Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Kapitál, III. díl
Oddíl druhýPřeměna zisku
v průměrný zisk
Kapitola osmá
Různé složení kapitálů v různých výrobních odvětvích
a rozdíly v mírách zisku, které z toho vyplývajíV předcházejícím oddílu jsme mimo jiné ukázali, jak se při nezměněné míře nadhodnoty může měnit — stoupat nebo klesat — míra zisku. V této kapitole předpokládáme, že stupeň vykořisťování práce, a tudíž míra nadhodnoty a délka pracovního dne, je ve všech sférách výroby, na které se dělí společenská práce v dané zemi, stejně veliký, stejně vysoký. Pokud jde o mnoho rozdílů ve vykořisťování práce v různých sférách výroby, tu již A. Smith zevrubně dokázal, že se z různých kompensačních důvodů, ať už skutečných nebo založených na předsudku, vyrovnávají, a že proto při zkoumání všeobecných poměrů není třeba k nim přihlížet, protože jsou to rozdíly jen zdánlivé a přechodné. Jiné rozdíly, např. ve výši mzdy, vyplývají hlavně z rozdílu mezi jednoduchou a složitou prací, na nějž jsme upozornili již na začátku knihy I, str. 11 [K. Marx „Kapitál“, díl I, zde], a ačkoli jsou příčinou, proč je úděl dělníků v různých výrobních sférách velmi nestejný, nedotýkají se nijak stupně vykořisťování práce v těchto různých sférách. Je-li např. práce zlatníka placena lépe než práce nádeníka, vytváří zlatníkova nadpráce také úměrně tomu větší nadhodnotu než nadpráce nádeníkova. A i když tomuto vyrovnávání mezd a pracovních dní, a tudíž míry nadhodnoty, mezi různými výrobními sférami, ba i mezi různými vklady kapitálu v téže výrobní sféře, brání četné místní překážky, prosazuje se stále víc a více s pokrokem kapitalistické výroby a s podřizováním všech ekonomických vztahů tomuto výrobnímu způsobu. Studium takovýchto třenic je sice důležité pro každou speciální práci o mzdě, ale při všeobecném rozboru kapitalistické výroby jich není třeba dbát, neboť jsou náhodné a nepodstatné. Při takovémto všeobecném rozboru se vůbec vždy předpokládá, že skutečné poměry odpovídají svému pojmu, nebo, což je totéž, skutečné poměry se zobrazují jen natolik, nakolik vyjadřují svůj vlastní všeobecný typ.
Rozdílnost měr nadhodnoty v různých zemích, tedy rozdíly mezi stupněm vykořisťování práce u jednotlivých národů, není pro tento rozbor vůbec důležitá. Vždyť právě v tomto oddílu chceme vyložit, jak v určité zemi vzniká všeobecná míra zisku. Je však jasné, že při srovnávání různých národních měr zisku je třeba jen dát dohromady to, co bylo už vyloženo, s tím, co bude vyloženo zde. Nejdříve prozkoumejme rozdíly v národních mírách nadhodnoty, a pak na podkladě těchto daných měr nadhodnoty porovnejme rozdíly v národních mírách zisku. Pokud jejich rozdílnost není výsledkem rozdílů v národních mírách nadhodnoty, musí nutně vyplývat z okolností, při nichž se — jako je tomu při rozboru v této kapitole — předpokládá, že nadhodnota je všude stejná, stálá.
V předcházející kapitole jsme ukázali, že při předpokládané stálé míře nadhodnoty může míra zisku, kterou dává určitý kapitál, stoupat nebo klesat vlivem okolností, které zvyšují nebo snižují hodnotu té či oné části konstantního kapitálu, a tím vůbec mění poměr mezi konstantní a variabilní součástí kapitálu. Dále jsme poznamenali, že podobně mohou na míru zisku působit okolnosti, které prodlužují nebo zkracují dobu obratu kapitálu. Protože masa zisku je totožná s masou nadhodnoty, s nadhodnotou samou, ukázalo se také, že na masu zisku — na rozdíl od míry zisku — nemá právě zmíněné kolísání hodnoty vliv. Pozměňuje jen míru, v níž se daná nadhodnota, a tudíž i zisk dané velikosti vyjadřuje, tj. pozměňuje jen relativní velikost zisku, jeho velikost ve srovnání s velikostí zálohovaného kapitálu. Pokud ovšem v důsledku tohoto kolísání hodnoty dochází k vázání nebo uvolňování kapitálu, může být touto nepřímou cestou dotčena nejen míra zisku, nýbrž i zisk sám. To však, jak jsme viděli, platilo vždy jen o kapitálu již fungujícím, ale ne o nově vkládaném kapitálu; a mimo to zvětšení nebo zmenšení zisku samo záviselo vždy na tom, oč více či méně práce mohl v důsledku tohoto kolísání hodnoty týž kapitál uvádět do pohybu, tedy oč větší či menší masu nadhodnoty mohl — při nezměněné míře nadhodnoty — týž kapitál vyrobit. Proto tato zdánlivá výjimka ve skutečnosti nijak neodporuje všeobecnému zákonu, není výjimkou z něho, nýbrž jen zvláštním případem uplatnění všeobecného zákona.
V předešlém oddílu jsme viděli, že při stálém stupni vykořisťování práce se míra zisku mění, jestliže se mění hodnota součástí konstantního kapitálu a rovněž jestliže se mění doba obratu kapitálu. Z toho samo sebou vyplývá, že míry zisku v různých současně vedle sebe existujících výrobních sférách budou rozdílné, je-li za jinak stejných okolností rozdílná doba obratu použitých kapitálů nebo je-li rozdílný hodnotový poměr mezi organickými součástmi těchto kapitálů v různých výrobních odvětvích. To, co jsme dříve zkoumali jako změny dějící se časově po sobě s týmž kapitálem, zkoumáme nyní jako současně existující rozdíly mezi kapitály vkládanými současně vedle sebe v různých výrobních sférách.
Přitom budeme muset prozkoumat: 1) rozdíly v organickém s1ožení kapitálů, 2) rozdíly v době jejich obratu.
Mluvíme-li při celém tomto rozboru o složení nebo obratu kapítálu v určitém výrobním odvětví, máme samozřejmě vždy na mysli průměrný, normální poměr kapitálu vloženého do tohoto výrobního odvětví; mluví se tu vůbec o průměru celkového kapitálu vloženého do určité výrobní sféry, a ne o náhodných rozdílech mezi jednotlivými kapitály vloženými do této sféry.
Protože se dále předpokládá, že míra nadhodnoty a pracovní den se nemění, a protože se tím zároveň předpokládá, že se nemění mzda, vyjadřuje určité množství variabilního kapitálu určité množství pracovní síly uvedené do pohybu, a tudíž určité množství zpředmětňující se práce. Vyjadřuje-li tedy 100 liber št. týdenní mzdu 100 dělníků, označuje-li tedy ve skutečnosti 100 pracovních sil, vyjadřuje 100 liber št. x n týdenní mzdu 100 x n dělníků a 100 liber št./n týdenní mzdu 100/n dělníků. Variabilní kapitál tu tedy je (jako je tomu při dané mzdě vždy) ukazatelem masy práce uváděné do pohybu určitým celkovým kapitálem; rozdíly ve velikosti použitého variabilního kapitálu jsou tudíž ukazateli rozdílu v mase použité pracovní síly. Představuje-li 100 liber št. 100 dělníků týdně, a tudíž při 60 hodinách týdenní práce 6000 pracovních hodin, odpovídá 200 liber št. 12.000 a 50 liber št. jen 3000 pracovních hodin.
Složením kapitálu rozumíme, jak jsme řekli již v knize I, poměr mezi jeho aktivní a pasivní součástí, mezi variabilním a konstantním kapitálem. Jde tu přitom o dva poměry, které nejsou stejně důležité, třebaže za určitých okolností mohou vyvolat stejný účinek.
První poměr se opírá o technickou základnu a lze jej na určitém stupni vývoje produktivní síly považovat za daný. Má-li se vyrobit určitá masa výrobků, např. za den, a tudíž — což je v tom zahrnuto — uvést do pohybu, produktivně spotřebovat určité množství výrobních prostředků, strojů, surovin a pod., je k tomu zapotřebí určité masy pracovní síly, kterou představuje určitý počet dělníků. Určitý počet dělníků připadá na určité množství výrobních proštředků, určité množství živé práce tedy připadá na určité množství práce již zpředmětněné ve výrobních prostředcích. Tento poměr je v různých sférách výroby, často i v různých odvětvích téhož průmyslu velmi rozdílný, třebaže na druhé straně může být náhodou v různých od sebe značně vzdálených průmyslových odvětvích úplně nebo téměř stejný.
Tento poměr tvoří technické složení kapitálu a je vlastním základem jeho organického složení.
Je však také možné, že tento poměr je v různých průmyslových odvětvích týž, pokud je variabilní kapitál pouhým ukazatelem pracovní síly a konstantní kapitál pouhým ukazatelem masy výrobních prostředků, které pracovní síla uvádí do pohybu. Např. určité práce s mědí a železem mohou vyžadovat stejný poměr mezi pracovní silou a masou výrobních prostředků. Protože však měď je dražší než železo, bude poměr mezi hodnotou variabilního a konstantního kapitálu v těchto dvou případech rozdílný, a proto bude rozdílné i hodnotové složení obou celkových kapitálů. Rozdíl mezi technickým složením a hodnotovým složením se projevuje v každém průmyslovém odvětví v tom, že se při nezměněném technickém složení může poměr hodnot obou částí kapitálu měnit, a naopak při změněném technickém složení může zůstat stejný; tento případ může ovšem nastat jen tehdy, je-li změna v poměru mezi masou výrobních prostředků vložených do podniku a pracovní silou vyvážena opačnou změnou v jejich hodnotách.
Hodnotové složení kapitálu, pokud je určováno jeho technickým složením a toto složení obráží, nazýváme organickým složením kapitálu.[20]
U variabilního kapitálu tedy předpokládáme, že je ukazatelem určitého množství pracovní síly, určitého počtu dělníků čili určité masy živé práce uváděné do pohybu. V předcházejícím oddílu jsme viděli, že změna ve velikosti hodnoty variabilního kapitálu neznamená někdy nic jiného, než že se zvětšila nebo zmenšila cena téhož množství práce; ale zde, kde míru nadhodnoty a pracovní den považujeme za stálé veličiny a mzdu za určitou pracovní dobu za veličinu danou, to nepřichází v úvahu. Naproti tomu rozdíl ve velikosti konstantního kapitálu může sice také být ukazatelem změny v množství výrobních prostředků uváděných do pohybu určitým množstvím pracovní síly, ale může také vyplývat z rozdílu mezi hodnotou výrobních prostředků uváděných do pohybu v jedné výrobní sféře a hodnotou výrobních prostředků uváděných do pohybu v druhé výrobní sféře. Musíme tu proto uvážit obě hlediska.
Konečně se musíme zmínit o jedné velmi závažné okolnosti:
Dejme tomu, že 100 liber št. představuje týdenní mzdu 100 dělníků. Dejme tomu, že týdenní pracovní doba = 60 hodin. Dále dejme tomu, že míra nadhodnoty = 100%. V tomto případě pracují dělníci ze 60 hodin 30 na sebe a 30 zadarmo na kapitalistu. Ve 100 librách št. mzdy je ve skutečnosti ztělesněno jen 30 pracovních hodin 100 dělníků, čili dohromady 3000 pracovních hodin, kdežto zbývající 3000 hodin, které odpracují, jsou ztělesněny ve 100 librách št. nadhodnoty, resp. zisku, který shrábne kapitalista. Ačkoli tedy mzda 100 liber št. nevyjadřuje hodnotu, v níž se zpředmětňuje týdenní práce 100 dělníků, ukazuje přesto (protože délka pracovního dne a míra nadhodnoty jsou dány), že daný kapitál uvedl do pohybu 100 dělníků celkem po 6000 pracovních hodin. Kapitál 100 liber št. to ukazuje předně proto, že ukazuje počet dělníků uvedených do pohybu, neboť 1 libra št. = 1 dělník týdně, tedy 100 liber št. 100 dělníků; a za druhé proto, že každý dělník uvedený do pohybu vykoná při dané míře nadhodnoty 100% dvakrát víc práce, než je obsaženo v jeho mzdě; jeho mzda, 1 libra št., která vyjadřuje práci za půl týdne, uvádí tedy do pohybu práci po celý týden, a stejně tak 100 liber št., ačkoli obsahuje práci jen 50 týdnů, uvádí do pohybu práci po 100 pracovních týdnů. Musíme proto vidět velmi podstatný rozdíl mezi variabilním kapitálem jako kapitálem vynaloženým na mzdu, pokud jeho hodnota — souhrn mezd — představuje určité množství zpředmětněné práce, a týmž variabilním kapitálem, pokud jeho hodnota je jen ukazatelem masy živé práce, kterou tento kapitál uvádí do pohybu. Tato masa je vždy větší než množství práce obsažené ve variabilním kapitálu, a proto se také zračí ve vyšší hodnotě, než je hodnota variabilního kapitálu — v hodnotě, která je určena jednak počtem dělníků, které variabilní kapitál uvádí do pohybu, jednak množstvím nadpráce, kterou konají.
Zkoumáme-li variabilní kapitál takto, vyplývá z toho:
Vynaloží-li se z kapitálového vkladu ve výrobní sféře A na každých 700 celkového kapitálu jen 100 na variabilní kapitál a 600 na konstantní, kdežto ve výrobní sféře B na variabilní kapitál 600 a na konstantní jen 100, uvede celkový kapitál A 700 do pohybu jen pracovní sílu 100, což za výše uvedeného předpokladu znamená jen 100 pracovních týdnů čili 6000 hodin živé práce; naproti tomu stejně veliký celkový kapitál B uvede do pohybu 600 pracovních týdnů, a tudíž 36.000 hodin živé práce. Kapitál ve sféře A by si tedy mohl přivlastnit jen 50 pracovních týdnů čili 3000 hodin nadpráce, kdežto stejně veliký kapitál ve sféře B 300 pracovních týdnů čili 18.000 hodin nadpráce. Variabilní kapitál je tedy nejen ukazatelem práce obsažené v něm samém, ale při dané míře nadhodnoty je zároveň i ukazatelem další práce, kterou nadto uvádí do pohybu, čili nadpráce. Při stejném stupni vykořisťování práce by byl zisk v prvním případě 100/700 = 1/7 = 142/7%, a v druhém případě 600/700 = 855/7%, tj. míra zisku by byla šestkrát větší. Ale ve skutečnosti by byl v tomto případě sám zisk šestkrát větší, 600 u B proti 100 u A, protože se týmž kapitálem uvádí do pohybu šestkrát více živé práce, vytváří se tudíž při stejném stupni vykořisťování práce i šestkrát více nadhodnoty, a tudíž i šestkrát víc zisku.
Kdyby se ve sféře A nepoužívalo 700, nýbrž 7000 liber št. a ve sféře B nadále jen 700 liber št. kapitálu, pak by se při nezměněněm organickém složení ze 7000 liber št. kapitálu A používalo jako variabilního kapitálu 1000 liber št., tj. 1000 dělníků týdně = 60.000 hodin živé práce, z toho 30.000 hodin nadpráce. Ale i nyní by ve sféře A každých 700 liber št. uvádělo do pohybu jen 1/6 živé práce, a tudíž také jen 1/6 nadpráce uváděné do pohybu ve sféře B, dosáhlo by se tu tedy také jen 1/6 zisku B. Pokud jde o míru zisku, dostaneme u A 1000/7000 = 100/700 = 142/7%, proti 600/700 čilí 855/7% u kapitálu B. Vezmeme-li stejně velké částky kapitálu, jsou míry zisku různé, protože při stejné míře nadhodnoty jsou různé masy vyrobených nadhodnot, tedy i zisků, a to proto, že byly uvedeny do pohybu různé masy živé práce.
Fakticky týž výsledek dostaneme, jsou-li technické poměry v obou sférách výroby stejné, ale hodnota použitých prvků konstantního kapitálu je v jedné sféře větší nebo menší než v druhé. Dejme tomu, že obě sféry používají 100 liber št. jako variabilního kapitálu a potřebují tedy 100 dělníků týdně, aby uvedly do pohybu totéž množství strojů a surovin; ale ty nechť jsou v B dražší než v A. Pak by ve sféře A připadalo na 100 liber št. variabilního kapitálu na př. 200 liber št. konstantního a ve sféře B 400. Při téže míře nadhodnoty 100% se vyrobená nadhodnota v obou případech rovná 100 librám št., tedy i zisk se v obou případech rovná 100 librám št. Ale ve sféře A dostaneme 100/(200c + 100v) = 1/3 = 331/3, kdežto ve sféře B 100/(400c + 100v) = 1/5 = 20%. Vždyť vezmeme-li v obou případech určitou alikvotní část celkového kapitálu, připadá ve sféře B z každých 100 liber št. na variabilní kapitál jen 20 liber št., čili 1/5, kdežto ve sféře A je z každých 100 liber št. variabilním kapitálem 331/3 libry št., čili 1/3. B vyrábí na každých 100 liber št. méně zisku, protože uvádí do pohybu méně živé práce než A. Rozdíl v mírách zisku není zde tedy opět nic jiného než rozdíl v masách nadhodnoty, a tudíž v masách zisku, vyrobených na každých 100 jednotek vloženého kapitálu.
Tento druhý příklad se od předcházejícího příkladu liší jen tímto: vyrovnání mezi A a B by v druhém případě vyžadovalo jen změnu hodnoty konstantního kapitálu, A nebo B, při nezměněné technické základně; naproti tomu v prvním případě je v obou výrobních sférách různé samo technické složení, a aby mohlo dojít k vyrovnání, muselo by se převrátit.
Různé organické složení kapitálů nezávisí tedy na jejich absolutní velikosti. Záleží vždy jen na tom, kolik z každého 100 jednotek kapitálu připadá na variabilní a kolik na konstantní kapitál.
Různě velké kapitály vyjádřené v procentech, nebo, což je tu nakonec totéž, stejně velké kapitály vyrábějí tedy při stejném pracovním dni a stejném stupni vykořisťování práce velmi různá množství zisku, protože vyrábějí různá množství nadhodnoty, a to proto, že jsou v důsledku rozdílnosti organického složení kapitálu v různých výrobních sférách rozdílné jejich variabilní části, že jsou tedy rozdílná množství živé práce uváděné jimi do pohybu, tedy i množství jimi přivlastňované nadpráce, této substance nadhodnoty a tedy i zisku. Stejně veliké kusy celkového kapitálu v různých výrobních sférách obsahují nestejně veliké zdroje nadhodnoty, a jediným zdrojem nadhodnoty je živá práce. Při stejném stupni vykořisťování práce závisí masa práce uváděné do pohybu kapitálem = 100, a tudíž i nadpráce, kterou si tento kapitál přivlastňuje, na velikosti jeho variabilní součásti. Kdyby kapitál, jehož procentní složení je 90c + 10v, vyráběl při stejném stupni vykořisťování práce stejně nadhodnoty čili zisku jako kapitál, který se skládá z l0c + 90v, bylo by nad slunce jasnější, že by zdrojem nadhodnoty, a tudíž i hodnoty vůbec musilo být něco jiného než práce, a že by tím politická ekonomie ztratila jakýkoli racionální základ. Předpokládáme-li nadále, že 1 libra št. je týdenní mzdou dělníka za 60 pracovních hodin, že míra nadhodnoty 100%, je jasné, že celá nově vyrobená hodnota, kterou může dělník za týden dodat = 2 librám št.; 10 dělníků by za těchto podmínek nemohlo dodat víc než 20 liber št.; a protože 10 liber št. z těchto 20 liber št. nahrazuje mzdu, nemůže těchto 10 dělníků vyrobit větší nadhodnotu než 10 liber št. — kdežto 90 dělníků, jejichž celkový výrobek = 180 librám št. a jejichž mzda = 90 librám št., by vytvořilo nadhodnotu 90 liber št. Míra zisku by tedy byla v jednom případě 10%, v druhém 90%. Kdyby tomu bylo jinak, musela by být hodnota a nadhodnota něčím jiným než zpředmětněnou prací. Protože se tedy kapitály různých výrobních sfér vyjádřené v procentech — nebo stejně velké kapitály — dělí nestejně na konstantní a variabilní prvky, uvádějí do pohybu nestejné množství živé práce a vyrábějí tedy nestejné množství nadhodnoty, a tudíž i zisku, mají různou míru zisku, která je právě v procentech vyjádřeným poměrem nadhodnoty k celkovému kapitálu.
Jestliže však kapitály různých výrobních sfér vyjádřené v procentech, tedy stejně velké kapitály, vyrábějí v důsledku svého rozdílného organického složení nestejné zisky, vyplývá z toho, že zisky nestejných kapitálů v různých sférách výroby nemohou být úměrné příslušné velikosti těchto kapitálů, že tedy zisky v různých výrobních sférách nejsou úměrné velikosti příslušných do nich vložených kapitálů. Neboť takový vzrůst zisku pro rata [úměrně] velikosti vloženého kapitálu by předpokládal, že zisky jsou, vyjádřeno v procentech, všude stejné, že tedy stejně veliké kapitály mají v různých výrobních sférách stejné míry zisku, třebaže mají rozdílné organické složení. Masy zisků jsou přímo úměrné mase vložených kapitálů jen v téže výrobní sféře — tedy tam, kde je organické složení kapitálu dáno — nebo v různých výrobních sférách se stejným organickým složením kapitálu. To, že zisky nestejně velikých kapitálů jsou úměrné jejich velikosti, neznamená nic jiného než to, že stejně veliké kapitály dávají stejně veliké zisky, čili že míra zisku je pro všechny kapitály stejná, ať jsou jejich velikost a jejich organické složení jakékoli.
To, co jsme vyložili, platí za předpokladu, že zboží se prodává za svou hodnotu. Hodnota zboží se rovná hodnotě konstantního kapitálu v něm obsaženého, plus hodnotě variabilního kapitálu v něm reprodukovaného, plus přírůstku tohoto variabilního kapitálu, vyrobené nadhodnotě. Při stejné míře nadhodnoty závisí její masa zřejmě na mase variabilního kapitálu. Hodnota výrobku vyrobeného kapitálem 100 nechť je v jednom případě 90c + l0v + 10m = 110; v druhém případě 10c + 90v + 90m = 190. Prodává-li se zboží za svou hodnotu, prodá se první výrobek za 110, z čehož 10 představuje nadhodnotu čili nezaplacenou práci; druhý výrobek pak za 190, z čehož je 90 nadhodnota čili nezaplacená práce.
Toto je důležité zejména tehdy, srovnávají-li se navzájem míry zisku v různých zemích. V některé evropské zemi nechť je míra nadhodnoty 100%, tj. nechť dělník pracuje polovinu dne na sebe a polovinu dne na zaměstnavatele; v některé asijské zemi nechť se rovná 25%, tj. nechť dělník pracuje 4/5 dne na sebe a 1/5 na zaměstnavatele. Ale dejme tornu, že v evropské zemi je složení národního kapitálu 84c + 16v, kdežto v asijské zemi, kde se málo používá strojü a pod. a kde se daným množstvím pracovní síly za danou dobu produktivně spotřebuje relativně málo surovin, nechť je složení 16c + 84v. Pak nám vyjde toto:
V evropské zemi je hodnota výrobku = 84c + 16v + 16m = 116; míra zisku 16/100= 16%.
V asijské zemi je hodnota výrobku = 16c + 84v + 21m = 121; míra zisku = 21/100 = 21%.
Míra zisku je tedy v asijské zemi o více než 25% větší než v evropské zemi, třebaže je tam míra nadhodnoty čtyřikrát menší. Careyové, Bastiati a tutti quanti [lidé podobného druhu] by došli k úplně opačnému závěru.
To jen mimochodem. Různé národní míry zisku vyplývají většinou z různých národních měr nadhodnoty; v této kapitole však srovnáváme jen ty nestejné míry zisku, které vyvěrají z téže míry nadhodnoty.
Kromě rozdílného organického složení kapitálů, tedy kromě rozdílné masy práce, a tedy za jinak stejných okolností i nadpráce, kterou stejně veliké kapitály v různých sférách výroby uvádějí do pohybu, je ještě jiný zdroj nerovnosti měr zisku: rozdíl v délce doby obratu kapitálu v různých sférách výroby. V kapitole IV jsme viděli, že při stejném složení kapitálů a za jinak stejných okolností jsou míry zisku nepřímo úměrné dobám obratu; viděli jsme také, že týž variabilní kapitál, obrací-li se v nestejně dlouhých dobách, přináší nestejné masy roční nadhodnoty. Rozdílnost dob obratu je tedy druhou příčinou, proč stejně veliké kapitály v různých sférách výroby vytvářejí za stejnou dobu nestejně veliké zisky a proč jsou proto míry zisku v těchto různých sférách rozdílné.
Pokud pak jde o poměr, v němž se kapitál rozpadá na fixní a oběžný kapitál, nemá sám o sobě na míru zisku vůbec žádný vliv. Může na ni mít vliv jen ve dvou případech: buď tehdy, spadá-li tento rozdíl v poměru mezi fixním a oběžným kapitálem vjedno s rozdílem v poměru mezi variabilní a konstantní částí, tedy tehdy, vyplývá-li různost míry zisku z tohoto rozdílu, a ne z rozdílu v poměru mezi oběžnou a fixní součástí; nebo tehdy, podmiňuje-li rozdílný poměr mezi fixními a oběžnými součástmi různost doby obratu, v níž se určitý zisk realisuje. Rozpadají-li se kapitály na, fixní a oběžný v různém poměru, bude to sice vždy mít vliv na dobu jejich obratu a bude to příčinou její rozdílnosti; ale z toho ještě nevyplývá, že bude rozdílná doba obratu, v níž tytéž kapitály realisují daný zisk. Nechť např. A musí větší část výrobku neustále přeměňovat v surovinu a pod., kdežto B nechť užívá týchž strojů atd. delší dobu při menším množství surovin; pokud oba vyrábějí, mají oba neustále zaměstnánu část svého kapitálu; u jednoho je vložena v surovinách, tj. v oběžném kapitálu, u druhého ve strojích atd., tj. ve fixním kapitálu. A neustále přeměňuje část svého kapitálu ze zbožní formy v peněžní formu a z ní nazpět ve formu suroviny; naproti tomu B užívá části svého kapitálu, aniž ji takto přeměňuje, po delší nebo kratší dobu jako pracovního prostředku. Používají-li oba stejného množství práce, prodají sice za rok masy výrobků nestejné hodnoty, ale obě masy výrobků budou obsahovat stejné množství nadhodnoty, a jejich míry zisku, které se vypočítávají vzhledem k celému zálohovanému kapitálu, jsou stejné, třebaže poměr, v němž se tyto kapitály rozpadají na fixní a oběžnou část, i doba jejich obratu jsou rozdílné. Oba kapitály realisují za stejnou dobu stejné zisky, ačkoli se obracejí za různou dobu.[21] Rozdílnost doby obratu sama o sobě má význam jen potud, pokud má vliv na masu nadpráce, kterou si může za danou dobu přivlastnit a realisovat týž kapitál. Nevede-li tedy nestejné složení kapitálu z oběžného a fixního nezbytně k rozdílnosti doby obratu, která zase podmiňuje nestejnost měr zisku, je jasné, že pokud vzniká nestejná míra zisku, není to vyvoláno nestejným složením kapitálu z oběžného a fixního jako takovým, ale naopak tím, že toto složení kapitálu tu jen svědčí o nestejnosti dob obratu, která má vliv na míru zisku.
Rozdílné složení konstantního kapitálu z oběžného a fixního v různých průmyslových odvětvích nemá tedy samo o sobě význam pro míru zisku, protože rozhodující je poměr variabilního kapitálu ke konstantnímu, při čemž hodnota konstantního kapitálu, tedy i jeho relativní velikost ve srovnání s variabilním, je naprosto nezávislá na fixním nebo oběžném charakteru jeho součástí. Stává se ovšem — a to svádí k falešným závěrům — že tam, kde je značně vyvinut fixní kapitál, je to jen výrazem toho, že se vyrábí ve velkém, že tedy konstantní kapitál značně převažuje nad variabilním, jinak řečeno, že používaná živá pracovní síla je nepatrná ve srovnání s masou výrobních prostředků, které uvádí do pohybu.
Ukázali jsme tedy toto: v různých průmyslových odvětvích, podle toho, jaké je organické složení kapitálů, a v uvedených mezích také podle toho, jaké jsou doby jejich obratu, vládnou různé míry zisku; proto i při stejné míře nadhodnoty zákon (jako všeobecná tendence), že zisky se k sobě mají jako velikosti kapitálů, že tedy stejně velké kapitály dávají za stejnou dobu stejně veliké zisky, platí jen pro kapitály stejného organického složení — za předpokladu, že doby jejich obratu jsou stejné. To, co jsme vyvodili, platí, vycházíme-li z toho, z čeho jsme při svém zkoumání dosud vycházeli: že zboží se prodává za svou hodnotu. Avšak není pochyby o tom, že ve skutečnosti, nepřihlížíme-li k nepodstatným, náhodným a vzájemně se vyrovnávajícím rozdílům, neexistuje v různých průmyslových odvětvích rozdíl mezi průměrnými mírami zisku a ani by nemohl existovat, aniž by se zrušil celý systém kapitalistické výroby. Zdá se tedy, že theorie hodnoty se tu nedá uvést v soulad se skutečným pohybem, že se nedá uvést v soulad s faktickými jevy výroby a že se tudíž vůbec musíme vzdát naděje, že tyto jevy pochopíme.
Z prvního oddílu této knihy vyplývá, že ceny nákladů jsou u výrobků různých výrobních sfér stejné, zálohují-li se na jejich výrobu stejně veliké části kapitálu, ať je organické složení těchto kapitálů seberozdílnější. V ceně nákladů mizí pro kapitalistu rozdíl mezi variabilním a konstantním kapitálem. Zboží, na jehož výrobu musí vynaložit 100 liber št., ho stoji stejně, ať vydá 90c + l0v, nebo l0c + 90v. Přijde ho vždy na 100 liber št., ani více, ani méně. Při stejně velikých výdajích kapitálu v různých sférách výroby jsou ceny nákladů stejné, ať jsou vyrobené hodnoty a nadhodnoty sebe- rozdílnější. Tato rovnost cen nákladů je základnou konkurence kapitálových vkladů, jíž se vytváří průměrný zisk.
__________________________________
Poznámky:
20 Tato otázka byla stručně vyložena již v třetím vydání první knihy, str. 628 [ve čtvrtém vydání str. 576; K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde], na začátku kapitoly XXIII. Protože v obou prvních vydáních toto místo není, bylo tím nutnější to zde zopakovat. — B. E.
21 {Jak vyplývá z kapitoly IV, je to správné jen tehdy, jestliže kapitály A a B mají různé hodnotové složení, ale jejich variabilní součásti, vyjádřené v procentech, jsou přímo úměrné době jejich obratu, resp. nepřimo úměrné počtu jejich obratů za danou dobu. Necht procentní složení kapitálu A = 20c fixního + 70c oběžného, tedy 90c + 10v = 100. Při míře nadhodnoty 100% vyrábí těchto l0v za jeden obrat 10m. Míra zisku pro jeden obrat = 10%. Naproti tomu nechť kapitál B = 60c fixního + 20c oběžného, tedy 80c + 20v = 100. Těchto 20v vyrobí za jeden obrat při téže míře nadhodnoty 20m; míra zisku pro jeden obrat = 20%, tj. dvakrát tolik jako u A. Obrací-li se však A dvakrát za rok a B jen jednou za rok, vychází u A za rok rovněž 10 x 2 = 20m; roční míra zisku je tudíž u obou stejná, totiž 20%. — B. E.}