Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Noticka proti Karlu Grünovi[20]
„Trierʼsche Zeitung“[21] přináší článek, datovaný „v Berlíně 20. března“, o mé brožuře „Rozpory v systému ekonomických rozporů p. Proudhona aneb Bída filosofie“, která se teprve tiskne. Berlínský dopisovatel ze mne dělá autora příspěvku, který byl otištěn v „Rhein-und Mosel-Zeitung“ a jinde a týká se této brožury, díla P. J. Proudhona[22] a činnosti jeho překladatele pana Grüna. Znovu a znovu mě tituluje: „redaktor bývalé ‚Rheinische Zeitung‘“[23] — výraz, který si vypůjčil od bruselského či kterého dopisovatele, tj. autora zmíněného příspěvku. Náš přítel servíruje své insinuace, „opíraje se o znalost současných tiskových poměrů v Německu“. Pro mne za mne ať si „o znalost současných tiskových poměrů v Německu opírá“ nejen své insinuace, ale i celou svou literární existenci. Rád mu přiznám tu v praxi dokonale osvědčenou „znalost součaných tiskových poměrů v Německu“. Jenže tentokrát mu nebyla „oporou“.
Bylo by úplně stačilo, kdyby si byl domnělý berlínský dopisovatel přečetl můj úsudek o Proudhonovi v „Kritické kritice“[24], a byl by uznal, že příspěvek, proti kterému se ozval, může snad být z Bruselu, ale nemůže být ode mne, už proto ne, že Proudhona a pana Grüna „staví naroveň“.
Moje kritika Proudhona je psána francouzsky. Proudhon bude moci odpovědět sám. Dopis, který mi napsal, než jeho kniha vyšla, nijak nenasvědčuje tomu, že by revanš za mou eventuální kritiku mínil přenechat panu Grünovi a spol.
„Co se pak týká překladatele Proudhonova díla o ekonomii“, jen ať si dá berlínský přítel zaprotokolovat, že „my tady v Berlíně“ jsme se z knihy pana Grüna „Sociální hnutí ve Francii a v Belgii“ „mnohému a všeličemus naučili“, aby pozvedl hodnotu tohoto díla nad jakoukoli pochybnost. To je už co říci, když „my tady v Berlíně“ se vůbec něčemu „naučíme“ a ještě k tomu „mnohému a všeličemus“, kvantitativně a kvalitativně zároveň! My tady v Berlíně!
Berlíňan nebo domnělý Berlíňan mě tedy ztotožnil s bruselským či kterým dopisovatelem a pak se zlobí:
Grün „má patrně tu smůlu, že musí pykat za to, že seznámil německý svět s výsledky zahraničního socialismu dříve než p. dr. Marx, ‚redaktor bývalé Rheinische Zeitung“.
Náš přítel bezesporu prozrazuje velice zábavný talent v konstruování svých dohadů! Svěřím mu sub rosa[a], že ovšem podle mého názoru nemá páně Grünovo „Sociální hnutí ve Francii a v Belgii“ — až na jednotlivá jména a data — se skutečným sociálním hnutím ve Francii a v Belgii nic společného. Musím mu také zároveň svěřit, že jsem pociťoval tak málo nutkání seznámit „německý svět“ s „výsledky“ svého studia páně Grünovy knihy o „sociálním hnutí ve Francii a v Belgii“, že jsem obsáhlejší recensi Grünovy knihy napsanou před rokem nechal v rukopisu klidně spát spánkem spravedlivých, a teprve teď, vyprovokován berlínským přítelem, ji pošlu listu „Westphälisches Dampfboot“[25], aby ji otiskl. Recense tvoří dodatek k spisu „Německá ideologie“ (Kritika nejnovější německé filosofie v jejích představitelích Feuerbachovi, B. Bauerovi a Stirnerovi a německého socialismu v jeho různých prorocích)[26], který jsem napsal společně s B. Engelsem. Okolnosti, které zabránily a dosud brání vydání tohoto rukopisu, vyložím možná veřejnosti někde jinde jako příspěvek k dokreslení „současných tiskových poměrů v Německu“. Separátnímu otištění recense Grünovy knihy, z hlediska censury naprosto nezávadné, nestálo ovšem v cestě nic kromě té nepatrné překážky, že jsme se domnívali, že kniha si nezaslouží zvláštního útoku, a jenom při celkovém vylíčení fádní a nevkusné literatury německého socialismu jsme se nemohli vyhnout zmínce o panu Grünovi. Ale teď, po vystoupení berlínského přítele, bude mít samostatné uveřejnění této recense ten víceméně humoristický význam, že ukáže, jakým způsobem se „německý svět“ seznamuje s výsledky „zahraničního socialismu“, zejména pak, jakou touhu a schopnost „my tady v Berlíně“ máme „mnohému a všeličemus se naučit“. Zároveň se pozná, zda jsem měl zapotřebí utíkat se k pokoutním výpadům v malých novinářských článečcích, kdyby mi bylo nějak záleželo na tom zabránit páně Grünovu „sociálnímu hnutí ve Francii a v Belgii“ v pohybu. Konečně ani berlínský přítel mi nebude moci odepřít veřejně mi dosvědčit, že kdybych měl skutečně v úmyslu „seznámit německý svět s výsledky zahraničního socialismu“, jak je chápe on, a kdybych se opravdu v nějakém předchůdci obával konkurenta, musel bych denně vzývat osud: „Nedávej mi žádného předchůdce, nebo raději: sešli mi za předchůdce pana Grüna!“
Ještě několik slov k mému „domýšlivému přesvědčení, že jsem zlezl nejvyšší vrcholky lidské moudrosti“.
Kdo jiný by mi byl mohl naočkovat tuto nemoc než právě pan Grün, který (viz např. předmluvu k jeho „Stavebním kamenům“[27]) v mých výkladech v „Deutsch-Französische Jahrbücher“[28] spatřoval rozluštění posledních záhad, právě tak jako je teď vidí v Proudhonově ekonomii; který právě tak jako teď velebí Proudhona, že zaujal správné stanovisko, tvrdil o mně (viz Grünovy „Neue Anekdota“[29]), že jsem „překonal konstituční i radikální hledisko“. Pan Grün mi nejdříve nakapal jedu, aby mi potom mohl vyčítat, že jeho jed zapůsobil! Ale berlínský přítel může klidně spát: jsem zdráv jako ryba.
V Bruselu 3. dubna l847
Karel Marx
_______________________________
Otištěno v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“
čís. 28 z 8. dubna 1847
a v „Trier'sche Zeitung“,
čís. 99 z 9. dubna 1847Podle textu „Trier'sche Zeitung“,
porovnaného s textem
„Deutsche-Brüsseler-Zeitung“
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — důvěrně. (Pozn. red.)
20 Název článku dal Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS.
21 „Trierʼsche Zeitung“ [„Trevírské noviny“] byly založeny v Trevíru roku 1757 a pod uvedeným názvem vycházely od roku 1815; na počátku čtyřicátých let 19. století to byl orgán radikální buržoasie; od poloviny čtyřicátých let byly pod vlivem „pravých“ socialistů (jedním z jejich stálých spolupracovníků se stal Karl Grün) a byly kritisovány Marxem a Engelsem.
22 Míní se kniha P. J. Proudhona, „Système des contradictions économiques, ou Philosophie de la misère“ [„Systém ekonomických rozporů aneb Filosofie bídy“], sv. I—II, Paříž 1846.
23 „Rheinische Zeitung für Politik, Handel und Gewerbe“ [„Porýnské noviny pro politiku, obchod a průmysl“] — deník, který vycházel v Kolíně nad Rýnem od 1. ledna 1842 do 31. března 1843. Založili jej představitelé porýnské buržoasie, oposičně naladěné proti pruskému absolutismu. Pro spolupráci v tomto listu byli získáni i někteří mladohegelovci. Od dubna 1842 se stal spolupracovníkem „Rheinische Zeitung“ Karel Marx a od října téhož roku jedním z jejích redaktorů. V „Rheinische Zeitung“ vyšlo rovněž několik článků Bedřicha Engelse. Za Marxovy redakce začal tento list nabývat stále určitějšího revolučně demokratického charakteru. Vláda uvalila „Rheinische Zeitung“ zvlášť přísnou censuru a později noviny vůbec zastavila.
24 Marx má na mysli svou a Engelsovu práci „Svatá rodina aneb Kritika kritické kritiky. Proti Brunovi Bauerovi a spol.“ (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 2, zde).
25 „Das Westphälische Dampfboot“ [„Vestfálský parník“] — měsíčník „pravých“ socialistů; vycházel za redakce Otty Lüninga v Bielefeldu od ledna 1845 do prosince 1846 a v Paderbornu od ledna 1847 do března 1848.
26 Marxův kritický esej o knize Karla Grüna „Sociální hnutí ve Francii a v Belgii“ („Die soziale Bewegung in Frankreich und Belgien“, Darmstadt 1845) — kapitola „Německá ideologie“, uveřejněná ještě za Marxova a Engelsova života (viz Marx-Engels, „Německá ideologie“, svazek II, kap. IV; zde) Tento esej byl otištěn v srpnovém a zářijovém čísle časopisu „Das Westphälische Dampfboot“ z roku 1847.
27 Karl Grün, „Bausteine“, Darmstadt 1844.
28 „Deutsch-Französische Jahrbücher“ [„Německo-francouzské ročenky“] vycházely německy v Paříži za redakce Karla Marxe a Arnolda Ruga. Vyšlo jen první dvojčíslo v únoru 1844. Byla tu uveřejněna díla Karla Marxe „K židovské otázce“ a „Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva“ a rovněž práce Bedřicha Engelse „Nástin kritiky politické ekonomie“ a „Situace Anglie. Thomas Carlyle. ‚Minulost a přítomnostʻ“ (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 1, zde (K židovské otázce), zde (Úvod ke kritice...), zde (Nástin kritiky...) a zde (Situace Anglie. Thomas....). V těchto pracích se ukazuje Marxův a Engelsův definitivní přechod k materialismu a komunismu. Hlavní příčinou, proč časopis přestal vycházet, byly zásadní neshody mezi Marxem a buržoasním radikálem Rugem.
29 „Neue Anekdota“ [„Nové nevydané příspěvky“] — sborník článků Mosesa Hesse, Karla Grüna, Otty Lüninga aj., vydaný „pravými“ socialisty v Darmstadtu roku 1845.