Dopis redaktorovi listu „Northen Star“

Bedřich Engels

Dopis redaktorovi listu „Northen Star“

Váženy pane!

Po závažných událostech, ke kterým došlo ve Francii, je teď mnohem zajímavější než v normálních dobách, jak se zachová belgický lid a belgická vláda. Spěchám proto, abych informoval Vaše čtenáře o tom, co se stalo od pátku 25. února.

Toho večera panovalo v Bruselu všeobecné rozčilení a neklid. Kolovaly nejrůznější zvěsti, ale lidé ničemu doopravdy nevěřili. Nádraží bylo přeplněno zástupy lidí ze všech vrstev, kteří netrpělivě čekali na zprávy. Byl tam dokonce i sám francouzský velvyslanec, bývalý markýz de Rumigny. V půl jedné v noci přijel vlak s vítěznými zprávami o čtvrteční revoluci a celý zástup lidu začal v náhlém výbuchu nadšení volat: „Vive la République !“^{^[a]} Zpráva se rychle roznesla po celém městě. V sobotu byl všude klid. Ale v neděli byly ulice plny lidí a všichni byli zvědavi, co podniknou dvě organisace: Demokratické sdružení a Aliance. Obě tyto organisace večer zasedaly. Aliance, houf buržoasních radikálů, se rozhodla vyčkat, a tím se od hnutí distancovala. Ale Demokratické sdružení přijalo řadu velmi důležitých usnesení, jimiž se tato organisace postavila do čela hnutí. Usnesli se, že se budou scházet denně, místo jednou týdně, že pošlou městské radě petici požadující, aby byla vyzbrojena nejen buržoasní občanská garda, ale všichni občané v obvodech. Večer došlo na ulicích na několika místech k nepokojům. Lid provolával: „Vive la République!“ a shromáždil se v zástupech kolem radnice. Několik osob bylo zatčeno, ale k žádným vážným událostem nedošlo.

Mezi zatčenými byli dva Němci, politický uprchlík pan Wolff a jeden dělník. Jistě víte, že zde v Bruselu existoval německý dělnický spolek, kde se diskutovalo o politických a sociálních otázkách, a že tu vycházely německé demokratické noviny^{^[b]}. Němci žijící v Bruselu byli všeobecně známi jako velmi aktivní a nekompromisní demokraté. Byli skoro všichni členy Demokratického sdružení a místopředseda německého spolku dr. Marx byl zároveň místopředsedou Demokratického sdružení.

Vláda, která velmi dobře ví, že v určitých vrstvách obyvatelstva tak malé země, jako je Belgie, bují nacionalistické předsudky, využila okamžitě těchto okolností a rozšířila pověst, že celou agitaci pro republiku rozdmychali Němci — lidé, kteří nemají co ztratit, kteří byli pro různé ničemnosti vypovězeni již ze tří nebo čtyř zemí a kteří se chtějí dostat do čela zamýšlené belgické republiky. V pondělí se tato velkolepá novinka roznesla po celém městě a neminul ani den a kramáři, kteří tvoří jádro občanské gardy, spustili jednomyslný pokřik proti německým buřičům, kteří chtějí zrevolucionovat jejich šťastnou belgickou vlast.

Němci si smluvili, že se budou scházet v jedné kavárně, kam měl každý přinášet poslední zprávy z Paříže. Ale kramáři tropili tak velký povyk a kolovalo tolik nejrůznějších pověstí o vládních opatřeních proti Němcům, že Němci byli nuceni upustit i od těchto nevinných schůzek.

V neděli večer se už policii podařilo přimět majitele kavárny, kde se německý spolek scházel, aby mu už napříště nepropůjčoval místnost ke schůzím.

Němci se po celý ten čas drželi skvěle. Přestože byli vystaveni nejmalichernějším šikanám ze strany policie, zůstali na svých místech. Každý večer se účastnili schůze Demokratického sdružení. Nesrocovali se na ulicích, ale dávali jasně najevo, i když to pro ně bylo osobně riskantní, že ve chvíli nebezpečí neopustí své belgické bratry.

Když se nedělní a pondělní mimořádné vzrušení za několik dní utišilo, když se lid vrátil ke své práci, když se vláda vzpamatovala z prvního zděšení, přišla další série persekučních zákroků proti Němcům. Vláda vydala nařízení, že všichni cizí dělníci, kteří se octnou bez práce, mají být neprodleně vyhoštěni ze země; a stejně že se má naložit bez rozdílu se všemi cizinci, jejichž pas není v pořádku. Zároveň s přijetím těchto opatření pustila vláda do oběhu zprávy, které popudily podnikatele proti všem cizím dělníkům, takže žádný Němec nemohl najít práci. Dokonce i ti, kteří práci měli, ji najednou ztratili, a tak proti nim bylo možno použít vypovídacích dekretů.

Vláda však začala pronásledovat nejen nezaměstnané dělníky, ale i ženy. Jeden mladý německý demokrat, který žije podle francouzského a belgického zvyku ve společné domácnosti s jednou Francouzkou — a jehož přítomnost v Bruselu se zřejmě stala policii nepohodlnou — byl z ničeho nic vystaven persekuci; tato persekuce se projevila v pronásledování jeho družky. Protože neměla pas — a kdo kdy předtím vyžadoval v Belgii od ženy pas? — vyhrožovali jí, že ji okamžitě vypovědí. Policie prohlásila, že nejde o ni, ale o osobu, s níž žije. Sedmkrát ve třech dnech byl u ní v bytě policejní komisař; několikrát se musela dostavit do jeho kanceláře a nakonec ji v doprovodu strážníka poslali na policejní ředitelství, a kdyby nebyl zakročil vlivný belgický demokrat, určitě by byla musela zemi opustit.

Ale to všechno nic není. Persekuce dělníků, rozšiřování zpráv, že byl zatčen ten či onen nebo že v úterý večer bude provedena všeobecná razie na Němce po všech kavárnách ve městě, to všechno nic není proti tornu, co Vám chci sdělit nyní.

V pátek^{^[c]} večer dostal královské nařízení opustit do čtyřiadvaceti hodin zemi mezi jinými i dr. Marx. Chystal si právě zavazadla na cestu, když tu najednou v jednu hodinu v noci, přestože existuje zákon, podle něhož se nesmí vniknout do bytu občana od západu do východu slunce, vpadlo k němu do bytu deset ozbrojených policistů v čele s policejním komisařem, chopili se ho a odvedli ho do vězení na radnici. Neudali žádný jiný důvod než ten, že nemá v pořádku pas, třebaže jim předložil nejméně tři pasy a třebaže bydlí v Bruselu už tři roky! Byl odveden. Jeho žena, hrozně vylekaná, běžela okamžitě k belgickému právnímu zástupci, který vždy poskytoval své služby persekvovaným cizincům, k panu Jottrandovi, předsedovi Demokratického sdružení, k tomu, o jehož přátelském zákroku jsem se už zmínil nahoře. Když se vracela, potkala jednoho belgického přítele, pana Gigota. Doprovodil ji domů. U vchodu do domu dr. Marxe zastihli dva strážníky, kteří zatkli jejího muže. „Kam jste odvedli mého muže?“ ptala se jich paní Marxová. „Půjdete-li s námi, ukážeme vám, kde je.“ Zavedli ji i pana Gigota na radnici, ale místo aby splnili svůj slib, předali je oba policii a oba byli uvězněni. Paní Marxovou, která nechala doma tři malé děti jen se služebnou, zavedli do místnosti, kde musela strávit noc s několika prostitutkami toho nejhoršího druhu. Druhý den ráno ji odvedli do nevytopené místnosti, kde ji nechali, třesoucí se zimou, čekat tři hodiny. Pan Gigot byl také zadržen. Pan Marx byl zavřen do jedné místnosti se zuřícím bláznem, kterému se musel co chvíli bránit. Ke všemu s ním ještě žalářníci zacházeli velmi hrubě.

Vé tři hodiny odpoledne konečně paní Marxovou a pana Gigota předvedli před soudce, který brzy nařídil, aby byli propuštěni. A z čeho byli obviněni? Z potulky, protože u sebe neměli pasy!

Pan Marx byl rovněž propuštěn s příkazem, aby týž večer opustil zemi. A tak, přestože byl osmnáct hodin z těch čtyřiadvaceti, které měl na uspořádání svých zálcžitostí, svévolně držen ve vězení, přestože nejen on, ale i jeho žena byli po celou tu dobu odloučeni od svých tří dětí, z nichž nejstaršímu děvčátku nejsou ještě ani čtyři roky, byl vypovězen a neměl ani čas, aby si dal do pořádku své věci.

Pan Gigot byl znovu uvězněn hned druhý den po svém propuštění. Byl zadržeň s třemi demokraty z Lutychu v pondělí v šest hodin ráno v hotelu a všichni byli uvězněni pro potulku, protože u sebe neměli pasy. Měli být propuštěni v úterý, ale byli. zcela protiprávně držeui ve vězení až do čtvrtka. Jeden. z nich, pan Tedesco, sedí ve vězení dosud, a nikdo neví proč. On i pan Wolff budou buďto propuštěni, nebo tento týden postaveni před soud.

Musím však říci, že belgičtí dělníci a řada dalších demokratů tohoto národa, zejména pan Jottrand, se chovali k persekvovaným Němcům přímo skvěle. Dokázali, že jsou povzneseni nad jakékoli národnostní předsudky. Neviděli v nás cizince, nýbrž demokraty.

Dovídám se, že byl vydán zatykač na jednoho belgického dělníka a statečného demokrata, pana de Guasco. Jiný demokrat, pan Dassy, který byl zatčen minulou neděli pro buřičství, byl souzen včera; rozsudek nad ním nebyl ještě vynesen.

Čekám každý den a každou hodinu vypovídací dekret, ne-li něco horšího, protože nikdo nemůže říci, jak daleko půjde troufalost této belgicko-ruské vlády. Jsem připraven okamžitě odjet. Takové je postavení německého demokrata v této „svobodné“ zemi, která, jak se píše v novinách, nemá co závidět francouzské republice.

	Bratrsky Vás zdraví
V Bruselu 5. března		Váš starý přítel

Napsal B. Engels
Otištěno v listu „The Northern Star“,
čís. 544 z 25. března 1848

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:

a „Ať žije republika!“ (Pozn. red.)

b — „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“. (Pozn. red.)

c V originálu omylem „v sobotu“. (Pozn. red.)