K = 11.000, m = 2500, z' = 2500/11.000 = 228/11%.
Míra zisku klesla na polovinu, protože se doba obratu zdvojnásobila.
Masa nadhodnoty přivlastněná za rok se tedy rovná mase nadhodnoty přivlastněné za jedno období obratu variabilního kapitálu násobené počtem těchto obratů za rok. Nazveme-li ročně přivlastněnou nadhodnotu čili zisk M, nadhodnotu přivlastněnou za jedno období obratu m, počet obratů, které variabilní kapitál vykoná za rok, n, pak M = mn, a roční míra nadhodnoty M‘ = m‘n, jak již bylo vyloženo v knize II, kap. XVI, 1.
Vzorec míry zisku z‘ = m‘v/K = m‘v/(c + v) je ovšem správný jen tehdy, rovná-li se v v čitateli v ve jmenovateli. v ve jmenovateli představuje celou část celkového kapitálu, jíž bylo průměrně použito jako variabilního kapitálu, na mzdu. v v čitateli je určeno především tím, že vyrobilo a přivlastnilo určitou masu nadhodnoty = m, jejíž poměr k němu, m/v‚ je míra nadhodnoty m‘. Jen takto se rovnice z' = m/(c + v) přeměnila v jinou rovnici: z' = m'v/(c + v). v v čitateli je pak blíže určeno tím, že se musí rovnat v ve jmenovateli, tj. celé variabilní části kapitálu K. Jinak řečeno, rovnice z‘ = m/K se dá přeměnit v rovnici z' = m'v/(c + v)‚ aniž se přitom dopustíme chyby, jen tehdy, označuje-li m nadhodnotu vyrobenou v jednom období obratu variabilního kapitálu. Představuje-li m jen část této nadhodnoty, je m = m‘v sice správné, ale toto v je zde menší než v v K = c + v, protože je menší než celý variabilní kapitál vynaložený na mzdu. Představuje-li však m více než nadhodnotu jednoho obratu v, funguje část tohoto v, nebo i celé v, dvakrát: nejdříve v prvním, pak v druhém, resp. v druhém a dalším obratu; toto v, které vyrábí nadhodnotu a které představuje úhrn všech vyplacených mezd, je tedy větší než v v c + v, a proto je pak výpočet nespravny.
Má-li být vzorec roční míry zisku naprosto správný, musíme místo prosté míry nadhodnoty dosadit roční míru nadhodnoty, tj. místo m‘ dosadit M‘ čili m‘n. Jinak řečeno m‘, míru nadhodnoty — nebo, což je konec konců totéž, v, variabilní část kapitálu obsaženou v K — musíme násobit n, počtem obratů tohoto variabilního kapitálu za rok, a tak dostaneme z‘ = m‘nv/K — vzorec pro výpočet roční míry zisku.
Ale jak velký je variabilní kapitál v určitém podniku, neví ve většině pripadů ani sám kapitalista. V osmé kapitole druhé knihy jsme viděli a dále ještě uvidíme, že jediný rozdíl v kapitálu, který se kapitalistovi vtírá jako podstatný, je rozdíl mezi fixním a oběžným kapitálem; z pokladny, v níž leží část oběžného kapitálu, kterou má v peněžní formě, pokud ji neuložil v bance, bere peníze na mzdu, z téže pokladny vybírá i peníze na suroviny a pomocné látky a obojí peníze zapisuje na totéž pokladní konto. A i kdyby vedl o vyplacených mzdách zvláštní konto, vykazovalo by sice na konci roku sumu, kterou na ně vyplatil, tj. v n, ale ne variabilní kapitál v sám. Aby jej zjistil, musel by provést zvláštní výpočet, jehož příklad zde uvedeme. Vezměme si k tomu za příklad přádelnu bavlny o 10.000 selfaktorových vřetenech, popsanou v knize I, str. 180—181 [K. Marx: „Kapitál“, díl I, zde], a předpokládejme, že údaje uvedené pro týden v dubnu 1871 platí pro celý rok. Fixní kapitál ve strojích činil 10.000 liber št. Oběžný kapitál nebyl uveden; předpokládejme, že byl 2500 liber št., což je cifra poněkud vysoká, ale je odůvodněna předpokladem, s nímž tu musíme vždy počítat, že totiž nedochází k úvěrovým operacím, že se tedy nepoužívá ani trvale, ani přechodně cizího kapitálu. Týdenní výrobek se co do hodnoty skládal z 20 liber št. za opotřebování strojů, z 358 liber št. zálohovaného oběžného konstantního kapitálu (nájemné 6 liber št., bavlna 342 liber št., uhlí, plyn, olej 10 liber št.), z 52 liber št. variabilního kapitálu vydaného na mzdu a z 80 liber št. nadhodnoty, tedy:
20c (opotřebování) + 358c + 52v + 80m = 510.
Týdně se tedy zálohovalo v oběžném kapitálu 358c + 52v = 410, a jeho procentní složení = 87,3c + 12,7v. Vypočítáme-li to pro celý oběžný kapitál 2500 liber št., vyjde 2182 liber št. konstantního a 318 liber št. variabilního kapitálu. Protože na mzdu bylo za rok celkem vynaloženo 52krát 52 liber št., tedy 2704 liber št., vyplývá z toho, že variabilní kapitál 318 liber št. se za rok obrátil téměř přesně 81/2krát. Míra nadhodnoty byla 80/52 = 15311/13%. Z těchto daných veličin vypočítáme míru zisku tím, že do vzorce z' = m‘nv/K dosadíme hodnoty: m‘ = 15311/13, n = 81/2, v = 318, K = 12.500; tedy:
Použitím jednoduchého vzorce z' = m/K provedeme zkoušku. Celková nadhodnota čili zisk za rok činí 80 liber št. x 52 = 4160 liber št. a to, děleno celkovým kapitálem 12.500 liber št., dává téměř tolik jako nahoře, 33,28%, abnormálně vysokou míru zisku, kterou lze vysvětlit jen neobyčejně příznivými podmínkami v dané chvíli (velmi nízké ceny bavlny při velmi vysokých cenách příze) a která se jistě ve skutečnosti po celý rok neudržela.
Ve vzorci z‘ = m‘nv/K je m‘n, jak bylo řečeno, tím, co jsme v druhé knize nazvali roční mírou nadhodnoty. V uvedeném případě činí 15311/13% x 81/2, čili počítáno přesně, 13079/13%. Spráskl-li tedy jistý poctivec [Biedermann][*] ruce nad obludnými rozměry roční míry nadhodnoty 1000%, uvedené v jednom příkladu v druhé knize, upokojí se snad, až tu uvidí, že se vyskytuje i roční míra nadhodnoty přes 1300%, kterou tu pro něho uvádíme ze skutečné praxe v Manchesteru. V dobách nejvyšší prosperity, jakou jsme ovšem už dlouho nezažili, není taková míra nic vzácného.
Máme tu mimochodem příklad skutečného složení kapitálu v moderním velkém průmyslu. Celkový kapitál se dělí na 12.182 libry št. konstantního a 318 liber št. variabilního kapitálu, dohromady 12.500 liber št. Čili v procentech: 971/2c + 21/2v = 100 K. K úhradě mezd slouží jen čtyřicetina celkového kapitálu, ale slouží tak více než osmkrát za rok.
Ovšem jen málokterého kapitalistu napadne, aby vedl takovéto výpočty o svém podniku, a proto statistiky téměř nic neříkají o poměru konstantní části celkového společenského kapitálu k variabilní části. Jen americký census udává to, co je za dnešních poměrů možné: úhrn mezd vyplacených v každém odvětví podnikání a úhrn dosažených zisků. Třebaže tyto údaje nejsou spolehlivé — opírají se totiž jen o nekontrolovatelné údaje průmyslníků — jsou přesto velmi cenné a jsou jediné, co o tomto předmětu máme. My v Evropě jsme příliš delikátní, než abychom očekávali, ze naši velkoprůmyslníci na sebe něco takového povědí. — B. E}
__________________________________
Poznámky:
* Slovní hříčka: Biedermann poctivec, dobrák; zároveň se tak jmenoval redaktor „Deutsche Allgemeine Zeitung“. (Pozn. red. čes. vydání)