B. Engels
{146} * Dělnické hnutí v Německu, Francii, Spojených státech a Rusku
Londýn
Socialistické hnutí v Německu se skvěle rozvíjí. Vychází tam v současné době 62 socialistických periodik, z toho 46 deníků ve vlastním smyslu slova, 1 časopis a 15 orgánů spolků odporu. Dále vycházejí ve Švýcarsku v němčině 4 deníky a 1 časopis, v Rakousku 3, v Uhrách 1, v Americe 6. Úhrnem činí počet socialistických periodik v německém jazyce:
| Německo | 62 |  |
75 |
| Rakousko | 3 | ||
| Uhry | 1 | ||
| Švýcarsko | 3 | ||
| Amerika | 6 |
takže periodický tisk německého socialistického hnutí má větší počet orgánů, než kolik jich vychází ve všech ostatních jazycích dohromady. Do tohoto součtu nezapočítávám více či méně socialistické listy katedrových socialistů[a], ale jen orgány, které strana uznává.
{147) Když došlo k atentátu na Bismarcka[90], napsal mi jeden měšťák: "Celé Německo" (buržoazní) "se raduje, že Bismarck nebyl zabit." Odpověděl jsem mu: "My jsme také spokojeni, protože pracuje pro nás, jako by za to byl placen." Vy víte, že jsem měl pravdu, protože nebýt pronásledování a útrap, militarismu a neustále rostoucích daní, nebyli bychom tam, kde jsme.
Třebaže krize ve Francii[91] skončila pramálo uspokojivými výsledky, vyplyne z ní, jak se mi zdá, takový stav, který francouzským socialistům dovolí vyvíjet činnost prostřednictvím tisku, veřejných shromáždění a sdružení a zorganizovat se v dělnickou stranu, což je všechno, čeho dnes - po jatkách z roku 1871 - můžeme dosáhnout. Navíc je jisté, že Francie udělala dvojí velký pokrok: je to republikanismus rolníků a vytvoření republikánské armády. Puč Ducrota, Batbieho a spol. ztroskotal, protože vojáci rozhodně odepřeli jít proti lidu.
V Americe se dělnická otázka dostala na pořad dne krvavou stávkou zaměstnanců velkých železnic.[92] Je to událost, která bude znamenat historický předěl v amerických dějinách: vytváření dělnické strany tak spěje ve Spojených státech mílovými kroky kupředu. V této zemi se události rychle vyvíjejí a musíme jejich chod sledovat, abychom nebyli překvapeni nějakým významným úspěchem, který na sebe nenechá dlouho čekat.
Mám za to, že Rusko je země, která v nejbližší budoucnosti sehraje nejdůležitější úlohu. Situace vytvořená takzvaným osvobozením nevolníků byla už před válkou nesnesitelná. Tato velká reforma byla prováděna tak dobře, že nakonec zruinovala jak šlechtu, tak rolníky. Po ní následovala další reforma, která měla údajně dát guberniím, případně újezdům správu volenou víceméně nezávisle na ústřední vládě, nepřinesla však nic víc než zvýšení už beztak nesnesitelných daní.
Guberniím prostě připadla tíha nákladů na jejich správu, takže stát platil méně, ale dostával stále stejné daně; proto - nové daně na gubernské a místní výdaje. Potom přišla ještě všeobecná vojenská povinnost, což se rovná další dani, tíživější než všechny ostatní, a znamená to novou, početnější armádu.
Tak se velmi rychle blížil finanční krach. Země byla už před {148) válkou ve stavu úpadku. Vysoké ruské finanční kruhy, jež se velkou měrou účastnily podvodných spekulací v období 1871-1873, zavlekly národ do finanční krize, která propukla v roce 1874 ve Vídni a v Berlíně a na léta podlomila ruský průmysl a obchod. Za tohoto stavu věcí začala svátá válka proti Turkům[93], a protože nebylo možné získat žádnou půjčku ze zahraničí a vnitřní půjčky nevydaly tolik, kolik bylo třeba, bylo nutno sáhnout k miliónům banky (k rezervním fondům) a k tištění asignací; hodnota papírových peněz je tak den ze dne menší a brzy, za pouhý rok či dva, klesne jejich kurs na minimum. Zkrátka a dobře, máme zde všechny prvky ruského roku 1789, po němž nutně přijde rok 1793. Ať válka skončí jakkoli, ruská revoluce dozrála a vypukne brzy, snad tento rok; začne na rozdíl od Bakuninových představ nahoře, v paláci, mezi zchudlou a frondérskou šlechtou. Ale jakmile jednou začne, strhne rolníky a pak uvidíte scény, před nimiž budou blednout ty, které se odehrávaly v roce 1793. Jakmile bude Rusko vrženo do revoluce, změní se celá tvář Evropy. Staré Rusko bylo až dosud velkou rezervní armádou evropské reakce, působilo tak v roce 1798, 1805, 1815, 1830, 1848. Jakmile bude tato rezervní armáda rozbita - uvidíme!
| Napsal B. Engels 12. ledna 1878 Otištěno zkrácené v "La Plebe", čís. 3 z 22. ledna 1878 |
Podle textu novin Přeloženo z italštiny |
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).
a V italském textu originálu je na tomto místě výraz "professori ďuniversitá" (universitní profesoři) a v závorce za tím německy "Kathedersozialisten". (Pozn. red.)
90 Míní se nezdařený atentát na Bismarcka, ke kterému došlo 7. května 1866 v Berlíně.
91 Krize ve Francii - míní se tu boj za republiku proti monarchistickým silám a zejména konflikt mezi monarchistickými kruhy a republikánskou většinou poslanecké sněmovny, k němuž došlo po volbách z roku 1876. V tomto konfliktu zvítězili republikáni a ve Francii se upevnila parlamentní republika.
92 V roce 1877 se v USA široce rozvinul boj dělnické třídy s podnikateli. Jednou z nejvýznamnějších událostí tohoto boje byla stávka železničářů v červenci 1877, vyvolaná desetiprocentním snížením mezd na třech hlavních železničních tratích vedoucích na západ - Pensylvánské, Baltimore-Ohio a Newyorské centrální dráhy. Stávku se podařilo potlačit jen s pomocí vládních vojsk a buržoazních ozbrojených oddílů.
93 Jde o rusko-tureckou válku z let 1877-1878.