Mítink na podporu Ameriky

Karel Marx

Mítink na podporu Ameriky

Londýn 1. ledna 1862

Protiválečné hnutí anglického lidu je den ode dne energičtější a rozsáhlejší. Veřejné mítinky v nejrůznějších částech země trvají na smírčím urovnání sporu mezi Anglií a Amerikou. V tomto duchu prší na hlavu předsedy vlády memoranda a nezávislý provinční tisk je ve své opozici proti válečnému pokřiku londýnského tisku skoro jednomyslný.

Chceme vás podrobně informovat o mítinku, který se konal toto pondělí v Brightonu, a to jednak proto, že podnět k němu vyšel z dělnické třídy, jednak proto, že oba hlavní řečníci, pánové Conningham a White, jsou vlivnými členy parlamentu a oba patří k vládní straně snmovny.

Pan Wood (dělník) vznesl první návrh v tom smyslu,

"že spor mezi Anglií a Amerikou vznikl z nesprávného výkladu mezinárodního práva, nikoli z úmyslné urážky britské vlajky; tento mítink je proto toho názoru, že celá sporná otázka má být předána k rozhodnutí smírčímu soudu některé neutrální mocnosti; válka s Amerikou se za těchto okolností nedá ospravedlnit, spíše si zaslouží, aby ji anglický lid odsoudil."

Na podporu svého návrhu řekl pan Wood mimo jiné:

"Říká se, že tato nová urážka je pouze posledním článkem celého řetězu urážek, jichž se Amerika dopustila na Anglii. Dejme tomu, že je to pravda, co by to dokazovalo o válečném pokřiku v současné době? Dokazovalo by to, že dokud byla Amerika nedílná a silná, přijímali jsme klidně její urážky; ale teď, když je v nebezpečí, chceme využít příznivé situace a pomstít se za urážku. Kdybychom tak jednali, nabyli bychom v očích civilizovaného světa zbabělci?"

Pan Conningham:

"…V této chvíli vzniká v lůně Unie vysloveně emancipační politika (potlesk) a doufám pevně, že nebude dovolena žádná intervence anglické vlády. (Potlesk.) …Můžete vy, Angličané, kteří jste se narodili jako svobodní lidé, připustit, aby vás zapletli do nějaké protirepublikánské války? Neboť takový úmysl mají ‚Times' a strana, která stojí za nimi… Vyzývám anglické dělníky, kteří mají největší zájem na zachování míru, aby pozvedli své hlasy, a bude-li třeba, i své paže a zabránili tak hroznému zločinu. (Hlasitý potlesk.) …‚Times' použily všech prostředků, aby roznítily v zemi válečného ducha a aby v Američanech trpkým výsměchem a hanobením vyvolaly nepřátelskou náladu... Nepatřím k takzvané mírové straně. ‚Times' podporují politiku Ruska a ze všech sil se snažily (1853) svést naši zemi k tomu, aby klidně přihlížela k vojenským zásahům ruských barbarů na východě. Byl jsem mezi těmi, kteří pozvedli svůj hlas proti této nesprávné politice. Když byl předložen zákon o spiknutích^[272], který měl ulehčit vydávání politických uprchlíků, nezdála se ‚Times' žádná námaha dost velká, jen aby tento zákon urychleně prošel Dolní sněmovnou. Patřil jsem k těm 99 členům sněmovny, kteří se postavili proti tomuto zásahu do svobod anglického lidu a svrhli ministra. (Potlesk.) Tento ministr je teď v čele kabinetu. Prorokuji mu, že bude-li se snažit zavléci naši zemi bez dobrých a dostatečných důvodů do války s Amerikou, jeho plán hanebně ztroskotá. Slibuji mu novou potupnou porážku, větší porážku, než jakou sklidil při prosazování zákona o spiknutích. (Hlasitý potlesk.) …Neznám oficiální poselství, které bylo posláno do Washingtonu; ale převládá mínění, že právní poradci koruny doporučili vládě, aby se postavila na zcela úzké právní hledisko, že jižní zmocněnci neměli být zadrženi bez lodi, na které jeli. To má být conditio sine qua non^[a], na jejímž základě se má žádat vydání Slidella a Masona.

Dejme tomu, že lid na druhé straně Atlantského oceánu nedovolí své vládě jejich vydání. Chcete táhnout do války pro tyto dva otrokářské vyslance?… V této zemi existuje protirepublikánská válečná strana. Vzpomeňte si na poslední ruskou válku. Když v Petrohradě uveřejnili tajné depeše, bylo nade všechnu pochybnost jasné, že články uveřejňované v ‚Times' v roce 1855 byly psány osobou, která měla přístup k tajným ruským státním listinám a dokumentům. Pan Layard předčítal tehdy pádná místa v Dolní sněmovně, ‚Times' hned zděšeně změnily tón a příštího rána už troubily na válečnou polnici… ‚Times' mnohokrát napadaly císaře Napoleona a podporovaly naši vládu, která požadovala neomezený úvěr na pozemní opevnění a na plovoucí baterie. Po tom všem, když vyvolaly poplach proti Francii, chtějí nyní vystavit naše pobřeží nechráněné francouzskému císaři tím, že zapletou naši zemi do války za Atlantským oceánem… Máme důvod se obávat, že nynější velké zbrojení není vůbec zaměřeno jen na incident s ‚Trentem', nýbrž i na eventuální uznání vlády otrokářských států. Jestliže to Anglie udělá, navždycky se zhanobí."

Pan White:

"Je třeba poznamenat, že inspirátorem tohoto mítinku byla dělnická třída a že dělnický výbor nese všechny náklady s ním spojené. Nynější vláda nebyla nikdy tak taktní, aby jednala s lidem upřímně a opravdově... Nikdy jsem ani na okamžik nepřipouštěl sebemenší možnost, že by z incidentu s ‚Trentem' mohla vzniknout válka. Řekl jsem několika členům vlády do očí, že ani jeden z nich nevěří v možnost války pro incident s ‚Trentem'. Nač tedy tyto mohutné přípravy? Domnívám se, že Anglie a Francie se dohodly, že příštího jara uznají nezávislost jižních států. Do té doby by Velká Británie mohla mít v amerických vodách velmi mocné loďstvo. Kanada by byla úplně vyzbrojena pro obranu. Kdyby potom severní státy chtěly z uznání jižních států udělat casus belli^[b], bude Velká Británie připravena…"

Řečník pak dále mluvil o nebezpečích války se Spojenými státy, připomněl sympatie, které Amerika projevila při smrti generála Havelocka, upozornil na pomoc, kterou prokázali američtí námořníci anglickým lodím při nešťastné srážce na Paj-che^[8] atd. Zakončil poznámkou, že občanská válka skončí odstraněním otroctví a že Anglie musí proto bezpodmínečně stát na straně Severu.

Když byl jednomyslně přijat původní návrh, bylo předloženo, prodebatováno a přijato memorandum Palmerstonovi.

Napsal K. Marx 1. ledna 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 5 z 5. ledna 1862

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — nezbytná podmínka. (Pozn. red.)

b — důvod k válce. (Pozn. red.)

272 Na nátlak francouzské vlády, která obvinila Anglii, že poskytuje útočiště politickým emigrantům, přednesl Palmerston 8. února 1858 v Dolní sněmovně návrh zákona o cizincích (Alien Bill — jinak také návrh zákona o spiknutích). Podle tohoto návrhu zákona měl být postaven před anglický soud a přísně potrestán každý, kdo žije na území Spojeného království, bez ohledu na to, zda jde o Angličana či o cizince, jestliže organizuje nebo se podílí na spiknutí proti životu nějaké osoby v Anglii nebo v jiné zemi. Pod tlakem masového protestního hnutí odmítla Dolní sněmovna 12. února návrh zákona a Palmerston musel odstoupit.