Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Kapitál, II. díl
Oddíl druhýObrat kapitálu
Kapitola sedmá
Doba obratu a počet obratů
Jak jsme viděli, rovná se celková doba oběhu daného kapitálu součtu doby jeho oběhu a doby jeho výroby. Je to časový úsek od okamžiku zálohování kapitálové hodnoty v určité formě do okamžiku návratu pohybující se kapitálové hodnoty v téže formě.
Určujícím účelem kapitalistické výroby je vždy zhodnocení zálohované hodnoty, ať je zálohována ve své samostatné formě, t. j. v peněžní formě, nebo ve zboží, takže její hodnotová forma nabývá v ceně zálohovaných zboží jen ideální samostatnosti. V obou případech probíhá tato kapitálová hodnota při svém koloběhu různými formami existence. Její totožnost se sebou samou se konstatuje v kapitalistových knihách čili ve formě počítacích peněz.
Ať vezmeme formu P...P, nebo formu Pr...Pr, vyjadřují obě formy, 1) že zálohovaná hodnota fungovala jako kapitálová hodnota a zhodnotila se; 2) že se po skončení procesu vrátila k té formě, v níž jej zahájila. Zhodnocení zálohované hodnoty P a zároveň návrat kapitálu k této formě (k peněžní formě) je názorně vidět v P...P‘. Ale totéž nastává i v druhé formě. Neboť výchozím bodem Pr je to, že tu jsou prvky výroby, zboží dané hodnoty. Tato forma zahrnuje zhodnocení této hodnoty (Z‘ a P‘) a návrat k původní formě, neboť ve druhém Pr nabývá zálohovaná hodnota opět formy prvků výroby, v níž byla původně zálohována.
Dříve jsme viděli: „Má-li výroba kapitalistickou formu, má ji i reprodukce. Jako se za kapitalistického způsobu výroby pracovní proces jeví jen jako prostředek zhodnocovacího procesu, právě tak se reprodukce jeví jen jako prostředek k reprodukci zálohované hodnoty jako kapitálu, t. j. jako zhodnocující se hodnoty.“ (Kniha I, kap. XXI, str. 591.) [K. Marx: „Kapitál“, díl I, 1953, str. 597.]
Tři formy: 1) P...P‘, II) Pr...Pr a III) Z‘...Z‘ se od sebe liší tímto: ve formě II (Pr...Pr) je vyjádřeno obnovení procesu, proces reprodukce, jako skutečné, ve formě I však jen jako možné. Ale obě tyto formy se liší od formy III tím, že zálohovaná kapitálová hodnota — ať je zálohována v podobě peněz nebo v podobě hmotných prvků výroby — tvoří výchozí bod, a tedy i bod návratu. V P...P‘ je návrat vyjádřen v P‘ = P + p. Opakuje-li se proces v témž rozsahu, tvoří P opět výchozí bod a p nevchází do procesu, nýbrž ukazuje nám pouze, že se P zhodnotilo jako kapitál, že tedy zplodilo nadhodnotu p, ale že ji od sebe odvrhlo. Ve formě Pr...Pr tvoří výchozí bod opět kapitálová hodnota zálohovaná ve formě prvků výroby Pr. V této formě je zahrnuto i zhodnocení zálohované hodnoty. Dochází-li k prosté reprodukci, začíná táž kapitálová hodnota znovu svůj pohyb v téže formě Pr. Dochází-li k akumulaci, zahajuje nyní proces Pr‘ (co do velikosti hodnoty P‘ = Z‘) jako zvětšená kapitálová hodnota. Proces však začíná znovu zálohovanou kapitálovou hodnotou v počáteční formě, třebaže větší kapitálovou hodnotou než dříve. Naproti tomu ve formě III nezačíná kapitálová hodnota proces jako zálohovaná, nýbrž jako již zhodnocená, jako celé bohatství ve formě zboží, při čemž zálohovaná kapitálová hodnota je jen částí tohoto bohatství. Tato forma je důležitá pro třetí oddíl, kde je pohyb jednotlivých kapitálů vzat v souvislosti s pohybem celkového společenského kapitálu. Nedá se jí naproti tomu použít, zkoumá-li se obrat kapitálu, který vždy začíná zálohováním kapitálové hodnoty — ať ve formě peněz nebo ve formě zboží — a vždy podmiňuje návrat kolující kapitálové hodnoty v té formě, v níž byla zálohována. Z koloběhů I a II je nutno přidržovat se prvního, přihlíží-li se hlavně ke vlivu, jaký má obrat na tvoření nadhodnoty; druhého, jde-li o vliv obratu na tvoření výrobku.
Ekonomové nerozlišovali různé formy koloběhů, a proto je nezkoumali odděleně vzhledem k obratu kapitálu. Obyčejně se bere forma P...P‘, protože ovládá jednotlivého kapitalistu a slouží mu při jeho výpočtech, i když peníze tvoří výchozí bod jen jako počítací peníze. Jiní vycházejí z výdaje ve formě prvků výroby a zkoumají pohyb do okamžiku, kdy nastává návrat, při čemž neříkají ani slovo o formě tohoto návratu, o tom, uskutečňuje-li se ve zboží či v penězích. Na př. „Ekonomický cyklus... t. j. celý průběh výroby, od chvíle, kdy se učiní výdaje, do chvíle, kdy dojde k návratu. V zemědělství je doba setí začátkem ekonomického cyklu, žně jeho koncem.“ („Economic Cycle... the whole course of production, from the time that outlays are made till returns are received. In agriculture seedtime is its commencement, and harvesting its ending“. — S. P. Newman: „Elements of Political Economy“. Andover a New York, str. 81.) Jiní začínají Z‘ (III. formou): „Lze mít za to, že svět výrobního styku obíhá v kruhu, jejž nazveme ekonomický cyklus a v němž se dokončí vždy jeden obrat, jakmile podnikání, uskutečnivši postupnou řadu operací, dospěje opět k bodu, od něhož obrat začal. Za počátek lze považovat bod, kdy kapitalistovi dojdou platby, jimiž se mu vrací jeho kapitál; na tomto bodu znovu přistoupí k tomu, že si najme dělníky a rozdělí jim ve formě mzdy jejich existenční prostředky či spíše možnost si je opatřit; ti mu vyrobí předměty, jejichž výrobou se zabývá; tyto předměty dodá na trh a zakončí tam koloběh této jedné řady pohybů tím, že tyto předměty prodá a ve výtěžku z prodeje dostane náhradu všech svých kapitálových výloh.“ (Th. Chalmers: „On Pol. Econ.“, 2. vyd. Londýn 1832, str. 84 a násl.)
Jakmile celá kapitálová hodnota, kterou jednotlivý kapitalista vloží do nějakého výrobního odvětví, opíše ve svém pohybu koloběh, octne se opět ve své počáteční formě a může týž proces znovu opakovat. Musí jej opakovat, má-li se hodnota zvěčnit a zhodnocovat jako kapitálová hodnota. Jednotlivý koloběh tvoří v životě kapitálu jen jeden úsek, který se ustavičně opakuje, tvoří tedy určité období. Na konci období P...P‘ má kapitál opět formu peněžního kapitálu, který znovu projde řadou přeměn formy, v nichž je zahrnut i proces jeho reprodukce resp. zhodnocení. Na konci období Pr...Pr má kapitál opět formu prvků výroby, jež jsou předpokladem jeho obnoveného koloběhu. Koloběh kapitálu, určovaný nikoli jako jednotlivý akt, nýbrž jako periodický proces, se nazývá obrat kapitálu. Trvání tohoto obratu je dáno součtem doby jeho výroby a doby jeho oběhu. Tato suma doby je dobou obratu kapitálu. Zabírá tedy časový úsek mezi jedním obdobím koloběhu celé kapitálové hodnoty a dalším obdobím; znamená periodičnost v životním procesu kapitálu, nebo chceme-li, dobu obnovení, opakování zhodnocovacího resp. výrobního procesu téže kapitálové hodnoty.
Ponecháme-li stranou individuální dobrodružství, která mohou dobu obratu pro jednotlivý kapitál zrychlit nebo zkrátit, je doba obratu kapitálů vůbec různá podle různých sfér jejich vložení.
Jako je pracovní den přirozenou jednotkou míry pro funkci pracovní síly, tak tvoří rok přirozenou jednotku míry pro obraty fungujícího kapitálu. Přírodní základnou této jednotky míry je to, že v mírném pásmu, mateřské zemi kapitalistické výroby, jsou nejdůležitější zemské plodiny ročními produkty.
Označíme-li rok jako měrnou jednotku doby obratu O, dobu obratu určitého kapitálu o, počet jeho obratů n, pak n = O/o. Činí-li tedy na př. doba obratu o 3 měsíce, pak n = 12/3 = 4; kapitál vykoná za rok čtyři obraty čili obrátí se čtyřikrát. Je-li o = 18 měsícům, pak n = 12/18 = 2/3, čili kapitál projde za rok jen 2/3 doby svého obratu. Činí-li doba jeho obratu několik let, musíme ji tedy vypočítávat z násobku jednoho roku.
Pro kapitalistu je doba obratu jeho kapitálu dobou, na kterou musí svůj kapitál zálohovat, aby se kapitál zhodnotil a aby se vrátil kapitalistovi ve své původní podobě.
Dříve než přistoupíme k bližšímu rozboru vlivu, který obrat vykonává na výrobní a zhodnocovací proces, musíme prozkoumat dvě nové formy, které kapitál přijímá z procesu oběhu a které působí na formu jeho obratu.