Dopisy z Londýna - III. Mítink v Hyde Parku

Bedřich Engels

{224} Dopisy z Londýna

IV.
*Mítink v Hyde Parku - Situace ve Španělsku

Londýn 11. prosince 1872

Soudní pře, kterou britská vláda zahájila proti řečníkům na irském mítinku v Hyde Parku,^[a] přivolal na její hlavu prudkou bouři. Je sice pravda, že smírčí soudce potrestal obžalované pokutou pěti liber šterlinků, ale soudní jednání dokázalo z mnoha hledisek naprostou nezákonnost nového nařízení o veřejných parcích, takže apelační soud, do jehož rukou se nyní pře dostala, bude muset obžalované osvobodit.

A to není všechno: od tohoto prvního mítinku nemine jediná neděle, aby se v Hyde Parku nekonala veřejná shromáždění; a vláda se neodváží klást překážky jedinému řečníkovi. Jednou se tam konalo shromáždění na podporu policistů, kteří vstoupili do stávky; jindy se konal mítink prostě proto, aby se potvrdilo právo shromažďovat se v parcích.

Stávka policistů? zeptáte se. Ano, pánové: Anglie je čertovská země, kde stávka proniká všude. Pamatuji se, že před patnácti lety stávkovali policemeni v Manchesteru za zvýšení platů, a jejich stávka skončila úspěšně za pouhé dva dny. Před několika týdny hrozili policisté tohoto hlavního města stávkou, protože jim odmítali {225} zvýšit platy v průměru o 20 %. V poslední chvíli uznala vláda za vhodné vyhovět všem jejich požadavkům; pro výstrahu po-trestala alespoň tajemníka "spolku odporu", který tito policisté vytvořili, a poněvadž se nechtěl podrobit udělenému trestu, byl sesazen. U policie to hned vyvolává prudkou reakci a je ohlášeno shromáždění v Hyde Parku: vláda znovu ustupuje, amnestuje vzbouřence - vyjma zmíněného tajemníka - ještě dříve, než se koná shromáždění. To dokazuje, že v Anglii pod honosným aristokratickým pláštíkem pronikl buržoazní duch všude. Který jiný národ je natolik buržoazní, aby si mohl dovolit spolky odporu a stávky policistů?

Zprávy, jež nám docházejí o postoji různých federací Internacionály k rezolucím haagského kongresu, jsou nanejvýš uspokojivé. V Holandsku (delegáti této země hlasovali s menšinou) byla na národním sjezdu přijata usnesení odpovídající skutečnému duchu velkého Sdružení.^[209] Rozhodli se postupovat podle stanov a organizačního řádu newyorské generální rady, přičemž si vyhradili, že námitky, jež budou pokládat za nutné, předloží všeobecnému kongresu, který se bude konat v září 1873, a že žádnému jinému kongresu nepřiznají právo rozhodovat o společných zájmech Sdružení.

Také ve Španělsku, kde se vůdcové haagské menšiny domnívali, že jsou naprostými pány situace, se prosazuje zdravý rozum dělníků. Stoupenci Aliance, kteří jsou v čele federální rady, svolali na 25. prosince národní sjezd do Córdoby.^[210] Tento sjezd by se podle pracovního programu odhlasovaného na minulém sjezdu v Zaragoze měl zabývat tím, jak uvést španělskou federální organizaci v soulad s rezolucemi, jež přijme všeobecný kongres Internacionály. Federální rada však naopak dala na program volbu mezi rezolucemi kongresu Internacionály v Haagu a usneseními sjezdu antiinternacionály v Saint-Imier.^[211] To znamená křiklavé porušení všeobecných stanov. Nová madridská federace^[154] rozeslala proto provolání všem opravdu internacionálním federacím (tj. uznávajícím všeobecné stanovy a rezoluce kongresů) a vyzvala je, aby zvolily novou prozatímní federální radu.^[212] K tomuto provolání se už přiklonily tak významné federace a sekce jako v Léridě, Badaloně, {226} Denii, Pont de Vilumara; dále se proti nynější federální radě vyslovily federace v Grácii, Toledu, Alcalá a mnoho federací v Cádizu a Valencii. V Grácii, průmyslovém předměstí Barcelony, se tamější federace (v počtu 500 členů) po třech večerech diskusí s barcelonskými aliančníky vyslovila jednomyslně pro všechny rezoluce přijaté v Haagu a usnesla se udělit španělským delegátům důtku za jejich postoj na posledním všeobecném kongresu. Ve Valencii si sama federální rada uvědomila nebezpečí, že bude poražena na plenárním shromáždění, a zabránila proto hlasování, jež mohlo pro ni dopadnout nepříznivě; to vyvolalo rozkol.^[213] V tomto směru jsme ve Španělsku teprve na začátku: za několik týdnů bude toto hnutí natolik silné, aby dokázalo, že španělští dělníci nehodlají dopustit, aby se Internacionála dezorganizovala v zájmu předáků nějakých tajných společností.

Na haagském kongresu se jednalo o jistém Bousquetovi^[b], tajemníkovi policejního komisariátu v Béziers, který se vetřel do řad Internacionály, ale byl z ní ostatně předešlou generální radou už zase vyloučen na žádost své sekce. Tento sekáč, jehož Thiers pak povýšil na vrchního policejního strážmistra v jeho městě, nalezl obránce ve 21. čísle "Bulletin jurassien".^[214] Ani to příliš nepřekvapuje, neboť z řad Jurské federace vzešli takoví chlapíci jako Albert Richard a Gaspard Blanc, nynější zastánci Ludvíka Napoleona.

Napsal B. Engels 11. prosince 1872
Otištěno v "La Plebe",
čís. 122 ze 14. prosince 1872
Podpis: B. Engels

Podle textu novin
Přeloženo z italštiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a Viz předešlý článek. (Pozn. red.)

b Viz tento svazek, str. {187}. (Pozn. red.)

209 Jde o sjezd zástupců některých holandských sekcí Internacionály, který se konal 24. listopadu 1872 v Amsterodamu. Svolala ho holandská federální rada, když anarchisté odmítli uznat rezoluce haagského kongresu. Sjezd se usnesl podporovat generální radu.

210 Sjezd v Córdobě, na němž byli zastoupeni jen anarchisté, se konal ve dnech 25. -30. prosince 1872. Prohlásil, že přerušuje všechny styky s generální radou a celým Mezinárodním dělnickým sdružením.

211 V Saint-Imier se ve dnech 15.-16. září 1872 konal sjezd představitelů tajných organizací Aliance z různých zemí. Usnesení přijatá na tomto sjezdu - neuznávat rezoluce haagského kongresu a rozejít se s generální radou - znamenala fakticky rozkol Internacionály (viz K. Marx a B. Engels, "Aliance socialistické demokracie a Mezinárodní dělnické sdružení", tento svazek, str. {418-419}).

212 Provolání "Nová madridská federace všem federacím, sekcím a členům Mezinárodního sdružení ve Španělsku" z 1. listopadu 1872, podepsané Victorem Pagésem, bylo otištěno v listu "Emancipación", čís. 73 z 9. listopadu 1872. V provolání se poukazovalo na to, že aliančnická španělská federání rada přivodila svou činností dezorganizaci a rozkol v Internacionále. Federální rada porušila stanovy Španělské federace a usnesení zaragozského sjezdu, protože svolala sjezd do Córdoby před stanoveným termínem a svévolně změnila jeho program, na který zařadila volbu mezi usneseními haagského kongresu a anarchistického kongresu v Saint-Imier. Nová madridská federace proto navrhla zvolit novou federální radu, která by jednala v souladu se stanovami Internacionály a s usneseními jejích všeobecných kongresů.

213 Shromáždění federace v Grácii probíhalo ve dnech 4.-6. listopadu 1872. Jeden z vedoucích činitelů Aliance, Alerini, na něm přečetl zprávu o haagském kongresu; shromáždění pak odsoudilo postoj španělských delegátů na tomto kongresu, odmítlo návrh anarchistů uznat usnesení kongresu v Saint-Imier a většinou hlasů schválilo rezoluce haagského kongresu.

Shromáždění federace ve Valencii se konalo 9. listopadu 1872. Zamítlo návrh členů Aliance, aby byl do imperativního mandátu delegáta pro córdobský sjezd zařazen požadavek schválit usnesení kongresu v Saint-Imier.

214 "Bulletin de la Fédération jurassienne", čís. 20-21 z 10. listopadu 1872, otiskl dopis Jules Montelse, který v něm protestoval proti vyloučení Bousqueta z Internacionály.