Hlavní postavy dramatu "Trent"

Karel Marx

Hlavní postavy dramatu "Trent"

Londýn 4. prosince 1861

Bude zajímavé seznámit se nyní trochu s hlavními postavami dramatu "Trent". Na jedné straně stojí aktivní hrdina, velitel "San Jacinta" kapitán Wilkes, na druhé straně pasívní hrdinové, J. M. Mason a John Slidell. Kapitán Charles Wilkes je přímý potomek bratra proslulého anglického demagoga Wilkese, který v jednom okamžiku skoro otřásl trůnem Jiřího III. Boj se severoamerickými koloniemi zachránil tehdy hannoverskou dynastii před vypuknutím anglické revoluce, jejíž symptomy se projevovaly stejně zřetelně v povyku, který ztropil Wilkes, jako v dopisech Juniových.^[237] Kapitán Wilkes se narodil roku 1798 v New Yorku, je 43 let ve službách amerického námořnictva, velel eskadře, která v letech 1838-1842 zkoumala z pověření vlády Unie severní a jižní část Tichého oceánu. Uveřejnil v pěti svazcích zprávu o této expedici.^[238] Dále je autorem spisu o Západní Americe, v němž najdeme některé cenné zprávy o Kalifornii a Oregonu.^[239] Dnes je jisté, že Wilkes improvizoval své střetnutí s "Trentem" samostatně a bez pokynů z Washingtonu.

Oba zadržení zmocněnci jižní Konfederace — pánové Mason a Slidell — jsou ve všech směrech pravé protiklady. Mason, narozený 1798, pochází z jedné z oněch starých aristokratických rodin, které uprchly z Anglie po porážce roajalistů v bitvě u Worcesteru^[240]. Dědeček našeho hrdiny^[a] patří k okruhu mužů, které Američané*******vedle Washingtona, Jeffersona atd. nazývají "the revolutionar fathers" (otci revoluce). John Slidell není ani aristokratického původu, ani otrokář rodem jako jeho kolega Mason. Jeho rodným městem je New York, kde žili jeho dědeček a otec jako počestní tallow-chandlers (svíčkaři). Mason studoval nejprve několik let práva, pak vstoupil na jeviště politického života. Od roku 1826 byl několikrát členem poslanecké sněmovny ve Virgínii, v roce 1837 se na dobu jednoho zasedání objevil ve sněmovně reprezentantů amerického Kongresu, ale významnou postavou se stal až od roku 1847. Toho roku byl zvolen za Virgínii do amerického senátu, v němž se udržel až do jara 1861. Slidell, jemuž je dnes 68 let, musel brzy opustit New York pro cizoložství a souboj, zkrátka kvůli skandálu. Odebral se do New Orleansu, kde se zpočátku živil hrou, později advokátskou praxí. Byl zprvu členem zákonodárného sboru v Louisianě, brzy si proklestil cestu do sněmovny reprezentantů a konečně do senátu amerického Kongrcsu. Za presidentských voleb 1844 dirigoval volební podvody, později se zúčastnil čachrování se státními pozemky, takže poněkud urážel i ten druh morálky, který je v Louisianě běžný.

Mason vliv zdědil, Slidell si ho dobyl. Oba mužové se našli a doplňovali v americkém senátě, baště otrokářské oligarchie. Podle americké úslavy volí senát zvláštní výbor pro zahraniční otázky, který hraje přibiižnč stejnou úlohu jako dříve tajná rada (Privy Council)^[241] v Anglii, dokud funkce tajné rady neuzurpoval takzvaný kabinet, veličina anglické ústavě teoreticky neznámá. Mason byl dlouhou dobu předsedou tohoto výboru, Slidell jeho významným členem.

Mason, pevně přesvědčený, že každý Virgiňan je polobůh a každý Yankee plebej a lump, se nikdy nesnažil skrýt své opovržení ke kolegům ze Severu. Byl pánovitý, zpupný, neomalený, uměl vraštit čelo do temných diovských vrásek a přenášel do senátu skutečně způsoby z plantáže. Mason fakticky opěvoval otroctví, nestoudně pomlouval Sever a zejména severní pracující třídy, bouřil proti Anglii a unavoval senát svou dotěrnou velkohubostí a nezadržitelným vodopádem slov, který marně snažil zakrýt jalovou pompou úplnou prázdnotu. V posledních letech nosil víceméně demonstrativně oděv z šedého plátna virginské domácké výroby; ale, a to je pro tohoto muže charakteristické, šedý oděv byl zdoben nápadnými knoflíky, které všechny pocházely z Connecticutu, jednoho ze států Nové Anglie.

Zatímco Mason hrál na proscéniu Jupitera tonans^[b] otrokářské oligarchie, pracoval Slidell za kulisami. Tento neobyčejně nadaný intrikán, neúnavný, vytrvalý, nesvědomitý, bezohledný, ale současně opatrný, pokrytecký, který nikdy nejednal přímo, ale vždy oklikou, byl duší jižního spikleneckého konkláve. Pověst tohoto muže je možno posoudit už z toho, že když byl roku 1845, krátce před vypuknutím války s Mexikem, poslán jako vyslanec do této země, odmítlo Mexiko jednat s takovým individuem.^[242] Slidellovy intriky udělaly Polka presidentem. Byl jedním z nejhorších rádců presidenta Pierce a zlým géniem Buchananovy vlády. Oba, Mason i Slidell, byli hlavními propagátory zákona o uprchlých otrocích^[190] oba zavinili krveprolití v Kansasu a oba tajně řídili opatření, jimiž Buchananova vláda přihrála do ruky Jihu všechny prostředky k oddělení, zatímco Sever učinila bezbranným.

Již roku 1855 prohlásil Mason při oficiální příležitosti v Jižní Karolíně, že "Jihu zbývá jenom jedna cesta — bezprostřední, úplné a věčné odtržení". V březnu 1861 prohlásil v senátu, že "není povinován vládě Unie žádnou allegiance (věrností)", hájil si však své křeslo v senátě a pobíral svůj senátorský plat, pokud to dovolovala bezpečnost jeho osoby — byl tedy špiónem v nejvyšší radě národa a věrolomným příživníkem státní pokladny.

Masonova prababička byla dcerou slavného sira Williama Templa. Je tedy vzdáleným příbuzným Palmerstonovým. Mason a Slidell se lidu Severu jevili nejen jako političtí odpůrci, ale jako osobní nepřátelé. Odtud ten všeobecný jásot při jejich zadržení, který v prvních dnech přehlušil dokonce ohled na nebezpečí hrozící od Anglie.

Napsal K. Marx 4. prosince 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 337 z 8. prosince 1861

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — George Mason. (Pozn. red.)

b — hromovládce. (Pozn. red.)

237 V roce 1763 kritizoval anglický publicista John Wilkes v listu "The North Briton" ["Severní Brit"], který vydával, trůnní řeč anglického krále Jiřího III.; byl za to vyloučen z Dolní sněmovny, postaven mimo zákon a donucen k útěku do Francie. Po svém návratu v roce 1768 byl čtyřikrát zvolen do parlamentu, ale volby byly pokaždé prohlášeny za neplatné. Do parlamentu se dostal, teprve když byl zvolen popáté. "Wilkesuv případ" byl známkou narůstající politické krize v Anglii. Když se Wilkes stal šerifem a starostou Londýna, krutě potlačil v roce 1780 nepokoje nejnižších londýnských vrstev a odhalil se jako demagog.

V souvislosti s Wilkesovým případem se staly velmi populární dopisy, uveřejňované od konce roku 1768 do roku 1772 v listu "The Public Advertiser" ["Společenský oznamovatel"] s podpisem Junius. Autor dopisů bojoval za Wilkesovu rehabilitaci a za demokratizaci politického zřízení v Anglii. V roce 1772 byly Juniovy dopisy vydány jako kniha. Jejich autorem byl, jak se později ukázalo, anglický publicista Philip Francis.

238 Ch. Wilkes, "Narrative of the United States Exploring Expedition. During the Years 1838, 1839, 1840, 1841, 1842" ["Vyprávění o výzkumné expedici Spojených států v letech 1838, 1839, 1840, 1841, 1842"] Sv. I-V, Philadelphia 1845.

239 Ch. Wilkes, "Western America, including California and Oregon" ("Západní Amerika včetně Kalifornie a Oregonu"], Philadelphia 1849.

240 V bitvě u Worcesteru 3. září 1651 rozdrtila anglická vojska pod Cromwellovým velením skotskou roajalistickou armádu pod velením Karla II., který po bitvě uprchl do Francie.

241 Tajná rada (Privy Council) vznikla ve 13. století v Anglii a původně se skládala z představitelů feudální šlechty a nejvyššího duchovenstva. Až do 17. století hrála jako nejvyšší poradní orgán krále významnou úlohu v řízení anglického státu. S rozvojem parlamentarismu a posílením moci kabinetu ministrů ztrácela tajná rada postupně svůj význam.

242 V listopadu 1845 byl Slidell poslán do Mexika s tajným pověřením presidenta Polka, aby dosáhl rozšíření jižních hranic anektovaného Texasu a koupil Nové Mexiko a Horní Kalifornii. Když mexická vláda odmítla přijmout Slidella jako zplnomocněného vyslance, vyhlásily USA v dubnu 1846 Mexiku válku a dobyly obě jmenované oblasti.