Karel Marx
Kapitál, III. díl
Oddíl první
Přeměna nadhodnoty v zisk
a míry nadhodnoty v míru zisku
Kapitola první
Cena nákladů[*] a zisk
V první knize jsme zkoumali jevy, které skýtá kapitalistický výrobní proces sám o sobě, jako bezprostřední výrobní proces, a ponechávali jsme při tom ještě stranou všechny druhotné vlivy okolností, jež jsou mu cizí. Ale tímto bezprostředním výrobním procesem životní dráha kapitálu ještě nekončí. Ve skutečném světě na něj navazuje proces oběhu, který byl předmětem našeho zkoumání v druhé knize. Tam jsme viděli — zejména v třetím oddílu při zkoumání procesu oběhu jakožto zprostředkování společenského reprodukčního procesu — že kapitalistický výrobní proces, vzat jako celek, je jednotou výrobního procesu a procesu oběhu. Pokud jde o úkol této třetí knihy, nemohou jím být všeobecné úvahy o této jednotě. Naopak, je třeba zjistit a popsat konkretní formy, vznikající z procesu pohybu kapitálu, zkoumáme-li jej jako celek. Ve svém skutečném pohybu vystupují kapitály vůči sobě v takových konkretních formách, že se vzhledem k nim podoba [Gestalt] kapitálu v bezprostředním výrobním procesu i jeho podoba v procesu oběhu jeví jen jako zvláštní momenty. Další podoby [Gestaltungen] kapitálu, o kterých pojednáváme v této knize, se tedy krok za krokem blíží formě, v níž vystupují na povrchu společnosti, v působení různých kapitálů na sebe navzájem, v konkurenci a v běžném vědomí agentů výroby samých.
*
Hodnota každého kapitalisticky vyrobeného zboží H [hodnota] je vyjádřena vzorcem: H = c + v + m. Odečteme-li od této hodnoty výrobku nadhodnotu m, zbude pouhý ekvivalent kapitálové hodnoty čili hodnota, která kapitálovou hodnotu c + v, vydanou v prvcích výroby, nahrazuje ve zboží.
Způsobí-li na př. zhotovení určitého zboží výdaj kapitálu 500 liber št., tj. 20 liber št. na opotřebování pracovních prostředků, 380 liber št. za výrobní materiál, 100 liber št. za pracovní sílu, a činí-li míra nadhodnoty 100%, je hodnota výrobku = 400c+ 100v + l00m = 600 liber št.
Odečteme-li nadhodnotu 100 liber št., zbývá zbožní hodnota 500 liber št. a ta jen nahrazuje vynaložený kapitál 500 liber št. Tato část hodnoty zboží, která nahrazuje cenu spotřebovaných výrobních prostředků a cenu použité pracovní síly, nahrazuje jen to, co zboží stojí kapitaJistu samého, a tvoří proto pro něho cenu nákladů na zboží.
To, co zboží stojí kapitalistu, a to, co stojí sama výroba zboží, jsou ovšem dvě naprosto různé veličiny. Ta část hodnoty zboží, kterou tvoří nadhodnota, kapitalistu nic nestojí právě proto, že stojí dělníka neplacenou práci. Protože však na základě kapitalistické výroby dělník, jakmile vstoupí do výrobního procesu, tvoří sám ingrediens [součást] fungujícího a kapitalistovi patřícího produktivního kapitálu, takže skutečným výrobcem zboží je kapitalista, jeví se mu cena nákladů na zboží nutně jako skutečné náklady na zboží. Nazveme-li cenu nákladů k, mění se vzorec H = c + v + m ve vzorec H = k + m, čili hodnota zboží = cena nákladů + nadhodnota.
V zahrnování různých částí hodnoty zboží, které jen nahrazují kapitálovou hodnotu vynaloženou na jeho výrobu, do kategorie ceny nákladů se tedy na jedné straně obráží specifický charakter kapitalistické výroby. Kapitalitické náklady na zboží se měří vynaložením kapitálu, skutečné náklady na zboží vynaložením práce. Kapitalistická cena nákladů na zboží je proto kvantitativně odlišná od hodnoty zboží čili od skutečné ceny nákladů na zboží; je menší než hodnota zboží, neboť je-li H = k + m, je k = H — m. Na druhé straně cena nákladů na zboží vůbec není nějakou rubrikou, existující jen v kapitalistickém účetnictví. Osamostatnění této části hodnoty se prakticky neustále uplatňuje ve skutečné výrobě zboží, protože tato část musí být procesem oběhu znovu a znovu přeměňována ze zbožní formy opět ve formu produktivního kapitálu, za nahrazenou cenu nákladů na zboží je tedy nutno neustále znovu kupovat prvky výroby spotřebované při výrobě.
Naproti tomu nemá kategorie ceny nákladů vůbec nic společného s tvorbou hodnoty zboží čili se zhodnocovacím procesem kapitálu. Vím-li, že 5/6 zbožní hodnoty 600 liber št., t. j. 500 liber št., tvoří jen ekvivalent vynaloženého kapitálu 500 liber št., hodnotu nahrazující tento vynaložený kapitál, a že tudíž stačí jen k tomu, aby se za ně znovu nakoupily hmotné prvky tohoto kapitálu, nevím tím ještě, ani jak bylo vyrobeno těchto 5/6 hodnoty zboží, které jsou cenou jeho nákladů, ani jak byla vyrobena poslední šestina, která v něm tvoří nadhodnotu. Rozbor nám však ukáže, že v kapitalistickém hospodářství nabývá cena nákladů klamného zdání kategorie výroby hodnoty samé.
Vraťme se k našemu příkladu. Předpokládáme-li, že hodnota vyrobená jedním dělníkem za jeden průměrný společenský pracovní den se zračí v částce 6 šilinků = 6 marek, představuje zálohovaný kapitál 500 liber št. = 400c + 100v novou hodnotu, vyrobenou za 16662/3 desetihodinových pracovních dní, z nichž je 13331/3 pracovaích dní krystalisováno v hodnotě výrobních prostředků = 400c a 3331/3 v hodnotě pracovní síly = 100v. Je-li předpokládaná míra nadhodnoty = 100%, stojí tedy výroba zboží, které má být nově vytvořeno, vynaložení pracovní síly = 100v + 100m = 6662/3 desetihodinových pracovních dní. Víme dále (viz knihu I, kap. VII, str. 173 a násl. [K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde]), že hodnota nově vytvořeného výrobku 600 liber št. se skládá: 1) ze znovu se objevující hodnoty konstantního kanitálu 400 liber št.. vynaloženého na výrobní prostředky, a 2) z nově vyrobené hodnoty 200 liber št. Cena nákladů na zboží = 500 liber št. zahrnuje znovu se objevujících 400c a polovinu nově vyrobené hodnoty 200 liber št. (= l00v), tedy dva svým původem úplně odlišné prvky zbožní hodnoty.
Díky účelnému charakteru práce vynaložené během 6662/3 desetihodinových dní se hodnota spotřebovaných výrobních prostředků ve výši 400 liber št. přenáší z těchto výrobních prostředků na výrobek. Tato stará hodnota se tedy objevuje znovu jako součást hodnoty výrobku, nevzniká však ve výrobním procesu tohoto zboží. Existuje jako součást hodnoty zboží jen proto, že dříve existovala jako součást zálohovaného kapitálu. Vynaložený konstantní kapitál je tedy nahrazován tou částí hodnoty zboží, kterou sám k hodnotě zboží přidává. Tento prvek ceny nákladů má tedy dvojí význam a smysl: na jedné straně vchází do ceny nákladů na zboží, protože je součástí hodnoty zboží, která nahrazuje vynaložený kapitál; na druhé straně je součástí hodnoty zboží jen proto, že je hodnotou vynaloženého kapitálu, čili proto, že výrobní prostředky stojí tolik a tolik.
Úplně naopak je tomu s druhou součástí ceny nákladů. 6662/3 dní práce vynaložených za výroby zboží vytváří novou hodnotu 200 liber št. Jedna část této nové hodnoty jen nahrazuje zálohovaný variabilní kapitál 100 liber št. čili cenu použité pracovní síly. Ale tato zálohovaná kapitálová hodnota nikterak nevchází do tvorby nové hodnoty. Při zálohování kapitálu se pracovní síla počítá jako hodnota, ale ve výrobním procesu funguje jako tvůrce hodnoty. Na místo hodnoty pracovní síly, která figuruje při zálohování kapitálu, nastupuje ve skutečně fungujícím produktivním kapitálu sama živá, hodnototvorná pracovní síla.
Rozdíl mezi těmito různými součástmi zbožní hodnoty, které tvoří dohromady cenu nákladů, je ihned nápadný, jakmile nastane změna ve velikosti hodnoty: jednou ve velikosti hodnoty vynaložené konstantní části, po druhé ve velikosti hodnoty vynaložené variabilní části kapitálu. Dejme tomu, že cena týchž výrobních prostředků čili konstantní část kapitálu stoupne ze 400 liber na 600 liber št. nebo naopak klesne na 200 liber št. V prvním případě stoupne nejen cena nákladů na zboží z 500 liber št. na 600c + 100v = 700 liber št., nýbrž stoupne i sama hodnota zboží ze 600 liber št. na 600c + 100v + + l00m = 800 liber št. V druhém případě klesne nejen cena nákladů z 500 liber št. na 200c + 100v = 300 liber št., nýbrž i sama hodnota zboží klesne z 600 liber št. na 200c + 100v + l00m = 400 liber št. Protože vynaložený konstantní kapitál přenáší na výrobek svou vlastní hodnotu, hodnota výrobku za jinak stejných okolností vzrůstá nebo klesá s absolutní velikostí této kapitálové hodnoty. Dejme tomu naopak, že za jinak stejných okolností stoupne cena dosavadního množství pracovní síly ze 100 liber št. na 150 liber št. nebo naopak klesne na 50 liber št. V prvním případě sice stoupne cena nákladů z 500 liber št. na 400c + 150v = 550 liber št. a v druhém případě klesne z 500 liber št. na 400c + 50v = 450 liber št., ale hodnota zboží zůstane v obou případech nezměněna = 600 liber št.: v prvním případě 400c + 150v + 50m, v druhém případě = 400c + 50v + 150m. Zálohovaný variabilní kapitál nepřidává k výrobku svou vlastní hodnotu. Naopak, místo jeho hodnoty vešla do výrobku nová hodnota vytvořená prací. Změna v absolutní velikosti hodnoty variabilního kapitálu, pokud je jen výrazem změny v ceně pracovní síly, nemění tudíž nijak absolutní velikost hodnoty zboží, protože nijak nemění absolutní velikost nové hodnoty vytvářené pracovní silou uvedenou v činnost. Taková zrněna má vliv jen na poměr velikostí těch dvou součástí nové hodnoty, z nichž jedna tvoří nadhodnotu a druhá nahrazuje variabilní kapitál a tedy vchází do ceny nákladů na zboží.
Oběma částem ceny nákladů — v našem případě 400c + 100v — je společné jen jedno: obě jsou součástmi zbožní hodnoty, nahrazujícími zálohovaný kapitál.
Ale s hlediska kapitalistické výroby se tento skutečný stav nutně jeví skresleně.
Kapitalistický způsob výroby se liší od způsobu výroby založeného na otroctví mimo jiné tím, že se tu hodnota, resp. cena pracovní síly jeví jako hodnota, resp. cena práce samé čili jako mzda. (Kniha I, kap. XVII.) Variabilní část hodnoty zálohovaného kapitálu se proto jeví jako kapitál vynaložený na mzdu, jako kapitálová hodnota, kterou se platí hodnota, resp. cena veškeré práce vynaložené na výrobu. Vycházíme-li na př. z předpokladu, že průměrný společenský desetihodinový pracovní den je ztělesněn v množství peněz = 6 šilinkům, pak zálohovaný variabilní kapitál 100 liber št. je peněžním Výrazem hodnoty vyrobené za 3331/3 desetihodinových pracovních dní. Ale tato hodnota nakoupené pracovní síly, figurující při zálohování kapitálu, netvoří část skutečně fungujícího kapitálu. Do výrobního procesu vstupuje místo ní sama živá pracovní síla. Činí-li — jako v našem příkladu — stupeň vykořisťování pracovní síly 100%, vynakládá se pracovní síla po 6662/3 desetihodinových pracovních dní a přidává tudíž k výrobku novou hodnotu 200 liber št. Ale při zálohování kapitálu figuruje jako kapitál vynaložený na mzdu čili jako cena práce vykonané za 6662/3 desetihodinových dní variabilní kapitál 100 liber št. Těchto 100 liber št. děleno 6662/3 dává jako cenu desetihodinového pracovního dne 3 šilinky, hodnotu vyrobenou za pět hodin práce.
Srovnáme-li zálohovaný kapitál na jedné straně a zbožní hodnotu na druhé straně, dostaneme:
I. Zálohovaný kapitál 500 liber št. = 400 liber št. kapitálu vydaného na výrobní prostředky (cena výrobních prostředků) + 100 liber št. kapitálu vydaného na práci (cena 6662/3 pracovních dní čili mzda za ně),
II. Zbožní hodnotu 600 liber št. = ceně nákladů 500 liber št. (400 liber št., cena vydaných výrobních prostředků, + 100 liber št., cena vynaložených 6662/3 pracovních dní) + 100 liber št. nadhodnoty.
V tomto vzorci se část kapitálu vynaložená na práci liší od části vynaložené na výrobní prostředky, např. na bavlnu nebo uhlí pouze tím, že slouží k placení hmotně odlišného prvku výroby, ale naprosto ne tím, že hraje funkčně odlišnou úlohu v procesu tvorby hodnoty zboží, a tedy i ve zhodnocovacím procesu kapitálu. V ceně nákladů na zboží se znovu objevuje cena výrobních prostředků tak, jak figurovala již v zálohovaném kapitálu, a objevuje se znovu proto, že těchto výrobních prostředků bylo využito účelně. Právě tak se v ceně nákladů na zboží znovu objevuje cena čili mzda za 6662/3 pracovních dní, vynaložených na jeho výrobu, tak, jak figurovala již v zálohovaném kapitálu — a objevuje se znovu proto, že toto množství práce bylo vynaloženo v účelné formě. Vidíme jen hotové, dané hodnoty — ty části hodnoty zálohovaného kapitálu, které vcházejí do tvorby hodnoty výrobku — ale nevidíme prvek tvořící novou hodnotu. Rozdíl mezi konstantním a variabilním kapitálem zmizel. Celá cena nákladů 500 liber št. dostává nyní dvojí význam: předně je tou součástí zbožní hodnoty 600 liber št., která nahrazuje kapitál 500 liber št., vynaložený na výrobu zboží; a za druhé tato součást hodnoty zboží sama existuje jen proto, že dříve existovala jako cena nákladů na použité prvky výroby, na výrobní prostředky a práci, tj. jako zálohovaný kapitál. Kapitálová hodnota se vrací jako cena nákladů na zboží, protože byla vynaložena jako kapitálová hodnota a pokud byla takto vynaložena.
Tím, že různé součásti hodnoty zálohovaného kapitálu jsou vynaloženy na hmotně různé prvky výroby — na pracovní prostředky, suroviny, pomocné látky a práci, je podmíněno jen to, že se za cenu nákladů na zboží musí znovu nakoupit tyto hmotně různé prvky výroby. Přitom pokud jde o tvorbu ceny nákladů samu, uplatňuje se jen jeden rozdíl, rozdíl mezi fixním a oběžným kapitálem. V našem příkladu se počítalo s 20 librami št. na opotřebování pracovních prostředků (400c = 20 liber št. na opotřebování pracovních prostředků + 380 liber št. na výrobní materiál). Byla-li hodnota těchto precovních prostředků před výrobou zboží = 1200 librám št., existuje po jeho výrobě ve dvou podobách: 20 liber št. jako část zbožní hodnoty, 1200 — 20 čili 1180 liber št. jako zbývající hodnota pracovních prostředků, které zůstávají i nadále v rukou kapitalisty, čili jako prvek hodnoty nikoli jeho zbožního kapitálu, nýbrž jeho produktivního kapitálu. Na rozdíl od pracovních prostředků jsou výrobní materiál a mzda při výrobě zboží vynakládány celé, a proto do hodnoty vyrobeného zboží vchází celá jejich hodnota. Viděli jsme, jak tyto různé součásti zálohovaného kapitálu s hlediska obratu nabývají forem fixního a oběžného kapitálu.
Zálohovaný kapitál je tedy = 1680 liber št.: fixní kapitál = 1200 liber št. + oběžný kapitál = 480 liber št. (= 380 liber št. ve výrobním materiálu + 100 liber št. ve mzdě).
Cena nákladů na zboží naproti tomu je = jen 500 librám št. (20 liber št. na opotřebování fixního kapitálu, 480 liber št. na oběžný kapitál).
Tento rozdíl mezi cenou nákladů na zboží a zálohovaným kapitálem potvrzuje však jen jedno: že cenu nákladů na zboží tvoří výhradně kapitál skutečně vynaložený na jeho výrobu.
Při výrobě zboží se používá pracovních prostředků v hodnotě 1200 liber št., ale z této zálohované kapitálové hodnoty se při výrobě ztrácí jen 20 liber št. Použitý fixní kapitál vchází tedy do ceny nákladů na zboží jen zčásti, protože se při jeho výrobě vynakládá jen zčásti. Použitý oběžný kapitál vchází do ceny nákladů na zboží celý, protože se na jeho výrobu vynakládá celý. Co jiného to však dokazuje než to, že spotřebované fixní a oběžné části kapitálu vcházejí do ceny nákladů na příslušné zboží pro rata [úměrně] velikosti své hodnoty, stejnou měrou, a že tato součást hodnoty zboží vděčí za svůj vznik vůbec jen kapitálu vynaloženému na jeho výrobu? Kdyby tornu tak nebylo, nebylo by pochopitelné, proč zálohovaný fixní kapitál 1200 liber št. nepřidává k hodnotě výrobku kromě oněch 20 liber št., které ztrácí ve výrobním procesu, také oněch 1180 liber št., které v něm neztrácí.
Tento rozdíl mezi fixním a oběžným kapitálem pokud jde o vypočítávání ceny nákladů tedy jen potvrzuje zdání, že cena nákladů vzniká z vynaložené kapitálové hodnoty čili z toho, nač přijdou kapitalistu vynaložené prvky výroby včetně práce. Na druhé straně pokud jde o tvorbu hodnoty, ztotožňuje se tu přímo pod rubrikou oběžného kapitálu variabilní část kapitálu, vydaná na pracovní sílu, s konstantním kapitálem (s částí kapitálu, skládající se z výrobního materiálu), a tím se dovršuje mystifikace zhodnocovacího procesu kapitálu.Tento rozdíl mezi cenou nákladů na zboží a zálohovaným kapitálem potvrzuje však jen jedno: že cenu nákladů na zboží tvoří Výhradně kapitál skutečně vynaložený na jeho výrobu. Při výrobě zboží se používá pracovních prostředků v hodnotě 1200 liber št., ale z této zálohované kapitálové hodnoty se při výrobě ztrácí Jen 20 liber št. Použitý fixní kapitál vchází tedy do ceny nákladů na zboží jen zčásti, protože se při jeho výrobě vynakládá jen zčásti. Použitý oběžný kapitál vchází do ceny nákladů na zboží celý, protože se na jeho výrobu vynakládá celý. Co jiného to však dokazuje než to, že spotřebované fixní a oběžné části kapitálu vcházejí do ceny nákladů na příslušné zboží pro rata [úměrně] velikosti své hodnoty, stejnou měrou, a že tato součást hodnoty zboží vděčí za svůj vznik vůbec jen kapitálu vynaloženému na jeho výrobu? Kdyby tornu tak nebylo, nebylo by pochopitelné, proč zálohovaný fixní kapitál 1200 liber št. nepřidává k hodnotě výrobku kromě oněch 20 liber št., které ztrácí ve výrobním procesu, také oněch 1180 liber št., které v něm neztrácí. Tento rozdíl mezi fixním a oběžným kapitálem pokud jde o vypočítávání ceny nákladů tedy jen potvrzuje zdání, že cena nákladů vzniká z vynaložené kapitálové hodnoty čili z toho, nač přijdou kapitalistu vynaložené prvky výroby včetně práce. Na druhé straně pokud jde o tvorbu hodnoty, ztotožňuje se tu přímo pod rubrikou oběžného kapitálu variabilní část kapitálu, vydaná na pracovní sílu, s konstantním kapitálem (s částí kapitálu, skládající se z výrobního materiálu), a tím se dovršuje mystifikace zhodnocovacího procesu kapitálu.[1]
Dosud jsme zkoumali jen jeden prvek hodnoty zboží — cenu nákladů. Nyní se musíme podívat i na druhou součást hodnoty zboží, na přebytek nad cenou nákladů čili nadhodnotu. Nadhodnota je tedy především přebytek hodnoty zboží nad cenou jeho nákladů. Ale protože se cena nákladů rovná hodnotě vynaloženého kapitálu, v jehož hmotné prvky se také neustále zpětně přeměňuje, je tento přebytek hodnoty přírůstkem hodnoty kapitálu vynaloženého na výrobu zboží a vracejícího se ze svého oběhu.
Již dříve jsme viděli, že ačkoli m, nadhodnota, vzniká jen změnou hodnoty v, variabilního kapitálu, a je proto svým původem jen přírůstkem variabilního kapitálu, tvoří přesto po skončení výrobního procesu právě tak přírůstek hodnoty c + v, celkového vynaloženého kapitálu. Vzorec c + (v + m), který naznačuje, že m se vyrábí přeměnou určité kapitálové hodnoty v, zálohované na pracovní sílu, v plynoucí veličinu, tedy přeměnou stálé veličiny ve veličinu proměnnou — může být právě tak vyjádřen: (c + v) + m. Před výrobou jsme měli kapitál 500 liber št. Po výrobě máme kapitál 500 liber št. plus přírůstek hodnoty 100 liber št.[2]
Nadhodnota však tvoří přírůstek nejen k té části zálohovaného kapitálu, která vchází do zhodnocovacího procesu, nýbrž i k té části, která do tohoto procesu nevchází; tedy přírůstek hodnoty nejen k tomu vynaloženému kapitálu, který se nahrazuje z ceny nákladů na zboží, nýbrž vůbec k celému kapitálu použitému při výrobě. Před výrobním procesem jsme měli kapitálovou hodnotu 1680 liber št.: 1200 liber št. fixního kapitálu, vynaloženého na pracovní prostředky, z něhož 20 liber št. vchází do hodnoty zboží jako náhrada opotřebování, plus 480 liber št. oběžného kapitálu ve výrobním materiálu a mzdách. Po výrobním procesu máme 1180 liber št. jako součást hodnoty produktivního kapitálu plus zbožní kapitál 600 liber št. Sečteme-li tyto dvě sumy hodnoty, vyjde nám, že kapitalista má nyní hodnotu 1780 liber št. Odečte-li od toho celkový zálohovaný kapitál 1680 liber št., zbude mu přírůstek hodnoty 100 liber št. Těchto 100 liber št. nadhodnoty tvoří tedy právě tak přírůstek hodnoty použitého kapitálu 1680 liber št., jako té jeho části 500 liber št., jež byla vynaložena za výroby.
Kapitalistovi je ovšem jasné, že tento přírůstek hodnoty vzniká z produktivních procesů, jimiž prochází kapitál, že tedy vzniká z kapitálu samého, protože po výrobním procesu tu je, kdežto před výrobním procesem tu nebyl. Předně pokud jde o kapitál vynaložený na výrobu, zdá se, že nadhodnota vzniká stejnou měrou z různých prvků jeho hodnoty, vynaložených na výrobní prostředky a práci: vždyť tyto prvky se stejnou měrou účastní tvorby ceny nákladů. Přidávají stejnou měrou své hodnoty, tvořící zálohovaný kapitál, k hodnotě výrobku a neliší se od sebe jako konstantní a variabilní veličiny hodnoty. Uvidíme to jasně, představíme-li si na okamžik, že se všechen vynaložený kapitál skládá buď výhradně ze mzdy, nebo výhradně z hodnoty výrobních prostředků. Pak bychom měli v prvním případě místo zbožní hodnoty 400c + 100v + 100m zbožní hodnotu 500v + 100m, Kapitál 500 liber št. vynaložený na mzdu je hodnotou veškeré práce vynaložené na výrobu zbožní hodnoty 600 liber št. a právě proto tvoří cenu nákladů na celý výrobek. Ale taková tvorba této ceny nákladů, při níž se hodnota vynaloženého kapitálu objevuje znovu jako součást hodnoty výrobku, je jediným procesem tvorby této zbožní hodnoty, jaký známe. Jak vzniká její součást 100 liber št., která tvoří nadhodnotu, nevíme. Stejně by tomu bylo v druhém případě, kde by zbožní hodnota byla 500c + 100m. V obou případech víme, že nadhodnota vzniká z dané hodnoty proto, že tato hodnota byla zálohována ve formě produktivního kapitálu, ať už ve formě práce, nebo ve formě výrobních prostředků. Na druhé straně však zálohovaná kapitálová hodnota nemůže tvořit nadhodnotu jen proto, že byla vynaložena a že tudíž tvoří cenu nákladů na zboží. Neboť právě potud, pokud tvoří cenu nákladů na zboží, netvoří nadhodnotu, nýbrž jen ekvivalent vynaloženého kapitálu, hodnotu nahrazující tento kapitál. Pokud tedy tvoří nadhodnotu, netvoří ji ve své specifické vlastnosti vynaloženého kapitálu, nýbrž vůbec jako zálohovaný, a tudíž použitý kapitál. Nadhodnota tedy pochází právě tak z té části zálohovaného kapitálu, která vchází do ceny nákladů na zboží, jako z té jeho části, která do ceny nákladů nevchází, zkrátka stejnou měrou z fixní i oběžné součásti použitého kapitálu. Celý kapitál — jak pracovní prostředky, tak výrobní materiál a práce — slouží hmotně jako tvůrce výrobku. Do skutečného pracovního procesu vchází hmotně celý kapitál, třebaže ho do zhodnocovacího procesu vchází jen část. Snad právě v tom je příčina, proč se tvorby ceny nákladů účastní jen zčásti, ale tvorby nadhodnoty celý. Ať je tomu jakkoli, výsledek je, že nadhodnota vzniká zároveň ze všech částí použitého kapitálu. Dedukci lze značně zkrátit, řekneme-li prostě a bez obalu s Malthusem: „Kapitalista očekává stejný výtěžek ze všech částí kapitálu který zálohoval.“[3]
Nadhodnota, představíme-li si ji takto jako plod celého zálohovaného kapitálu, nabývá přeměněné formy zisku. Určitá suma hodnoty je tedy kapitálem proto, že se vynakládá, aby zplodila zisk[4], čili zisk vzniká proto, že se určité sumy hodnoty používá jako kapitálu. Označíme-li zisk z, změní se vzorec H = c + v + rn = k + m ve vzorec H = k + z, čili hodnota zboží = cena nákladů + zisk.
Zisk, jak jej tu zprvu máme před sebou, je tedy totéž co nadhodnota, jenže v mystifikované formě, která však nutně vyplývá z kapitalistického způsobu výroby. Protože ve zdánlivé tvorbě ceny nákladů nelze rozeznat rozdíl mezi konstantním a variabilním kapitálem, musí být zdroj změny v hodnotě, odehrávající se za výrobního procesu, přenesen z variabilní části kapitálu na celý kapitál. Protože na jednom pólu vystupuje cena pracovní síly v přeměněné formě mzdy, vystupuje na opačném pólu nadhodnota v přeměněné formě zisku.
Viděli jsme, že cena nákladů na zboží je menší než jeho hodnota. Protože H = k + m, je k = H — m. Vzorec H = k + m se redukuje na H = k, hodnota zboží = ceně nákladů na zboží, jen tehdy, je-li m = 0, což je případ, k němuž na základě kapitalistické výroby nikdy nedochází, třebaže za zvláštních konjunktur na trhu může prodejní cena zboží klesnout na cenu nákladů nebo dokonce pod ni.
Proto prodává-li se zboží za svou hodnotu, realisuje se zisk, který se rovná přebytku hodnoty zboží nad cenou jeho nákladů, který se tedy rovná celé nadhodnotě vězící v hodnotě zboží. Kapitalista však může prodat zboží se ziskem, i když je prodá pod jeho hodnotou. Pokud je prodejní cena zboží nad cenou jeho nákladů, i kdyby byla pod jeho hodnotou, realisuje se vždy část nadhodnoty v něm obsažené, tedy dosáhne se vždy zisku. V našem příkladě je hodnota zboží = 600 librám št., cena nákladů = 500 librám št. Prodává-li se zboží za 510, 520, 530, 560, 590 liber št., prodává se o 90, 80, 70, 40, 10 liber št. pod hodnotou, a přesto se jeho prodejem strží zisk 10, 20, 30, 60, 90 liber št. Je zřejmé, že mezi hodnotou zboží a cenou jeho nákladů je možná celá řada prodejních cen. Čím větší je prvek hodnoty zboží, který tvoří nadhodnota, tím větší je v praxi rozmezí těchto mezicen.
Tím se vysvětlují nejen každodenní zjevy spjaté s konkurencí, na př. určité případy prodeje pod cenou (underselling), abnormálně nízká hladina cen zboží v určitých průmyslových odvětvích[5] atd. Základní zákon kapitalistické konkurence, který politická ekonomie dosud nepochopila, zákon, který reguluje všeobecnou míru zisku i tak zvané výrobní ceny, jež tato míra určuje, se opírá, jak uvidíme později, o tento rozdíl mezi hodnotou zboží a cenou jeho nákladů a o možnost, která z něho vyplývá, prodávat zboží se ziskem pod jeho hodnotou.
Nejnižší hranice prodejní ceny zboží je dána cenou jeho nákladů. Prodá-li se zboží pod cenou svých nákladů, nemohou být z prodejní ceny plně nahrazeny vynaložené součásti produktivního kapitálu. Děje-li se to trvale, zálohovaná kapitálová hodnota zmizí. Už s tohoto hlediska má kapitalista sklon k tornu považovat cenu nákladů za vlastní vnitřní hodnotu zboží, protože je to cena nutná k tomu, aby alespoň uchoval svůj kapitál. K tomu přistupuje dále to, že cena nákladů na zboží je kupní cena, kterou kapitalista sám zaplatil za výrobu zboží, tedy kupní cena, kterou určuje sám proces výroby zboží. Přebytek hodnoty, realisovaný při prodeji zboží, čili nadhodnota, jeví se proto kapitalistovi jako přebytek prodejní ceny zboží nad jeho hodnotou, a ne jako přebytek hodnoty zboží nad cenou jeho nákladů, takže to vypadá, ne jako by se nadhodnota vězící ve zboží realisovala jeho prodejem, nýbrž jako by vznikala z jeho prodeje. Objasnili jsme už tuto ilusi blíže v knize I, kap. IV, 2 („Rozpory všeobecného vzorce kapitálu“), zde se však na chvíli vraťme k formě, v níž s touto ilusí znovu přišel Torrens aj., při čemž ji líčí jako pokrok politické ekonomie ve srovnání s Ricardem.
„Přirozená cena, kterou tvoří cena nákladů, čili jinak řečeno, výdaj kapitálu na výrobu čili zhotovení zboží, nemůže zahrnovat zisk... Vynaloží-li pachtýř na obdělání svých polí 100 kvarterů obilí a dostane-li za to nazpět 120 kvarterů, tvoří oněch 20 kvarterů jakožto přebytek výrobku nad výdaji jeho zisk; ale bylo by absurdní nazývat tento přebytek čili zisk částí jeho výdajů... Továrník vynaloží určité množství surovin, nástrojů a životních prostředků na práci a dostane za to určité množství hotového zboží. Toto hotové zboží musí mít vyšší směnnou hodnotu než suroviny, nástroje a životní prostředky, jejichž zálohováním bylo získáno.“ Z toho Torrens vyvozuje, že přebytek výrobní ceny nad cenou nákladů, čili zisk, vzniká tím, že spotřebitelé „přímou směnou nebo směnou provedenou oklikou (circuitous) dávají o něco větší dávky všech součástí kapitálu, než stojí jejich výroba“.[6]
Skutečně, přebytek nad danou veličinou nemůže tvořit část této veličiny, a proto ani zisk, přebytek hodnoty zboží nad kapitalistovými výdaji nemůže tvořit část těchto výdajů. Nevchází-li tedy do tvorby hodnoty zboží žádný jiný prvek než hodnota zálohovaná kapitalistou, je nepochopitelné, jak může z výroby vyjít více hodnoty, než do ní vešlo — to by znamenalo, že něco vzniká z ničeho. Toto stvoření z ničeho obchází však Torrensjen tím, že je přenáší ze sféry výroby zboží do sféry oběhu zboží. Zisk nemůže pocházet z výroby, praví Torrens, neboť jinak by již byl obsažen v nákladech na výrobu, nebyl by tedy přebytkem nad těmito náklady. Zisk nemůže pocházet ze směny zboží, odpovídá mu Ramsay, nebyl-li tu již před směnou zboží. Je zřejmé, že suma hodnot směňovaných výrobků se nezmění směnou výrobků, sumou jejichž hodnot je. Po směně je stejná jako před směnou. Zde je třeba poznamenat, že na Torrensovu autoritu se přímo odvolává Malthus[7], třebaže prodej zboží nad jejich hodnotou sám vykládá jinak, nebo spíše nevykládá, neboť všechny takovéto argumenty nejsou v podstatě nic jiného než svého času proslulá negativní váha flogistonu.
Ve společnosti, kde vládne kapitalistická výroba, je i nekapitalistický výrobce v zajetí kapitalistických představ. Ve svém posledním románě „Paysans“ [Venkované] líčí Balzac — vůbec skvělý tím, jak hluboce chápe reálné poměry — výstižně, jak sedláček koná svému lichvářskému věřiteli zadarmo všechny možné práce, aby si udržel jeho přízeň, a přitom si myslí, že mu tím nic nedává, protože ho jeho vlastní práce nestojí žádné peníze. A lichvář tak zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Ušetří výdaje na mzdu v hotovosti, a rolníka, kterého zanedbávání práce na vlastním poli stále víc přivádí na mizinu, zaplétá stále hlouběji do svých lichvářských tenat.
Absurdní představu, že cena nákladů na zboží tvoří jeho skutečnou hodnotu, ale nadhodnota že vzniká z prodeje zboží nad jeho hodnotou, že se tedy zboží prodává za svou hodnotu, rovná-li se jeho prodejní cena ceně jeho nákladů, tj. rovná-li se ceně výrobních prostředků, jež na ně byly spotřebovány, plus mzdě, vytroubil do světa Proudhon s rádobyvědeckým šarlatánstvím u něho obvyklým jako nově odhalené tajemství socialismu. Redukce hodnoty zboží na cenu jeho nákladů tvoří ve skutečnosti základ jeho lidové banky. Již dříve jsme vyložili, že různé součásti hodnoty výrobku lze vyjádřit v poměrných částech výrobku samého. Činí-li na př. (kniha I, kap. VII, 2, str. 182 [K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde]) hodnota 20 liber příze 30 šilinků — totiž 24 šilinků výrobní prostředky, 3 šilinky pracovní síla a 3 šilinky nadhodnota — lze tuto nadhodnotu vyjádřit v 1/10 výrobku = 2 libry příze. Prodá-li se těchto 20 liber příze za cenu svých nákladů, za 27 šilinků, dostane kupec 2 libry příze zadarmo, čili zboží bude prodáno o 1/10 pod svou hodnotou; ale dělník stejně jako dříve vykonal nadpráci, jenže pro kupce příze, a ne pro kapitalistického výrobce příze. Bylo by naprosto nesprávné předpokládat, že kdyby se všechno zboží prodávalo za cenu svých nákladů, byl by výsledek ve skutečnosti týž, jako kdyby se prodávalo nad cenou svých nákladů, ale za svou hodnotu. Neboť i kdyby se předpokládalo, že hodnota pracovní síly, délka pracovního dne a stupeň vykořisťování práce jsou všude stejné, nebudou přesto masy nadhodnoty, obsažené v hodnotách různých druhů zboží, vůbec stejné, podle toho, jaké je organické složení kapitálu, zálohovaného na jejich výrobu.[8]
__________________________________
Poznámky:
* V německém originále Kostpreis — je totéž jako Produktionskosten, výrobní náklady, termín, kterého Marx rovněž používá a který se ustálil. (Pozn. red. čes. vydání)
1 Jaký zmatek z toho může vzniknout v hlavách ekonomů, ukázali jsme v knize I, kap. VII, 3, str. 185—191, na příkladu N. W. Seniora. [Viz K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde]
2 „Ve skutečnosti již víme, že nadhodnota je pouze následek té změny v hodnotě, která se děje s V, s částí kapitálu přeměněnou v pracovní sílu, že tedy v + m = v + ∆v (v + přírůstek v). Ale skutečná změna hodnoty a poměr, v němž se hodnota mění, jsou zatemňovány tím, že celý zálohovaný kapitál vzrůstá, protože roste jeho proměnná součást. Dříve byl 500 a nyní je 590.“ (Kniha I. kap. VII, str. 175. [K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde])
3 Malthus: „Principles of Political Economy“, 2. vyd., Londýn 1836, str. 268.
4 „Kapitál je to, co se vydává s úmyslem dosáhnout zisku.“ Malthus: „Definitions in Political Economv“. Londýn 1827, str. 86.
5 Srov. kniha I, kap. XVIII, str. 511—512. [Viz K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde]
6 R. Torrens: „An Essay on the Production of Wealth“. Londýn 1821, str. 51—53 a 349.
7 Malthus: „Definitions in Political Economy“. Londýn 1853, str. 70, 71.
8 „Masy hodnoty a nadhodnoty, vyráběné různými kapitály, jsou za dané hodnoty pracovní síly a při stejném stupni jejího vykořisťování přímo úměrné velikostem variabilních součástí těchto kapitálů, tj. jejich součástí přeměňovaných v živou pracovní sílu.“ (Kniha I, kap. IX, Str. 270 [viz K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde].)