Pronásledování cizinců v Bruselu

Karel Marx

Pronásledování cizinců v Bruselu^{^[253]}

V neděli 27. února pořádalo bruselské Demokratické sdružení první veřejnou schůzi od té doby, co přišla zpráva, že ve Francii byla vyhlášena republika. Vědělo se předem, že na tuto schůzi přijde spousta dělníků, rozhodnutých aktivně podporovat všechna opatření, jež bude sdružení pokládat za vhodná.

Vláda zase dala rozšířit pověst, že král Leopold je ochoten abdikovat, bude-li si to lid přát. To byla past nastražená na belgické demokraty, aby nepodnikali žádné rázné kroky proti dobrému králi, který přece po ničcm tolik netouží jako po tom, zbavit se břemene kralování, jen aby mu ve vší cti ponechali slušnou pensi.

Zároveň měla králova vláda připraven seznam osob, které pokládala za vhodné ještě téhož večera zatknout jako rušitele veřejného pořádku. Bylo dohodnuto s panem Hodym, velitelem veřejné bezpečnosti, že v tomto seznamu budou jako hlavní podněcovatelé tohoto uměle vyrobeného povstání figurovat cizinci, jednak aby se ututlalo zatčení Belgičanů, kteří jsou známí jako rozhodní republikáni, jednak aby se rozdmychaly nacionalistické vášně. To také vysvětluje, proč jeho excelence pan Rogier, který není o nic víc Belgičan, než jeho milost král Leopold je Francouz, o něco později vydal nařízení o přísném dozoru nad Francouzi a Němci, z nichž jedni jsou rodáci Rogierovi a druzí Leopoldovi. Svou formulací připomíná toto nařízení zákony o podezřelých osobách.

Tento pečlivě promyšlený plán byl proveden tím zákeřněj a surověji, že osoby, které byly večer 27. února zatčeny, se zdržely všeho, co by mohlo být považováno za provokaci.

Člověk by řekl, že tito lidé byli zatčeni jen proto, aby je mohli jejich věznitelé po libosti pro své potěšení trýznit a urážet.

Hned jak byli zatčeni, tloukli je policisté pěstí, kopali je, bili je šavlemi. Plivali jim do tváře, těmto republikánům. Týrali je v přítomnosti lidumila Hodyho, který byl u vytržení, že může dát cizincům pocítit svou moc.

Protože proti nim nebylo žádné obvinění, zdálo se, že nezbývá než je propustit. Ale kdež! Šest dní je drželi v cele. Potom vybrali z vězňů cizince, naložili je do vězeňského vozu a odvezli je rovnou na nádraží. Tam je zase nastrkali do vězeňských vagónů, každého do zvláštní cely, a takto je odvezli do Quiévrainu, kde je převzali belgičtí četníci a odvlekli je na francouzské hranice.

Když se na svobodné půdě zase trochu vzpamatovali, shledali, že nemají v kapse nic než vypovídací příkaz datovaný v předvečer zatčení. Jeden z vyhoštěných, pan Allard, je Francouz.

V téže době prohlásila vláda belgického králíčka v poslanecké sněmovně, že belgické království včetně obojích Flander je nejdokonalejší republikou, jakou si lze přát, že má vzornou policii, řízenou takovým člověkem, jako je pan Hody, starý republikán, fourierovec i stoupenec Leopoldův v jedné osobě. Sněmovna slzela radostí a katolické a liberální noviny byly u vytržení nad domácími ctnostmi krále Leopolda a nad veřejnými ctnostmi jeho domácího sluhy Rogiera.

Belgický lid smýšlí republikánsky. Leopold má přívržence jen mezi velkou buržoasií, pozemkovou aristokracií, jezuity, vysokými úředníky a bývalými Francouzi, kteří po vyhnání z Francie stojí teď v čele belgické administrativy a belgického tisku.

Metternich je nadšen, že se tak vhod přímo na hranicích Francie našel Koburg, zavilý nepřítel francouzské revoluce. Jenže zapomíná, že s Koburgy se dnes počítá už jen v otázkách dynastických sňatků.

Napsal K. Marx kolem 10. března 1848
Otištěno v listu „La Réforme“
z 12. března 1848

Podle textu novin
Přeloženo z francouzštiny

__________________________________

Poznámky:

253 Nadpis článku je od Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS.

Karel Marx

Pronásledování cizinců v Bruselu[253]

Pronásledování cizinců v Bruselu^{^[253]}