Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Pořadový výcvik roty
V předposledním čísle našeho listu jsme dobrovolníky zvláště upozorňovali na poznámky plukovníka McMurda o výcviku roty (viz zde). Vracíme se nyní k této otázce, protože se domníváme, že je na čase, aby důležitost výcviku roty plně ocenil každý střelec v zemi.
Nedávno jsme měli příležitost sledovat pořadový výcvik praporu u jednoho dobrovolnického sboru, který vcelku rozhodně převyšuje průměr dobrovolnických vojsk této oblasti jak počtem příslušníků a dobrou účastí na výcviku, tak pozorností, jakou věnují své službě důstojníci, a tudíž i všeobecnou bojeschopností. K našemu velkému překvapení jsme zjistili, že asi za šest měsíců od doby, kdy jsme tento sbor posledně viděli cvičit, udělal jen velmi malý pokrok. Pohyby praporů byly prováděny o něco lépe než na konci loňské sezóny, cviky s puškou a pohyby v četě se však prováděly dost nedbale. Dokonce i při cviku "na rámě zbraň" si každý voják počínal tak, jako by si neuvědomoval, že má jednat v souladu se 400 mužů vpravo a vlevo od něho a za ním. Při přípravě k palbě a při zalícení se zdála být každá puška pyšná na to, že se dostává na své místo nezávisle na sousedech, a všeobecné tiché pohrdání počítáním "raz-dva" nebo "raz-dva-tři", které má provázet provádění každého slova povelu, bylo zřejmě obvyklým jevem.
Vjednom koutě kasárenského dvora, kde se konalo toto cvičení, jsme náhodou uviděli skupinu vojáků řadového pluku, nastoupenou pod velením seržanta k pořadovému výcviku. Domníváme se, že to byla skupina vojáků, kteří byli ve výcviku pozadu a kterým bylo nařízeno cvičení navíc. To byl rozdíl! Vojáci stáli jako sochy: ani úd se nepohnul, dokud nebyl dán povel, a pak se pohnuly jen ty údy, které měly provést rozkaz — tělo jinak zůstávalo v dokonalém klidu. Když vojáci zaslechli povel, všechny paže se pohnuly zároveň, každý z pohybů, na něž bylo provedení povelu rozděleno, byl dokonale zřetelný a všichni vojáci ho udělali naráz. Celá skupina se pohybovala skutečně jako jeden muž. Pánové, kteří se tak rádi honosí, že dobrovolníci dovedou dělat všechno stejně dobře jako vojáci řadové armády, by udělali dobře, kdyby se s řadovými vojsky trochu seznámili; pak by brzy zjistili, že mezi nejlepšími dobrovolníky a nejhůře vycvičeným řadovým plukem je stále ještě obrovský rozdíl.
Někdo se nás však může zeptat, jaký smysl má tak dokonalý výcvik pro dobrovolníky? Takové dokonalosti nemusejí dosáhnout, nemůže se čekat, že jí dosáhnou, a nebudou ji ani potřebovat. To je jistě zcela správné. Sám pokus přimět dobrovolníky, aby se hleděli vyrovnat řadovým vojskům dokonalostí výcviku, by toto hnutí zničil. Cvičeni však dobrovolníci být musejí, a musejí být cvičeni natolik, aby společné jednotné pohyby se staly zcela mechanickými a aby byly samozřejmostí; musejí být cvičeni natolik, aby mohli veškeré své činnosti a pohyby provádět s jistotou, všichni současně a s jistou dávkou vojenského vystupování. Ve všech těchto bodech jim zůstane řadové vojsko vzorem, k němuž budou muset vzhlížet, a pořadový výcvik roty se bude muset stát prostředkem, jímž jedině lze dosáhnout potřebné připravenosti.
Vezměme si cviky s puškou a pohyby v četě. To, že na každý daný povel by se všechny pušky v praporu měly pohnout současně a předepsaným způsobem, není pouhá vnějšková záležitost. Musíme předpokládat, že všechny dobrovolnické sbory nyní už natolik pokročily, že vojáci jsou s to provádět toto cvičení, aniž se přitom navzájem poraní a aniž se jejich pušky srážejí. Ale i přesto má jen nedbalé provádění různých pohybů nepochybně velký morální účinek na cvičící prapor. Proč by měl každý jednotlivý voják nějak zvlášť dbát na povely, když se vpravo i vlevo od něho dělají chyby a když se pušky nejistě pohybují nahoru nebo dolů ještě dlouho poté, co on už povel provedl? Jak může voják levého křídla tváří v tvář nepříteli důvěřovat svým kamarádům na pravém křídle, jestliže neví, zda nabijí, připraví pušku a zamíří na daný povel spolu s ním a zda budou stejně rychle jako on znovu připraveni střílet nebo útočit? Nadto vám každý zkušený voják řekne, že návyk na takovouto jednotnou činnost — jistota, že důstojníkovu povelu odpovědí ony dva či tři výrazné a zřetelné zvuky, znamenající, že každý voják jedná současně se svými druhy — má na prapor veliký morální vliv. Vštěpuje to vojákům vědomí, že jsou skutečně jakoby jedním tělesem, že jsou dokonalým nástrojem v důstojníkových rukou a že tento důstojník může využít jejich síly v nejkratší době a co nejúčinněji.
Nebo si vezměte pohyby velkých či malých vojenských jednotek. Dokud se nacvičené pohyby u každého vojáka neupevní natolik, aby provedl každý požadovaný pohyb téměř mechanicky na daný povel, nebude se prapor nikdy pohybovat s jistotou. Voják, který musí stále pátrat v paměti a lámat si hlavu, co od něho daný povel vlastně vyžaduje, způsobí praporu víc škody než užitku. Stejně na tom bude i voják, který — ať už ze zvyku nebo z jiné příčiny — má sklon si myslet, že za určitými pohyby musejí nutně následovat jiné; často uslyší docela jiný povel, než očekával, a pak se s velkou pravděpodobností dopustí chyby. Tyto nedostatky lze ovšem překonat pouze vytrvalým rotním výcvikem. Velící důstojník zde může nechat malou jednotku čtvrt hodiny provádět tak rozličné pohyby a tvary a může střídat přechod z jednoho do druhého do té míry, že vojáci nebudou nikdy vědět předem, co bude následovat, a brzy se naučí pozorně sledovat povely a téměř mechanicky na ně reagovat. V praporu jsou všechny pohyby nutně mnohem pomalejší a tudíž vcelku méně instruktivní pro vojáky, i když jsou zase instruktivnější pro důstojníky; všeobecně se však uznává, že vojáci, kteří dokonale ovládají pořadové cviky v rotě, se pod velením dobrých důstojníků dokonale naučí pohybům v praporu za velmi krátkou dobu. Čím důkladněji procvičí schopný a bystrý instruktor vojáky v pohybech roty, tím jistější budou potom v praporu. A není třeba zvlášť zdůrazňovat, jak důležitá je v praporu dokonalá jistota; i dost nepravidelně vypálená salva je účinná, ale prapor, který upadne ve zmatek při tvoření čtverhranu, při rozvíjení, při zatáčení v koloně atd., může být kdykoli nenávratně ztracen, octne-li se tváří v tvář aktivnímu a bystrému nepříteli.
Důležitá je dále otázka vzdáleností. Je nepopíratelné, že ani jeden dobrovolnický důstojník či voják nedovede správně odhadovat vzdálenosti. Jak ukazuje každé praporní cvičení, udržují důstojníci při pochodu v rozvinuté koloně nebo v koloně se čtvrtinovými vzdálenostmi a při rozvíjení správnou vzdálenost jen velmi obtížně. Když se znovu tvoří kolona ze čtverhranu, poruší vojáci ve středních oddílech téměř vždy dané vzdálenosti, ustoupí buď příliš daleko, nebo příliš málo a zatočení zpět se tudíž provádí velmi nepravidelně. Důstojníci se mohou naučit dodržování vzdáleností pouze v praporu, i když rotní pohyby v četách a oddílech jim pomohou, aby se zdokonalili; ale aby se vojáci naučili znovu tvořit kolonu ze čtverhranu (pohyb, který je před nepřítelem nanejvýš důležitý), budou to muset cvičit ve svých rotách.
Ještě další otázky je nutné si povšimnout, a to je vojenské vystupování vojáků. Nemáme na mysli jen přímé, hrdé a přitom svobodné držení těla u každého jednotlivého vojáka ve zbrani, ale i onu rychlou a jednotnou činnost při pohybech roty a praporu, kterou potřebuje stejně tak jednotka v pohybu jako prapor při provádění cviků s puškou na místě. Dobrovolníci jsou patrně zcela spokojeni, podaří-Ii se jim tak či onak stanout na svých místech přibližně v předepsaném čase, k němuž se obvykle připočte několik vteřin na oddech. To je bezesporu to hlavní a v prvním roce existence dobrovolnického sboru by se tím každý úplně spokojil. Pro každý pohyb je však určitý ustanovený a řády předepsaný způsob, jak jej provádět, přičemž se předpokládá, že je to právě onen způsob, jímž lze dosáhnout daného cíle co nejrychleji a pro všechny, kteří ho provádějí, co nejvýhodněji, tudíž i s nejvyšším stupněm pořádku. Z toho vyplývá, že každá odchylka od předepsaného způsobu je nutně spjata s jistým narušením pořádku a pravidelnosti, což vytváří nejen dojem ledabylosti u pozorovatele, ale znamená to i určitou ztrátu času, takže si vojáci pak myslí, že podrobnosti řádů jsou pouhý nesmysl. Ať se nějaký voják podívá, jak dobrovolnická jednotka postupuje ve čtyřstupovém proudu při vyrovnání ze středu a čelně, jak nastupuje rota nebo jak se provádí nějaká jiná změna tvaru, a okamžitě zpozoruje, k jakým nedbalostem dochází. Avšak takové chyby, jež lze strpět ve starém řadovém pluku, který má dobrý základ solidního výcviku a nechá se znovu projít stejným výcvikem, aby se svého nedbalého chování zbavil, jsou daleko nebezpečnější v dobrovolnickém sboru, který tento solidní základ propracovaného výcviku nutně postrádá. Jejich ledabylé návyky, které je třeba tolerovat na počátku, kdy vojáci musejí rychle projít celým základním výcvikem, se budou zvětšovat a znásobovat, nebudou-li důkladně a vytrvale odstraňovány přísným pořadovým výcvikem v rotě. Nebude možné vymýtit tyto návyky úplně, v každém případě však mohou být, a měly by být, odstraněny natolik, aby se dále nerozrůstaly. Pokud jde o vojenské vystupování jednotlivců, předpokládáme, že se bude postupně zdokonalovat, i když velmi pochybujeme, že někdy zmizí ono zvláštní vlnění linie při pochodu na místě, se kterým se shledáváme při každém cvičení dobrovolníků. Máme na mysli určitý zvyk pohybovat horní částí těla při pochodu na místě, zvyk, který patrně mají společný všichni dobrovolníci, jež jsme až dosud viděli. Jakmile se zdvíhá pravá noha, zdvíhá se i pravé rameno a levé klesá; při zdvižení levé nohy se zdvíhá levé rameno a tak se celá řada vlní sem a tam jako zralé obilí ve větru, méně však jako těleso statných vojáků, připravených utkat se s nepřítelem.
Myslíme, že jsme řekli dost, abychom upozornili na tuto otázku. Každý dobrovolník, jemuž hnutí leží na srdci, s námi bude souhlasit, že jc zapotřebí pravidelného a pečlivého pořadového výcviku v rotě; neboť, opakujeme, základní výuka dobrovolnických vojsk byla nevyhnutelně zanedbávána a tento nedostatek je nutno nějakým způsobem velmi pozorně a pracně napravit.
Napsal B. Engels v polovině dubna 1861
Otištěno v "The Volunteer Journal,
for Lancashire and Cheshire",
čís. 33 ze 20. dubna 1861
Podpis: F. E.Podle textu časopisu
Přeloženo z angličtiny