Karel Marx
Kapitál, III. dílKapitola třicátá osmá
Diferenciální renta. Všeobecná část
Při rozboru pozemkové renty budeme zprvu vycházet z předpokladu, že výrobky, z nichž se platí taková renta, u nichž se část nadhodnoty, a tudíž i část celkové ceny přeměňuje v rentu — pro náš účel stačí vzít zemědělské produkty nebo také produkty dolů — že se tedy produkty půdy nebo dolů prodávají jako každé jiné zboží za své výrobní ceny. Tj. jejich prodejní ceny se rovnají prvkům nákladů na ně (hodnotě spotřebovaného konstantního a variabilního kapitálu) plus zisku určenému všeobecnou mírou zisku, počítanému z celkového zálohovaného kapitálu, spotřebovaného i nespotřebovaného. Předpokládáme tedy, že se průměrné prodejní ceny těchto produktů rovnají jejich výrobní ceně. Je pak otázka, jak se za tohoto předpokladu může vyvinout pozemková renta, tj. jak se může část zisku přeměnit v pozemkovou rentu, a tudíž část ceny zboží připadnout pozemkovému vlastníku.
Abychom ukázali všeobecný charakter této formy pozemkové renty, předpokládejme, že převážná většina továren v nějaké zemi se pohání parními stroji a určitá menšina přírodními vodními spády. Předpokládejme, že výrobní cena v těchto průmyslových odvětvích je 115 za masu zboží, na niž se spotřebuje kapitál 100. Těchto 15% zisku se nepočítá jen ze spotřebovaného kapitálu 100, nýbrž z celkového kapitálu, kterého bylo použito při výrobě této zbožní hodnoty. Tato výrobní cena, jak bylo vyloženo dříve, není určena individuální cenou nákladů každého jednotlivého průmyslového výrobce, nýbrž cenou nákladů, kterou zboží průměrně stojí za průměrných podmínek kapitálu v celé výrobní sféře. Je to vlastně tržní výrobní cena, průměrná tržní cena na rozdíl od jejích výkyvů. V podobě [Gestalt] tržní ceny a dále v podobě regulující tržní ceny čili tržní výrobní ceny dochází vůbec výrazu přirozená povaha hodnoty zboží, to, že hodnota zboží není určena onou zvláštní pracovní dobou, kterou individuálně potřebuje k výrobě určitého množství zboží nebo jednotlivých zboží určitý jednotlivý výrobce, nýbrž společensky nutnou pracovní dobou, tou pracovní dobou, které je při daných průměrných společenských výrobních podmínkách zapotřebí k tomu, aby se vyrobilo celé společensky potřebné množství různého zboží, které je na trhu.
Protože na určitých číselných poměrech tu vůbec nezáleží, předpokládejme dále, že cena nákladů v továrnách, které se pohánějí vodní silou, činí jen 90 místo 100. Protože výrobní cena masy tohoto zboží, která reguluje trh, se s 15% ziskem rovná 115, budou továrníci, kteří pohánějí stroje vodní silou, prodávat rovněž za 115, tj. za průměrnou cenu, která reguluje tržní cenu. Jejich zisk by tudíž činil 25 místo 15; regulující výrobní cena by jim umožňovala dostávat mimořádný zisk 10%, ne proto, že prodávají své zboží nad výrobní cenou, nýbrž proto, že je prodávají za výrobní cenu, proto, že se jejich zboží vyrábí, čili jejich kapitál funguje za výjimečně příznivých podmínek, za podmínek, které jsou nad průměrnou úrovní podmínek vládnoucích v této sféře.
Ihned se ukazuje dvojí:
Za prvé: S mimořádným ziskem výrobců, kteří používají jako pohonné síly přírodního vodního spádu, je tomu z počátku stejně jako s každým mimořádným ziskem (a tuto kategorii jsme probrali již při výkladu o výrobních cenách), který není náhodným výsledkem transakcí v procesu oběhu, náhodných výkyvů tržních cen. Tento mimořádný zisk se tedy rovněž rovná rozdílu mezi individuální výrobní cenou u těchto výrobců, kteří mají příznivější podmínky, a všeobecnou společenskou výrobní cenou v celé této výrobní sféře, regulující trh. Tento rozdíl se rovná přebytku všeobecné výrobní ceny zboží nad jeho individuální výrobní cenou. Dvěma hranicemi, regulujícími tento přebytek, je na jedné straně individuální cena nákladů, a tudíž individuální výrobní cena, na druhé straně všeobecná výrobní cena. Hodnota zboží vyrobeného s použitím vodního spádu je menší, protože k jeho výrobě je zapotřebí menšího celkového množství práce, totiž méně práce, která vchází do výrobku ve zpředmětněné formě jako část konstantního kapitálu. Práce, jíž se tu používá, je produktivnější, její individuální produktivní síla je větší než produktivní síla práce používané ve většině továren téhož druhu. Její větší produktivní síla se projevuje v tom, že k tomu, aby vyrobila totéž množství zboží, potřebuje menší množství konstantního kapitálu, menší množství zpředmětněné práce než v jiných továrnách, a vedle toho i menší množství živé práce, protože pod vodním kolem se nemusí topit. Tato větší individuální produktivní síla použité práce zmenšuje hodnotu, ale také cenu nákladů, a tím výrobní cenu zboží. Se stanoviska průmyslníka se to jeví tak, že pro něho je cena nákladů na zboží menší. Musí platit méně zpředmětněné práce a také méně mzdy, protože používá méně živé pracovní síly. Protože cena nákladů na jeho zboží je menší, je i jeho individuální výrobní cena menší. Jeho cena nákladů je 90 místo 100. Tedy i jeho individuální výrobní cena je místo 115 jen 103½ (100:115 = 90:103½). Rozdíl mezi jeho výrobní cenou a všeobecnou výrobní cenou je omezen rozdílem mezi jeho individuální cenou nákladů a všeobecnou cenou nákladů. To je jedna z veličin, které tvoří hranice jeho mimořádného zisku. Druhou takovou veličinou je velikost všeobecné výrobní ceny, jejíž tvorby se účastní jako jeden z regulujících činitelů všeobecná míra zisku. Kdyby zlevnilo uhlí, zmenšil by se rozdíl mezi jeho individuální cenou nákladů a všeobecnou cenou nákladů, zmenšil by se tudíž i jeho mimořádný zisk. Kdyby musel zboží prodávat za jeho individuální hodnotu čili za výrobní cenu určenou jeho individuální hodnotou, rozdíl by zmizel. Je jednak výsledkem toho, že se zboží prodává za svou všeobecnou tržní cenu, za cenu, na kterou konkurence vyrovnává jednotlivé ceny, jednak toho, že větší individuální produktivní síla práce, kterou průmyslník uvádí do pohybu, není na prospěch dělníkům, nýbrž jako každá produktivní síla práce tomu, kdo jí používá; že se projevuje jako produktivní síla kapitálu.
Protože jednou hranicí tohoto mimořádného zisku je výše všeobecné výrobní ceny, jejímž jedním činitelem je výše všeobecné míry zisku, může tento mimořádný zisk vznikat jen z rozdílu mezi všeobecnou a individuální výrobní cenou, tedy z rozdílu mezi individuální a všeobecnou mírou zisku. Převyšuje-li mimořádný zisk tento rozdíl, znamená to, že výrobek byl prodán dráže než za výrobní cenu regulovanou trhem.
Za druhé: Až dosud se mimořádný zisk továrníka, který používá jako pohonné síly přírodního vodního spádu místo páry, ničím neliší od každého jiného mimořádného zisku. Každý normální mimořádný zisk, tj. mimořádný zisk, který není způsoben náhodnými prodejními operacemi nebo kolísáním tržní ceny, je určen rozdílem mezi individuální výrobní cenou zboží tohoto zvláštního kapitálu a všeobecnou výrobní cenou, která reguluje tržní ceny zboží vyrobeného kapitálem této výrobní sféry vůbec, čili jinak řečeno, tržní ceny zboží celkového kapitálu vloženého do této výrobní sféry.
Ale nyní začíná rozdíl.
Čemu děkuje továrník v daném případě za svůj mimořádný zisk, za přebytek, který jemu osobně vynáší výrobní cena regulovaná všeobecnou mírou zisku?
Především přírodní síle, pohonné síle vodního spádu, který je dán přírodou a není sám produktem práce, jako jím je uhlí měnící vodu v páru, které tudíž má hodnotu, musí být zaplaceno ekvivalentem, vyžaduje náklady. Vodní spád je přírodní činitel výroby, k jehož vytvoření není zapotřebí práce.
Ale to není všechno. Továrník, který pracuje s parním strojem, používá také přírodních sil, které ho nic nestojí, ale činí práci produktivnější, a pokud tím zlevňují výrobu životních prostředků nutných pro dělníky, zvyšují nadhodnotu a tudíž zisk, které tedy kapitál monopolisuje právě tak jako společenské přírodní síly práce vyvěrající z kooperace, dělby práce atd. Továrník platí uhlí, neplatí však schopnost vody měnit své skupenství, přecházet v páru, neplatí rozpínavost páry atd. Tato monopolisace přírodních sil, tj. onoho vystupňování pracovní síly, které vyvolávají, je společná každému kapitálu, který používá parních strojů. Může zvětšit tu část produktu práce, která představuje nadhodnotu, proti té části, která se přeměňuje ve mzdu. Pokud to činí, zvyšuje všeobecnou míru zisku, ale nevytváří mimořádný zisk, kterým je právě přebytek individuálního zisku nad průměrným ziskem. Vytváří-li tu používání přírodní síly, vodního spádu, mimořádný zisk, nemůže to tedy být způsobeno jedině tím, že tu zvýšená produktivní síla práce vzniká z používání přírodní síly. Musí k tomu přistoupit další modifikující okolnosti.
Naopak. Pouhé používání přírodních sil v průmyslu může mít vliv na výši všeobecné míry zisku, protože má vliv na množství práce, jíž je zapotřebí k výrobě nutných životních prostředků. Samo o sobě však nevytváří žádnou odchylku od všeobecné míry zisku, a právě o takovou odchylku tu jde. Dále: mimořádný zisk, který jinak realisuje individuální kapitál v nějaké zvláštní sféře výroby — neboť odchylky míry zisku mezi zvláštními sférami výroby se ustavičně vyrovnávají na průměrnou míru zisku — vyvěrá, nepřihlížíme-li k čistě náhodným odchylkám, ze zmenšení ceny nákladů, tedy výrobních nákladů, jehož bývá dosaženo buď tím, že se kapitálu používá ve větším množství než průměrném, a že se proto zmenšují faux frais [neproduktivní náklady] výroby, kdežto všeobecné příčiny zvyšující produktivní sílu práce (kooperace, dělba práce atd.) mohou působit ve větším stupni, s větší intensitou, neboť působí na větším pracovním poli; anebo ho bývá dosaženo tím, že se nehledě na rozsah fungujícího kapitálu používá lepších pracovních metod, nových vynálezů, zdokonalených strojů, chemických výrobních tajemství atd., zkrátka nových, zdokonalených, průměrnou úroveň převyšujících výrobních prostředků a výrobních metod. Zmenšení ceny nákladů a mimořádný zisk, který z toho vyvěrá, vznikají tu ze způsobu, jakým se používá fungujícího kapitálu. Vznikají bud z toho, že kapitál je ve výjimečně velkých masách koncentrován v jedněch rukou — okolnost, která odpadá, jakmile se v průměru používá stejně velkých mas kapitálu — nebo z toho, že kapitál určité velikosti funguje zvláště produktivním způsobem — okolnost, která odpadá, jakmile takový výjimečný výrobní způsob zevšeobecní nebo je překonán ještě pokročilejším výrobním způsobem.
Příčina mimořádného zisku je tu tedy v kapitálu samém (v němž je zahrnuta i práce, kterou uvádí do pohybu) — ať v rozdílu mezi velikostí použitého kapitálu, nebo v jeho účelnějším použití; a vezmeme-li věc samu o sobě, nebrání nic tomu, aby se všeho kapitálu v téže výrobní sféře používalo týmž způsobem. Konkurence mezi kapitály usiluje naopak o to, aby se tyto rozdíly stále víc vyrovnávaly; určování hodnoty společensky nutnou pracovní dobou se prosazuje zlevňováním zboží a donucováním, aby se zboží vyrábělo za stejně příznivých podmínek. Ale s mimořádným ziskem továrníka, který používá vodního spádu, je tomu jinak. Zvýšená produktivní síla práce, které používá, nevyvěrá ani ze samého kapitálu a práce, ani z pouhého používání přírodní síly, odlišné od kapitálu a práce, ale přivtělené ke kapitálu. Vyvěrá z větší přirozené produktivní síly práce, vázané na používání přírodní síly, ale ne takové přírodní síly, kterou má k disposici všechen kapitál v téže výrobní sféře, jako např. rozpínavost páry; tj. ne takové přírodní síly, jejíž používání se rozumí samo sebou, jakmile se vůbec kapitál vkládá do této sféry, nýbrž monopolisovatelné přírodní síly, kterou, jako vodním spádem, mohou disponovat jen ti, kdo disponují zvláštními pozemky i tím, co k nim přísluší. Dát vzniknout této přírodní podmínce větší produktivní síly práce není v moci kapitálu, jako je v moci každého kapitálu přeměňovat vodu v páru. Tato přírodní podmínka se vyskytuje v přírodě jen na některých místech, a tam, kde není, nedá se vytvořit určitým vynaložením kapitálu. Není vázána na výrobky, které lze zhotovit prací, jako stroje, uhlí atd., nýbrž na určité přírodní podmínky určitých částí půdy. Továrníci, kterým patří vodní spády, vylučují z používání této přírodní síly ty továrníky, kteří je nemají, protože půda, a tím spíše půda obdařená vodní silou, je omezena. To nevylučuje, že ačkoli množství přírodních vodních spádů v určité zemi je omezeno, je možno množství vodní síly, jíž lze využít pro průmysl, zvyšovat. Vodní spád je možno uměle svést, aby se jeho hnací síly plně využilo; stane-li se to, je možno zdokonalit vodní kolo, aby se vodní síly využilo co nejvíce; kde se nehodí pro přívod vody obyčejné vodní kolo, je možno použít turbin atd. Mít tuto přírodní sílu znamená pro jejího majitele monopol, podmínku vysoké produktivní síly vloženého kapitálu, která nemůže být vytvořena výrobním procesem kapitálu samého[33] tato přírodní síla, kterou je možno takto monopolisovat, je vždy neodlučnou součástí půdy. Taková přírodní síla nepatří k všeobecným podmínkám příslušné výrobní sféry ani k jejím podmínkám, které lze všeobecně vytvořit.
Představíme-li si pak, že půda s vodními spády je v rukou osob, které platí za majitele těchto částí zeměkoule, za pozemkové vlastníky, vidíme, že tito pozemkoví vlastníci nedovolují, aby se kapitál vkládal do vodních spádů a aby se jich pomocí kapitálu využívalo. Mohou jejich využití dovolit nebo je odepřít. Ale kapitál nemůže ze sebe vytvořit vodní spád. Mimořádný zisk, který vzniká z tohoto používání vodního spádu, nevzniká tudíž z kapitálu, nýbrž z toho, že kapitál používá monopolisovatelné a monopolisované přírodní síly. Za těchto okolností se mimořádný zisk přeměňuje v pozemkovou rentu, tj. připadá vlastníkovi vodního spádu. Platí-li mu továrník za vodní spád 10 liber št. ročně, činí továrníkův zisk 15 liber št.; 15% z těch 100 liber št., které pak činí jeho výrobní náklady; a je na tom stejně jako všichni ostatní kapitalisté jeho výrobní sféry, kteří pracují s párou, možná že i lépe. Na věci by se nic nezměnilo, kdyby vodní spád patřil přímo kapitalistovi. Ani pak by nedostával mimořádný zisk 10 liber št. jako kapitalista, nýbrž jako vlastník vodního spádu; a právě proto, že tento přebytek nevyvěrá z jeho kapitálu jako takového, nýbrž z používání přírodní síly, oddělitelné od jeho kapitálu, monopolisovatelné, ve svém rozsahu omezené, právě proto se tento přebytek přeměňuje v pozemkovou rentu.
Za prvé: Je jasné, že tato renta je vždy diferenciální renta, neboť nespoluurčuje všeobecnou výrobní cenu zboží, nýbrž předpokládá ji. Vzniká vždy z rozdílu mezi individuální výrobní cenou u jednotlivého kapitálu, který má k disposici monopolisovanou přírodní sílu, a všeobecnou výrobní cenou u kapitálu vloženého do příslušné výrobní sféry vůbec.
Za druhé: Tato pozemková renta nevzniká z absolutního zvýšení produktivní síly použitého kapitálu, resp. práce, kterou si tento kapitál přivlastňuje — to jen může snížit hodnotu zboží; nýbrž vzniká z větší relativní produktivity určitých jednotlivých kapitálů vložených do určité výrobní sféry, ve srovnání s vklady kapitálu, které nemají tyto výjimečné, přírodou vytvořené příznivé podmínky produktivní síly. Kdyby např. používání páry přes to, že uhlí má hodnotu a vodní síla ji nemá, mělo rozhodující přednosti, které by používání vodní síly nemělo a které by ji předčily, nepoužívalo by se vodní síly a vodní síla by nemohla vytvářet mimořádný zisk, tudíž ani rentu.
Za třetí: Přírodní síla není zdrojem mimořádného zisku, nýbrž jen jeho přírodní základnou, protože je přírodní základnou výjimečně zvýšené produktivní síly práce. Tak je užitná hodnota vůbec nositelem směnné hodnoty, ale ne její příčinou. Kdyby se táž užitná hodnota dala opatřit bez práce, neměla by směnnou hodnotu, uchovala by si však i nadále přirozenou užitečnost užitné hodnoty. Ale na druhé straně bez užitné hodnoty, tj. bez tohoto přirozeného nositele práce,nemá věc směnnou hodnotu. Kdyby se různé hodnoty nevyrovnávaly na výrobní ceny a různé individuální výrobní ceny na všeobecnou výrobní cenu, regulující trh, pak by pouhé zvýšení produktivní síly práce způsobené používáním vodního spádu jen snižovalo cenu zboží vyrobeného s použitím vodního spádu, ale nezvyšovalo by zisk vězící v tomto zboží, tak jako by se na druhé straně tato zvýšená produktivní síla práce vůbec nepřeměňovala v nadhodnotu, kdyby si kapitál nepřivlastňoval produktivní sílu práce, jíž používá, jak přirozenou, tak společenskou.
Za čtvrté: Pozemkové vlastnictví vodního spádu nemá s tvorbou části nadhodnoty (zisku), a tudíž vůbec ceny zboží, které se vyrábí s pomocí vodního spádu, samo o sobě co dělat. Tento mimořádný zisk by existoval, i kdyby neexistovalo pozemkové vlastnictví, kdyby např. půdy, k níž by patřil vodní spád, užíval továrník jako půdy, která nemá pána. Pozemkové vlastnictví tedy nevytváří tu část hodnoty, která se přeměňuje v mimořádný zisk, nýbrž jen umožňuje pozemkovému vlastníku, vlastníku vodního spádu, vylákat tento mimořádný zisk továrníkovi z kapsy a strčit si jej do vlastní kapsy. Není příčinou toho, že se tento mimořádný zisk tvoří, nýbrž příčinou toho, že se přeměňuje ve formu pozemkové renty, tedy toho, že si tuto část zisku, resp. ceny zboží, přivlastňuje majitel půdy nebo vodního spádu.
Za páté: Je jasné, že cena vodního spádu, tedy cena, kterou by majitel pozemku dostal, kdyby vodní spád prodal někomu třetímu nebo přímo továrníkovi, především nevchází do výrobní ceny zboží, ačkoli vchází do továrníkovy individuální ceny nákladů; neboť renta tu vzniká z výrobní ceny zboží téhož druhu vyráběného s použitím parních strojů, regulované nezávisle na vodním spádu. Ale dále — tato cena vodního spádu je vůbec irracionální výraz, za nímž se skrývá reálný ekonomický vztah. Vodní spád, jako půda vůbec, jako každá přírodní síla, nemá hodnotu, protože v něm není zpředmětněna žádná práce, a proto nemá ani cenu, která normálně není nic jiného než hodnota vyjádřená v penězích. Kde není hodnota, nemůže se eo ipso ani nic vyjádřit v penězích. Tato cena není nic jiného než kapitalisovaná renta. Pozemkové vlastnictví umožňuje vlastníkovi zmocňovat se rozdílu mezi individuálním ziskem a průměrným ziskem; takto uchvácený zisk, který se každoročně obnovuje, může být kapitalisován a jeví se pak jako cena přírodní síly samé. Je-li mimořádný zisk, který má továrník z využívání vodního spádu, 10 liber št. ročně a činí-li průměrný úrok 5%, představuje těchto 10 liber št. ročně úrok z kapitálu 200 liber št.; a tato kapitalisace ročních 10 liber št., které může vlastník vodního spádu odnímat továrníkovi, se pak jeví jako kapitálová hodnota vodního spádu samého. Že vodní spád sám nemá hodnotu, nýbrž že jeho cena je pouhým odrazem uchvacovaného mimořádného zisku, vypočítaného kapitalisticky, je vidět už z toho, že cena 200 liber št. představuje jen součin mimořádného zisku 10 liber št. a 20 let, ačkoli za jinak stejných okolností umožňuje týž vodní spád vlastníkovi brát těchto 10 liber št. ročně po neurčitou dobu, 30, 100, x let, a ačkoli na druhé straně, kdyby nová výrobní metoda, které by se nedalo použít pro vodní sílu, snížila cenu nákladů na zboží vyráběné parním strojem ze 100 na 90 liber št., zmizel by mimořádný zisk a s ním renta a s rentou cena vodního spádu.
Když jsme takto vymezili všeobecný pojem diferenciální renty, přejdeme k jejímu zkoumání ve vlastním zemědělství. Co bude řečeno o zemědělství, platí vcelku i o dolech.
__________________________________
Poznámky:
33 Viz o mimořádném zisku „Inquiry“ (proti Malthusovi).