Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Rozruch kolem zákona o přísnějším zachovávání nedělního klidu
Londýn 2. července. Včera se v Hyde Parku konala další demonstrace proti návrhu zákona o přísnějším zachovávání nedělního klidu, ale už ve větším měřítku, za hrozivějších předzvěstí a s vážnějšími následky. Svědčí tom zlověstný rozruch, který dnes vládne v Londýně.
Plakáty, které vyzývaly k opakování tábora, zvaly zároveň lid, aby se shromáždil v neděli v 10 hodin dopoledne před domem zbožného lorda Grosvenora a doprovodil ho do kostela. Zbožný pán však zatím už v sobotu opustil inkognito Londýn v soukromém voze. Že je spíše povolán k tomu, aby dělal mučedníky z druhých, než aby se sám dal na mučednictví, dokázal už jeho oběžník uveřejněný ve všech londýnských novinách, v němž jednak trvá na svém návrhu zákona, jednak se snaží dokázat, že tento návrh je bezúčelný, bezvýznamný a nemá smysl. Jeho dům byl po celou neděli obsazen — nikoli pěvci žalmů, nýbrž dvěma sty konstáblů. Stejně byl střežen dům jeho bratra, proslulého boháče markýze z Westminsteru.
Sir Richard Mayne, šéf londýnské policie, zaplavil v sobotu londýnské zdi plakáty, v nichž „zakazoval“ nejen uspořádat mítink v Hyde Parku, nýbrž i shromažďovat se tam ve „velkých masách“ a projevovat jakkoli svou libost či nelibost. Výsledkem tohoto ukazu bylo, že se v parku dokonce i podle policejní zprávy vlnil už o půl třetí stopadesátitisícový dav, v němž byli lidé všech stavů a nejrůznějšího věku, a že shluk lidu nabýval postupně rozměrů obrovských a nevídaných i na londýnské poměry. Londýn se však nepředstavil jen svými masami; jeho obyvatelé utvořili znovu špalíry po obou stranách vozovky podél jezírka Serpentine, jen hustší a širší než minulé neděle. Kdo se však neobjevil, byla haute volée[a]. Ukázalo se celkem asi 20 vozů, většinou malých dvoukolek a faetónů, které nerušeně projely, zatímco jejich výstavnější, rozložitější druzi s vyššími kozlíky a s více prýmky byli opět uvítáni výkřiky a babylónem zvuků, které bylo tentokrát slyšet na míli daleko. Masovost shromáždění a hlasová cvičení tisícerých hrdel přivedly vniveč policejní ukazy. Haute volée se vyhnula bojišti a uznala tak svou nepřítomností svrchovanost vox populi[b].
Ke čtvrté hodině se zdálo, že se demonstrace pro nedostatek živné půdy rozplyne v neškodnou nedělní zábavu. To se však nehodilo policii. Měla snad odtáhnout za všeobecného posměchu, žalostně se loučit se svými vlastními plakáty, jejichž velká písmena se skvěla u vchodu do parku? Nadto tu byli její vysocí hodnostáři, sir Richard Mayne a vrchní inspektoři Gibs a Walker na koních a inspektoři Banks, Darkin a Brennan pěší. 800 policistů bylo strategicky rozmístěno, většinou ukryto po budovách a v záloze. Silnější oddíly byly rozestaveny v okolí jako posily. V místě, kde vozovka vedoucí podél Serpentine přechází v pěšinu do Kensington Gardens, byly byt vrchního dozorce parku, prachárna a budovy záchranných společností přeměněny v improvizované věznice se silnými policejními posádkami, kde měli být umístěni zatčení a ranění. Před policejní strážnici na Vine Street, Piccadilly, stály drožky připravené jezdit na bojiště a odvážet odtud pod eskortou poražené. Policie zkrátka připravila úplný plán tažení, „energičtější“, jak říkají „Times“, „než kterýkoli, o němž jsme kdy slyšeli na Krymu“. Policie potřebovala zkrvavené hlavy a zatčené, aby naráz neztratila svou důstojnost a nestala se směšnou. Jakmile proto špalíry poněkud prořídly a davy se rozptýlily ve skupinách dál od vozovky po nesmírných rozlohách parku, zaujali šéfové policie postavení mezi oběma špalíry uprostřed vozovky a udíleli ze svých ořů napravo i nalevo vyzývavé rozkazy. Prý aby chránili projíždějící vozy a jezdce. Protože se však vozy a jezdci neobjevili a nebylo tedy koho ochraňovat, dali „pod falešnými záminkami“ vytahovat z davu a zatýkat jednotlivce, totiž pod záminkou, že jde o pickpockets (kapesní zloděje). Když se tyto pokusy množily, záminka už neobstála a dav vybuchl v hromový křik. Vtom vyrazily ukryté policejní oddíly ze zálohy, vyrukovaly s obušky, rozbíjely hlavy do krvava, vytahovaly tu i tam jednotlivce z davu (celkem byly takto zatčeny 104 osoby) a odvlékaly je do improvizovaných vězení. Levá strana vozovky je jen úzkým pruhem oddělena od hladiny Serpentine. Jeden policejní důstojník zatlačil zde se svou četou diváky až k samému okraji jezírka a vyhrožoval jim studenou lázní. Aby unikl policejnímu obušku, pokusil se kdosi přeplavat Serpentine na druhý břeh; policista ho však pronásledoval na loďce, dopadl ho a vítězoslavně dopravil zpět.
Jak se od minulé neděle změnila scenérie! Místo parádních kočárů špinavé drožky, které jezdily od policejní strážnice na Vine Street k improvizovaným vězením v Hyde Parku a odtud zase k policejní strážnici. Místo lokajů seděl na kozlíku policista vedle ožraly kočího. Místo elegantních pánů a dam byli ve vozech zatčení, se zkrvavenými hlavami, rozcuchaní, obnažení, V potrhaných šatech, střežení podezřelými postavami z irského lumpenproletariátu, vecpanými do uniformy londýnských policistů. Místo povívání vějířů svist kožených obušků (konstáblův „truncheon«). Vládnoucí třídy se minulou neděli ukázaly ve své vznešené podobě a dnes se ukázaly ve své podobě státní. Za vlídně se zubícími starými pány, za módními hejsky, za vznešenými vetchými vdovami, za vonícími kráskami v kašmíru, vyzdobenými pštrosími péry, ověšenými diamanty a květinami, stál v pozadí policajt v nepromokavém kabátě, ušmudlaném klobouku a s pendrekem v ruce. To byl rub medaile. Minulou neděli se vládnoucí třída představila masám v individuální podobě. Tentokrát se jim představila jako státní moc, zákon, pendrek. Tentokrát by odpor byl vzbouřením a Angličan se musí dlouho a pomalu rozehřívat, než se vzbouří. Proto se i protidemonstrace vcelku omezila na syčení, hlučení a vypískávání policejních vozů, na ojedinělé a chabé pokusy o osvobození zatčených, především na pasívní odpor při flegmatickém hájení bojiště.
Charakteristická byla úloha, kterou zde sehráli vojáci, příslušníci jednak gardy, jednak 66. pluku. Bylo jich tam mnoho. Dvanáct gardistů, někteří s krymskými medailemi, se octlo ve skupině mužů, žen a dětí, kterou zpracovávaly policejní obušky. Jeden stařec, zasažen ranou, se skácel k zemi. „Londýnští stiffstaffs (hanlivá přezdívka policie) jsou horší, než byli Rusové u Inkermanu,“ zvolal jeden z krymských hrdinů. Policie se ho chopila. Za hlasitého volání davu: „Třikrát sláva armádě!“ byl však ihned osvobozen. Policie se raději vzdálila. Mezitím sem přišel větší počet granátníků, vojáci se seřadili a obklopeni davem, za výkřiků: „Ať žije armáda, pryč s policií, pryč s nedělním zákonem!“ se hrdě procházeli po parku. Policie stála nerozhodně, když tu se objevil jeden gardový seržant, hlasitě jí vytýkal brutalitu, uklidňoval vojáky a některé z nich přemluvil k návratu do kasáren, aby se zabránilo vážnějším srážkám. Většina vojáků však zůstala a obklopena davy dávala nevybíranými slovy průchod svému vzteku na policii. Rozpor mezi policií a armádou trvá v Anglii dlouho. V této chvíli, kdy armáda je „pet child“ (mazánek) lidových mas, se tento rozpor jistě nebude oslabovat.
Jeden stařec, jménem Russell, zemřel prý dnes na následky zranění; v nemocnici sv. Jiří je půl tuctu raněných. Během demonstrace došlo opět k řadě pokusů uspořádat dílčí shromáždění. Na jednom z nich, u Albert Gate, mimo část parku obsazenou původně policií, popouzel jakýsi anonym své publikum asi takto:
„Muži staré Anglie! Probuďte se, procitněte z dřímoty, nebo zajdete navždy! Projevujte každou neděli odpor proti vládě! Vystupujte proti církevnímu zákonu, jak jste to udělali dnes. Nebojte se požadovat práva, která vám patří, setřeste pouta oligarchického útlaku a vlády násilí! Neučiníte-li tak, budete navždy zdeptáni! Vždyť je to hanba, že obyvatelé této velké metropole, největší metropole civilizovaného světa, mají vydat své svobody do rukou takového lorda Grosvenora nebo takového muže, jako je lord Ebrington ! Jeho Milost cítí potřebu nahnat nás do kostela a vynutit si zákonem naši nábožnost. Marná snaha! Kdo jsme my, a kdo jsou oni! Povšimněte si nynější války! Nevede se snad na účet produktivních tříd a jejich krví? A co dělají neproduktivní třídy? Packají ji!“
Řečník i shromáždění byli samozřejmě přerušeni policií.
V Greenwichi, blízko observatoře, uspořádali Londýňané také shromáždění, kterého se zúčastnilo asi 10 000 až 15 000 osob. I toto shromáždění policie rozehnala.
Napsal K. Marx 2. července 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 307 z 5. července 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — vznešená společnost, smetánka. (Pozn. red.)
b — hlasu lidu. (Pozn. red.)