Chartistická agitace

Bedřich Engels

Chartistická agitace

Od zahájení parlamentu nabyla chartistická agitace ohromného rozsahu. Sepisují se petice, pořádají se veřejné schůze, představitelé strany jezdí po celé zemi. Kromě velké celonárodní petice za Lidovou chartu, pro niž chtějí tentokrát získat čtyři miliony podpisů, předložili chartisté lidu další dvě petice za chartistickou Pozemkovou společnost; obsah první z nich, kterou napsal OʼConnor a která byla uveřejněna tento týden v „Northern Star“, lze stručně shrnout takto:

„Veleváženým poslancům Velké Británie a Irska, shromážděným v parlamentě.

Pánové!

My níže podepsaní členové chartistické Pozemkové společnosti, povoláním dělníci, majíce na zřeteli, že nadměrná spekulace s produkty naší práce, neomezená konkurence a neustálý růst mechanických výrobních prostředků omezily všude poptávku po naší práci;

že tou měrou, jak rostou mechanické výrobní prostředky, upadá ruční práce a dělníci ztrácejí zaměstnání;

že vaše nedávné rozhodnutí dočasně zastavit práci na stavbě eleznic připraví o zaměstnání tisíce dělníků, kteří zaplaví trh práce, a tím bude zaměstnavatelům umožněno, aby znovu snížili již tolikrát snížené mzdy;

že přece nežádáme nic víc, než abychom mohli být živi z výsledků své práce;

že odmítáme jakýkoli druh chudinské daně jakožto urážku a jakožto opatření, jež umožňuje kapitalistům vytvářet reservu, kterou mohou kdykoli vrhnout na trh práce, aby mohli snižovat mzdy, využívajíce vzájemné konkurence mezi dělníky;

že nedovede-li již tovární průmysl dát zaměstnání proletářským masám, které zplodil, zemědělská výroba stále ještě poskytuje široké pole pro uplatnění naší práce, neboť je dokázáno, že při patřičném vynaložení práce dal by se výnos půdy v naší zemi zvýšit přinejmenším čtyřnásobně;

že jsme v důsledku toho založili společnost pro nákup pozemků, na nichž by každý z nás mohl se svou rodinou žít z výtěžku své práce, aniž by byl na obtíž obci nebo odkázán na soukromou dobročinnost a aniž by svou konkurencí snižoval mzdy ostatních dělníků;

majíce to všechno na zřeteli, prosíme vás, pánové, abyste ráčili vydat zákon, který by osvobozoval Poernkovou společnost od placení kolkovného a také obecních poplatků za cihly, stavební dříví a jiný materiál, a abyste hlasovali pro předlohu zákona, která vám bude v této věci předložena.“

Tuto předlohu chystá rovněž Feargus OʼConnor a zanedlouho ji předloží parlamentu.

Druhá petice žádá, aby neobdělávané obecní pozemky byly vráceny lidu. Tyto pozemky, které se už třicet let prodávají po velkých lánech velkým vlastníkům, mají být podle této petice rozděleny na malá políčka a pronajaty anebo prodány za výhodných podmínek venkovským dělníkům. Tato petice byla schválena na velké veřejné schůzi v Londýně, kde ji v nepřítomnosti OʼConnora, který byl zaneprázdněn v parlamentu, doporučovali rcdaktoři „Northern Star“ pánové Harney a Jones. Petice byla také přijata na velkém shromáždění v Norwichi, kde se za ni postavil ve skvělé a strhující řeči pan Jones, jeden z nejlepších řečníků, jaké Anglie má.

A konečně byla celonárodní petice přijata na mohutném shromáždění v Londýně. Hlavními řečníky na tomto shromáždění byli pánové Keen, Schapper (Německo) a Harney. Zejména Harneyův projev vynikal demokratickou rozhodností.

„Celý náš sociální a politický systém“, řekl, „je jen nestvůrná snůška lží a klamu ve službách zahalečů a bezostyšných pokrytců.

Podívejte se na církev. Arcibiskupové a biskupové pobírají ohromné platy, kdežto na faráře, tyto církevní nádeníky, zbude sotva pár liber ročně. V podobě desátků okradou kněží lid o několik milionů ročně; původně byly desátky z valné části určeny na udržování kostelů a na podporu chudých; dnes se na tyto účely pamatuje zvláštními daněmi a celý výnos desátků strčí církev do kapsy. Řekněte, není tato církev organisovaný podvod? (Potlesk).

Podívejte se na naši poslaneckou sněmovnu. Nezastupuje lid, ale aristokracii a buržoasii a šest sedmin dospělých mužů v zemi odsuzuje k politickému otroctví tím, že jim odpírá volební právo. Není tato sněmovna legalisovaný podvod? (Bouře potlesku.)

Podívejte se na ty ctihodné lordy, kterými nepohne zoufalý nářek celé země, každý večer se scházejí a klidně čekají, až jim poslanci pošlou návrh výjimečného zákona. Je tu mezi vámi někdo, kdo by mi dovedl říci, k čemu je nám takový zaopatřovací ústav pro přestárlé, kdo by si troufal hájit tento dědičný podvod? (Potlesk.)

Úcta k monarchii, tomuto slavnému důkazu moudrosti našich předků, mi samozřejmě nedovoluje mluvit jinak než velice loajálně o takové zajímavé osobnosti, jako je královna Viktorie, která rok co rok povije jednu řeč a jedno královské miminko. (Smích.) Řeč jsme právě dostali, a soudě podle toho, co píší noviny, miminko bude v březnu. Její Veličenstvo milostivě projevilo velký zájem o strádání svého lidu, obdivuje se jeho trpělivosti a slibuje mu další dítě. Co se toho týče, ouvej, nikdy neslibuje nadarmo! (Výbuch smíchu.) Dále tu máme prince Alberta, který vynalézá nové tvary klobouků, krmí vepře, kromě toho je vynikajícím polním maršálkem a za všechny tyto služby si dává vyplácet pakatel třicet tisíc liber ročně. Ach kdepak, občané, kdepak, monarchie není podvod.“ (Smích a potlesk.)

Proti tomuto obrazu oficiální společnosti postavil řečník obraz utrpení lidu a v závěru navrhl přijetí celonárodní petice za Lidovou chartu. Petice byla jednomyslně přijata. Až obejde celou zemi, předloží ji pan Duncombe poslanecké sněmovně. Pošlu vám překlad, hned jak seženu kopii.

Napsal B. Engels koncem prosince 1847
Otištěno v listu „La Réforme“
z 30. prosince 1847

Podle textu novin
Přeloženo z francouzštiny