Karel Marx
Mítinky na podporu Garibaldiho — Bída bavlnářských dělníků
Londýn 30. září 1862
Po shromáždění na podporu Garibaldiho v Newcastlu, které jsem popsal v jednom minulém článku (viz Mítink na podporu Garibaldiho), konaly se podobné mítinky v Sunderlandu, Dundee, Birminghamu, Londýně a jinde. Ráz mítinků byl všude stejný a jejich poslední slovo znělo vždy: "Ať Francouzi odtáhnou z Říma." V této chvíli se ve všech čtvrtích Londýna uvažuje o tom zvolit delegáty a vyslat je en masse[a] k lordu Johnu Russellovi, aby ho donutili zakročit proti okupaci Říma francouzským vojskem, která stále trvá. "Pressure from without" (nátlak zvenčí) je Angličanův ultima ratio[b] vůči vlastní vládě.
Vláda v Tuileriíeh však zatím nepřihlíží k lidovým demonstracím v Británii ani bezstarostně, ani lhostejně, jak ukáže tento výňatek z "Newcastle Journal"[331]:
"Francouzský císař upozornil anglickou vládu na tón projevů, který převládal na posledním mítinku na podporu Garibaldiho v Newcastlu. Zdůraznil, že dva řečníci — mezi nimi předseda, radní Newton — dělali narážky na spiknutí ohrožující život císaře a že mu za jeho politiku vůči Itálii nezakrytě vyhrožovali smrtj. Vláda proto byla nucena zahájit patřičné kroky a prohlásit, že se má co nejpřísněji použít anglických zákonů jak k preventivním opatřením, tak i k potrestání všech spiknutí, jako bylo spiknutí Orsiniho, dr. Bernarda a jiných, tím spíše, že se na mítinku tak nepokrytě prohlašovalo, že se bude opakovat orsiniovský atentát. Toto varování vlády se odvolává na to, že se v poslední době v mazziniovských kroužcích řečnilo a padaly výhrůžky a temné narážky na pletichy podobné těm, které byly předzvěstí orsiniovského spiknutí. Můžeme také čtenářům sdělit, že už byly zahájeny první soudní kroky jako důsledek mítinku v Newcastlu."
Potud "Newcastle Journal". Kdo je však jen poněkud obeznámen s anglickými poměry a s náladou, která zde panuje, ten ví, že veškeré vměšování nynější vlády do lidových manifestací může skončit jedině jejím pádem, tak jako v době Orsiniova atentátu[332].
Vzhledem k blížící se zimě jsou poměry v průmyslových obvodech denně čím dál tím hrozivější. "Morning Star" dnes varuje, že zůstane-li se při dnešní metodě "sociální dobročinnosti", budeme v nastávající zimě svědky daleko větších lidových bouří než v roce l842-l843.[333] Bezprostředním podnětem k této Kasandřině věštbě je prohlášení manchesterského dělníka, zveřejněné ve všech anglických listech; tento dělník byl dříve zaměstnán ve strojní přádelně (bavlny) a teď byl vyhozen na dlažbu. Aby bylo rozumět tomuto prohlášení, které chci v dalších řádcích krátce shrnout, je nutno vědět, co to je "labour test" (pracovní zkouška). Anglické chudinské zákonodárství z roku 1834, které chtělo vymýtit pauperismus tím, že jej trestá jako bezectný zločin, ukládá, aby ten, kdo se obrací o pomoc, dokázal, než se jeho žádosti vyhoví, že má "chuť do práce", a aby proto roztloukal kameny nebo dělal "oakum picks" (rozcupovával stará lodní lana atd.). Je to nesmyslná činnost, kterou v anglických věznicích trestají zločince odsouzené k nuceným pracím. Po této "pracovní zkoušce" obdrží "trpitel" na každého člena své rodiny týdně jeden šilink, a to půl šilinku na osobu v penězích a půl šilinku v chlebě.
Přistupme nyní k "prohlášení" anglického tkalce. Jeho rodina má šest osob. Dříve dobře vydělával. Posledních 18 týdnů mu však byla snižována pracovní doba na polovinu a později na čtvrtinu. V tomto období dosahoval týdenní příjem rodiny sotva 8 šilinků. Minulý týden byla továrna, v níž pracoval, nadobro zavřena. Týdně platí 2 šilinky 3 pence nájemného za byt. Zastavil všechno, co se dalo; neměl už nic, co by prodal, v kapse neměl ani vindru a tak jemu i jeho rodině hrozil hlad. Musel se tedy obrátit na chudinskou péči a žádat o podporu. Minulé pondělí ráno se přihlásil u "guardians"[c].
Po "přísném vyšetřování" mu dali doporučení k úředníkovi chudinské péče jeho obvodu. Než mu vznešený úředník udělil slyšení, nechal ho hodinu čekat. Potom ho podrobil novému vyšetřování a odepřel mu pomoc, protože prý minulý týden vydělal 3 šilinky, přestože "pacient" podrobně vykázal, jak tohoto "jmění" použil. Měl se svou rodinou hladovět až do příští středy. Odebral se tedy zase zpátky k radě "guardians". Zde se dověděl, že se musí podrobit "labour testu", než mu může být poskytnuta pomoc. Odešel tedy do workhousu (bastily chudých), a tam musel společně se 300 dělníky v těsné, asi 30yardové místnosti s prázdným žaludkem rozcupovávat oakum až do půl šesté večer. Tam, natlačeni na lavicích jeden na druhého, v nejparnějším letním vedru, v dusivých výparech a prachu, museli "trpitelé labour testu" - zruční dělníci, pilíře anglického národního bohatství vykonávat nejnedůstojnější práce, jaké lze na lidské bytosti požadovat. Je to asi tak, jako by se požadovalo od hodináře, aby koval podkovy, nebo od varhaníka, aby si sám šlapal měchy. Po skončení této práce obdržel přesně 5 šilinků, půl v chlebě a půl v penězích. Po zaplacení nájemného mu tedy na denní spotřebu 6 osob zbyly sotva 2 pence, (přibližně 2 pruské stříbrné groše). A příští středu se měl znovu podrobit této "boží zkoušce", která se opakuje každý týden. "Tkadlec" však veřejně prohlašuje, že se svou rodinou raději umře hlady, než by se takové potupě znovu podrobil.
Napsal K. Marx 30. září 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 273 ze 4. října 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — hromadně. (Pozn. red.)
b — krajní prostředek. (Pozn. red.)
c — poručenské rady. (Pozn. red.)
331 "Newcastle Journal" ["Newcastleské noviny"] - anglický list založený roku 1832; do roku 1860 vycházel jako týdeník pod názvem "Newcastle Journal", v letech 1861-1920 vycházel jako deník pod názvem "Newcastle Daily Journal" ["Newcastleský deník"].
332 Jde o odstoupení Palmerstonovy vlády v únoru 1858 v souvislosti s tím, že Dolní sněmovna odmítla návrh zákona o spiknutích (víz poznámku [272]). Podnětem k předložení zákona byl atentát na Napoleona III., který spáchal 14. února 1858 italský revolucionář Orsini, žijící do té doby v Londýně.
333 Jde o masový rozmach chartistického hnutí v létě a na podzim 1842, vyvolatný zostřenítn hospodářské krize v Anglii na jaře roku 1842. Počátkem srpna 1842 vypukla v Stalybridge u Manchesteru stávka, která záhy zachvátila nejdůležitější průmyslové oblasti země. Stávka byla zahájena bojem za hospodářské požadavky, ale část dělníků ji začala vést pod heslem boje za Chartu. Vládnoucí třídě se s pomocí pravidelného vojska podařilo vypořádat se se stávkujícími. Po neúspěšné stávce v Stalybridge, po které následovaly represálie vlády, chartistické hnutí na přechodnou dobu ustoupilo. K tomu přispělo i určité oživení v průmyslu, jež se projevilo v roce 1843. Podrobný popis těchto událostí podává Engelsovo dílo "Postavení dělnické třídy v Anglii" (viz Marx-Engels, Spisy 2,).