Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx
Kapitál, III. díl

Oddíl čtvrtý

Přeměna zbožního a peněžního kapitálu
ve zbožně obchodní a peněžně obchodní kapitál
(Obchodní kapitál)

Kapitola šestnáctá

Zbožně obchodní kapitál

Kupecký čili obchodní kapitál se rozpadá na dvě formy čili odrůdy: na zbožně obchodní kapitál a peněžně obchodní kapitál, které nyní budeme blíže charakterisovat, pokud je to nutné k rozboru kapitálu v jeho základní struktuře. A je to nutné tím spíše, že moderní ekonomie, dokonce její nejlepší představitelé, přímo srněšuje obchodní kapitál s průmyslovým kapitálem a fakticky naprosto přehlíží jeho charakteristické zvláštnosti.

*

Pohyb zbožního kapitálu byl rozebrán v knize II [kap. III]. Vezmeme-li celkový kapitál společnosti, je jedna jeho část, i když se skládá po každé z jiných prvků a mění se i co do velikosti, stále na trhu jako zboží, které se má přeměnit v peníze; jiná část je na trhu jako peníze, které se mají přeměnit ve zboží. Celkový kapitál je neustále v pohybu tohoto přecházení, této metamorfosy forem. Pokud se tato funkce kapitálu, který je v procesu oběhu, vůbec osamostatňuje jako zvláštní funkce zvláštního kapitálu, pokud se ustaluje jako funkce přidělená dělbou práce zvláštnímu druhu kapitalistů, stává se zbožní kapitál zbožně obchodním čili komerčním kapitálem. Vyložili jsme (kniha II, kap. VI, „Náklady oběhu“, II a III), nakolik je možno dopravní průmysl, uschovávání a rozdělování zboží ve formě vhodné ke spotřebě považovat za výrobní procesy, pokračující v procesu oběhu. Tyto vedlejší případy oběhu zbožního kapitálu se zčásti zaměňují se specifickými funkcemi obchodního čili zbožně obchodního kapitálu; zčásti bývají s jeho zvláštními specifickými funkcemi spojeny v praxi, ačkoli se vývojem společenské dělby práce funkce obchodního kapitálu vyvíjí i v ryzí podobě, tj. jako funkce oddělená od oněch reálných funkcí a vůči nim samostatná. Pro náš účel, kde jde o to, určit specifickou odlišnost této zvláštní podoby [Gestalt] kapitálu, bude tedy třeba si ony funkce odmyslit. Pokud kapitál fungující jen v procesu oběhu, speciálně zbožně obchodní kapitál, spojuje ony funkce zčásti se svými funkcemi, nevystupuje ve své čisté formě. Jeho čistou formu dostaneme, jestliže ony funkce odloupneme, odhodíme.

Viděli jsme, že existence kapitálu jako zbožního kapitálu a metamorfosa, kterou jako zbožní kapitál probíhá ve sféře oběhu, na trhu — metamorfosa, která záleží v koupích a prodejích, v přeměňování zbožního kapitálu v peněžní kapitál a peněžního kapitálu ve zbožní kapitál tvoří fázi reprodukčního procesu průmyslového kapitálu, tedy fázi jeho celkového výrobního procesu; že se však kapitál přitom v této své funkci oběhového kapitálu liší od sebe samého jako produktivního kapitálu. Jsou to dvě zvláštní, odlišné formy existence téhož kapitálu. Část celkového společenského kapitálu je neustále na trhu v této formě existence jako oběhový kapitál, ustavičně prochází procesem této metamorfosy, ačkoli pro každý jednotlivý kapitál je jeho existence jako zbožního kapitálu a jeho metamorfosa jako takového jen průchozím bodem, který ustavičně mizí a ustavičně znovu vzniká, průchozím stadiem nepřetržitosti jeho výrobního procesu, a ačkoli se proto prvky zbožního kapitálu, který je na trhu, ustavičně mění, protože se ze zbožního trhu ustavičně odebírají a stejně ustavičně se tam vracejí jako nový produkt výrobního procesu.

Zbožně obchodní kapitál není tedy nic jiného než přeměněná forma části tohoto oběhového kapitálu, který je neustále na trhu, neustále probíhá procesem metamorfosy a je stále upoután ve sféře oběhu. Pravíme části, protože část prodeje a koupě zboží ustavičně probíhá přímo mezi průmyslovými kapitalisty samými. Této části si v tomto rozboru vůbec nebudeme všímat, protože nijak nepřispívá k určení pojmu, k pochopení specifické povahy obchodního kapitálu, a nadto jsme ji probrali již v knize II natolik, že nám to pro náš účel stačí.

Obchodník se zbožím, jako kapitalista vůbec, vstupuje na trh především jako představitel určité peněžní částky, kterou zálohuje jako kapitalista, tj. kterou chce z x (původní hodnoty této částky) přeměnit v x + ∆x (tato částka plus zisk z ni). Ale pro něho nejen jako kapitalistu vůbec, nýbrž speciálně jako obchodníka se zbožím je samozřejmé, že se jeho kapitál musí na trhu objevit původně ve formě peněžního kapitálu, protože on sám zboží nevyrábí, jen s ním obchoduje, zprostředkovává jeho pohyb, a aby s ním mohl obchodovat, musí je napřed koupit, musí tedy být majitelem peněžního kapitálu.

Dejme tomu, že obchodník se zbožím má 3000 liber št., které zhodnocuje jako obchodní kapitál. Koupí za tyto 3000 liber št. od továrníka vyrábějícího plátno např. 30.000 loket plátna po 2 šilincích za loket. Těchto 30.000 loket prodá. Je-li průměrná roční míra zisku = 10% a dosáhne-li obchodník po odečtení všech vedlejších nákladů 10% ročního zisku, má na konci roku z 3000 liber št. 3300 liber št. Jak tohoto zisku dosáhne, je otázka, kterou se budeme zabývat až později. Zde prozatím prozkoumáme jen formu pohybu jeho kapitálu. Za 3000 liber št. ustavičně kupuje plátno a ustavičně toto plátno prodává; ustavičně opakuje tuto operaci koupě za účelem prodeje, P — Z — P', prostou formu kapitálu, v níž je kapitál zaklet do procesu oběhu, nepřerušovaného mezidobími výrobního procesu, který leží mimo jeho vlastní pohyb a funkci.

A jaký je poměr tohoto zbožně obchodního kapitálu ke zbožnímu kapitálu jako pouhé formě existence průmyslového kapitálu? Pokud jde o továrníka vyrábějícího plátno, realisoval za pomoci obchodníkových peněz hodnotu svého plátna, provedl první fázi metamorfosy svého zbožního kapitálu, jeho přeměnu v peníze, a může nyní za jinak stejných okolností znovu přeměnit peníze v přízi, uhlí, mzdu a j. a na druhé straně v životní prostředky atd., aby spotřeboval svůj důchod; může tedy, nepřihlížíme-li k vydávání důchodu, pokračovat v reprodukčním procesu.

Ale ačkoli pro něho, pro výrobce plátna, došlo k metamorfose plátna v peníze, k jeho prodeji, neuskutečnila se ještě tato metamorfosa pro plátno samo. To je i nadále na trhu jako zbožní kapitál, má prodělat svou první metamorfosu, být prodáno. S tímto plátnem se nestalo nic, než že změnilo majitele. Svým vlastním určením, svým postavením v procesu, je i nadále zbožním kapitálem, zbožím na prodej; jenže nyní je v rukou obchodníka, kdežto dříve bylo v rukou výrobce. Funkce prodat je, zprostředkovat první fázi jeho metamorfosy, přešla z výrobce na obchodníka a stala se jeho speciálním zaměstnáním, kdežto dříve byla funkcí, kterou musel vykonávat výrobce, když už splnil funkci jeho výroby.

Dejme tomu, že se obchodníkovi nepodaří prodat oněch 30.000 loket za dobu, kterou potřebuje výrobce plátna, aby mohl na trh vrhnout dalších 30.000 loket plátna v hodnotě 3000 liber št. Obchodník je nemůže znovu koupit, protože má ještě na skladě neprodaných 30.000 loket, které se mu ještě nepřeměnily v peněžní kapitál. Reprodukce pak vázne, je přerušena. Výrobce plátna by ovšem mohl mít k disposici další peněžní kapitál, který by mohl nezávisle na prodeji oněch 30.000 loket přeměnit v produktivní kapitál a tak pokračovat ve výrobním procesu. Ale tento předpoklad na tom nic nemění. Pokud jde o kapitál zálohovaný na výrobu oněch 30.000 loket, je a zůstává proces jeho reprodukce přerušen. Zde tedy vlastně vychází najevo, že obchodníkovy operace nejsou nic jiného než operace, které se vůbec musí provést, má-li se výrobcův zbožní kapitál přeměnit v peníze; jsou to operace, které zprostředkovávají funkce zbožního kapitálu v procesu oběhu a reprodukce. Kdyby se tímto prodejem a mimo to nákupem místo nezávislého obchodníka zabýval výhradně pouhý výrobcův agent, nezůstala by tato souvislost ani chvíli utajena.

Zbožně obchodní kapitál není tedy vůbec nic jiného než zbožní kapitál výrobce, který musí projít procesem své přeměny v peníze, splnit jako zbožní kapitál svou funkci na trhu, jenže nyní se tato funkce nejeví jako vedlejší operace výrobcova, ale jako výhradní operace zvláštního druhu kapitalistů, obchodníků se zbožím, osamostatňuje se jako sféra zvláštních vkladů kapitálu.

To se ostatně ukazuje i na specifické formě oběhu zbožně obchodního kapitálu. Obchodník koupí zboží a pak je prodá: P — Z — P'. Při prostém oběhu zboží nebo i při oběhu zboží, jak se jeví jako proces oběhu průmyslového kapitálu, Z' — P — Z, je oběh zprostředkován tím, že každý peníz změní dvakrát majitele. Výrobce plátna prodá své zboží, plátno, přemění je v peníze; peníze kupujícího přejdou do jeho rukou. Za tytéž peníze nakoupí výrobce přízi, uhlí, práci aj., tytéž peníze opět vydá, aby hodnotu plátna přeměnil znovu ve zboží, tvořící prvky výroby plátna. Zboží, které kupuje, není totéž zboží, není to zboží téhož druhu jako zboží, které prodává. Prodal výrobky a koupil výrobní prostředky. Jinak tomu však je při pohybu obchodního kapitálu. Obchodník s plátnem koupí za 3000 liber št. 30.000 loket plátna; těchto 30.000 loket plátna prodá, aby z oběhu dostal nazpět peněžní kapitál (3000 liber št. a zisk). Zde tedy nemění dvakrát místo tytéž peníze, ale totéž zboží; to přechází z rukou prodavače do rukou kupce a z rukou kupce, který se nyní stal prodavačem, do rukou jiného kupce. Je prodáno dvakrát, a vsune-li se mezi to řada kupců, může být prodáno i víckrát; a právě teprve tímto opakovaným prodejem, dvojím přemístěním téhož zboží, dostává první kupec nazpět peníze, které zálohoval při nákupu zboží, je zprostředkován jejich návrat k němu. V případě Z' — P — Z zprostředkuje dvojí přemístění týchž peněz to, že se zboží v jedné podobě zcizuje a v druhé podobě přisvojuje. V druhém případě P — Z — P' zprostředkuje dvojí přemístění téhož zboží to, že se zálohované peníze znovu odnímají z oběhu. Na tom se právě ukazuje, že když zboží přejde z rukou výrobce do rukou obchodníka, není ještě defnitivně prodáno, že obchodník jen pokračuje v operaci prodeje čili ve zprostředkování funkce zbožního kapitálu. Zároveň se tu však ukazuje, že to, co je pro produktivního kapitalistu Z — P, pouhou funkcí jeho kapitálu v jeho přechodné podobě zbožního kapitálu, je pro obchodníka P — Z — P', zvláštním zhodnocením peněžního kapitálu, který zálohoval. Jedna fáze metamorfosy zboží se tu jeví, pokud jde o obchodníka, jako P — Z — P', tedy jako evoluce zvláštního druhu kapitálu.

Obchodník defmitivně prodá zboží, v daném případě plátno, spotřebiteli, ať je to spotřebitel produktivní (např. bělič) nebo individuální, který plátno zužitkuje pro svou osobní spotřebu. Tím se mu vrátí (se ziskem) zálohovaný kapitál a obchodník může operaci začít znovu. Kdyby byly peníze při koupi plátna fungovaly jen jako platidlo, takže obchodník by byl měl zaplatit až za šest týdnů po odběru, a kdyby do té doby plátno prodal, mohl by výrobci plátna zaplatit, aniž by byl sám zálohoval peněžní kapitál. Kdyby byl plátno neprodal, musel by zálohovat 3000 liber št. při splatnosti, místo aby je zálohoval ihned, když mu plátno bylo dodáno; a kdyby je byl pro pokles tržní ceny prodal pod nákupní cenou, musel by schodek hradit ze svého vlastního kapitálu.

Co dává zbožně obchodnímu kapitálu charakter samostatně fungujícího kapitálu, zatím co v rukou výrobce, který sám prodává, se zřejmě jeví jen jako zvláštní forma jeho kapitálu ve zvláštní fázi jeho reprodukčního procesu, ve fázi, kdy tento kapitál dlí ve sféře oběhu?

Za prvé to, že zbožní kapitál vykonává svou definitivní přeměnu v peníze, tedy svou první metamorfosu, svou funkci na trhu, která mu přísluší jako zbožnímu kapitálu, v rukou agenta, kterým je někdo jiný než výrobce tohoto zbožního kapitálu, a že tuto funkci zbožního kapitálu zprostředkovává svými operacemi, svými koupěmi a prodeji obchodník, takže se tato operace vyvíjí ve zvláštní činnost, oddělenou od ostatních funkcí průmyslového kapitálu a tudíž osamostatněnou. Je to zvláštní forma společenské dělby práce, takže se část funkce, která se musí jinak plnit ve zvláštní fázi reprodukčního procesu kapitálu, v daném případě ve fázi oběhu, jeví jako výhradní funkce zvláštního agenta oběhu, kterým je někdo jiný než výrobce. Ale jen proto by se tato zvláštní činnost ještě nejevila jako funkce zvláštního kapitálu, odlišného od průmyslového kapitálu, který prochází procesem své reprodukce, a vůči němu samostatného; a také se fakticky jako taková nejeví tam, kde obchod se zbožím provozují obchodní cestující nebo jiní přímí agenti průmyslového kapitalisty. Musí k tomu tedy přistoupit ještě druhý moment.

Za druhé: dochází k tomu tím, že samostatný agent oběhu, obchodník, zálohuje z tohoto titulu peněžní kapitál (svůj nebo vypůjčený). To, co pro průmyslový kapitál, který je v procesu své reprodukce, představuje prostě Z — P, přeměnu zbožního kapitálu v peněžní kapitál čili pouhý prodej, představuje pro obchodníka P — Z — P', koupi a prodej téhož zboží — tedy to, že se k němu prodejem vrací peněžní kapitál, který se při koupi od něho vzdálil.

To, co se obchodníkovi, pokud zálohuje kapitál na koupi zboží od výrobců, jeví jako P — Z — P, je vždy Z — P, přeměna zbožního kapitálu v peněžní kapitál; je to vždy první metamorfosa zbožního kapitálu, třebaže týž akt se může některému výrobci čili průmyslovému kapitálu, procházejícímu procesem své reprodukce, jevit jako P — Z, jako zpětná přeměna peněz ve zboží (ve výrobní prostředky) čili jako druhá fáze metamorfosy. Pro výrobce plátna bylo Z — P první metamorfosou, přeměnou zbožního kapitálu v peněžní kapitál. Pro obchodníka představuje tento akt P — Z, přeměnu jeho peněžního kapitálu ve zbožní kapitál. Prodá-li pak plátno běliči, představuje to pro běliče P — Z, přeměnu peněžního kapitálu v produktivní kapitál čili druhou metamorfosu jeho zbožního kapitálu; ale pro obchodníka to představuje Z — P, prodej koupeného plátna. Fakticky je však zbožní kapitál, který vyrobil výrobce plátna, teprve nyní definitivně prodán, čili toto obchodnkovo P — Z — P představuje jen proces zprostředkující Z — P mezi dvěma výrobci. Nebo předpokládejme, že továrník vyrábějící plátno koupí od obchodníka s přízí za část hodnoty prodaného plátna přízi. Pro něho je to tedy P — Z. Ale pro obchodníka, který přízi prodává, je to Z — P, opětovný prodej příze; a pokud jde o přízi samu jako zbožní kapitál, je to jen její definitivní prodej, kterým přechází ze sféry oběhu do sféry spotřeby, Z — P, definitivní dokončení její první metamorfosy. Ať tedy obchodník od průmyslového kapitalisty kupuje nebo ať mu prodává, vyjadřuje jeho P — Z — P, koloběh obchodního kapitálu, vždy jen to, co je pro zbožní kapitál sám jakožto průchozí formu reprodukujícího se průmyslového kapitálu pouhým Z — P, pouhým provedením jeho první metamorfosy. Akt P — Z obchodního kapitálu je zároveň aktem Z — P jen pro průmyslového kapitalistu, ale ne pro zbožní kapitál, který tento kapitalista vyrobil; je to jen přechod zbožního kapitálu z rukou průmyslníka do rukou agenta oběhu; teprve Z — P obchodního kapitálu je konečným Z — P pro fungující zbožní kapitál. P — Z — P jsou jen dvě Z — P téhož zbožního kapitálu, jeho dva po sobě následující prodeje, které jen zprostředkují jeho poslední a definitivní prodej.

Zbožní kapitál tedy na sebe bere ve zbožně obchodním kapitálu podobu samostatného druhu kapitálu tím, že obchodník zálohuje peněžní kapitál, který se zhodnocuje jako kapitál, funguje jako kapitál jen proto, že se zabývá výhradně tím, že zprostředkovává metamorfosu zbožního kapitálu, že zprostředkovává jeho funkci zbožního kapitálu, tj. jeho přeměnu v peníze, a to činí neustálým kupováním a prodáváním zboží. To je jeho jediná operace. Tato činnost zprostředkující proces oběhu průmyslového kapitálu je výhradní funkcí peněžního kapitálu, jímž operuje obchodník. Touto funkcí přeměňuje své peníze v peněžní kapitál, takže jeho P nabývá podoby P — Z — P', a týmž procesem přeměňuje zbožní kapitál ve zbožně obchodní kapitál.

Zbožně obchodní kapitál, pokud a dokud existuje ve formě zbožního kapitálu, není zřejmě — s hlediska reprodukčního procesu celkového společenského kapitálu — nic jiného než část průmyslového kapitálu, která ještě je na trhu, probíhá procesem své metamorfosy a nyní existuje a funguje jako zbožní kapitál. Máme tedy nyní zkoumat vzhledem k celkovému reprodukčnímu procesu kapitálu jen penězní kapitál, který zálohuje obchodník a který je určen výhradně pro koupi a prodej, a proto na sebe nikdy nebere jinou formu než formu zbožního kapitálu a peněžního kapitálu, nikdy formu produktivního kapitálu a stále zůstává vtěsnán ve sféře oběhu kapitálu.

Když výrobce, továrník vyrábějící plátno, prodá svých 30.000 loket obchodníkovi za 3000 liber št., koupí za stržené peníze nutné výrobní prostředky a jeho kapitál vchází opět do výrobního procesu; jeho výrobní proces pokračuje bez přerušení. Pro něho došlo k přeměně jeho zboží v peníze. Ale pro plátno, jak jsme viděli, k této přeměně ještě nedošlo. Nepřeměnilo se ještě definitivně v peníze, nevešlo ještě jako užitná hodnota do spotřeby, ať produktivní nebo osobní. Obchodník s plátnem představuje nyní na trhu týž zbožní kapitál, který na něm původně představoval výrobce plátna. Pro výrobce se proces metamorfosy zkrátil, ale jen proto, že pak pokračuje v rukou obchodníka.

Kdyby výrobce plátna musel čekat, až jeho plátno skutečně přestane být zbožím, až se dostane k poslednímu kupci, produktivnímu nebo individuálnímu spotřebiteli, byl by jeho reprodukční proces přerušen. Nebo kdyby tomu chtěl zabránit, musel by omezit své operace, přeměnit v přízi, uhlí, práci a j., zkrátka v prvky produktivního kapitálu menší část svého plátna a větší část si ponechat jako peněžní reservu, aby zatím co jedna část jeho kapitálu je jako zboží na trhu, mohla druhá část pokračovat ve výrobním procesu — takže když jedna část vstupuje jako zboží na trh, druhá se z něho v peněžní formě vrací. Tato dělba jeho kapitálu se tím, že sem vstoupí obchodník, neodstraní. Ale nebýt toho musela by část oběhového kapitálu, existující ve formě peněžní reservy, být vždy větší oproti části zaměstnané ve formě produktivního kapitálu a podle toho by se omezovalo měřítko reprodukce. Místo toho může nyní výrobce neustále používat větší části svého kapitálu ve výrobním procesu a menší části jako peněžní reservy.

Ale zato je nyní jiná část společenského kapitálu ve formě obchodního kapitálu neustále ve sféře oběhu. Používá se jí stále jen ke koupi a prodeji zboží. Vypadá to, jako by bylo došlo jen ke změně osob, které mají tento kapitál v rukou.

Kdyby obchodník, místo aby za 3000 liber št. nakoupil plátno s úmyslem opět je prodat, těchto 3000 liber št. sám produktivně použil, zvětšil by se produktivní kapitál společnosti. Výrobce plátna i obchodník, přeměněný nyní v průmyslového kapitalistu, by pak ovšem museli udržovat jako peněžní reservu značnější část svého kapitálu. Avšak zůstane-li obchodník obchodníkem, ušetří výrobce čas, jehož je zapotřebí k prodeji, a může ho využít k dozoru nad výrobním procesem, kdežto obchodník musí všechen svůj čas věnovat prodeji.

Nepřekračuje-li obchodní kapitál své nezbytné proporce, je třeba mít za to, že

1) v důsledku dělby práce je kapitál, zaměstnaný výhradně kupováním a prodáváním (a kromě peněz na nákup zboží sem patří peníze, které se musí vynaložit na to, aby se zaplatila práce nutná k provozování obchodu, na obchodníkův konstantní kapitál, na budovy skladišť, dopravu a pod.) menší, než kdyby průmyslový kapitalista musel sám obstarávat celý obchodní úsek svého podnikání;

2) protože se obchodník zabývá výhradně touto činností, nejenže se výrobci zboží přeměňuje dříve v peníze, ale i sám zbožní kapitál prodělává svou metamorfosu rychleji, než by ji prodělával v rukou výrobce;

3) vezmeme-li celkový obchodní kapitál v poměru k průmyslovému kapitálu, může jeden obrat obchodního kapitálu představovat nejen obraty několika kapitálů v jedné výrobní sféře, nýbrž obraty několika kapitálů v různých výrobních sférách. První případ: obchodník s plátnem koupí na př. za své 3000 liber št. výrobek jednoho výrobce plátna a opět jej prodá, a dříve než týž výrobce vrhne znovu na trh totéž množství zboží, koupí výrobek jiného výrobce nebo několika jiných výrobců a opět jej prodá; tak zprostředkuje obraty různých kapitálů v téže výrobní sféře. Druhý případ: obchodník prodá plátno a pak koupí např. hedvábí, tedy zprostředkuje obrat kapitálu v jiné výrobní sféře.

Všeobecně je třeba poznamenat: obrat průmyslového kapitálu je omezen nejen dobou oběhu, ale i dobou výroby. Obrat obchodního kapitálu, pokud tento kapitál obchoduje jen s určitým druhem zboží, není omezen obratem jednoho průmyslového kapitálu, nýbrž obratem všech průmyslových kapitálů téhož výrobního odvětví. Když obchodník koupil a prodal plátno jednoho výrobce, může koupit a prodat plátno jiného výrobce, dříve než první vrhne opět zboží na trh. Týž obchodní kapitál může tedy postupně zprostředkovat různé obraty kapitálů vložených do nějakého výrobního odvětví, takže jeho obrat není totožný s obraty toho kterého jednotlivého průmyslového kapitálu, a nenahrazuje tudíž jen peněžní reservu, kterou by tento jednotlivý průmyslový kapitalista musel mít in peto [pohotově]. Obrat obchodního kapitálu v určité výrobní sféře je ovšem omezen její celkovou výrobou. Není však omezen hranicemi výroby čili dobou obratu jednotlivého kapitálu této sféry, pokud je tato doba obratu dána výrobní dobou. Dejme tornu, že A dodává zboží, k jehož výrobě je zapotřebí tří měsíců. Když je obchodník koupí a prodá, řekněme do měsíce, může koupit stejný výrobek od jiného výrobce a prodat jej. Nebo když prodá např. obilí jednoho pachtýře, může za tytéž peníze koupit obilí od druhého pachtýře a prodat je atd. Obrat jeho kapitálu je omezen množstvím obilí, které může postupně za danou dobu, např. za rok, koupit a prodat, kdežto obrat pachtýřova kapitálu, nepřihlížíme-li k době oběhu, je omezen výrobní dobou, která trvá rok.

Obrat téhož obchodního kapitálu může však právě tak zprostředkovat obraty kapitálů různých výrobních odvětví.

Pokud týž obchodní kapitál slouží v různých obratech k tomu, aby postupně přeměnil v peníze různé zbožní kapitály, tedy je jeden po druhém kupuje a prodává, plní jako peněžní kapitál vůči zbožnímu kapitálu tutéž funkci, kterou peníze vůbec plní vůči zboží počtem svých obratů za dané období.

Obrat obchodního kapitálu není totožný s obratem čili jednou reprodukcí stejně velkého průmyslového kapitálu; rovná se naopak součtu obratů několika takových kapitálů v téže výrobní sféře nebo v různých výrobních sférách. Čím rychleji se obchodní kapitál obrací, tím menší je část celkového peněžního kapitálu, která figuruje jako obchodní kapitál, a čím pomaleji se obrací, tím je tato část větší. Čím nevyvinutější je výroba, tím větší je úhrn obchodního kapitálu ve srovnání s úhrnem zboží vůbec vrženého do oběhu; tím menší je však tento kapitál absolutně nebo ve srovnání s pokročilejšími poměry. A naopak. Za takového nevyvinutého stavu výroby je proto největší část peněžního kapitálu ve vlastním smyslu v rukou obchodníků, jejichž majetek tak tvoří vůči druhým peněžní majetek.

Rychlost oběhu peněžního kapitálu zálohovaného obchodníkem závisí: 1) na rychlosti, s níž se obnovuje výrobní proces a s níž se různé výrobní procesy vzájemně prolínají; 2) na rychlosti spotřeby.

K tomu, aby obchodní kapitál vykonal jen výše uvedený obrat, nemusí napřed za celou svou hodnotu nakoupit zboží a pak je prodat. Obchodník provádí obě tyto operace zároveň. Jeho kapitál se pak dělí na dvě části. Jednu tvoří zbožní kapitál, druhou peněžní kapitál. Na jednom místě kupuje a přeměňuje tím své peníze ve zboží. Jinde prodává a přeměňuje tím druhou část zbožního kapitálu v peníze. Na jedné straně se mu jeho kapitál vrací jako peněžní kapitál, zatím co na druhé straně k němu připlývá zbožní kapitál. Čím větší je část existující v jedné formě, tím menší je část existující v druhé formě. To se střídá a vyrovnává. Spojí-li se s používáním peněz jako oběživa jejich používání jako platidla a úvěrový systém, který je na tom založen, zmenšuje se ještě více peněžní část obchodního kapitálu ve srovnání s tím, jak velké transakce tento obchodní kapitál provádí. Koupím-li za 3000 liber št. víno s platební lhůtou 3 měsíců a prodám-li je za hotové před uplynutím těchto tří měsíců, nemusím na tuto transakci zálohovat ani haléř. V tomto případě je také nad slunce jasnější, že peněžní kapitál, který tu figuruje jako obchodní kapitál, není vůbec nic jiného než sám průmyslový kapitál ve své formě peněžního kapitálu, jak se k sobě vrací ve formě peněz. (Že výrobce, který prodal zboží za 3000 liber št. s platební lhůtou 3 měsíců, může směnku, kterou za to dostal, tj. dluhopis, eskontovat u bankéře, na tom nic nemění a nijak se to netýká kapitálu obchodníka se zbožím.) Kdyby tržní ceny zboží mezitím klesly, např. o 1/10, obchodník by nejen neměl zisk, nýbrž dostal by vůbec nazpět jen 2700 liber št. místo 3000. Musel by dosadit 300 liber št., aby mohl zaplatit. Těchto 300 liber št. by fungovalo jen jako reserva k vyrovnání rozdílu v ceně. Ale totéž platí i o výrobci. Kdyby prodával sám, ztratil by při poklesu ceny rovněž 300 liber št., a kdyby neměl reservní kapitál, nemohl by znovu zahájit výrobu v témž měřítku.

Obchodník s plátnem koupí za 3000 liber št. od továrníka plátno; továrník zaplatí z těchto 3000 liber št. např. 2000, aby nakoupil přízi; tuto přízi koupí od obchodníka s přízí. Peníze, kterými továrník zaplatí obchodníkovi s přízí, nejsou peníze obchodníka s plátnem, protože ten za ně dostal zboží v téže částce. Jsou peněžní formou jeho vlastního kapitálu. V rukou obchodníka s přízí se pak tyto 2000 liber št. jeví jako vrátivší se peněžní kapitál; ale do jaké míry jím jsou, když jsou odlišné od těchto 2000 liber št. jako peněžní formy, kterou odložilo plátno a kterou přijala příze? Koupil-li obchodník s přízí na úvěr a prodal-li před uplynutím platební lhůty za hotové, nevězí v těchto 2000 librách št. ani haléř obchodního kapitálu, odlišného od peněžní formy, kterou na sebe bere průmyslový kapitál v procesu svého koloběhu. Pokud tedy zbožně obchodní kapitál není pouhou formou průmyslového kapitálu, který má v podobě zbožního nebo peněžního kapitálu v rukou obchodník, není ničím jiným než částí peněžního kapitálu, která patří obchodníkovi samému a slouží ke koupi a prodeji zboží. Tato část představuje ve zmenšeném měřítku část kapitálu zálohovaného na výrobu, kterou by museli průmyslníci stále mít jako peněžní reservu, jako kupní prostředek, a která by musela stále obíhat jako jejich peněžní kapitál. Tato část je nyní, jenže zmenšena, v rukou obchodních kapitalistů a jako taková stále funguje v procesu oběhu. Je to část celkového kapitálu, která — ponecháme-li stranou to, co se vydává jako důchod — musí neustále obíhat na trhu jako kupní prostředek, má-li být reprodukční proces nepřetržitý. V poměru k celkovému kapitálu je tím menší, čím rychlejší je reprodukční proces a čím vyvinutější je funkce peněz jako platidla, tj. čím vyvinutější je úvěrový systém.[38]

Obchodní kapitál není nic jiného než kapitál fungující ve sféře oběhu. Proces oběhu je fází celkového reprodukčního procesu. Ale v procesu oběhu se nevyrábí hodnota, tedy ani nadhodnota. Dochází v něm jen ke změnám formy téže masy hodnoty. Nedochází v něm skutečně k ničemu jinému než k metamorfose zboží, která jako taková nemá nic společného s tvorbou hodnoty nebo se změnou hodnoty. Realisuje-li se při prodeji vyrobeného zboží nadhodnota, je to proto, že v něm už existuje; při druhém aktu, při zpětné směně peněžního kapitálu za zboží (za výrobní prvky) proto také kupující nerealisuje nadhodnotu; směnou peněz za výrobní prostředky a pracovní sílu se teprve připravuje její výroba. Naopak. Pokud je k těmto metamorfosám třeba doby oběhu — doby, během níž kapitál vůbec nevyrábí, tedy nevyrábí ani nadhodnotu — omezuje se tím tvorba hodnoty, a nadhodnota, vyjádřená jako míra zisku, bude právě nepřímo úměrná délce doby oběhu. Obchodní kapitál tedy nevytváří ani hodnotu, ani nadhodnotu, tj. nevytváří ji přímo. Pokud pomáhá zkracovat dobu oběhu, může nepřímo podporovat zvětšování nadhodnoty vyráběné průmyslovým kapitalistou. Pokud pomáhá rozšiřovat trh a zprostředkuje dělbu práce mezi kapitály, tedy umožňuje kapitálu pracovat ve větším měřítku, zvyšuje jeho funkce produktivitu průmyslového kapitálu a podporuje jeho akumulaci. Pokud zkracuje dobu oběhu, zvětšuje poměr nadhodnoty k zálohovanému kapitálu, tedy míru zisku. Pokud zmenšuje tu část kapitálu, která je jako peněžní kapitál upoutána ve sféře oběhu, zvětšuje tu část kapitálu, jíž se používá přímo ve výrobě.

__________________________________

Poznámky:

38 Aby mohl obchodní kapitál klasifikovat jako produktivní kapitál, směšuje jej Ramsay s dopravním průmyslem a nazývá obchod „the transport of commodities from one place to another“ [přepravou zboží z místa na místo]. („An Essay on the Distribution of Wealth“ [Edinburgh 1836], str. 19.) S touž záměnou se setkáváme už u Verriho („Meditazioni sulla Economia Politica“ [ve sborníku Custodi: „Serittori Classici Italiani di Economia Politica“. Parte moderna, sv. XV, str. 32] § 4) a u Saye („Traité d‘Economie Politique“, I [Paříž 1817], 14, 15). — Ve svých „Elements of Political Economy“ (Andover and New York1835) praví S. P. Newman: „Za existujícího hospodářského uspořádání společnosti je vlastní činnost, kterou vyvíjí obchodník, jenž stojí mezi výrobcem a spotřebitelem, tím že zálohuje výrobci kapitál a dostává za to výrobky, tyto výrobky předává spotřebiteli a dostává za ně nazpět kapitál, transakcí, která usnadňuje ekonomický proces společnosti a výrobkům, u nichž byla provedena, přidává hodnotu.“ (Str. 174.) Tím, že mezi výrobce a spotřebitele vstupuje obchodník, ušetří oba čas a peníze. Tato služba vyžaduje zálohováni kapitálu a práce a musí být zaplacena, „protože přidává výrobkům hodnotu, neboť tytéž výrobky mají v rukou spotřebitelů větší hodnotu než v rukou výrobců“. Obchod je pro něho tedy tak jako pro pana Saye „strictly an act of production“ [v pravém slova smyslu „výrobním aktem“]. (Str. 175.) Tento Newmanův názor je naprosto chybný. Užitná hodnota zboží je v rukou spotřebitele větší než v rukou výrobce proto, že se tu vůbec teprve realisuje. Neboť užitná hodnota zboží se realisuje, začíná plnit svou funkci teprve tehdy, když zboží přejde do sféry spotřeby. V rukou výrobce existuje jen v potenciální formě. Ale za zboží se neplatí dvakrát, jednou za jeho směnnou hodnotu a pak ještě zvlášť za jeho užitnou hodnotu. Za to, že platím za jeho směnnou hodnotu, beru si jeho užitnou hodnotu. A tím, že zboží přechází z rukou výrobce nebo překupníka do rukou spotřebitele, nepřibude mu ani za mák směnné hodnoty.

‹— Kapitál III. díl – kapitola XV.| Kapitál III. díl – Obsah| Kapitál III. díl – kapitola XVII. —›