické dělnické třídy.
Kdyby se vedle generální rady vytvořila federální rada, jaké by to mělo přímé důsledky? Stála by mezi generální radou Internacionály a generální radou tradeunionů a neměla by žádnou autoritu. Na druhé straně by generální rada Internacionály pustila z rukou tuto velkou páku. Kdybychom dávali přednost jarmarečnímu dryáčnictví před vážnou a nenápadnou prací, dopustili bychom se možná té chyby, že bychom veřejně odpověděli na otázku "Égalité", ,,proč se generální rada tak přetěžuje funkcemi".
K Anglii nelze přistupovat prostě jako k jedné z řady zemí. Musí se k ní přistupovat jako k metropoli kapitálu.
5. Otázka rezoluce generální rady o irské amnestii.[d]
Je-li Anglie baštou evropského landlordismu a kapitalismu, je Irsko jediným místem, kde je možno zasadit oficiální Anglii rozhodující ránu.
Za prvé je Irsko baštou anglického landlordismu. Padne-li v Irsku, padne také v Anglii. V Irsku to může být stokrát snadnější, poněvadž tam se hospodářský boj soustřeďuje výhradně na pozemkové vlastnictví, poněvadž tam je tento boj zároveň bojem národním a poněvadž tam je lid revolučnější a rozhořčenější než v Anglii. Land- lordismus se v Irsku drží jedině na bodácích anglické armády. V okamžiku, kdy přestane existovat vynucená unie[333] mezi oběma zeměmi, vypukne v Irsku ihned sociální revoluce, i když v zastaralých formách. Anglický landlordismus ztratí nejen velký zdroj svého bohatství, ale také svou největší morální silu, že je totiž představitelem nadvlády Anglie nad Irskem. Udržuje-li na druhé straně anglický proletariát moc svých landlordů v Irsku, činí je nezranitelnými i v samé Anglii.
Za druhé anglická buržoazie využívala irské chudiny nejen k tomu, aby nuceným přistěhovalectvím chudých Irů zhoršovala postavení dělnické třídy v Anglii, ale kromě toho rozdělila proletariát na dva nepřátelské tábory. Revoluční zápal keltského dělníka nejde dohromady se solidní, ale pomalou povahou anglosaského dělníka. Naopak, mezi irským a anglickým proletářem existuje ve všech velkých anglických průmyslových centrech hluboký antagonismus. Obyčejný anglický dělník nenávidí irského, neboť v něm spatřuje konkurenta, který snižuje mzdy a standard of life[e]. Chová k němu nacionální a náboženské antipatie. Dívá se na něho skoro tak, jako se dívali poor whites[f] z jižních států Severní Ameriky na černé otroky. Tento antagonismus mezi proletáři v Anglii uměle živí a udržuje buržoazie. Ví, že tento rozkol je pravým tajemstvím zachování její moci.
Tento antagonismus se přenáší i na druhou stranu Atlantiku. Irové vyhnaní ze své rodné půdy skotem a ovcemi se opět setkávají v Severní Americe, kde tvoří značnou a stále rostoucí část obyvatelstva. Jejich jedinou myšlenkou, jejich jedinou vášní je nenávist k Anglii. Anglická i americká vláda (to jest třídy, které představují) živí tyto vášně, neboť chtějí zvěčnit skrytý boj mezi Spojenými státy a Anglií; brání tak opravdovému a upřímnému svazku dělnické třídy na obou stranách Atlantiku, a tím jejímu osvobození.
K tomu je Irsko pro anglickou vládu jedinou záminkou k udržování velké stálé armády, která je v případě potřeby, jak jsme viděli, vrhána proti anglickým dělníkům, když se předtím vycvičila na Irech.
Konečně dnes se v Anglii opakuje to, co se v obludném měřítku ukázalo ve starém Římě. Národ, který ujařmuje jiný národ, si kuje vlastní okovy.
Stanovisko Mezinárodního sdružení k irské otázce je tedy naprosto jasné. Jeho hlavním úkolem je uspíšit sociální revoluci v Anglii. K tomuto cíli je třeba zasadit rozhodující ránu v Irsku.[g]
Rezoluce generální rady o irské amnestii je jen úvodem k jiným rezolucím, v nichž bude řečeno, že - nemluvě už o mezinárodní spravedlnosti - předbéžnou podmínkou osvobození anglické dělnické třídy je přeměna nynější vynucené unie (to jest zotročení Irska) ve svobodnou a rovnoprávnou konfederaci, bude-li to možné, nebo v úplné oddělení, bude-li to nutné.[h]
Ostatně doktríny "Égalité" a "Progrès" o spojitosti či spise nespojitosti mezi sociálním a politickým hnutím nebyly, pokud je nám známo, uznány na žádném našem kongresu. Odporují našim stanovám. Tam se říká:
"That the economical emancipation of the working classes is therefore the great end to which every political movement ought to be subordinate as a means."[i]
Ve francouzském překladu, který v roce 1864 pořídil pařížský výbor, byla slova "as a means" ("jako prostředek") vypuštěna.[334] Když generální rada žádala pařížský výbor o vysvětlení, omlouval se obtížností své politické situace.
Jsou ještě jiné zkomoleniny autentického textu stanov. První věta úvodní části stanov zní: ,,The struggle for the emancipation of the working classes means ... a struggle ... for equal rights and duties, and the abolition of all class rule."[j]
V pařížském překladu se mluví o "rovných právech a povinnostech" - což je všeobecná fráze, která se už sto let objevuje takřka ve všech demokratických manifestech, a která má u různých tříd různý smysl - ale vypouští se tam konkrétní požadavek "the abolition of all class rule" ( "odstranění tříd").
Ve druhém odstavci úvodní části stanov pak čteme: "That the economical subjection of the man of labour to the monopoliser of the means oj labour, that is the sources of life etc."[k]
V pařížském překladu se namísto "the means of labour, that is the sources of life", výrazu, který zahrnuje vedle ostatních pracovních prostředků také půdu, klade "kapitál".
Původní a autentický text byl ostatně obnoven ve francouzském překladu, který vydala roku 1866 "La Rive Gauche" v Bruselu.[335]
6. Otázka Liebknecht - Schweitzer.
V "Égalité" se píše: ,,Obě tyto skupiny patří k Internacionále." To není pravda. Skupina eisenašských (ze které by "Progrès" a "Égalité" rády udělaly skupinu občana Liebknechta) k Internacionále patří. Schweitzerova skupina k ní nepatří. Schweitzer sám obšírně vysvětlil ve svém listě ("Social-Demokrat"), proč se lassallovská organizace nemůže připojit k Internacionále, aniž by zničila samu sebe.[336] Bezděky řekl pravdu. Jeho umělá sektářská organizace je protikladem historické a spontánní organizace dělnické třídy.
"Progrès" a "Égalité" vyzvaly generální radu, aby veřejně vyslovila svůj "názor" na osobní neshody mezi Liebknechtem a Schweitzerem. Protože občan Johann Philipp Becker (kterého Schweitzerův list pomlouvá zrovna tak jako Liebknechta) je členem redakčního výboru "Égalité", připadá nám vskutku podivné, že redaktoři tohoto listu nejsou lépe informováni o faktech. Měli by vědět, že Liebknecht vyzval v "Demokratisches Wochenblatt" veřejně Schweitzera, aby uznal generální radu za rozhodčího v jejich neshodách,[337] a že Schweitzer právě tak veřejně odmítl uznat autoritu generální rady.[338]
Generální rada udělala všechno, aby ukončila tento skandál.[l] Uložila svému tajemníkovi pro Německo, aby navázal písemný styk se Schweitzerem. Tato korespondence trvala dva roky, jenže všechny pokusy rady ztroskotaly na Schweitzerově pevném rozhodnutí udržet stůj co stůj svou sektářskou organizaci a s ní svou autokratickou moc.
Je na generální radě, aby určila příznivý okamžik, kdy její otevřený zásah do této rozepře víc prospěje, než uškodí.
7. Protože obvinění "Égalité" jsou veřejná a mohla by být pokládána za obvinění románské federální rady v Ženevě, sdělí generální rada tuto odpověď všem výborům, které jsou s ní v písemném styku.
Z pověření generální rady
Napsal K. Marx kolem 1. ledna 1870 Podle kopie rukopisu
pořízené Marxovou ženou Jenny
a opravené autorem
Přeloženo z francouzštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a V rukopise je na tomto místě přeškrtnuta věta: " ,Progrès', který není generální radě zasílán, ačkoli se to podle usnesení tří všeobecných kongresů po sobě musí, se chopil iniciativy v uzurpaci funkcí generální rady." (Pozn. red.)
b V rukopise je dále vyškrtnuto: "Opravdu se zdá, že titíž lidé, kteří loni hned po svém pozdním vstupu do našeho sdružení osnovali nebezpečný plán založit uvnitř Mezinárodního dělnického sdružení jiné mezinárodní sdružení, které by bylo pod jejich osobní kontrolou a sídlilo v Ženevě, se k tomuto plánu opět vrátili a stále ještě věří, že jejich zvláštním posláním je uzurpovat nejvyšší řízeni Mezinárodního sdruženi. Generální rada připomíná románské federální radě, že je odpovědna za řízeni listů ,Égalité' a ,Progrès'." (Pozn. red.)
c V rukopise je za slovy "mrtvou literou" vyškrtnuto: "Stejně to hodnotil i basilejský kongres." (Pozn. red.)
d Viz tento svazek zde. (Pozn. red.)
e - životní úroveň. (Pozn. red.)
f - bílá chudina. (Pozn. red.)
g V rukopise je za slovy "v Irsku" přeškrtnuto: "a všemožně napomáhat hospodářskému a národnímu boji Irů". (Pozn. red.)
h V rukopise je za slovem "nutné" vyškrtnuto: "Nesnáze a dokonce nebezpečí, jimž jsou vystaveni členové generální rady, když se vydávají na toto pole, lze posoudit už z toho, že list ,Bee-Hive' ve svých zprávách o našich zasedáních zamlčel nejen naše rezoluce, ale vůbec se ani nezmínil, že se generální rada irskou otázkou zabývá; rada byla tedy nucena dát své rezoluce vytisknout, aby je mohla rozeslat všem tradeunionům. Nechť si ,Égalité' říká, že je to ,mistní politické hnuti', že by takové maličkosti ponechala úplně federální radě a že není třeba ,zlepšovat nynější vlády'. Z téhož důvodu by mohla prohlásit, že máme v úmyslu zlepšit belgickou vládu, protože pranýřujeme její masakry." (Pozn. red.)
i "Ekonomické osvobození dělnické třídy je tedy oním velkým cílem, jemuž je třeba podřídit každé politické hnutí jako prostředek" (viz tento svazek zde). (Pozn. red.}
j "Boj za osvobození dělnické třídy je... boj... za rovná práva a povinnosti a za odstranění jakéhokoli třídniho panství" (viz tento svazek zde). (Pozn. red.}
k Ekonomické porobení dělníka monopolním vlastníkem pracovních prostředků, tj. životních zdrojů atd." (viz tento svazek zde). (Pozn. red.)
l V Jungově opisu je za slovem "skandál" dodáno: "který dělá ostudu proletářské straně Německa". (Pozn. red.)
327 Oběžník "Generální rada federální radě románského Svýcarska" napsal Marx v souvislosti s kampaní, kterou v listopadu 1869 rozpoutali proti generální radě Bakunin a jeho stoupenci. Když se Bakuninovi nepodařilo prosadit na basilejském kongresu přeložení generální rady do Ženevy a zmocnit se tak vedení Internacionály, změnil taktiku a zahájil otevřený boj proti generální radě. Skupina Bakuninových stoupenců získala většinu v redakci švýcarského týdeníku "Égalité". Už 6. listopadu 1869 vyšel v čís. 42 tohoto listu úvodník, v němž byla generální rada obviněna, že porušila článek stanov, podle něhož měla vydávat informační bulletin o postavení dělnictva v jednotlivých zemích. 13. listopadu vyšel v čís. 43 druhý úvodník, ve kterém se navrhovalo zřídit zvláštní federální radu pro Anglii, prý proto, aby se generální radě usnadnilo plnění jejích funkcí při řízení všeobecných záležitostí Internacionály. 27. listopadu 1869 přinesl tento list v čís. 45 úvodník, který hlásal upuštění od politiky a odvolával se přitom na zkomolený francouzský překlad Všeobecných stanov. Konečně 11. prosince 1869 uveřejnila "Égalité" v čís. 47 komentář k rezoluci generální rady proti Gladstonovi (viz tento svazek zde), v němž ostře napadla stanovisko rady k irské otázce. Podobné útoky oproti generální radě otiskl i list "Progrès".
O útocích listů "Égalité" a "Progrès" se poprvé jednalo na zasedání rady 14. prosince 1869. Text oběžníku federální radě románského Švýcarska, který napsal Marx, schválila generální rada na mimořádném zasedání 1. ledna 1870 a rozeslala jej sekcím Internacionály.
Mezitím románská federální rada, ještě než dostala oběžník, zahájila začátkem ledna 1870 rozhodný boj proti bakuninovcům, jehož výsledkem bylo vystoupení přívrženců Aliance (Perrona, Robina aj.) z redakce "Égalité". (Podrobněji o tom viz tento svazek zde.)
Oběžník, který původně nebyl určen pro tisk, byl zčásti uveřejněn v důvěrném oběžníku "Les prétendues scissions dans l'Internationale" ["Domnělé rozkoly v Internacionále"], sepsaném Marxem a Engelsem v roce 1872. V plném znění byl poprvé otištěn německy v "Neue Zeit", 20. ročník, sv. 2, čís. 15 z 12. července 1902. Dochovalo se několik rukopisů textu: dyě rukopisné kopie - jedna pořízená Jenny Marxovou s Marxovými korekturami, druhá pořízená Hermannem Jungem - a Marxův rukopis přiložený k dopisu Kugelmannovi z 28. března 1870. Český překlad byl pořízen podle kopie Jenny Marxové.
328 "Le Progrès" ["Pokrok"] - list bakuninovců, který otevřeně vystupoval proti generální radě; vycházel francouzsky za redakce Jamese Guillauma od prosince 1868 do dubna 1870 v Le Locle.
329 "Le Travail" ["Práce"] - týdeník pařížských sekcí Internacionály; vycházel od 3. října do 12. prosince 1869 v Paříži; jedním z jeho hlavních spolupracovníků byl významný pracovník francouzského dělnického hnutí knihař Eugene Varlin.
330 Liga veřejného blaha — spolek feudální šlechty, který vznikl koncem roku 1464 ve Francii a byl namířen proti politice sjednocení Francie v jednotný centralizovaný stát, kterou prováděl král Ludvík XI. Členové ligy vystupovali pod praporem bojovníků za "veřejné blaho" Francie.
331 "Verhandlungen des IV. Congresses des internationalen Arbeiterbundes in Basel" ["Protokoly IV. basilejského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení"], čís. 1-7 ze 7.-14. září 1869, str. 90.
332 Liga půdy a práce (Land and Labour League) byla založena v Londýně v říjnu 1869 za účasti generální rady. Ve výkonném výboru Ligy bylo přes 10 členů generální rady. Program, který vypracoval Eccarius podle Marxových pokynů (viz tento svazek zde), obsahoval vedle některých všeobecně demokratických požadavků (reforma finanční a daňové soustavy, lidového vzdělání apod.) požadavek nacionalizace půdy a zkrácení pracovního dne a dále chartistické požadavky všeobecného volebního práva a zřízení zemědělských kolonií.
Marx se domníval, že by Liga mohla přispět k revolucionováni anglické dělnické třídy; viděl v ní jednu z cest k vytvoření samostatné proletářské strany v Anglii. Ale už na podzim 1870 zesílil v Lize vliv buržoazních živlů a postupně ztratila s Internacionálou spojení.
333 Je míněna anglo-irská unie, kterou Irsku vnutila anglická vláda po potlačení irského národně osvobozeneckého povstání z roku 1798. Unie, která vstoupila v platnost 1. ledna 1801, zničila poslední zbytky irské autonomie, rozpustila irský parlament a upevnila koloniální panství Anglie v Irsku. Jedním z hlavních důsledků unie bylo zrušení ochranných cel, která zavedl irský parlament koncem 18. století na ochranu vznikajícího irského průmyslu; zrušení cel způsobilo jeho úplný úpadek.
334 Viz "Congrès Ouvrier. Association Internationale des Travailleurs. Règlement Provisoire" ["Dělnický kongres. Mezinárodní dělnické sdružení. Prozatímní stanovy"], Paříž 1864, str. 1.
335 Jde o francouzský překlad Prozatímních stanov, který pořídil Charles Longuet. Překlad vyšel v létě 1866 v brožuře "Manifeste de l'Association Internationale des Travailleurs suivi du Règlement provisoire", Brusel 1866, kterou vydal list "La Rive gauche".
336 Tím je míněn redakční článek otištěný v listě "Social-Demokrat", čís. 82 ze 16. července 1869.
337 Liebknechtovo prohlášení z 18. února 1869 bylo otištěno v "Demokratisches Wochenblatt", čís. 8 z 20. února 1869.
338 Schweitzerovo odmítnutí bylo uveřejněno v listě "Social-Demokrat", čís. 24 z 24. února 1869.