Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Rozkol v táboře stoupenců reformy.
"Réforme" a "National".
Demokracie na postupu
Od mého posledního dopisu[a] se konaly bankety v Lille, Avesnes a Valenciennes. Banket v Avesnes měl čistě konstituční charakter, ve Valenciennes tak napůl, v Lilie to bylo rozhodné vítězství demokracie nad měšťáckými intrikami. Uvedu ve stručnosti fakta týkající se tohoto velmi významného shromáždění:
Kromě liberálů a stoupenců listu „National“ byli pozváni demokraté z „Réforme“; pánové Ledru-Rollin a Flocon, redaktor „Réforme“, pozvání přijali. Pan Odilon Barrot, ctnostný hromobijce buržoasie, byl rovněž pozván. Všechno bylo schystáno, přípitky byly připraveny, když tu najednou pan Odilon Barrot prohlásil, že se nemůže ani zúčastnit banketu, ani pronést přípitek „na parlamentní reformu“, nebude-li tato reforma upřesněna slovy: „jako prostředek k zajištění ryzosti a opravdovosti institucí dobytých v červenci 1830“. Tento dodatek by byl samozřejmě znemožnil účast republikánů. Mezi členy přípravného výboru nastalo velké zděšení. Pan Barrot byl neoblomný. Nakonec bylo usneseno, aby o tom rozhodlo celé shromáždění. Ale shromáždění naprosto jednoznačně prohlásilo, že si nepřeje žádné změny v programu a že nebude porušovat podmínky, za kterých přišli demokraté do Lille. Pan Odilon Barrot se svou suitou liberálních poslanců a redaktorů uraženě odešel; vzkázalo se pro pana Flocona a Ledru-Rollina, banket se konal přes neúčast liberálů a projev pana Ledruho sklidil nadšený potlesk.
A tak zrádný komplot buržoasních stoupenců reformy skončil slavným vítězstvím demokracie. Pan Odilon Barrot musel s hanbou odtáhnout a jistě se už v demokratickém městě Lille ani neukáže. Omlouval se jedině tím, že prý se dověděl, že pánové z „Réforme“ chtějí využít lillského banketu k rozpoutání revoluce a to uprostřed hlubokého klidu a míru!
Za několik dní nato dostalo se panu Barrotovi jakés takés útěchy na avesneském banketu, pouhém rodinném dýchánku několika buržoasních liberálů. Zde měl to potěšení, že mohl připít na zdraví králi. Ale ve Valenciennes si zase musel nechat pro sebe svůj oblíbený přípitek, který se v Lilie setkal s takovým nepochopepením; nepilo se na královo zdraví, ačkoli tu nebyli ti strašní buřiči, kteří mohou rozpoutat revoluci, kdykoli se jim zlíbí. Neúspěšný hromobijce bude muset spolknout své spravedlivé rozhořčení, dokud si zase na nějakém zapadlém banketě nebude moci zahřímat proti „anarchismu“, „fysickému násilí“ a „komunismu“ před zkoprnělými hokynáři a svíčkaři nějakého provinčního městečka.
Banket v Lille vyvolal neobvyklé diskuse v tisku. Konservativní noviny hlučně jásaly nad rozkolem v řadách stoupenců reformy. Starý nudný „Constitutionnel“ pana Thierse a „Siècle“, „vlastní“ list pana Barrota, zachvátily najednou strašné křeče.
„Ne,“ volal rozhořčený „Siècle“, obraceje se k svému kramářskému publiku, „ne, my naprosto nepatříme k těmto anarchistům, nemáme nic společného s těmi obnovovateli vlády teroru, s těmito následovníky Marata a Robespierra; nežli krvavá hrůzovláda, to je nám milejší současný systém, i kdyby byl ještě stokrát horší, než je!“
Zcela správně: pro takové pokojné hokynáře a svíčkaře se hodí stokrát lépe bílá noční čepice než rudá čapka jakobínů. Avšak zatímco tyto noviny zahrnovaly „Réforme“ nejhnusnějšími a nejjedovatějšími nadávkami, k „Nationalu“ se chovaly s velkou úctou. „National“ si při této příležitosti počínal opravdu více než dvojsmyslně. Již v souvislosti s banketem v Cosne vytýkal tento list demokratům, že se nechtěli účastnit banketu, protože se mělo připíjet na zdraví krále. I teď zase psal velmi chladně o lillském banketu a litoval, že došlo k příhodě, která na chvíli zkalila průběh demonstrace; někteří spojenci „Nationalu“ z provincií pak otevřeně napadli chování pana Ledruho a Flocona. „Réforme“ nato požádala, aby se list vyjádřil jasněji. „National“ prohlásil, že jeho článek je docela jasný. Tu se „Réforme“ zeptala, co je vlastně na příhodě v Lille k politování? Nad čím vyjadřujete politování? Vyjadřujete politování nad chováním pana Barrota, nebo Ledru-Rollina? Vyjadřujete politování iiad nestoudností pana Barrota, nebo nad jeho smůlou? Nebo snad nad projevem pana Ledruho na obranu všeobecného hlasovacího práva? Vyjadřujete politování nad porážkou monarchismu, nebo nad vítězstvím demokracie? Hlásíte se k tomu, co píší při této příležitosti vaši spojenci v provincii, nebo ne? Přijímáte chválu, kterou na vás pěje „Siècle“, nebo se připojujete ke spílání, které chrlí na naši hlavu? Byli byste poradili panu Mariemu, vašemu příteli, aby ustoupil, kdyby si byl pan Odilon Barrot kladl v Orleansu podobné podmínky? „National“odpověděl, že se ze stranických důvodů nechce pouštět s „Réforme“ do polemiky a že prý nenese odpovědnost za články, které poslal do venkovských novin nějaký jejich „přítel“; co se týče ostatních otázek, minulost listu „National“ mu dovoluje, aby je přešel bez povšimnutí a netrápil se s odpovědí. „Réforme“ uveřejnila celou tuto odpověď s jedinou poznámkou: „Naše otázky zůstávají nezodpověděny.“ Demokraté mají teď před sebou dokumenty, mohou si o všem sami udělat úsudek. A to také udělali. Celá řada radikálních, ba i liberálních francouzských novin se velmi rozhodně postavila na stranu „Réforme“.
Chování „Nationalu“ zasluhuje opravdu tu nejpřísnější důtku. Tyto noviny se dostávají čím dál tím víc do rukou buržoasie. V poslední době pokaždé opustily v rozhodné chvíli věc demokracie; hlásaly vždycky jednotu s buržoasií a při nejedné příležitosti sloužily jen Thiersovi a Odilonu Barrotovi. Nezmění-li „National“ co nejdřív své chování, přestane být počítán mezi demokratické listy. A v této lilské záležitosti jen a jen z osobní nevraživosti k lidem, kteří jsou radikálnější než on sám, neváhal obětovat samy zásady, na nichž spočívalo spojenectví s liberály uzavřené k pořádání banketů. Po tom, co se stalo, nebude se už „National“ na budoucích banketech nikdy vážně moci vzepřít proti tomu, aby se pronášely přípitky na královo zdraví. „Minulost“ listu „National“ není zrovna tak skvělá, aby směl přecházet otázky kolegů pouhým mlčením. Vzpomeňte si jen, jak obhajoval pařížské bastily.[188]
P. S. — Tento týden se konal reformní banket v Dijonu. K hostině zasedlo třináct set lidí. Byl to opravdu demokratický banket. Královi se samozřejmě nepřipíjelo. Všichni řečníci patřili ke straně „Réforme“. Hlavní projevy měli pánové Louis Blanc, Flocon, E. Arago a Ledru-Rollin. Pan Flocon, redaktor „Réforme“, pronesl přípitek na počest zahraničních demokratů a zmínil se velmi pochvalně o anglických chartistech. Příští týden vám podrobně napíši o jeho projevu a podám vám také zevrubnou zprávu o celém průběhu tohoto velice důležitého shromáždění.[189]
Napsal B. Engels koncem listopadu 1847
Otištěno v listu „The Northern Star“,
čís. 528 ze 4. prosince 1847Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz „Reformní hnutí ve Francii“ zde (Pozn. red.)
188 Roku 1840 začala francouzská vláda budovat kolem Paříže řetěz oddělených pevností pod záminkou, že je třeba opevnit hlavní město pro případ vpádu zahraničního nepřítele. Těmito citadelami se vládnoucí klika červencové monarchie chtěla zajistit proti lidovým povstáním. Demokratické kruhy ostře protestovaly proti budování nových „bastil“ v Paříži. Avšak značná část představitelů buržoasní oposice, včetně přívrženců listu „National“, podporovala výstavbu pevností a ospravedlňovala to potřebami národní obrany.
189 Další Engelsův příspěvek věnovaný hnutí za reformu ve Francii byl otištěn v „Northern Star“ z 18. prosince 1847. V tomto vydání uveřejňujeme variantu příspěvku, otištěnou v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“ (viz Řeč Louis Blanca na banketě v Dijonu zde).