Koncept řeči nad hrobem Karla Marxe

B. Engels

{369} *Koncept řeči nad hrobem Karla Marxe

Ještě neuplynulo ani patnáct měsíců ode dne, kdy se většina z nás shromáždila u tohoto hrobu, jenž se stal místem posledního odpočinku vznešené ženy ušlechtilého srdce. Dnes jsme jej otevřeli znovu, abychom do něho uložili pozůstatky jejího manžela.

Karel Marx byl jedním z těch vynikajících lidí, jakých se za století mnoho nerodí. Charles Darwin objevil zákon vývoje organické přírody na naší planetě. Marx je objevitelem základního zákona určujícího pohyb a vývoj lidských dějin, zákona tak prostého a samozřejmého, že k tomu, aby byl uznáván, stačí skoro jen jej vyjádřit. Ale nejen to. Marx objevil také zákon, který vytvořil naši nynější společnost s jejím velkým třídním rozdělením na kapitalisty a námezdní dělníky; zákon, podle něhož se tato společnost zorganizovala a rostla, až téměř přerostla samu sebe, a podle něhož musí nakonec zaniknout, tak jako zanikly všechny předchozí historické fáze společnosti. S těmito výsledky je tím bolestivější, že nám byl vyrván uprostřed své práce, a že byť toho sebevíc vykonal, zůstalo ještě víc nedokončeno.

Avšak věda, jakkoli mu byla drahá, jej zdaleka plně neabsorbovala. Nebylo člověka, který by pociťoval upřímnější radost, z každého nového úspěchu vědy v kterémkoli oboru, ať už se dal aplikovat v praxi či nikoli. Ve vědě však spatřoval především velkou páku dějin, revoluční sílu v nejvlastnějším smyslu slova. A jako takové jí také používal, k tomuto účelu uplatňoval všechny ty {370} nesmírné znalosti, zejména historické ve všech oborech, které zvládl.

Neboť opravdu byl, jak sám o sobě říkal, revolucionář. Boj za osvobození třídy námezdních dělníků z okovů soudobého kapitalistického systému hospodářské výroby byl skutečnou podstatou jeho života. A nikdy nebylo aktivnějšího bojovníka než on. Korunou této části jeho činnosti bylo založení Mezinárodního dělnického sdružení, jehož uznávaným vůdcem byl od roku 1864 do roku 1872. Podle vnějších znaků toto Sdružení přestalo existovat, ale bratrské pouto sjednocení dělníků všech civilizovaných zemí v Evropě a Americe bylo navázáno jednou provždy a trvá nadále bez jakýchkoli vnějších, formálních pout sjednocení.

Každý, kdo za něco bojuje, musí nutně mít nepřátele. I on jich měl mnoho. Po většinu svého politického života byl nejvíc nenáviděným a nejvíc tupeným člověkem v Evropě. On však si pomluv skoro nevšímal. Jestliže někdy někdo nedbal na pomluvy, pak to byl on. V hodině své smrti se mohl s hrdostí dívat na milióny svých stoupenců v sibiřských dolech stejně jako v evropských či amerických dílnách; viděl, že jeho ekonomické teorie jsou přijímány jako nesporné krédo socialismu na celém světě^[a], a i když měl stále ještě mnoho odpůrců, měl sotva jediného osobního nepřítele.^[b]

Napsal B. Engels 17. bčezna 1883
Otištěno v "La Justice"
z 20. března 1883

Podle rukopisu srovnaného
s textem novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a V listu "La Justice" (z 20. března 1883) je ve francouzském překladu této řeči, nadepsaném "Řeč Bedřicha Engelse", tato věta rozšířena o slova "jsou přednášeny na universitách a proklamovány z tribun parlamentů". (Pozn. čes. red.)

b V listu "La Justice" je na konci této řeči dovětek: "Čím byl Marx v soukromém životě, co znamenal pro svou rodinu a své přátele, to teď nemám síly vyjádřit! A bylo by to také zbytečné, protože vy všichni, kdo jste mu sem přišli dát poslední sbohem, to víte.

Sbohem, Marxi! Tvé dílo a Tvé jméno budou žitná věky!" (Pozn. red.)