Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
{420}*Adresa "Občanská válka ve Francii"
a anglický tisk
Londýn 30. června. Co je Londýn Londýnem, nevyvolala žádná tiskovina takový rozruch jako adresa generální rady Internacionály.[208] Velký tisk to ze začátku zkoušel se svým oblíbeným prostředkem - zamlčováním, ale už za několik dní se přesvědčil, že v tomto případě to tak nepůjde. "Telegraphu"[300], "Standardu", "Spectatoru", "Pall Mall Gazette" i "Timesům" nezbylo, než aby jeden po druhém tento "pozoruhodný dokument" komentovaly ve svých úvodnících. Pak se objevily v listech dopisy čtenářů, kteří zvlášť upozorňovali na to a ono. Potom znovu úvodníky a koncem týdne se k adrese znovu vrátily týdeníky. Celý tisk musel jednohlasně přiznat, že Internacionála je evropská velmoc, s níž se musí počítat a jíž se nelze zbavit tím, že se o ní nemluví. Všichni museli uznat stylistické mistrovství adresy - její řeč, jadrnou jako řeč Williama Cobbetta, jak píše "Spectator". Že tento buržoazní tisk téměř jednomyslně napadne tak energické uplatnění proletářského stanoviska a tak rozhodné ospravedlnění Pařížské komuny - to se dalo čekat. Právě tak se dalo čekat, že budou Internacionále připisovány stieberiády[301], které vyrábějí pařížské policejní plátky, a písemnosti docela jiné společnosti (bakuninovské Aliance socialistické demokracie), které Internacionále podstrkoval Jules Favre, {421} přestože generální rada tyto podvrhy veřejně odmítla. Nakonec však bylo toho rámusu trochu moc i na šosáka. ,,Daily News" začaly s uklidňováním a "Examiner", jediný list, který si počínal opravdu slušně, se v podrobném článku Internacionály rozhodně zastal. Dva angličtí členové generální rady, z nichž jeden (Odger) je už dlouho až příliš zadobře s buržoazií a druhý (Lucraft) se po svém zvolení do londýnské školní rady stal zřejmě podstatně pozornějším vůči mínění "ctihodných" lidí, se dali tímto povykem v novinách pohnout k prohlášení, že vystupují z generální rady, což bylo jednomyslně přijato. Byli ihned nahrazeni dvěma jinými anglickými dělníky[a] a brzy poznají, co to znamená zradit proletariát v rozhodné chvíli.
Anglický kněz Llewellyn Davies spustil v "Daily News" nářek nad tím, jak adresa hanobí Jules Favra a spol., a mínil, že by bylo přece žádoucí prokázat pravdivost či nepravdivost těchto obvinění třeba procesem francouzské vlády proti generální radě.[294] Následujícího dne prohlásil Karel Marx v témže listě, že jako autor adresy cítí za tato obvinění osobní odpovědnost;[b] francouzské vyslanectví však zřejmě nedostalo příkaz podat na něj žalobu pro pomluvu. Nakonec pak prohlásila "Pall Mall Gazette", že to ani není vůbec zapotřebí, neboť soukromá osoba státníka je vždycky posvátná a urazit lze jen jeho veřejnou činnost. Ovšem, kdyby se mělo na veřejnosti mluvit o anglických státnících jako o soukromých osobách, nastal by soudný den oligarchického a buržoazního světa.
Článek lumpa Něčajeva o lumpu Něčajevovi, který vyšel ve vídeňském "Wandereru"[302] a oběhl celý německý tisk, vychvaluje jeho hrdinské činy spolu s činy Serebrennikovými a Elpidinovými. Kdyby se to mělo opakovat, museli bychom se na tento podařený trojlístek podívat podrobněji. Prozatím jen poznamenáváme, že Elpidin je notoricky známý ruský špión.
Napsal B. Engels 30. června 1871
Otištěno v "Der Volksstaat",
čís. 54 z 5. července 1871Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a - tj. J. Roachem a A. Taylorem. (Pozn. red.)
b Viz tento svazek, str. {413} (Pozn. red.).
300 "Daily Telegraph" ["Denní telegraf"] - anglický liberální, od osmdesátých let 19. století konzervativní list. Vycházel pod tímto názvem v Londýně v letech 1855-1937, od roku 1937 po splynutí s listem "Morning Post" ["Ranní pošta"] vychází pod názvem "Daily Telegraph and Morning Post".
301 Stieberiádami nazývá Engels články a podvržené "dokumenty" pařížského policejního tisku, které pomlouvaly Pařížskou komunu a Internacionálu. Podobaly se falzifikátům, k nimž se v boji proti revolučnímu hnutí uchylovala pruská policie a její náčelník Stieber při inscenaci provokačního kolínského procesu proti komunistům (1852).
302 "Wanderer" ["Poutník"] - rakouský buržoazní deník; vycházel ve Vídni od roku 1809.