Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Kapitál, III. dílKapitola sedmá
Dodatky
Předpokládejme, jak to v tomto oddílu činíme, že masa zisku přivlastňovaná v každé jednotlivé výrobní sféře se rovná úhrnné nadhodnotě, vyrobené celkovým kapitálem vloženým do této sféry. Ale ani v tomto případě nebude buržoa považovat zisk za totožný s nadhodnotou, tj. s nezaplacenou nadprací, a to z těchto důvodů:
1) V procesu oběhu zapomíná na výrobní proces. Realisaci hodnoty zboží — v níž je zahrnuta i realisace nadhodnoty v něm vězící považuje za vytváření této nadhodnoty. {Vynechané místo v rukopise nasvědčuje tomu, že Marx měl v úmyslu rozpracovat tuto otázku podrobněji. — B. E.}
2) Předpokládáme-li, že se stupeň vykořisťováni práce nemení, pak, jak jsme již viděli — nehledě na všechny modifikace vyvolávané úvěrovým systémem, ani na to, jak se kapitalisté vzájemně přelstívají a napalují, ani na sebešťastnější volbu trhu může být míra zisku velmi různá, podle toho, jak drahá nebo levná je surovina, jak odborně nebo neodborně se nakoupí; podle toho, jak produktivní, účelné a levné jsou používané stroje; podle toho, jak dokonalá nebo nedokonalá je celková organisace různých fází výrobního procesu, nakolik je odstraněno plýtvání materiálem a jak jednoduché a účinné je vedení a dozor a pod. Prostě, je-li nadhodnota u určitého variabilního kapitálu dána, záleží ještě velmi na individuální odborné zdatnosti ať už kapitalisty samého, nebo jeho dozorců a zřízenců, zda se táž nadhodnota bude zračit ve větší nebo menší míře zisku, zda tedy dodá větší nebo menší masu zisku. Táž nadhodnota 1000 liber št., produkt 1000 liber št. na mzdách, nechť připadá. v podniku A na 9000 liber št. a v jiném podniku B na 11.000 liber št. konstantního kapitálu. V případě A máme z‘ = 1000/10.000 = 10%. V případě B máme z‘ = 1000/12.000 = 81/3%. Celkový kapitál dává u A poměrně více zisku než u B, protože u A je míra zisku vyšší než u B, ačkoli v obou případech zálohovaný variabilní kapitál = 1000 a nadhodnota z něho vyzískaná rovněž = 1000, v obou případech tedy dochází ke stejnému vykořisťování stejného počtu dělníků. Tato rozdílnost v tom, jak se při stejném vykořisťování práce projevuje táž masa nadhodnoty, čili rozdílnost měr zisku, a tudíž i zisků, může mít i jiné příčiny; může však také vyplývat výhradně z toho, že oba podniky jsou vedeny s různou odbornou zdatností. A tato okolnost kapitalistu zavádí — přesvědčuje jej o tom že za svůj zisk neděkuje vykořisťování práce, nýbrž alespoň zčásti také jiným, na tom nezávislým okolnostem, zvláště pak své individuální činnosti.
*
Z toho, co bylo vyloženo v tomto prvním oddílu, vyplývá nesprávnost názoru (Rodbertus), podle něhož (na rozdíl od pozemkové renty, kde prý např. výměra půdy zůstává táž, zatím co renta roste) změna ve velikosti kapitálu nemá vliv na poměr mezi ziskem a kapitálem, tudíž na míru zisku, protože roste-li masa zisku, roste i masa kapitálu, na nějž zisk připadá, a naopak.
To je pravda jen ve dvou případech. Předně tehdy, jestliže za předpokladu, že všechny ostatní okolnosti, tedy zejména míra nadhodnoty, zůstávají nezměněny, dojde ke změně hodnoty zboží, které je peněžním zbožím. (Stejně je tomu, dojde-li jen k nominální změně hodnoty, stoupnou-li nebo klesnou-li za jinak stejných okolností známky hodnoty.) Celkový kapitál nechť je = 100 librám št., zisk = 20 librám št., tedy míra zisku = 20%. Stoupne-li nebo klesne-li pak hodnota zlata o 100%, bude v prvním případě týž kapitál, který měl dříve hodnotu 100 liber št., mít hodnotu 200 liber št. a zisk bude mít hodnotu 40 liber št., tj. bude se zračit v této peněžní částce místo v dřívějších 20 librách št. V druhém případě hodnota kapitálu klesne na 50 liber št. a zisk se bude zračit v produktu o hodnotě 10 liber št. Ale v obou případech se má 200 : 40 = 50 : 10 = 100 : 20 = 20%.V žádném z těchto případů však nenastala vlastně změna ve velikosti hodnoty kapitálu, nýbrž jen v peněžním vyjádření téže hodnoty a téže nadhodnoty. A to nemůže mít vliv na poměr m/K čili na míru zisku.
Druhý případ nastává tehdy, dojde-li ke skutečné změně ve velikosti hodnoty, ale tato změna není provázena změnou v poměru v : c, tj. jestliže při stálé míře nadhodnoty poměr kapitálu vynaloženého na pracovní sílu (variabilní kapitál se přitom považuje za ukazatele pracovní síly uváděné do pohybu) ke kapitálu vynaloženému na výrobní prostředky zůstává týž. Za těchto okolností, ať máme K nebo n K nebo K/n , např. 1000 nebo 2000 nebo 500, bude zisk, při 20% míře zisku, v prvním případě = 200, v druhém = 400, ve třetím = 100; ale 200/1000 = 400/2000 = 100/500 = 20%. Tj. míra zisku tu zůstává nezměněna, protože složení kapitálu zůstává stejné a není dotčeno změnami v jeho velikosti. Zvětšení nebo zmenšení masy zisku je tu tudíž jen ukazatelem zvětšení nebo zmenšení velikosti použitého kapitálu.
V prvním případě tedy dochází jen ke zdánlivé změně velikosti použitého kapitálu, v druhém případě ke skutečné změně velikosti, nenastává však změna v organickém složení kapitálu, v poměru jeho variabilní části ke konstantní. Až na oba tyto případy je však změna velikosti použitého kapitálu buď následkem předchozí změny hodnoty některé jeho součásti, a tudíž (pokud se s variabilním kapitálem nemění i nadhodnota) změny v relativní velikosti jeho součástí; anebo je tato změna velikosti kapitálu (jako u prací ve velkém měřítku, při zavedení nových strojů a pod.) příčinou změny v relativní velikosti obou jeho organických součástí. Ve všech těchto případech musí tudíž být za jinak stejných okolností změna velikosti použitého kapitálu provázena současnou změnou míry zisku.
*
Zvětšení míry zisku vyplývá vždy z toho, že se relativně nebo absolutně zvětšuje nadhodnota ve srovnání se svými výrobními náklady, tj. s velikostí celkového zálohovaného kapitálu, čili jinak řečeno, že se zmenšuje rozdíl mezi mírou zisku a mírou nadhodnoty.
Kolísání míry zisku nezávisle na změnách v organických součástech kapitálu nebo na jeho absolutní velikosti je možné tehdy, jestliže hodnota zálohovaného kapitálu, ať tento kapitál existuje v jakékoli formě — fixní nebo oběžné — stoupá nebo klesá, protože se nezávisle na již existujícím kapitálu zvětšila nebo zmenšila pracovní doba nutná k jeho reprodukci. Hodnota každého zboží — tedy i těch zboží, z nichž se skládá kapitál — není určena nutnou pracovní dobou v něm obsaženou, nýbrž pracovní dobou společensky nutnou k jeho reprodukci. K této reprodukci může dojít za okolností, které ji znesnadňují nebo usnadňují, za okolností, které se liší od podmínek původní výroby. Dejme tomu, že za změněných podmínek je zapotřebí dvojnásobné pracovní doby nebo naopak jen poloviční pracovní doby k tomu, aby se reprodukoval kapitál téhož věcného obsahu; pak by při nezměněné hodnotě peněz kapitál, který měl dříve hodnotu 100 liber št., měl nyní hodnotu 200 liber št., resp. 50 liber št. Kdyby tento vzestup nebo pokles hodnoty postihl všechny části kapitálu stejně, zračil by se podle toho také zisk ve dvojnásobné nebo jen poloviční částce peněz. Dojde-li však při tom ke změně v organickém složení kapitálu, zvýší-li se nebo sníží-li se poměr variabilní části kapitálu ke konstantní části, bude míra zisku za jinak nezměněných okolností při relativním růstu variabilního kapitálu stoupat a při jeho relativním zmenšování klesat. Stoupá-li nebo klesá-li jen peněžní hodnota (v důsledku změny v hodnotě peněz) zálohovaného kapitálu, stoupá nebo klesá v témž poměru i peněžní výraz nadhodnoty. Míra zisku zůstává nezměněna.