Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx
Kapitál, III. díl

Kapitola třetí

Poměr míry zisku k míře nadhodnoty

Jak jsme uvedli na konci předcházející kapitoly, předpokládáme zde, jako vůbec v celém tomto prvním oddílu, že úhrn zisku, který připadá na daný kapitál, se rovná celkovému úhrnu nadhodnoty, vyrobené pomocí tohoto kapitálu v daném úseku oběhu. Nepřihlížíme tedy prozatím k tomu, že se tato nadhodnota jednak rozpadá na různé dílčí formy: úrok z kapitálu, pozemkovou rentu, daně atd., jednak že se ve většině případů vůbec nekryje se ziskem, jak je přivlastňován na základě všeobecné průměrné míry zisku; o tom pojednáme v druhém oddílu.

Pokud se předpokládá, že se zisk kvantitativně rovná nadhodnotě, je jeho velikost i velikost míry zisku určena poměry jednoduchých číselných veličin, v každém jednotlivém případě daných nebo určitelných. Rozbor se tedy pohybuje nejprve na čistě matematickém poli.

Ponecháváme označení, jichž jsme používali v první a druhé knize. Celkový kapitál K se dělí na konstantní kapitál c a variabilní kapitál v a vyrábí nadhodnotu m. Poměr této nadhodnoty k zálohovanému variabilnímu kapitálu, tedy m / v, nazýváme mírou nadhodnoty a označujeme ji m‘. Tedy m / v = m', a tudíž m = m'v. Nebere-li se tato nadhodnota v poměru k variabilnímu kapitálu, ale k celkovému kapitálu, nazývá se zisk (z), a poměr nadhodnoty m k celkovému kapitálu K, tedy m / K‚ se nazývá míra zisku z‘. Dostaneme tak:

dosadíme-li za m veličinu m‘ v, k níž jsme došli výše, dostaneme:

a tato rovnice se dá také vyjádřit úměrou:

míra zisku se má k míře nadhodnoty, jako se má variabilní kapitál k celkovému kapitálu.

Z této úměry vyplývá, že z‘, míra zisku, je vždy menší než m‘, mírá nadhodnoty, protože v, variabilní kapitál, je vždy menší než K, než součet v + c, variabilního a konstantního kapitálu, až na jediný, prakticky nemožný případ, kdy v = K, kdy by tedy kapitalista nezálohoval vůbec žádný konstantní kapitál, žádné výrobní prostředky, ale jen mzdu.

Při našem zkoumání je však třeba brát v úvahu ještě řadu jiných činitelů, kteří mají rozhodující vliv na velikost c, v a m a o nichž je proto nutno stručně se zmínit.

Předně je to hodnota peněz. Tu můžeme všude předpokládat jako stálou.

Za druhé je to obrat. Tohoto činitele si zatím vůbec nebudeme všímat, protože o jeho vlivu na míru zisku pojednáme zvlášť v jedné z pozdějších kapitol. {Zde jen předem upozorníme na jedno, totiž na to, že vzorec z‘ = m‘v/K je úplně správný jen pro jedno období obratu variabilního kapitálu, že však z něho můžeme udělat správný vzorec i pro roční obrat, dosadíme-li za m‘, prostou míru nadhodnoty, m‘n, roční míru nadhodnoty, při čemž n označuje počet obratů variabilního kapitálu za rok (viz kniha II, kap. XVI, 1). — B. E.}

Za třetí je třeba brát v úvahu produktivitu práce, o jejímž vlivu na míru nadhodnoty bylo obšírně pojednáno v knize I, oddíl IV. Může však mít i přímý vliv na míru zisku, alespoň na míru zisku jednotlivého kapitálu, jestliže, jak je vyloženo v knize I, kap. X, str. 280—281 [K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde], tento jednotlivý kapitál pracuje s větší produktivitou než společensky průměrnou, dodává výrobky za nižší hodnotu, než je společensky průměrná hodnota téhož zboží, takže realisuje mimořádný zisk. K tomuto případu zde však ještě nepřihlížíme, protože i v tomto oddílu stále ještě vycházíme z předpokladu, že zboží se vyrábí za společensky normálních podmínek a prodává za svou hodnotu. Vycházíme tedy v každém jednotlivém případě z předpokladu, že produktivita práce se nemění. Vskutku, hodnotová složení kapitálu vloženého do některého průmyslového odvětví, tedy určitý poměr variabilního kapitálu ke konstantnímu kapitálu, vyjadřuje vždy určitý stupeň produktivity práce. Jakmile se tedy tento poměr změní z jiného důvodu než v důsledku pouhé změny v hodnotě hmotných součástí konstantního kapitálu nebo změny mzdy, je jisté, že došlo i ke změně produktivity práce, a proto budeme moci dost často pozorovat, že změny, k nimž dochází u činitelů c, v a m, předpokládají zároveň i změny v produktivitě práce.

Totéž platí i o ostatních třech činitelích: délce pracovního dne, intensitě práce a mzdě. O jejich vlivu na masu a míru nadhodnoty bylo podrobně pojednáno v první knize. Je tedy pochopitelné, že i když pro zjednodušení vycházíme vždy z předpokladu, že tito tři činitelé zůstávají stálí, přesto změny, k nimž dochází u v a m, mohou zahrnovat i změny ve velikosti těchto jejich určujících momentů. Zde je třeba jen stručně připomenout, že mzda působí na velikost nadhodnoty a výši míry nadhodnoty opačně než délka pracovního dne a intensita práce; že zvyšování mzdy nadhodnotu zmenšuje, kdežto prodlužování pracovního dne a stupňování intensity práce ji zvětšuje.

Předpokládáme-li např., že kapitál 100 vyrobí s 20 dělníky při desetihodinové práci a celkové týdenní mzdě 20 nadhodnotu 20, dostaneme:

80_c + 20_v + 20_m; m‘ = 100%, z' = 20%.

Dejme tomu, že se pracovní den prodlouží na 15 hodin, aniž se zvýší mzda; celková hodnota nově vyrobená 20 dělníky se tím zvýší ze 40 na 60 (10 : 15 = 40 : 60); protože v, placená mzda, zůstává táž, stoupá nadhodnota z 20 na 40, a máme:

80_c + 20_v + 40_m; m‘ = 200%, z' = 40%.

Klesne-li naproti tomu při desetihodinové práci mzda z 20 na 12, budeme mít celkovou nově vyrobenou hodnotu 40 jako na začátku, ale bude se nyní dělit jinak: v klesne na 12, a na m tudíž zbude 28. Dostaneme tedy:

80_c + 12_v + 28_m; m‘ = 233¹/₃%, z' = ²⁸/₉₂ = 30¹⁰/₂₃%.

Vidíme tedy, žejak prodloužení pracovního dne (nebo tomu odpovídající zvýšení intensity práce), tak snížení mzdy zvyšuje masu, a tím i míru nadhodnoty; naopak zvýšení mzdy za jinak stejných okolností by míru nadhodnoty snížilo. Vzroste-li tedy v v důsledku zvýšení mzdy, není to výrazem toho, že se zvýšilo množství práce, nýbrž jen toho, že je práce dráže placena; m‘ a z‘ nestoupají, nýbrž klesají.

Už zde je vidět, že ke změnám v pracovním dnu, intensitě práce a mzdě nemůže dojít, aniž zároveň dochází ke změně ve v a m a jejich vzájemném poměni, tedy také v z‘, poměru m k c + v, celkovému kapitálu; a právě tak je jasné, že změny poměru m k v předpokládají rovněž změny alespoň v jedné ze tří zmíněných podmínek práce.

V tom se právě projevuje zvláštní organický vztah variabilního kapitálu k pohybu celkového kapitálu a jeho zhodnocování, jakož i jeho odlišnost od konstantního kapitálu. Pokud jde o tvorbu hodnoty, je konstantní kapitál důležitý jen díky hodnotě, kterou má; přitom je pro tvorbu hodnoty úplně lhostejné, zda konstantní kapitál 1500 liber št. představuje 1500 tun železa řekněme po 1 libře št. nebo 500 tun železa po 3 librách št. Množství skutečné hmoty, v němž se zračí hodnota konstantního kapitálu, je pro tvorbu hodnoty a pro míru zisku úplně lhostejné, neboť míra zisku se mění opačným směrem než hodnota konstantního kapitálu, nezávisle na tom, jak se tato hodnota zvětšuje nebo zmenšuje v poměru k mase hmotných užitných hodnot, v níž se konstantní kapitál zračí.

Docela jinak je tomu s variabilním kapitálem. Zde především nezáleží na hodnotě, kterou variabilní kapitál má, na práci, která je v něm zpředmětněna, nýbrž záleží na ní jen jako na ukazateli veškeré práce, kterou variabilní kapitál uvádí do pohybu a která v něm není vyjádřena; rozdíl mezi touto veškerou prací a prací, která je ve variabilním kapitálu vyjádřena, tedy prací zaplacenou, čili ta část této práce, která tvoří nadhodnotu, je právě tím větší, čím menší je práce obsažená ve variabilním kapitálu. Pracovní den o 10 hodinách nechť se rovná deseti šilinkům = deset marek. Jestliže se nutná práce, nahrazující mzdu, tedy variabilní kapitál, rovná 5 hodinám = 5 šilinků, pak nadpráce = 5 hodin a nadhodnota = 5 šilinků; jestliže nutná práce = 4 hodiny = 4 šilinky, pak nadpráce = 6 hodin a nadhodnota = 6 šilinků.

Jakmile tedy velikost hodnoty variabilního kapitálu přestává být ukazatelem masy práce, kterou tento kapitál uvádí do pohybu, a jakmile se mění měřítko tohoto ukazatele, mění se zároveň v opačném směru a nepřímo úměrně tomu i míra nadhodnoty.

Zkusme nyní výše uvedenou rovnici míry zisku z‘ = m‘v/K aplikovat na různé možné případy. Budeme postupně měnit hodnotu jednotlivých činitelů výrazu m‘v/K a zjišťovat vliv těchto změn na míru zisku. Dostaneme tak různé řady případů, které můžeme považovat buď za postupně změněné okolnosti působení jednoho a téhož kapitálu, nebo za různé, zároveň vedle sebe existující a navzájem porovnávané kapitály, např. kapitály v různých průmyslových odvětvích nebo v různých zemích. Zdají-li se někomu tudíž některé naše příklady, chápeme-li je jako stavy jednoho a téhož kapitálu následující časově za sebou, přitažené za vlasy nebo prakticky nemožné, nemůže jistě mít nic proti tomu, chápeme-li je jako porovnávání nezávislých kapitálů.

Rozložme tedy součin m‘v/K na jeho oba činitele, na m‘ a v/K; nejdříve považujme m‘ za stálou veličinu a zkoumejme účinek možných změn v/K; potom předpokládejme, že zlomek v/K je stálá veličina, a nechme projít možnými změnami m‘; konečně předpokládejme, že se mění všichni činitelé, takže vyčerpáme všechny případy, z nichž se dají vyvodit zákony o míře zisku.

I. m' se nemění. v/K se mění

Pro tento případ, který zahrnuje několik dílčích případů, se dá sestavit všeobecný vzorec. Máme-li dva kapitály K a K₁ s příslušnými variabilními součástmi v a v₁, s jim oběma společnou mírou nadhodnoty m‘ a mírami zisku z‘ a z₁‘, pak je:

Uveďme nyní K a K₁ i v a v₁ ve vzájemný poměr, na příklad dejme tomu, že hodnota zlomku K₁/K= E a hodnota zlomku v₁/v = e, pak K₁ = EK a v₁ = ev. Dosadíme-li nyní v hořejši rovnici pro z₁‘ takto získané hodnoty za K₁ a v₁, máme:

Ale z hořejších dvou rovnic můžeme vyvodit ještě další vzorec tím, že je změníme v úměru:

Protože se hodnota zlomku nemění, jestliže se čitatel a jmenovatel násobí nebo dělí týmž číslem, můžeme v/K a v₁/K₁ převést na procenta, tj. předpokládat, že K i K₁ = 100. Pak budeme mít v/K = v/100 a v₁/K₁ = v₁/100; potom můžeme v hořejší úměře vynechat jmenovatele a dostaneme:

z' : z₁' = v : v₁; čili:

u libovolných dvou kapitálů, které fungují se stejnou mírou nadhodnoty, mají se k sobě míry zisku tak, jako se k sobě mají variabilní části kapitálu vyjádřené v procentech z příslušných celkových kapitálů.

Tyto dva vzorce zahrnují všechny případy změn zlomku v/K.

Dříve než budeme tyto případy probírat jednotlivě, ještě poznámku. Protože K je součet c a v, konstantního a variabilního kapitálu, a protože míra nadhodnoty i míra zisku se obvykle vyjadřují v procentech, je vůbec výhodné předpokládat, že se součet c + v také rovná stu, tj. vyjadřovat c a v v procentech. Pro určení míry zisku, nikoli ovšem masy zisku, je to jedno, řekneme-li: kapitál 15.000, z čehož je 12.000 konstantní a 3000 variabilní kapitál, vyrobí nadhodnotu 3000; nebo převedeme-li tento kapitál na procenta:

15.000 K	=	12.000c	+	3.000v	(+	3.000m)
100 K	=	80c	+	20v	(+	20m)

V obou případech je míra nadhodnoty m‘ = 100%, míra zisku = 20%.

Stejně tak, srovnáme-li navzájem dva kapitály, např. srovnáme-li s předcházejícím kapitálem jiný kapitál:

12.000 K	=	10.800c	+	1200v	(+	1200m)
100 K	=	90c	+	10v	(+	10m)

kde v obou případech m‘ = 100%, z‘ = 10% a kde je srovnání s předcházejícím kapitálem v procentní formě mnohem názornější.

Jde-li však o změny, které se dějí s týmž kapitálem, lze procentní formy použít jen zřídka, protože jí se tyto změny skoro vždy zastírají. Přechází-li kapitál z procentní formy:

80c + 20v + 20m

do procentní formy:

90c + 10v + 10m,

není z toho vidět, zda změněné procentní složení 90_c + 10_v vzniklo absolutním zmenšením v nebo absolutním zvětšením c, nebo v důsledku obou těchto změn. K tomu musíme mít absolutní číselné veličiny. Při rozboru jednotlivých případů změn, které uvádíme dále, záleží však všechno na tom, jak k těmto změnám došlo, zda se 80_c + 20_v přeměnilo v 90_c + 10_v tak, že se třeba 12.000_c + 3000_v přeměnilo ve 27.000_c + 3000_v (v procentech 90_c + 10_v) tím, že se zvětšil konstantní kapitál při nezměněném variabilním kapitálu, nebo že nabylo této formy tak, že se při nezměněném konstantním kapitálu zmenšil variabilní kapitál, tj. tím, že se přeměnil ve 12.000_c + 1333¹/_3v (v procentech rovněž 90_c + 10_v), nebo konečně tak, že se změnily oba sčítance, třeba na 13.500c + 1500_v (v procentech opět 90_c + 10_v). Ale právě všechny tyto případy bude nutno jeden po druhém prozkoumat, a proto se budeme muset zříci výhod procentní formy nebo k ní sahat jen v druhé řadě.

1) m‘ a K se nemění,

Mění-li v svou velikost, může K zůstat nezměněno jen proto, že druhá součást K, v se mění totiž konstatní kapitál c, mění svou velikost o stejnou sumu jako v, ale v opačném směru než v. Rovná-li se K původně 80_c + 20_v = 100 a zmenší-li se pak v na 10, může K zůstat = 100 jen tehdy, zvětší-li se c na 90; 90_c + l0_v = 100. Všeobecně řečeno: přemění-li se v ve v ± d, ve v zvětšené nebo zmenšené o d, musí se c, má-li se vyhovět podmínkám daného případu, přeměnit v c d, musí se změnit o stejnou sumu, ale v opačném směru.

Stejně tak se musí při nezměněné míře nadhodnoty m‘, ale měnícím se variabilním kapitálu v měnit i masa nadhodnoty m, protože m = m‘v, a v m‘v jeden z činitelů, totiž v, mění svou velikost.

Z předpokladů našeho případu vychází mimo původní rovnici

změnou v druhá rovnice

v níž se v změnilo ve v₁, a má se zjistit z₁', změněná míra zisku, která z toho vyplývá.

Vypočítáme ji příslušnou úměrou:

Čili: při neměnící se míře nadhodnoty a neměnícím se celkovém kapitálu má se původní míra zisku k míře zisku vzniklé změnou variabilního kapitálu, jako se má původní variabilní kapitál k změněnému variabilnímu kapitálu.

Byl-li kapitál původně, jak bylo uvedeno výše:

  I. 15.000 K = 12.000_c+ 3000_v (+ 3000_m); a je-li nyní:

II. 15.000 K = 13.000_c + 2000_v (+ 2000_m), je v obou případech K = 15.000 a m‘ = 100%, a míra zisku I, 20%, se má k míře zisku II, 13²/₃%, jako se má variabilní kapitál I, 3000, k variabilnímu kapitálu II, 2000, tedy 20% : 13¹/₃% = 3000 : 2000.

Variabilní kapitál se může buď zvětšovat, nebo zmenšovat. Vezměme nejdříve příklad, kdy se zvětšuje. Dejme tomu, že je kapitál původně složen a funguje takto:

I. 100_c + 20_v + 10_m; K = 120, m‘ = 50%, z' = 8¹/₃%.

Nechť nyní variabilní kapitál stoupne na 30; má-li podle našeho předpokladu celkový kapitál zůstat nezměněn = 120, musí konstantní kapitál klesnout ze 100 na 90. Vyrobená nadhodnota se při stejné míře nadhodnoty 50% musí zvýšit na 15. Dostaneme tedy:

II. 90_c + 30_v + 15_m; K = 120, m‘ = 50%, z' = 12¹/₂%.

Vycházejme nejdříve z předpokladu, že se nezměnila mzda. Pak museli zůstat nezměněni i ostatní činitelé míry nadhodnoty — pracovní den a intensita práce. Vzrůst v (z 20 na 30) může tedy znamenat jen to, že se používá o polovinu více dělníků. Pak se zvětšuje o polovinu i celková nově vyrobená hodnota, z 30 na 45, a dělí se, úplně stejně jako dříve, v poměru ²/₃ na mzdu a ¹/₃ na nadhodnotu. Ale zároveň se zvětšením počtu dělníků se zmenšil konstantní kapitál, hodnota výrobních prostředků, ze 100 na 90. Máme tedy před sebou případ poklesu produktivity práce, spojený se současným zmenšením konstantního kapitálu; je tento případ ekonomicky možný?

V zemědělství a v těžebním průmyslu, kde by se klesání produktivity práce, a tudíž i zvyšování počtu zaměstnaných dělníků dalo snadno pochopit, není tento proces — v mezích kapitalistické výroby a na jejím základě — spojen se zmenšováním, nýbrž se zvětšováním konstantního kapitálu. I kdyby uvedené zmenšení c bylo způsobeno pouhým poklesem cen, mohl by jednotlivý kapitál uskutečnit přechod z I do II jen za zcela výjimečných okolností. Ale u dvou nezávislých kapitálů, vložených v různých zemích nebo v různých odvětvích zemědělství nebo těžebního průmyslu, by nebylo nic divného na tom, kdyby se v jednom případě používalo více dělníků (tedy i většího variabilního kapitálu), kteří by pracovali s výrobními prostředky menší hodnoty nebo menšího rozsahu, než je tomu v druhém případě. Upustíme-li však od předpokladu, že mzda zůstává stejná, a vysvětlíme-li si zvýšení variabilního kapitálu z 20 na 30 tím, že se mzda zvýšila o polovinu, máme před sebou docela jiný případ. Týž počet dělníků — řekněme 20 dělníků — pracuje dále s týmž nebo jen nepatrně zmenšeným množstvím výrobních prostředků. Zůstává-li nezměněn pracovní den — na př. 10 hodin — zůstává nezměněna i celková nově vyrobená hodnota; je jako dříve = 30. Těchto 30 se však plně spotřebovává na nahrazení zálohovaného variabilního kapitálu 30; nadhodnota by zmizela. Předpokládalo se však, že míra nadhodnoty se nemění, že tedy zůstává 50% jako v I. To je však možné jen tehdy, jestliže se pracovní den prodlouží o polovinu, na 15 hodin. 20 dělníků by pak za 15 hodin vyrobilo celkovou hodnotu 45, a všechny podmínky by byly splněny:

II. 90_c + 30_v + 15_m; K = 120, m‘ = 50%, z' = 12¹/₂

V tomto případě nepotřebuje těchto 20 dělníků více pracovních prostředků, nástrojů, strojů atd. než v případě I; bylo by zapotřebí zvětšit o polovinu jen množství surovin nebo pomocných látek. Při poklesu cen těchto látek by tedy byl přechod z I ke II za našich předpokladů již daleko spíše ekonomicky myslitelný i pro jednotlivý kapitál. A kapitalista by byl za škodu, kterou snad utrpěl znehodnocením svého konstantního kapitálu, alespoň do jisté míry odškodněn větším ziskem.

Předpokládejme nyní, že se variabilní kapitál nezvětšuje, nýbrž zmenšuje. Pak stačí náš předešlý příklad jen obrátit, vzít II jako původní kapitál a přejít od II k I.

II. 90_c + 30_v + 15_m; se pak přemění v:

 I. 100_c + 20_v + 10_m, a je jasné, že tímto přeskupením se naprosto nic nemění na podmínkách, které regulují obě míry zisku a jejich vzájemný poměr.

Klesne-li v z 30 na 20, protože při zvětšeném konstantním kapitálu je zaměstnáno o ¹/₃ méně dělníků, máme tu před sebou normální případ moderního průmyslu: stoupající produktivita práce, zvládání většího množství výrobních prostředků menším počtem dělníků. V třetím oddílu této knihy ukážeme, že tento pohyb musí být nutně provázen poklesem míry zisku.

Kdyby však v kleslo z 30 na 20 proto, že je zaměstnán týž počet dělníků, ale za nižší mzdu, zůstala by při nezměněném pracovním dnu celková nově vyrobená hodnota jako předtím = 30v + 15m = 45; protože v kleslo na 20, stoupla by nadhodnota na 25 a míra nadhodnoty z 50% na 125%, což by odporovalo našemu předpokladu. Mají-li zůstat podmínky našeho případu zachovány, musí nadhodnota při míře 50% naopak klesnout na 10, tedy celková nově vyrobená hodnota ze 45 na 30, a to je možné jen při zkrácení pracovního dne o ¹/₃. Pak dostaneme jako dříve:

I. 100_c + 20_v + 10_m; m‘ = 50%, z' = 8¹/₃%.

Není ani třeba podotýkat, že v praxi by k takovémuto snížení pracovní doby při poklesu mzdy nedošlo. Ale na tom nesejde. Míra zisku je funkcí několika proměnných veličin, a chceme-li vědět, jak tyto proměnné veličiny na míru zisku působí, musíme postupně zkoumat vliv každé z nich zvlášť, ať už je takový isolovaný vliv u jednoho a téhož kapitálu ekonomicky myslitelný nebo ne.

2) m‘ se nemění, v se mění, K se mění v důsledku toho, že se mění v

Tento případ se liší od předcházejícího případu jen stupněm. Místo aby c klesalo nebo stoupalo o tolik, o kolik stoupá nebo klesá v, zůstává tu c beze změny. Za dnešních podmínek velkého průmyslu a zemědělství je však variabilní kapitál jen poměrně malou částí celkového kapitálu, a proto je zmenšení nebo zvětšení celkového kapitálu, pokud k němu dochází následkem změn variabilního kapitálu, rovněž poměrně malé. Kdybychom opět vyšli od kapitálu:

I. 100_c + 20_v + 10_m; K = 120, m‘ = 50%, z' = 8¹/₃%.

změnil by se třeba na:

I. 100_c + 30_v + 15_m; K = 130, m‘ = 50%, z' = 11₇/₁₃%.

Opačný případ, kdy se variabilní kapitál zmenšuje, by se zase dal znázornit obráceným přechodem od II k I.

Ekonomické podmínky by byly v podstatě tytéž jako v předcházejícím případě, není je proto třeba znovu vykládat. Přechod od I k II předpokládá snížení produktivity práce o polovinu; k zvládnutí 100_c je ve II třeba o polovinu více práce než v I. Tento případ se může vyskytnout v zemědělství.^[9]

Avšak zatím co v předešlém případě zůstával celkový kapitál beze změny, protože se konstantní kapitál měnil ve variabilní nebo naopak, dochází tu, zvětšuje-li se variabilní část, k vázání dalšího kapitálu, a zmenšuje-li se variabilní část, k uvolňování dříve používaného kapitálu.

3) m‘ a v se nemění, c a tím i K se mění

V tomto případě se mění rovnice

a škrtneme-li činitele, kteří se vyskytují na obou stranách, dostaneme úměru:

z₁':z' = K:K₁;

při stejné míře nadhodnoty a stejných variabilních částech kapitálu jsou míry zisku nepřímo úměrné celkovým kapitálům.

Vezmeme-li např. tři kapitály nebo tři různé stavy téhož kapitálu:

I.	80c + 20v + 20m; K = 100, m‘ = 100%, z' = 20%;
II.	100c + 20v + 20m; K = 120, m‘ = 100%, z' = 162/3%;
III.	60c + 20v + 20m; K = 80, m‘ = 100%, z' = 25%;

dostaneme:

20% : 16²/₃% = 120 : 100 a 20% : 25% = 80 : 100

Dříve uvedený všeobecný vzorec pro změny v/K při stálém m‘ byl:

protože v se nemění, tedy činitel e = v₁ / v je zde = 1.

Protože m‘v = m, mase nadhodnoty, a protože jak m‘, tak v zůstávají nezměněny, nemají změny K vliv ani na m; masa nadhodnoty zůstává stejná, jako byla před touto změnou.

Kdyby c kleslo na nulu, bylo by z‘ = m‘, míra zisku by se rovnala míře nadhodnoty.

Ke změně c může dojít buď pouhou změnou hodnoty hmotných prvků konstantního kapitálu, nebo tím, že se změní technické složení celkového kapitálu, tj. tím, že se změní produktivita práce v příslušném výrobním odvětví. V tom případě by zvyšování produktivity společenské práce, k němuž dochází s rozvojem velkého průmyslu a zemědělství, vedlo k tomu, že by přechod probíhal (v hořejším příkladě) v pořadí od III k I a od I k II. Množství práce, které je placeno 20 a které vyrábí hodnotu 40, by zprvu zvládlo masu pracovních prostředků v hodnotě 60; při zvýšení produktivity a nezměněné hodnotě by masa zvládaných pracovních prostředků vzrostla nejprve na 80, pak na 100. Opačné pořadí by znamenalo, že se produktivita snižuje; totéž množství práce by bylo s to uvést do pohybu méně výrobních prostředků, výroba by se omezila, jak to může nastat v zemědělství, v hornictví atd.

Úspora konstantního kapitálu jednak zvyšuje míru zisku, jednak uvolňuje kapitál, je tedy pro kapitalistu důležitá. Později tuto věc, jakož i vliv změn v cenách prvků konstantního kapitálu, zejména surovin, prozkoumáme blíže.

I zde se opět ukazuje, že změna konstantního kapitálu působí na míru zisku stejně, ať již je vyvolána zmenšením nebo zvětšením hmotných součástí c nebo pouhou změnou jejich hodnoty.

4) m‘ se nemění, v , c a K se vesměs mění

V tomto případě zůstává v platnosti hořejší všeobecný vzorec pro změněnou míru zisku:

Z něho vyplývá, že při nezměněné míře nadhodnoty:

a) Míra zisku klesá, je-li E větší než e, tj. vzrůstá-li konstantní kapitál tak, že celkový kapitál roste relativně rychleji než variabilní kapitál. Přejde-li kapitál 80_c + 20_v + 20_m ke složení l70_c + 30_v + 30_m, zůstává m‘ = 100%, ale v/K klesá z 200/100 na 30/200, přestože v i K vzrostlo, a míra zisku podle toho klesá z 20% na 15%.

b) Míra zisku zůstává nezměněna jen tehdy, když e = E, tj. uchovává-li si zlomek v/K, třebaže se zdánlivě mění, tutéž hodnotu, tj. jestliže se čitatel i jmenovatel násobí nebo dělí týmž číslem. 80_c + 20_v + 20_m a l60_c + 40_v + 40_m mají zřejmě tutéž míru zisku 20%, protože m‘ je i nadále = 100%, a v/K = 20/100 = 40/200 má v obou příkladech tutéž hodnotu.

c) Míra zisku stoupá, je-li e větší než E, tj. roste-li variabilní kapitál relativně rychleji než celkový kapitál. Změní-li se 80_c + 20_v + 20_m na l20_c + 40_v + 40_m, stoupne míra zisku z 20% na 25%, protože při nezměněném m‘ stouplo v/K = 20/100 na 40/160, z ¹/₅ na ¹/₄.

Mění-li se v a K v jednom směru, mohli bychom si tuto změnu velikostí představit tak, že se až po určitou hranici mění v témž poměru, takže až po tuto hranici zůstává v/K nezměněno. Dále by se pak měnila jen jedna z obou veličin, a tím jsme si tento složitější případ převedli na jeden z předcházejících jednodušších případů.

Jestliže např. 80_c + 20_v + 20_m přechází ve l00_c + 30_v + 30_m, zůstává při této změně poměr v ku c, a tedy i ke K nezměněn, dokud se nedojde za 100_c + 25_v + 25_m. Až dotud se tedy změna nedotkne ani míry zisku. Nyní tedy můžeme vzít za výchozí bod 100_c + 25_v + 25_m; vidíme, že v stouplo o 5, na 30_v, a tím K ze 125 na 130, a máme tak před sebou druhý případ, případ prosté změny v a jí vyvolané změny K. Míra zisku, která byla původně 20%, se tímto přidáním 5_v při stejné míře nadhodnoty zvyšuje na 23¹/₁₃%.

Tak lze na jednodušší případ převést i případ, kdy v a K mění svou velikost v opačném směru. Kdybychom na př. opět vyšli od formy 80_c + 20_v + 20_m a nechali ji přejít ve formu 110_c + 10_v + 10_m, byla by při změně na 40_c + 10_v + 10_m míra zisku stejná jako na počátku, totiž 20%. Přidáním 70_c k této meziformě klesne míra zisku na 8¹/₃%. Tím jsme tedy tento případ zase převedli na případ změny jediné proměnné veličiny, totiž c.

Současná změna v, c a K neskýtá tedy nic nového a dá se nakonec vždy převést na případ, kdy se mění jen jeden činitel.

Dokonce je již fakticky vyčerpán i jediný případ, který ještě zbývá, totiž případ, kdy v i K zůstávají číselně stejné, ale dochází ke změně v hodnotě jejich hmotných prvků, kdy tedy v označuje změněné množství práce uváděné do pohybu a c změněné množství výrobních prostředků uváděných do pohybu. Ve výrazu 80_c + 20_v + 20_m představovalo 20_v původně mzdu 20 dělníků pracujících 10 hodin denně. Nechť mzda každého z nich stoupne z 1 na 1¹/₄. Pak 20_v nezaplatí 20, nýbrž už jen 16 dělníků. Jestliže však 20 dělníků vyrobilo za 200 pracovních hodin hodnotu 40, vyrobí 16 dělníků při 10 hodinách denně, tedy celkem za 160 pracovních hodin, pouze hodnotu 32. Po srážce 20_v na mzdu zůstane pak z 32 na nadhodnotu již jen 12; míra nadhodnoty by klesla ze 100% na 60%. Protože však podle předpokladu musí míra nadhodnoty zůstat nezměněna, musel by být pracovní den prodloužen o ¹/₄, z 10 hodin na 12¹/₂; jestliže 20 dělníků při 10 hodinách denně = za 200 pracovních hodin vyrobí hodnotu 40, vyrobí 16 dělníků za 12¹/₂ hodiny denně = za 200 hodin tutéž hodnotu, a kapitál 80_c + 20_v by vyrobil tak jako dříve nadhodnotu 20.

Klesne-li naopak mzda tak, že 20_v uhradí mzdu 30 dělníků, může m‘ zůstat nezměněno jen tehdy, zkrátí-li se pracovní den z 10 hodin na 6²/₃; 20 x 10 = 30 x 6²/₃ = 200 pracovních hodin.

Nakolik může za takovýchto protikladných předpokladů peněžní vyjádření hodnoty c zůstávat nezměněno, a přesto představovat změněné množství výrobních prostředků, jak to odpovídá změněným poměrům, bylo již v podstatě vyloženo výše. V ryzí podobě je tento případ myslitelný jen zcela výjimečně.

Pokud jde o změnu v hodnotě prvků c, která zvětšuje nebo zmenšuje jejich masu, ale sumu hodnoty c ponechává nezměněnu, nemá tato změna vliv ani na míru zisku, ani na míru nadhodnoty, dokud nevyvolává změnu ve velikosti v.

Tím jsme vyčerpali všechny možné případy změn v, c a K v naší rovnici. Viděli jsme, že míra zisku může při nezměněné míře nadhodnoty klesat, zůstávat nezměněna nebo stoupat, neboť sebenepatrnější změna v poměru v ku c, resp. ke K, stačí, aby změnila i míru zisku.

Ukázalo se dále, že mění-li se v, dojde se vždy k hranici, kdy neměnnost m‘ už není ekonomicky možná. Protože každá jednostranná změna c musí rovněž dojít k hranici, kdy už nemůže zůstat nezměněno v, ukazuje se, že pro všechny možné změny v/K jsou dány hranice, za nimiž se musí stát proměnným i m‘. Toto vzájemné působení změn různých proměnných veličin naší rovnice vystoupí ještě zřetelněji při zkoumání změn m‘, k němuž nyní přistoupíme.

II. m' se mění.

Všeobecný vzorec pro míry zisku při různých mírách nadhodnoty — ať už v/K zůstává nezměněno nebo se také mění — dostaneme, jestliže rovnici:

přeměníme v jinou rovnici:

kde z₁‘, m₁‘, v₁ a K₁ označují změněné hodnoty z‘, m‘, v a K. Dostaneme pak:

a z toho:

1) m‘ se mění, v/K se nemění

V tomto případě dostaneme rovnice:

v nichž v/K má stejnou hodnotu. Dostáváme tudíž takovouto úměru:

z' : z₁' = m' : m₁'

Míry zisku u dvou kapitálů stejného složení se k sobě mají jako jejich míry nadhodnoty. Protože ve zlomku nezáleží na absolutní velikosti v a K, nýbrž na jejich vzájemném poměru, platí to o všech kapitálech stejného složení, ať je jejich absolutní velikost jakákoli.

80c + 20v + 20m; K = 100, m‘ = 100%, z' = 20%,

160c + 40v + 20m; K = 200, m‘ = 50%, z' = 10%,

100% : 50% = 20% : 10%.

Jsou-li absolutní velikosti v a K v obou případech stejné, mají se k sobě míry zisku kromě toho jako masy nadhodnoty:

z' : z₁' = m'v : m₁'v = m : m₁

Na příklad:

80c + 20v + 20m; m‘ = 100%, z' = 20%,

80c + 20v + 10m; m‘ = 50%, z' = 10%,

20% : 10% = 100 x 20 : 50 x 20 = 20m + 10m.

Je jasné, že u kapitálů stejného absolutního nebo procentního složení může být míra nadhodnoty různá jen tehdy, je-li různá buď mzda, nebo délka pracovního dne, nebo intensita práce. Ve třech případech:

I.	80c + 20v + 10m; m‘ =   50%, z' = 10%,
II.	80c + 20v + 20m; m‘ = 100%, z' = 20%,
III.	80c + 20v + 40m; m‘ = 200%, z' = 40%,

tvoří celková nově vyrobená hodnota v I 30 (20_v + l0_m), ve II 40, ve III 60. K tornu může dojít trojím způsobem.

Předně, jsou-li různé mzdy, tedy vyjadřuje-li 20_v v každém jednotlivém případě jiný počet dělníků. Dejme tomu, že v I je zaměstnáno 15 dělníků 10 hodin za mzdu 1¹/₃ libry št. a že vyrobí hodnotu 30 liber št., z čehož 20 liber št. nahrazuje mzdu a 10 liber št. zbývá na nadhodnotu. Klesne-li mzda na 1 libru št., může být po 10 hodin zaměstnáno 20 dělníků, a vyrobí pak hodnotu 40 liber št., z toho 20 liber št. na mzdu a 20 liber št. na nadhodnotu. Klesne-li mzda ještě více, na ²/₃ libry št., lze zaměstnat po 10 hodin 30 dělníků a ti vyrobí hodnotu 60 liber št., z nichž po odečtení 20 liber št. na mzdu zbude jcštč 40 liber št. na nadhodnotu.

Tento případ: nezměněné procentní složení kapitálu, neměnící se pracovní den, neměnící se intensita práce, změna míry nadhodnoty, vyvolaná změnou mzdy, je jediným případem, kdy je na místě Ricardova these: „Zisky jsou vysoké nebo nízké přesně podle toho, jak nízké nebo vysoké jsou mzdy.“ („Principles of Political Economy etc.“, kap. I, oddíl III, str. 18, Works of D. Ricardo, vyd. MacCulloch 1852.)

Nebo za druhé, je-li různá intensita práce. Pak zhotoví na př. 20 dělníků s týmiž pracovními prostředky za 10 pracovních hodin denně v I 30, ve II 40 a ve III 60 kusů určitého zboží, jehož každý kus představuje mimo hodnotu výrobních prostředků na něj spotřebovaných novou hodnotu 1 libry št. Protože po každé 20 kusů = 20 liber št. nahrazuje mzdu, zbývá na nadhodnotu v I 10 kusů = 10 liber št., ve II 20 kusů = 20 liber št., ve III 40 kusů = 40 liber št.

Nebo za třetí, pracovní den je různě dlouhý. Pracuje-li 20 dělníků při stejné intensitě práce v I devět, ve II dvanáct a ve III osmnáct hodin denně, mají se k sobě jejich celkové výrobky 30 : 40 : 60 jako 9 : 12 : 18, a protože mzda po každé = 20, zbývá na nadhodnotu opět 10, resp. 20 a 40.

Vzestup nebo pokles mzdy působí tedy v opačném směru, zvyšování nebo snižování intensity práce a prodlužování nebo zkracování pracovního dne v témž směru na výši míry nadhodnoty a tím, při neměnícím se v/K, i na míru zisku.

2) m‘ a v se mění, K se nemění

V tomto případě platí úměra:

Míry zisku se k sobě mají jako příslušné masy nadhodnoty.

Změna míry nadhodnoty při nezměněném variabilním kapitálu znamenala změnu ve velikosti a v rozdělení nově vyrobené hodnoty. Současná změna v a m‘ také vždy předpokládá jiné rozdělení nově vyrobené hodnoty, ale ne vždy změnu její velikosti. Jsou možné tři případy:

a) v a m‘ se mění v opačném směru, ale o stejnou veličinu, např.:

80c + 20v + 10m; m‘ =   50%, z' = 10%,

90c + 10v + 20m; m‘ = 200%, z' = 20%,

Nově vyrobená hodnota je v obou případech stejná, je tudíž stejné i množství vykonané práce: 20_v + 10_m = l0_v + 20_m = 30. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě se platí na mzdu 20 a na nadhodnotu zbývá 10, kdežto v druhém případě činí mzda jen 10 a nadhodnota tudíž 20. Je to jediný případ, kdy při současné změně v a m‘ zůstávají počet dělníků; intensita práce a délka pracovního dne nezměněny.

b) m‘ a v se mění opět v opačném směru, avšak ne o tutéž veličinu. V tomto případě nabývá převahy buď změna v nebo m‘.

I.	80c + 20v + 10m; m‘ =   100%, z' = 20%,
II.	72c + 28v + 20m; m‘ = 713/7%, z' = 20%,
III.	84c + 16v + 20m; m‘ =   125%, z' = 40%,

V I se nově vyrobená hodnota 40 platí 20_v, ve II se nově vyrobená hodnota 48 platí 28_v, a ve III se nově vyrobená hodnota 36 platí 16_v. Změnila se jak nově vyrobená hodnota, tak mzda; ale změna nově vyrobené hodnoty znamená změnu vykonaného množství práce, tedy změnu v počtu dělníků, v délce práce, nebo v intensitě práce, nebo zároveň v několika z těchto tří činitelů.

c) m‘ i v se mění v témž směru; pak se účinky jejich změny vzájemně zesilují.

90c + 10v + 10m; m‘ = 100%, z' = 10%,

80c + 20v + 30m; m‘ = 150%, z' = 30%,

92c +   8v +   6m; m‘ =   75%, z' =   6%.

I zde je nově vyrobená hodnota ve všech třech případech různá, totiž 20, 50 a 14; a tato různá velikost příslušných množství práce opět záleží v rozdílném počtu dělníků, v různé délce práce, v rozdílnosti intensity práce nebo několika, resp. všech těchto činitelů.

3) m‘, v a K se mění

Tento případ neskýtá nic nového a řeší se podle obecného vzorce, uvedeného pod II, kdy se mění m‘.

*

Účinek změn ve velikosti míry nadhodnoty na míru zisku můžeme tedy shrnout do těchto případů:

1) Jestliže se v/K nemění, z‘ stoupá nebo klesá přímo úměrně m‘.

80c + 20v + 20m; m‘ = 100%, z' = 20%,

80c + 20v + 10m; m‘ =   50%, z' = 10%,

100% : 50% = 20% : 10%.

2) Jestliže se v/K pohybuje v témž směru jako m‘, tj. jestliže se zvětšuje nebo zmenšuje, když se m‘ zvětšuje nebo zmenšuje, z‘ stoupá nebo klesá rychleji než m‘.

80c + 20v + 10m; m‘ =     50%, z' = 10%,

70c + 30v + 20m; m‘ = 662/3%, z' = 20%,

50% : 662/3% < 10% : 20%.

3) Jestliže se v/K mění v opačném směru než m‘, ale pomaleji, z‘ stoupá nebo klesá pomaleji než m‘.

80c + 20v + 10m; m‘ =   50%, z' = 10%,

90c + 10v + 15m; m‘ = 150%, z' = 15%,

50% : 150% > 10% : 15%.

4) Jestliže se v/K mění v opačném směru než m‘ a rychleji než m‘, z‘ stoupá, ačkoli m‘ klesá, nebo klesá, ačkoli m‘ stoupá.

80c + 20v + 20m; m‘ = 100%, z' = 20%,

90c + 10v + 15m; m‘ = 150%, z' = 15%,

m‘ stouplo ze 100% na 150%, z‘ kleslo z 20% na 15%.

5) Konečně jestliže se v/K mění v opačném směru než m‘, ale přesně v témž poměru jako m‘, z‘ se nemění, ačkoli m‘ stoupá nebo klesá.

Jen tento poslední případ vyžaduje ještě určité vysvětlení. Tak jako jsme viděli výše u změn v/K‚ že táž míra nadhodnoty se může vyjadřovat v nejrůznějších mírách zisku, tak vidíme zde, že táž míra zisku může mít za základ nejrůznější míry nadhodnoty. Ale zatímco při neměnícím se m‘ stačila jakákoli změna v poměru v ke K k tomu, aby vyvolala rozdíl v míře zisku, musí zde při změně velikosti m‘ nastat právě tak velká opačná změna velikosti v/K má-li míra zisku zůstat táž. To je u téhož kapitálu nebo u dvou kapitálů v téže zemi možné jen zcela výjimečně. Vezměme např. kapitál

80c + 20v + 20m; K = 100, m‘ = 100%, z' = 20%,

a předpokládejme, že mzda klesá tak, že za 16_v je nyní možno mít stejný počet dělníků jako dříve za 20_v. Pak se za jinak stejných podmínek uvolní 4_v, a dostaneme:

80c + 16v + 24m; K = 96, m‘ = 150%, z' = 25%,

Aby bylo z‘ = 26% jako dříve, musel by celkový kapitál vzrůst na 120, tedy konstantní kapitál na 104:

104c + 16v + 21m; K = 120, m‘ = 150%, z' = 20%,

To by bylo možné jen tehdy, kdyby zároveň s poklesem mzdy nastala změna v produktivitě práce, která by toto změněné složení kapitálu vyžadovala; anebo kdyby peněžní hodnota konstantního kapitálu stoupla z 80 na 104; zkrátka bylo by k tomu třeba nahodilé shody okolností, k níž dochází jen ve výjimečných případech. Ve skutečnosti je změna m‘, která nepodmiňuje zároveň změnu v a tím i v/K , myslitelná jen za zcela zvláštních okolností, totiž v takových průmyslových odvětvích, kde se používá jen fixního kapitálu a práce a kde pracovní předmět poskytuje příroda.

Ale srovnáme-Ii míry zisku ve dvou zemích, je tomu jinak: Táž míra zisku tu opravdu zpravidla vyjadřuje různé míry nadhodnoty.

Ze všech těchto pěti případů tedy vyplývá, že stoupající míra zisku může odpovídat klesající nebo stoupající míře nadhodnoty, klesající míra zisku stoupající nebo klesající míře nadhodnoty a neměnící se míra zisku stoupající nebo klesající míře nadhodnoty. Že stoupající, klesající nebo neměnící se míra zisku může rovněž odpovídat neměnící se míře nadhodnoty, viděli jsme pod bodem I.

*

Míra zisku je tedy určována dvěma hlavními činiteli: mírou nadhodnoty a hodnotovým složením kapitálu. Působení obou těchto činitelů se dá stručně shrnout tak, jak to činíme dále, při čemž složení můžeme vyjádřit v procentech, protože je tu lhostejné, od které z obou částí kapitálu změna vychází:

Míry zisku dvou kapitálů nebo téhož kapitálu ve dvou po sobě následujících různých stavech

jsou stejné:

1) při stejném procentním složení kapitálů a stejné míře nad‚ hodnoty;

2) při nestejném procentním složení kapitálů a nestejné míře nadhodnoty, jsou-li stejné součiny, jež dostaneme znásobením míry nadhodnoty a variabilních částí kapitálů vyjádřených v procentech (součiny m‘ a v), tj. jsou-li stejné masy nadhodnoty, vyjádřené v procentech z celkového kapitálu (m = m‘v), jinak řčeno, jsou-li si v obou případech činitelé m‘ a v nepřímo úměrní.

Jsou nestejné:

1) při stejném procentním složení kapitálů, jsou-li míry nadhodnoty nestejné; přitom se k sobě mají jako míry nadhodnoty,

2) při stejné míře nadhodnoty a nestejném procentním složení, při čemž se k sobě mají jako variabilní části kapitálu,

3) při nestejné míře nadhodnoty a nestejném procentním složení, při čemž se k sobě mají jako součiny m‘v, tj. jako masy nadhodnoty vyjádřené v procentech z celkového kapitálu.^[10]

__________________________________

Poznámky:

9 Zde stojí v rukopise: „Později prozkoumat, jak tento případ souvisí s pozemkovou rentou.“

10 V rukopise jsou ještě velmi podrobné výpočty rozdílu mezi mírou nadhodnoty a mírou zisku (m‘ — z‘), na němž lze vidět celou řadu zajímavých zvláštností a jehož pohyb ukazuje případy, kdy se obě míry od sebe vzdalují nebo k sobě přibližují. Tyto pohyby se dají znázornit také křivkami. Upouštíme od otištění tohoto materiálu, protože pro bezprostřední účely této knihy není tak důležitý. Zde postačí upozornit na to prostě ty čtenáře, kteří tuto věc chtějí zkoumat podrobněji. — B. E.

---

‹— Kapitál III. díl – kapitola II. | Kapitál III. díl – Obsah | Kapitál III. díl – kapitola IV. —›