Marxistický internetový archiv - Česká sekceKarel Marx
{585} Doslov k druhému vydání "Odhalení o kolínském procesu proti komunistům"[451]
"Odhalení o kolínském procesu proti komunistům", o nichž se "Volksstaat" domníval, že by bylo aktuální znovu je vydat, vyšla původně v Bostonu (Massachusetts) a v Basileji. Basilejské vydání bylo z velké části zabaveno na německých hranicích. Spis vyšel několik týdnů po skončení procesu. Tehdy šlo především o to neztrácet čas, a proto jsem se v jednotlivostech nemohl vyhnout některým omylům, např. ve jménech kolínských porotců. Dále prý není autorem rudého katechismu M. Hess, nýbrž jakýsi Levy.[452] A konečně W. Hirsch tvrdí ve svém "Ospravedlňovacím spisu"[453], že Chervalův útěk z pařížského vězení nastrojil Greif s francouzskou policií a samým Chervalem, aby ho mohl za procesu použít v Londýně jako špicla. To je pravděpodobné, protože Crämer (jak se Cherval ve skutečnosti jmenuje) se v Prusku dopustil falšování směnek a hrozilo mu nebezpečí, že bude vydán pruským úřadům, takže byl jistě povolný. Mé líčení událostí se opírá o Chervalova "dobrovolná přiznání" jednomu mému příteli. Hirschovy údaje vrhají ještě pronikavější světlo na Stieberovo křivopřísežnictví, na pletichy pruského velvyslanectví v Londýně a v Paříži a na nestoudné zásahy Hinckeldeyovy.
{586} Když začal "Volksstaat" pamflet otiskovat, zaváhal jsem na chvíli, zda by se neměla vypustit část VI (Schapperova a Willichova frakce). Po hlubší úvaze mi však jakékoli oklešťování textu připadalo jako falšování historického dokumentu.
V hlavách účastníků, zejména těch, kteří byli z domácího dějiště vrženi do vyhnanství, zanechává násilné potlačení revoluce otřes, který i ze silných osobností na kratší nebo delší dobu udělá lidi takřka nepříčetné. Nemohou se vpravit do chodu dějin, nechtějí pochopit, že se forma hnutí změnila. Proto si hrají na konspiraci a revoluci a kompromitují tím sebe i věc, jíž slouží; odtud také Schapperovy a Willichovy omyly. Willich dokázal v severoamerické občanské válce, že je víc než fantasta, a Schapper, který stál po celý život v předních řadách dělnického hnutí, poznal a uznal brzy po skončení kolínského procesu, že na chvíli zbloudil. O mnoho let později, na smrtelné posteli, vyprávěl mi den před smrtí s kousavou ironií o oné době "emigrantského trulantství". - Okolnosti, za nichž jsem psal "Odhalení", vysvětlují na druhé straně, proč jsem tak rozhořčeně útočil na nedobrovolné pomocníky společného nepřítele. Ten, kdo v okamžicích krize ztratí hlavu, dopouští se zločinu proti straně a musí si to veřejně odpykat.
"Na výsledku tohoto procesu závist celá existence politické policie!" Tato slova, jež napsal Hinckeldey v době kolínského procesu londýnskému velvyslanectví (viz můj spis "Pan Vogt", str. 27[454]), prozradila tajemství procesu proti komunistům. "Celá existence politické policie" neznamená jen existenci a činnost personálu, kterému byl tento obor bezprostředně svěřen. Znamená podřízení celé vládní mašinérie včetně soudů (viz pruský disciplinární zákon pro soudní úředníky ze 7. května 1851) a tisku (viz reptilní fondy [300]) této instituci, tak jako byl v Benátkách celý stát podřízen státní inkvizici. Politická policie, kterou ochromily revoluční bouře v Prusku, se musela reorganizovat, a v tom jí bylo a zůstalo vzorem druhé francouzské císařství.
Po zániku revoluce z roku 1848 existovalo německé dělnické hnutí jen ve formě teoretické propagandy, omezené nadto na úzký okruh; pruská vláda ani na okamžik nepochybovala o její praktické neškodnosti. Štvaní proti komunistům jí sloužilo jen jako úvod {587} ke křižáckému tažení reakce proti liberální buržoazii, a odsouzením zástupců dělníků a osvobozením Hinckeldeyů a Stieberů zakalila sama buržoazie hlavní zbraň této reakce, politickou policii. Tak si Stieber před kolínskou porotou vysloužil rytířské ostruhy. Tehdy byl Stieber jen podřízeným policejním individuem, v divoké honbě za vyšším platem a úřadem; nyní symbolizuje neomezené panství politické policie v nové svaté pruskoněmecké říši. Tak se stal do jisté míry morální osobou, morální v obrazném smyslu, tak jako je např. morální bytostí Říšský sněm. A to už politická policie nebije do dělníka, aby zasáhla buržou. Naopak. Právě jako diktátor německé liberální buržoazie má Bismarck za to, že je dost silný, aby po stieberovsku sprovodil ze světa dělnickou stranu. Na růstu veličiny, jako je Stieber, může tedy německý proletariát měřit pokrok hnutí, který sám udělal od kolínského procesu proti komunistům.
Neomylnost papežova je nicotná ve srovnání s neomylností politické policie. Po celá desetiletí zavírala v Prusku mladické horké hlavy do chládku pro blouznění o německé jednotě, německé říši, německém císařství - a teď žalářuje dokonce i staré holé hlavy, které se zdráhají o těchto božích darech blouznit. Dnes se stejně marně snaží vyhladit nepřátele říše jako tehdy přátele říše. Jak pádný důkaz, že není povolána dělat dějiny, byť by to byly jen dějiny sporů o kozí chlup!
Sám kolínský proces proti komunistům pranýřuje bezmocnost státní moci v jejím boji proti společenskému vývoji. Královský pruský státní návladní odůvodňoval vinu obžalovaných nakonec tím, že tajně rozšiřovali protistátní zásady "Komunistického manifestu". A nepropagují se přesto tytéž zásady po dvaceti letech v Německu docela veřejně? Neozývají se dokonce z tribuny Říšského sněmu? Neprošly v podobě programu Mezinárodního dělnického sdruženi přes všechny vládní zatykače celým světem? Společnost nenajde prostě svou rovnováhu, dokud se nebude točit kolem slunce - kolem práce.
"Odhalení" končí slovy: "Jena!...to je poslední slovo vládě, která musí používat takových prostředků, aby mohla existovat, a společnosti, která musí mít takovou vládu ke své ochraně. To je poslední slovo procesu proti komunistům - Jena!"[455] Povedená {588} předpověď, pochechtává se nějaký Treitschke, pyšně poukazuje na nedávné vítězství pruských zbraní a na mauserovku. Mně stačí, když připomenu, že existuje nejen vnitřní Düppel, ale i vnitřní Jena.[456]
Karel Marx
V Londýně 8. ledna 1875
Otištěno v "Der Volksstaat",
čís. 10 z 27. ledna 1875,
a v knize "Odhalení o Kolínském
procesu proti komunistům",
Lipsko 1875Podle textu novin,
srovnaného
s druhým vydáním knihy
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).451 "Odhalení o kolínském procesu proti komunistům" je bojovný pamflet, v němž Marx pranýřoval podlé metody, kterých pruský policejní stát používal proti komunistickému a dělnickému hnutí. Marx jej napsal koncem října až začátkem listopadu 1852 (viz Marx - Engels, Spisy 8, str. {443-508}, Odhalení o kolínském procesu proti komunistům). První vydání vyšlo anonymně v lednu 1853 v Basileji, ale téměř celý náklad (2000 výtisků) byl policií zkonfiskován při pokusu přepravit jej do Německa. Téhož roku vycházel spis po částech v bostonském demokratickém listu "Neu-England Zeitung" ["Novoanglické noviny"] a koncem dubna 1853 jej nakladatelství tohoto listu vydalo jako brožuru, rovněž anonymně. Ani bostonské vydání se však nepodařilo rozšířit v Německu. Roku 1874 vyšla "Odhalení o kolínském procesu proti komunistům" v plném znění a s uvedením autorova jména v 13 číslech listu "Volksstaat" (od 28. října do 18. prosince). Liebknecht, který současně připravoval zvláštní vydání této knihy, se 29. října 1874 obrátil na Marxe s prosbou, aby k ní napsal předmluvu. Marx napsal 8. ledna 1875 tento "Doslov", který byl uveřejněn nejdříve v listu "Volksstaat", čís. 10 z 27. ledna 1875, a potom byl převzat do druhého vydání knihy "Enthüllungen über den Kommunisten-Prozess zu Köln", Lipsko 1875.
452 Z dokumentů, které Marx tehdy neznal, zejména z Hessova dopisu Weydemeyerovi z 12. července 1850 je zřejmé, že autorem "Rudého katechismu" byl skutečně Moses Hess.
453 O článku Wilhelma Hirsche "Oběti špiclovství. Ospravedlňovací spis" viz Marxovu práci "Hirschova dobrovolná přiznání" (Marx - Engels, Spisy 9, str. {65-68}) a spis "Pan Vogt, kap. 12, část 4", (Marx- Engels, Spisy 14, str. {700-707}).
454 Viz Marx-Engels, Spisy 14, str. {466}.
455 Viz Marx-Engels, Spisy 8, str. {508}.
456 Düppel (dánský Dybböl) - dánská pevnost ve Šlesviku, kterou za války Pruska a Rakouska proti Dánsku dobyli Prusové 18. dubna 1864.
Výrazu "vnitřní Düppel" ("Düppel im Innern") jako označení pro "vnitřního nepřítele'' použil poprvé bismarckovský orgán "Norddeutsche Allgemeine Zeitung" ["Severoněmecké všeobecné noviny"] 30. září 1864. Toto označení se potom všeobecně ujalo.
Porážka, kterou Prusové utrpěli 14. října 1806 u Jeny a která měla za následek kapitulaci Pruska před napoleonskou Francií, ukázala prohnilost sociálního a politického řádu feudální hohenzollernské monarchie.