Pohřeb Karla Marxe

B. Engels

{371} Pohřeb Karla Marxe

V sobotu 17. března byl Marx uložen na hřbitově v Highgate do téhož hrobu, kam byla před patnácti měsíci pochována jeho žena.

U hrobu položil na rakev dva věnce s rudými stuhami G. Lemke jménem redakce a expedice "Sozialdemokratu"^[240] a jménem Komunistického dělnického vzdělávacího spolku v Londýně^[26].

Potom pronesl B. Engels anglický projev asi tohoto znění:

"Dne 14. března, ve tři čtvrti na tři odpoledne, přestal myslit největší žijící myslitel. Nechali jsme ho sotva dvě minuty o samotě, a když jsme vstoupili do pokoje, zjistili jsme, že ve svém křesle klidně usnul - ale navěky.

Ztrátu, která skonem tohoto muže postihla bojující evropský a americký proletariát, která postihla historickou vědu, nelze ani změřit. Velmi brzy pocítíme mezeru, jež vznikla smrtí tohoto velikána.

Jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak objevil Marx vývojový zákon lidských dějin: prostý fakt, skrytý dosud pod ideologickými nánosy, že lidé musí především jíst, pít, bydlet a oblékat se, a teprve pak se mohou zabývat politikou, vědou, uměním, náboženstvím atd.; že tedy výroba bezprostředních materiálních životních prostředků, a tím určitý daný stupeň ekonomického vývoje národa nebo epochy tvoří základnu, z níž se vyvíjela státní zřízení, právní názory, umělecké a dokonce i náboženské představy lidí oné doby a z níž je proto také nutno je vysvětlovat, a ne naopak, jak se to dělo dosud.

{372} Ale nejen to. Marx objevil také zvláštní zákon pohybu dnešního kapitalistického výrobního způsobu a buržoazní společnosti, kterou tento výrobní způsob vytvořil. Objev nadhodnoty vnesl naráz jasno do této otázky, zatímco všechny dřívější výzkumy jak buržoazních ekonomů, tak socialistických kritiků byly tápáním ve tmě.

Dva takové objevy by stačily na jeden život. Šťasten by mohl být ten, komu by se podařilo učinit třeba jen jeden takový objev. Ale Marx v každé oblasti, kterou zkoumal - a takových oblastí bylo velmi mnoho a v žádné nezůstával jen na povrchu - v každé z nich, dokonce i v matematice, učinil samostatné objevy.

Takový byl jako vědec. Ale to ještě ani zdaleka nedává celý jeho obraz. Věda byla Marxovi historicky hybnou, revoluční silou. I když míval upřímnou radost z každého nového objevu v některé teoretické vědě, jehož praktické využití se třeba ještě ani nedalo předvídat, docela jinak se radoval, když šlo o objev, který hned revolučně zasahoval do průmyslu a vůbec do dějinného vývoje. Tak sledoval podrobně vývoj objevů v oboru elektřiny a ještě v poslední době objevy Marcela Depreze.

Neboť Marx byl především revolucionář. Napomáhat tak či onak svržení kapitalistické společnosti a státních institucí, které tato společnost vytvořila, přispívat k osvobození moderního proletariátu, jemuž on první vštípil poznání jeho vlastního postavení a potřeb, poznání, za jakých podmínek se může osvobodit - to bylo Marxovým skutečným životním posláním. Boj byl jeho živlem. A Marx bojoval s takovou vášní, s takovou houževnatostí a s takovým úspěchem jako málokdo. První "Rheinische Zeitung" z roku 1842, pařížský "Vorwärts!"^[262] z roku 1844, "Deutsche-Brüsseler-Zeitung" z roku 1847, "Neue Rheinische Zeitung" z let 1848-1849, "New-York Tribune" z let 1852-1861 - kromě toho spousta bojovných brožur, práce ve spolcích v Paříži, Bruselu a Londýně, až nakonec jako koruna toho všeho vzniklo velké Mezinárodní dělnické sdružení - to byl věru výsledek, na který mohl být jeho tvůrce hrdý, i kdyby nebyl vykonal nic jiného.

Proto byl také Marx nejvíc nenáviděným a nejvíc tupeným člověkem své doby. Vlády, absolutistické i republikánské, ho vypovídaly, {373} buržoové, konzervativní i ultrademokratičtí, ho o závod tupili vylhanými pomluvami. Ale on to všechno smetal jako pavučinu, nevšímal si toho a odpovídal, jen když nebylo vyhnutí. A zemřel uctíván, milován a oplakáván milióny revolučních spolupracovníků od sibiřských dolů přes celou Evropu a Ameriku až po Kalifornii. A mohu směle říci: i když měl ještě mnoho odpůrců, měl sotva jediného osobního nepřítele.

Jeho jméno i dílo budou žít na věky!"

Potom přečetl Marxův zeť Longuet francouzsky tyto došlé adresy:

I. Na hrob Karla Marxe od ruských socialistů

"Jménem všech ruských socialistů posílám poslední pozdrav na rozloučenou největšímu ze všech socialistů naší doby. Zhasl jeden z největších mozků, zemřel jeden z nejhouževnatějších bojovníků proti vykořisťovatelům proletariátu.

Ruští socialisté se sklánějí před hrobem muže, který se sympatiemi sledoval jejich úsilí ve všech zvratech jejich strašného boje, boje, který povedou dál, dokud definitivně nezvítězí zásady sociální revoluce. Ruština byla prvním jazykem, do kterého byl přeložen ,Kapitál', toto evangelium soudobého socialismu. Studenti ruských universit slyšeli jako první příznivý výklad teorií velkého myslitele, jejž jsme právě ztratili. I ti, kdo se rozcházeli se zakladatelem Mezinárodního dělnického sdružení v praktických organizačních otázkách, museli se vždy sklonit před rozsáhlými vědomostmi a obrovskou myšlenkovou hloubkou, které dokázaly proniknout až k samým kořenům moderního kapitálu, vývoje ekonomických společenských forem a závislosti celých lidských dějin na těchto vývojových formách. Ba ani ti nejvášnivější odpůrci, které měl v řadách revolučních socialistů, nemohli neposlechnout výzvy, kterou Marx spolu s druhem svého života^[a] provolal před 35 lety do světa:

,Proletáři všech zemí, spojte se!"

Smrti Karla Marxe želí všichni, kdo uměli pochopit jeho myšlenky a ocenit jeho vliv na naši dobu.

A dovoluji si připojit, že ještě bolestněji nesou tuto ztrátu ti, kdo ho poznali z osobního styku, zejména ti, kdo ho milovali jako přítele.

Paříž 15. března 1883

P. Lavrov"

{374} II. Telegram

"Pařížské organizace francouzské Dělnické strany vyjadřují svou bolest nad ztrátou myslitele, jehož materialistické pojetí dějin a analýza kapitalistické výroby vytvořily vědecký socialismus a nynější revoluční komunistické hnutí. Vyjadřují dále svou úctu k Marxovi jako člověku a svůj naprostý souhlas s jeho učením.

Paříž 16. března 1883

Tajemník: Lépine"

III. Telegram

"Svým jménem i jako delegát španělské dělnické strany (madridské organizace) sdílím hluboký zármutek přátel a dcer Karla Marxe nad krutou ztrátou velkého socialisty, který byl učitelem nám všem.

Paříž 16. března 1883

José Mesa y Leompart"

Pak promluvil německy Liebknecht:

"Přijel jsem z Německa, abych vyjádřil nezapomenutelnému učiteli a věrnému příteli svou lásku a vděčnost. Věrnému příteli! Jeho nejstarší přítel a spolubojovník řekl právě o Karlu Marxovi, že to byl nejvíc nenáviděný muž tohoto století. Ano, je to tak. Byl nejvíc nenáviděn, ale byl také nejvíc milován. Nejvíc nenáviděn utlačovateli a vykořisťovateli lidu, nejvíc milován utlačovanými a vykořisťovanými, pokud si uvědomují své postavení. Utlačovaný a vykořisťovaný lid ho miluje, protože on miloval jej. Neboť zesnulý, jehož ztráty tu želíme, byl veliký jak ve své lásce, tak ve své nenávisti. Jeho nenávist prýštila z jeho lásky. Jeho srdce bylo stejně veliké jako jeho duch. To vědí všichni, kdo ho znali.

Ale nestojím tu jen jako žák a přítel; stojím tu také jako zástupce německé sociální demokracie, která mě pověřila, abych vyjádřil city, jež chová k svému učiteli, k muži, který naši stranu vytvořil, pokud lze v tomto smyslu mluvit o vytvoření.

Bylo by nevhodné, abych se tu pouštěl do krasořečnění. Vždyť nikdo nebyl takovým zapřisáhlým nepřítelem fráze jako Karel Marx. To je právě jeho nehynoucí zásluha, že proletariát, stranu pracujícího lidu, osvobodil od fráze a postavil ji na pevný vědecký základ, kterým nemůže nic otřást. Revolucionář vědy, revolucionář prostřednictvím vědy, vystoupil na nejvyšší vrcholek vědy, aby pak sestoupil k lidu a učinil vědu obecným majetkem lidu.

Věda je osvoboditelkou lidstva.

Přírodní věda nás osvobozuje od boha. Ale bůh na nebesích žije dál, i když ho věda zabila.

{375} Společenská věda, kterou Marx odhalil lidu, zabíjí kapitalismus a s ním i modly a pány země, kteří nenechají boha zemřít, co budou živi.

Věda není německá. Nezná hranice, hlavně ne hranice mezi národnostmi. A proto tomu ani nemohlo být jinak, než že se tvůrce ,Kapitálu' musel stát i tvůrcem Mezinárodního dělnického sdružení.

Vědecký základ, za nějž vděčíme Marxovi, nám umožňuje odrážet všechny útoky nepřátel a boj, do kterého jsme se dali, vést dál se stále mohutnějšími silami.

Marx proměnil sociální demokracii ze sekty, ze školy ve stranu, stranu, která už teď bojuje nepřemožena a která zvítězí.

A to neplatí jen o nás Němcích. Marx náleží proletariátu. Proletářům všech zemí zasvětil celý svůj život. Proletáři všech zemí, kteří jsou s to myslet a myslí, chovají k němu vděčnou úctu.

Je to pro nás těžká rána. Ale nepoddáváme se žalu. Mrtvý nezemřel. Žije v srdcích, žije v hlavách proletariátu. Jeho památka nikdy nezanikne, jeho učení se bude šířit stále dál a dál.

Místo abychom se poddávali žalu, jednejme v duchu velikého zesnulého, všemi silami se přičiňme o to, aby se co nejdříve uskutečnilo, co učil a oč usiloval. Tak nejlépe uctíme jeho památku.

Mrtvý příteli, jenž žiješ! Půjdeme cestou, kterou jsi nám ukázal, až ke konečnému cíli. To Ti u Tvého hrobu slibujeme!"

Na pohřbu byli kromě jiných a mimo už jmenované i druhý Marxův zeť Paul Lafargue, Friedrich Lessner, odsouzený roku 1852 v kolínském procesu proti komunistům k pěti letům žaláře, a G. Lochner, rovněž starý člen Svazu komunistů. Přírodní vědy byly zastoupeny dvěma kapacitami prvního řádu: zoologem profesorem Ray Lankesterem a chemikem profesorem Schorlemmerem; oba jsou členy londýnské Akademie věd (Royal Society).

Napsal B. Engels kolem 18. března 1883
Otištěno v "Der Sozialdemokrat",
čís. 13 z 22. března 1883
Podpis: Fr. Engels

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a Zde vynechal Engels při překladu do němčiny své jméno. V Lavrovově dopise toto místo zní: "spolu s Bedřichem Engelsem, druhem svého života". (Pozn. red.)

262 "Vorwärts!" ("Vpřed!"] - německé noviny, které vycházely dvakrát týdně od ledna do prosince 1844 v Paříži. Marx a Engels s nimi spolupracovali. Pod vlivem Marxovým, který se od léta 1844 stále víc podílel na redakci "Vorwärts!", začal list nabývat komunistického charakteru; ostře kritizoval reakční poměry v Prusku. Na žádost pruské vlády vypověděla Guizotova vláda v lednu 1845 Marxe a některé další spolupracovníky listu "Vorwärts!" z Francie a list přestal vycházet.